Stanislav Gross: narcis, který si užívá moci

V pozadí osobnosti Stanislava Grosse zřejmě funguje kompenzace problému v ranném dětství. Jeví se jako klasický narcis. Dominantní je u něj obrovská míra strachu být znovu psychicky zraňován (jako se dělo v dětství). Tento strach vyvažuje stoupáním do pozice moci, která umožňuje mít dokonalou kontrolu nad situací.
Ale protože to je jen kompenzace, tak nikdy nevyřeší ten děsivý strach v pozadí. Je to začarovaný kruh: fungování osobnosti bude stále limitovat maskovaný strach a jeho kompenzace, tedy situace skutečně řešitelná asi jen psychoterapií.

Důsledků pak je několik:

• Samozřejmě zhoršený kontakt s realitou: strach slyšet pravdu (jde o neznalost skutečného světa i sebe sama, komplex grandiozity, tedy opak komplexu méněcennosti).
• Nedůvěra k lidem: v dětství se nevyplatilo ukázat svoje skutečné "já", proto se světu i sobě prezentuje falešné "já", které je sociálně žádoucí. Vnitřní struktury osobnosti se díky tomu zdají málo vyvinuté, málo pevné, málo dospělé.
• Potřeba uniknout zraňování: nejit do konfrontace, hledat kompromisy za každou cenu. Tato nouze naučí efektivně komunikovat.
• Chybějící silné lidské nebo státnické vize nebo jen orientace.
• Typická je naprostá převaha braní nad dáváním (sobectví) a samozřejmě dominance, ovšem ne přímá, sebeprosazující se, ale manipulativní. Vnitřně ospravedlnitelná jsou i neetická řešení, chybí pocit zodpovědnosti. Vlastní je naopak odpouštění sama sobě a snadné zapomínání na vlastní činy, tak typické pro politiky.

Vypadá to, jako by toto ústřední téma manipulativního užívání moci pro kompenzaci vnitřního problému úplně stačilo k fungování osobnosti a k plnění pracovní role, kterou Stanislav Gross zastává. Není vidět žádný výjimečný talent, rozum, intuice, pracovitost, hloubku vhledu, vyspělost, moudrost. Prostě genius průměrnosti, dlouho nejpopulárnější odraz průměru naší populace.

Fascinující je množství vitální energie, kterou, jak cítím, Stanislav Gross vládne. Užívá ji rozumně a ekonomicky, takže se nevyčerpává, ani při ohromné míře stresu (ta vyplývá ze skrytého strachu, jímž trpí a který poměrně velkou část energie váže).
To není neobvyklé u lidí, kteří jsou v pozici moci, a užívají si ji. A zároveň pořádný energetický náboj zřejmě k získání pozice moci napomáhá - to známé charisma.
Z toho plyne i dobré fyzické zdraví. Jen bych doporučil větší příjem tekutin, pro detoxikaci organismu a víc pohybu.

Do celkového obrazu narcistické osobnosti dobře zapadá symbiotický vztah s manželkou. Oba manželé se mi jeví nadmíru kompatibilní, kontakt mezi nimi dobře funguje. Tento intimní vztah je i místo, kde se Stanislav Gross zřejmě cítí bezpečně a jeho žena se zase asi cítí bezpečně s ním.

Kam to povede?

Fungování osobnosti na základě kompenzace je nezdravé a vede k degeneraci osobnosti. A to, jak si myslím, platí i zde. Je to podobné jako závislost na drogách. Nedovedu si ale představit, že by politik na takovém místě začal brát svoje psychické problémy vážně, opustil kompenzaci a rozhodl se pro psychoterapii. Připadá mi to ovšem jako jediné skutečně zabírající řešení.

To, že se lidé tohoto typu dostávají k moci je, bohužel, logicky důsledek a slabina demokracie: zvolen je ten, kdo nejpřesněji reprezentuje průměr. Nevím ale o lepším systému vládnutí než je právě demokracie.

Co si o analýze osobnosti Stanislava Grosse myslíte? Co si o předsedovi vlády myslíte vy? Hodí se do role nejmocnějšího českého politika?