Panepane, budeme si hrát!

Kuličky, čára, mariáš a dokonce i oko, plátýnko nebo poker v hospodě – to jsou hry s nulovým součtem: co jeden prohraje, jiný vyhraje. I v nich lze prodělat kalhoty, leč je to alespoň fér hra. Kurzové sázky jsou kapitolou samy o sobě, ale budiž. Pak jsou ovšem hry přímo vymyšlené na oškubávání hráčů, takzvaných hejlů. Tam je totiž teorie pravděpodobnosti přímo využita proti nim. Asi ne náhodou zavedl loterie s výhrami peněz právě římský císař Nero.

Náš průmysl hazardu loni rostl hravě pětkrát rychleji než náš HDP, když tempo růstu loterijního trhu meziročně vykázalo "pěkných" 10,78 %. Prosázíme 10 000 korun ročně na dospělého obyvatele, a protože podle průzkumů pravidelně něco sází skoro polovina našich obyvatel, "protočí" každý z této části populace na oltáři své hravosti přes 20 000 Kč ročně. V průměru jde tedy měsíčně o víc než 1 500 korun, z nichž vlastně 400 korun zaplatí jako "vstupné do hráčského světa" a teprve se zbylými 1 100 korunami prohrává či vyhrává. Tak to alespoň vyplývá z průměrné "návratnosti" našeho loterijního trhu. To znamená, že pravděpodobnost výhry není 0,5 jako u férových her, ale jen 0,375.

Když se štěstí unaví…

Vezměme tzv. číselné loterie, kterým dominuje Sazka: podle průzkumu jejím svodům pravidelně podléhá 31 % našich obyvatel, tedy skoro polovina dospělé populace. Pravděpodobnost výhry první ceny ve Sportce je 1 : 14 000 000, to ale není podstatné. Problém tkví v tom, že jen něco málo přes polovinu vsazených peněz se rozděluje na výhry. Na tuto výhru se tedy musí "složit" nejen 14 milionů, ale přes 25 milionů sázejících – každý z nich ovšem při sázení doufá, že právě on tentokrát nebude hejlem, ale tím "vyvoleným".

Poněkud méně odírají své příznivce hrací automaty. Tyto zločinné stroje také zkonzumují nejvíc: naházíme do nich 41 miliard a zpět nám vypadne jen něco přes 30 miliard. Výhry jsou však časté, přestože malé stroje jsou seřízeny tak, aby hráče oškubávaly jen o 25 % (zákon nedovoluje na konkrétním přístroji nastavení výherního podílu nižšího než je právě 75 %); to systém loterií je nastaven hůř ("koeficient oškubání" je cca 45 %).

Přes 10 miliard korun jsme nechali v legální lumpárně hracích automatů a 3 miliardy v Sazce. Zajímavý je nárůst zájmu o kurzové sázky, kde jsme dokonce prodělali jen 1,25 miliardy a je zde také daleko nejvyšší návratnost. Jedině v tomto "oboru" mohou hráči nad sázkovou kanceláří dokonce vyhrát, jde vlastně o souboj bookmakerů s tipujícími.

Hazard, hra, investice

Štěstí nebo pravděpodobnost? Hranice je samozřejmě v matematice. Vlastně i s pojišťovnou uzavíráme sázku, zda určitá škoda vznikne nebo ne. Dojde k pojistné události a vznikne tato škoda, nebo ne? Kdo prohraje, platí. Buď klient pojistné pojišťovně, nebo ona pojistné plnění klientovi.
Racionální lidé pro své "hry" vyžadují pravděpodobnost výhry 1/2. A kupodivu ještě racionálnější hrou jsou investice, protože investorům "fandí" pravděpodobností dokonce ještě vyšší. A tomu se budeme věnovat příště. 

 Co si myslíte o hazardu a tomto druhu zábavy? Nejsou podle vás kapitálové trhy také jen hazard? Podělte se o své názory!