Jak zhodnotit víno, obrazy či známky?

 Kromě finančních aktiv, jakými jsou například akcie, dluhopisy či podílové listy podílových fondů existují ještě reálná aktiva, jako jsou například nemovitosti, komodity, vína, známky či umělecké předměty. O těch prvních dvou jsme psali v článku S penězi místo do banky do sila?, dnes se podívejme na další.

Kromě toho, že je víno vynikajícím společníkem při slavnostních i méně slavnostních příležitostech, může sloužit i jako dobrá investice, byť by řada milovníků "božského nápoje" označila toto slovo za urážku. Investovat do vína znamená především odhadnout, jaká vína budou na trhu žádána za 5-10 let, poté je nakoupit pokud možno co nejvýhodněji a prodat, když cena vzroste. Cenu vína ovlivňuje především jeho jakost, ročník, původ, dostupnost na trhu, případně i to, zda víno obdrželo nějaké ocenění.

Vždy se vyplatí kupovat kvalitu, která je více ceněna. Čím je kvalitnější víno, tím také déle zraje. S postupem času pak kromě kvality roste i jeho vzácnost, neboť jednotlivých ročníků postupně ubývá. Každé víno má také svou horní hranici, od níž kvalita spíše klesá. Investice do vína je každopádně záležitostí střednědobou až dlouhodobou, tj. minimálně 5 let, u velmi kvalitních vín potom spíše 10-15 let.

Z hlediska výnosu a rizika patří víno mezi průměrné investiční instrumenty. Při správném výběru se výnos může pohybovat kolem 10 - 15 % ročně, při velmi dobrém nákupu může dosáhnout i 30 % ročně. Podle odborného magazínu Decanter činil v letech 1978 - 2000 hrubý roční výnos (tj. bez započtení inflace) indexu Bordeaux 12 %. Pokud jde o riziko, trh s vínem a tedy i cena jsou závislé na konkrétní nabídce a poptávce, přičemž poptávka je do určité míry závislá na ekonomické situaci. Ukáže-li se nakonec investice do vína jako nevýnosná, vždy je možné víno s přáteli zkonzumovat. Výhodou investic do vína je také to, že výnos z prodeje vína nepodléhá dani z příjmu.

Jak na tekutou investici?

Pokud chce investor začít investovat do vína, je potřeba si uvědomit, že jsou s tím spojeny dodatečné náklady na uložení vína, ať už ve vlastních prostorách, kde je potřeba zajistit určitou teplotu, nebo ve specializovaných sklepích. Při výběru může investor volit jak z českých (lépe řečeno moravských), tak i zahraničních vín. Pokud se investor rozhodne pro moravská vína, chybu neudělá u veltlínského (archivace 1 - 4 roky), sauvignonu (archivace 3 - 7 let), chardonnay (5 - 10 let), frankovky nebo rulandského červeného. U zahraničních vín patří mezi nejvíce ceněná vína z oblasti Bordeaux, červené burgundské nebo archivní portské. Jedním z nejběžnějších (a někdy i jediných možných) způsobů investování do zahraničních vín je nakupování vína předtím než je plněno do lahví, takzvaně "en primeur", kterému se také říká "futures na víno" (Wine Futures).

K prodeji archivního vína potom dochází na aukcích nebo u specializovaných obchodníků. V zahraničí patří mezi nejznámější obchodníky s vínem Farr Vintners, kteří prodají dvojnásobek toho, co aukční síně Christie's a Sotheby's dohromady, přičemž kolem tří čtvrtin jejich obchodů tvoří prodeje Bordeaux. U nás lze kvalitní archivní víno prodat buďto na soukromých aukcích sběratelů nebo v některé z vinoték.

Nástěnné investice

Přestože investice do obrazů u nás zatím nejsou příliš rozšířené, může se úsilí vynaložené na vyhledání zajímavého díla několikanásobně vrátit. Zájemcům o investování do obrazů bývá doporučováno začít procházet galerie a výstavy (i státních institucí) a navštívit několik aukcí. Pro orientaci ve vývoji cen mohou pomoci starší aukční katalogy. Začít investovat je možno v malém - ceny grafik se pohybují v rozmezí šesti až třiceti tisíc korun.

Nejvhodnějším místem pro nákupy obrazů jsou galerie a aukce. Galerie většinou zastupují několik umělců, někdy i exkluzivně. Pokud máte zájem o dílo konkrétního umělce, vaše cesta by měla začít právě v "jeho" galerii. Při hledání či výběru díla vám přitom může pomoci názor galeristy. Další možností jsou aukce. Ty se konají většinou na jaře a na podzim a obvykle bývají zaměřeny na českou modernu a 19. století. Na aukcích zaměřených na starší díla najdete i současné umění, protože to zatím nemá dostatečný potenciál, aby se pro něj pořádaly samostatné aukce.

Tak jako u každé investice, i u obrazů bude investor hledat vhodnou kombinaci výnosu, rizika a likvidity. Jelikož zhodnocování peněz prostřednictvím umění vyžaduje čas, lze za nejkratší možný investiční horizont považovat pět let. Dobře zvolené dílo za tu dobu může dosáhnout růstu hodnoty o sto až tři sta procent (15 až 30 procent ročně). Například obrazy Martina Mainera se v polovině devadesátých let prodávaly za 50 000 korun (středně velký obraz), dnes se jejich cena pohybuje nad sto tisíci (zhodnocení přes 10 procent ročně). Určitě však nesmíte zapomínat na "odvrácenou" stránku investování - riziko. Podobně jako u jiných investic, i v umění existuje přímá úměra mezi potenciálním výnosem a rizikem.

Kam peníze směřovat?

Největší výnosy slibuje současné umění. Nadějný a dnes módní umělec však může během několika let "zapadnout" a výsledný výnos může být i záporný. Stejně tak se ale může prosadit a vaše výnosy se budou počítat ve stovkách procent během pár let. Máte-li raději konzervativnější investice, zvolte prověřeného umělce, nejlépe již nežijícího. Výnos sice nebude extrémně vysoký, ale určitě bude zajímavý vzhledem k nižšímu riziku. Další z cest, jak snižovat riziko, je diversifikace, tedy nákup několika obrazů od různých umělců nebo od jednoho umělce z několika tvůrčích období.

Stejně jako dobře zvolený nákup je nutno dobře promyslet i prodej. U umělců, kteří nebyli příliš produktivní, ale jsou žádaní, se může prodej uskutečnit během několika dní. Může se ale také stát, že budete na kupce čekat i celý rok. Z tohoto rozmezí je patrné, že prodej nelze naplánovat. Nejvhodnější cestou, jak uskutečnit prodej, jsou aukce nebo galerie zastupující konkrétního umělce. Ty totiž znají řadu jeho sběratelů a prodej pak může být otázkou velice krátké doby.

Jak na známky

Také známky jsou dobrou příležitostí, jak uložit své peníze. Člověk by jim ovšem měl rozumět. Zájem ze strany sběratelů je zaměřen především na sestavení kompletní sbírky z některé země nebo z konkrétního období nebo o vzácné exempláře, jejichž nalezení ovšem může být otázkou několika let a koupě otázkou několika desítek až stovek tisíc, někdy i miliónů korun.

Mezi nejvíce žádané známky u nás patří známky pocházející z USA, Velké Británie a jejích bývalých kolonií, starých německých států a dalších rozvinutých zemí. Na výsluní se v posledních letech dostávají i staré čínské známky, o které je zájem mezi čínskými podnikateli. České známky jsou sbírány především u nás, i když o období první republiky je zájem i v zahraničí. Pokud jde o jednotlivé exempláře, mezi nejvzácnější patří Modrý a Oranžový Mauricius, kterých podle odhadů v současnosti existuje jen několik desítek, a jejichž cena dnes dosahuje mnohamilionových částek. "Obyčejnější" známky jako Sasská trojka, Rakouské Merkury, Pětidolar z americké kolumbovské série a řada dalších pak dosahují "přijatelnější" cenové úrovně v řádu desetitisíců až statisíců korun.

Při nákupu známek je třeba pečlivě zkoumat jejich kvalitu. Nezoubkované známky nesmí být "ostříhané" na obrázek, ale musí mít dostatečně velké okraje, zoubkovaným zase nesmí chybět zoubky. Použité známky by neměly mít výrazné razítko. Nákup a prodej poštovních známek pak lze uskutečnit na aukcích, ve specializovaných obchodech nebo přímo se sběrateli.

Je pro vás zajímavá tato forma investování? Upřednostňujete spíše tradiční finanční produkty? Investujete úplně jinak?