Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Reforma penzí nemusí být hra s nulovým součtem

Reforma penzí nemusí být hra s nulovým součtem
Výsledkem reformy penzí by měl být smíšený systém, sestávající z paušálního státního důchodu a toho, co si každý naspořil ve fondu. Standardně se počítá s tím, že se do systému nejprve zapojí pouze mladí, to ale přináší významné problémy. Lepším řešením se jeví zapojení naopak pouze starších, významným plusem je pak flexibilita reformy.

Musíme si nejdříve ujasnit cíle. Těmi jsou v první fázi:

  • stabilita státního důchodového účtu,
  • udržení reálné úrovně důchodů,
  • nezvyšování pojistného.

Ve druhé fázi by mělo přijít snižování pojistného, což umožní zároveň vyšší důchody tomu, kdo ušetřené peníze použije na tento účel (např. dobrovolně se připojistí nebo se zajistí jinak - investováním do podílových fondů, koupí nemovitosti, dobře vychovanými dětmi ...).
Stabilita státního důchodového účtu je základní podmínkou. Jinak bez ohledu na cokoli buď budeme na důchody doplácet všichni - stát se zadluží a zaplatíme to (zejména mladá generace) formou daní, nebo budou muset být nižší důchody. Zvýšením pojistné sazby se nic nevyřeší.

 Reforma a teorie her

Existují změny důchodového systému, kterou jsou podle teorie her tzv. "hrou s nulovým součtem". Jsou definovány tím, že to, co jeden získá, druhý ztratí. Typickým příkladem je přechod na systém NDC: lidé s vyššími příjmy získají vyšší důchody než dnes, lidé s nižšími příjmy buď získají nižší důchody nebo - pokud se budou nižší důchody nějak vyrovnávat - uhradí ztrátu všichni daňoví poplatníci, protože bude nutné doplácet chybějící peníze ze státního rozpočtu. Problém je v tom, že k rozdělování je k dispozici stejné množství peněz. K tomu si můžeme přidat, že pokud má být důchodový účet vyrovnaný, bude průměrný důchod nižší než v dnešním systému a pojistnou sazbu nebude možné snížit ani v budoucnosti.

Existují ovšem také hry s nenulovým součtem, a to několik druhů. Do hry může vstoupit nějaký vedlejší - nikoli přímo finanční - zisk. V oblasti důchodů by tomu odpovídala např. reforma, kdy se změní systém tak, že sice vznikne deficit, který budeme muset - ovšem zároveň budeme schopni - splatit, ale následně se systém vyrovná a dál už bude fungovat bez problémů. Vedlejším ziskem je pak stabilita a pocit jistoty.

Dalším typem je hra, kdy jeden získá, druhý sice ztratí, ale méně - součet zisku a ztráty není nula. Ideální je pak ten typ, kdy jeden získává, ale druhý neztrácí. V ekonomii se tomuto způsobu říká paretovská efektivita: "Není objektivně dobré, jestliže si může jeden subjekt polepšit, aniž by si jiný pohoršil." V případě našeho důchodového systému dosahujeme dokonce druhé úrovně: "Ještě horší je zakonzervování stavu, ve kterém by si mohli polepšit všichni", resp. měli bychom umožnit, aby si mohli polepšit všichni.  A vlastní dodatek: Kvůli zakonzervování si nakonec pohoršit všichni.
Důchodová reforma tohoto typu by musela zajistit minimálně stejné důchody jako dnes bez zvýšení pojistné sazby (nikdo neztrácí). Zároveň pak alespoň onu stabilitu systému, v lepším případě (po nějaké době) i možnost snižování pojistné sazby (všichni získávají).

Je nasnadě, že řešením není pouhý nárazový přechod na smíšený systém (zavedení kapitálového pilíře). Je to proto, že by výpadkem pojistného v průběžné části vznikl deficit, který by nebylo možné lehce splatit (pokud by část pojistného do kapitálového pilíře byla dostatečně vysoká) nebo by vznikl deficit sice nižší, ale mnohem dlouhodobější (pokud by byla nízká). V obou případech by pravděpodobně došlo ke zhroucení systému dříve, než by se ho podařilo zachránit. Bylo by to možné pouze v případě, že bychom měli finanční rezervu na reformu - tu ale nemáme, naopak jsme zadluženi po uši. (Být připraveni jako Švédové, měli bychom na účtu "reforma" bilion Kč. V USA začali chystat reformu v době, kdy byl systém v přebytku, mohli tedy plánovat fondovou část s nízkým pojistným, protože měli čas - my ho nemáme.)

Postupná reforma

Vylučovací metodou jsme tedy dospěli k tomu, že můžeme začít pouze s postupnou (částečnou) reformou - zapojí se pouze určitá část plátců pojistného, bude tedy nižší výpadek pojistného.
První možností je dobrovolná účast v novém systému ("opt-out"). To může mít dva problémové důsledky: Prvním je, že se zapojí pouze lidé s vyššími příjmy, takže výpadek pojistného bude vyšší, než co se ušetří na důchodech (vzhledem k redukci při vypočítávání státních důchodů). Druhým je nebezpečí (které nelze spočítat), že se zapojí mnohem více lidí, než očekáváme a ve skutečnosti bude počáteční výpadek pojistného příliš vysoký (stalo se v Maďarsku, také tam pak museli odložit druhou plánovanou etapu reformy).

Druhá možnost je ta, která je při přechodu na smíšený systém považována za standardní: zapojení mladých. Je to sice logické, vzhledem k efektivitě dlouhodobého kapitálového spoření, jinak jde ale v čisté podobě o reformu nesmírně nákladnou (MPSV spočítalo náklady cca 2 biliony), protože trvá dlouho (při zapojení lidí pod 35 let by trvalo 30 let, než by začaly být vypláceny první nižší státní důchody). Navíc diskriminuje starší ročníky (v Maďarsku prohlásil Ústavní soud nemožnost zapojení starších za diskriminační). Muselo by tedy být zapojení starších umožněno alespoň dobrovolně, a pak se dostáváme opět k tomu, že nevíme, kolik lidí se zapojí celkem a příp. musíme počítat s tím, že to budou pouze ti s vyššími příjmy - tedy totéž, co je popsáno výše.

Metoda komplementární konverze

Důchodová reforma podle analytiků

Před krátkým časem jsme vám představili koncepce důchodové reformy podle parlamentních politických stran (včetně hodnocení odborníků).
V rámci pokračování projektu vás chceme seznámit s některými dalšími recepty na ozdravení penzijního systému, tentokrát z dílny analytiků. Toto "druhé kolo" odstartoval Ondřej Schneider svým obecnějším zamyšlením, pokračovali jsme představením návrhu z dílny autorů kolem bývalého ministra financí Jiřího Rusnoka, dnes je na řadě koncept Kateřiny Havlíčkové z Institutu analytických studií.

Tento způsob reformy počítá s opakem: zapojením pouze starších. Není to diskriminační (na každého přijde řada), je předem známo, kolik lidí se zapojí = jaký bude výpadek pojistného a hlavně: reforma je flexibilní. Mladší ročníky se zapojují podle vývoje situace - je-li ekonomika v pořádku, vyšší růst HDP, produktivity, mezd, slušné výnosy fondů - zapojují se dříve, je-li tomu naopak, prostě se zapojí později. Stačí stanovit, jaký výpadek pojistného si můžeme na začátku dovolit. Nevýhodou je nižší počáteční efektivita kratšího spoření, protože výnosy díky složenému úročení rostou exponenciálně.

První důchodci by dostávali "nové" důchody po čtyřech až pěti letech - od té doby by deficit státního účtu klesal až k vyrovnání. Jakmile by se přehoupl do přebytku, zapojil by se další ročník. Po skončení transformace bychom měli smíšený systém, sestávající z paušálního státního důchodu ("flat rate") ve výši rovné dávky a toho, co si každý naspořil ve fondu. Státní část jako prvek solidární, fondová zásluhový.

Důchody ze současného průběžného systému se by se snižovaly postupně podle toho, jak poroste průměrná anuita. Nešlo by tedy na rozdíl od ostatních metod o administrativně určený pokles státní části důchodu (návrhy předpokládají pravidelné snižování o předem dané procento), pokles státní části důchodu by doplňoval zvyšování kapitálové části podle skutečného stavu. Systém by byl nastaven tak, aby osoba s celoživotně průměrným vyměřovacím základem (v roce 2003 cca 15 200 Kč) a průměrným počtem odpracovaných let, ukládající pojistné u fondu s průměrným výnosem, měla stejně vysoký součet státní části důchodu a anuity z fondu, jako by byl její důchod podle současných pravidel. To znamená, že ten, kdo má vyšší příjem, by měl důchod vyšší než dnes. Naopak ten, jehož příjem je nižší, by měl i nižší důchod, díky výnosům na skutečném účtu u fondu by však rozdíl byl mnohem menší než v systému NDC a stále by se snižoval. Během transformačního období by bylo třeba tento rozdíl dorovnávat, aby nikdo nebyl reformou poškozen.


A: Zaměstnanec s průměrnou mzdou
B: Zaměstnanec se střední mzdou (medián)
)

Parametry výpočtů najdete na tomto místě.


Dorovnání důchodů nízkopříjmových skupin

Pro dorovnávání by stačilo převedení peněz z daňových úlev na životní a penzijní pojištění na příspěvek k tomuto povinnému pojištění. To by znamenalo především, že se přestanou podporovat bohatí (většina těchto odpočtů jde ve prospěch osob s vysokými příjmy). Zároveň by tato podpora dorovnala nižší důchody nízkopříjmových skupin bez dalších nároků na státní rozpočet. (Navíc by šlo o krok směrem k zjednodušení daňového systému bez výjimek.) Možností, jak to udělat, je víc, např. peníze ušetřené z daňových úlev ukládat ve zvláštním fondu, ze kterého by se penze dorovnávaly (nejlevnější varianta, nikoli jediná možná). Úplně nejjednodušší by bylo propojit to se zaváděním rovné dávky (o rovné dávce více v článku Rovná dávka není nesmysl). Část rovné dávky je totiž z principu určena na důchodové připojištění.

Odhadovaná doba transformace je 25 až 35 let za předpokladu, že by současné pojistné do průběžného systému bylo sníženo zpočátku o 7 procentních bodů (z dnešních 28) a ty byly určeny pro spoření do kapitálového pilíře. Není ovšem nutné vědět přesně, kdy by byla transformace ukončena. Metoda je značně flexibilní a je možné se přizpůsobovat vývoji situace. Zapojí-li se nejdříve starší ročníky (nad 40 let) a postupně mladší, až budou do fondů spořit všichni a bude-li se pojistné na státní část snižovat vždy, když to bilance státního důchodového účtu dovolí, může reforma proběhnout s minimálními náklady (cca 20 miliard, záleží na navazujících opatřeních). Pochopitelně, pokud by existovala rezerva na reformu alespoň taková, jakou mají Slováci, mohlo by se postupovat razantněji a přechodné období by bylo kratší. Opět platí, že pokud by se důchodová reforma propojila se zaváděním rovné dávky, byla by podstatně rychlejší.

Dokončení článku najdete na našich stránkách zítra, tedy ve čtvrtek 16. 9. Bude o tom, zda by tento způsob penzijní reformy znamenal nějaké ztráty, zda by mělo být spoření do fondů povinné nebo o výhodách smíšeného systému obecně.

Autorka působí v Institutu analytických studií.

Co si myslíte o návrhu Kateřiny Havlíčkové po přečtení první části článku?

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

+6
Ano
Ne

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

16. 9. 2004 15:04, rezjir

Vzdyt jám Vám nebráním - ani v rámci svého návrhu - na to slozené úrocenínekoho nalákat, tj. v rámci dobrovolného penzijního pripojistení.

Reagovat

 

+74
Líbí
Nelíbí

Zobrazit komentovanou zprávu (Kateřina 16. 09. 2004 13:52)

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

16. 9. 2004 12:00, rezjir

To, ze by Vám CML vybral zrovna pana Doudum, by predstavovalo velmi okrajovou moznost, kdyby jste si do systému predem zadal, komu chcete predevsím platit, napr. rodicum, tetickám, strýckum, a pri Vasich prijmech treba i duchod Karla Gotta ci Václava Havla. Pana Doudu by si mohli platit zase jiní Doudové.

Reagovat

 

-13
Líbí
Nelíbí

Zobrazit komentovanou zprávu (Fredy 16. 09. 2004 06:37)

Další příspěvky v diskuzi (39 komentářů)

16. 9. 2004 | 17:57 | Zvlast odporny aspekt

Nemluvě o tom, že se snaží svůj zisk realisovat na úkor "státu" ihned, líbivým zatraktivněním fondového spoření úlevami na daních. více

16. 9. 2004 | 17:53 | Neresi to klicovy problem jistoty

Článek ignoruje klíčový problém: nepojistitelnost fondů (je to příliš mnoho peněz). Jsou to jen růžové sny, ve skutečnosti i v případě, že nezkrachuje, fond (strukturálně shodný s populací) sežere třetinu vkládaných peněz...více

16. 9. 2004 | 15:04 | rezjir

Vzdyt jám Vám nebráním - ani v rámci svého návrhu - na to slozené úrocenínekoho nalákat, tj. v rámci dobrovolného penzijního pripojistení. více

16. 9. 2004 | 14:45 | rezjir

Uz ho ztratila, ale nebral bych to jako konkurencní návrh, ale jako spíse jeho jednodussí variantu. Ale vzdyt je to jasné, zadáte kritéria, prípadne porádí, prípadne váhy a pocítac Vám pokud mozno vyhoví. Tedy vy vybírate...více

16. 9. 2004 | 13:52 | Kateřina

A to pánové ani nevíte, že mám ještě jeden :))) Úplně jednoduché, nestálo by to ani korunu, směr k odpovědnosti jedntlivce přímý, sliby (zákonná pravidla) dodrženy na 100 %.
Akorát moje matematické mozkové buňky se...
více

Naposledy navštívené

Články

Produkty a instituce

Kalkulačky

Poradna

Finanční subjekty

Nabídky práce

Obchodní rejstřík

Osoby v obchodním rejstříku

Části obce

Městské části

Obce

Okresy

Témata

Fondy zaměřené na daňovou optimalizaci, Peníze, Cash flow, bankovnictví, václav stárek, česká spořitelna, andrej babiš, karel havlíček, komix, FORTIS, nezdaněný benefit, milionář, michal hanych, 305/2009 Sb., vládní koalice, horizont, sodexo, Tři králové

2T53520, 4T34443, 3E70774, 3L67611, 3AR5888

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2016 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK