Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Krize v Hamburku (1799)

Krize v Hamburku (1799)
Hamburk byl v 18. století vedle Frankfurtu, Kolína nad Rýnem a Berlína jedním z nejdůležitějších bankovních center v Německu. Krátce před příchodem nového století se v severním Německu odehrála krátká, ale vážná finanční krize, která měla své epicentrum v Hamburku.
Již během krize v roce 1763 – viz. Úvěrový boom v Amsterodamu – se dostaly mnohé obchodní domy v tomto hanzovním městě do platební neschopnosti. Události v roce 1799 však byly vyvolány především politickými změnami v Evropě a Americe.

"Svobodné a hanzovní" město Hamburk leží na hranicích spolkové země Šlesvicko-Holštýnsko. Šlesvické vévodství bylo ve středověku dánské léno a jako takové bylo uděleno roku 1386 německým vévodům holštýnským. Roku 1460 byla stanovena nedělitelnost Šlesvicka a Holštýnska a jejich personální unie s Dánskem. Ve spletité historii Šlesvicka-Holštýnska vždy docházelo k soupeření mezi živlem německým a dánským. V dobách mocenského rozmachu Dánska, měli dánští králové vliv na celou oblast dolního Labe. Často tak docházelo ke sporům mezi Dánskem a Hamburkem. Roku 1612 se pokusil dánský král Kristián IV. kontrolovat labskou cestu a založil v říční deltě přístav Glückstadt. Když tento plán selhal, podporoval jeho nástupce Frederik III. rybářskou obec Altonu (Altona – dnes předměstí Hamburku), které roku 1644 dokonce propůjčil městská práva, aby omezil moc Hamburku a posílil dánský vliv na dolním Labi. Teprve tzv. "smírem gottorpským" v roce 1767 uznalo i Dánsko Hamburk, jako nezávislé císařské a říšské město. Kromě toho obdrželo hanzovní město důležité labské ostrovy mezi obcemi Billwerder a Finkenwerder.

Druhá polovina 18. století přinesla Hamburku nebývalý rozkvět. Do té doby probíhaly veškeré zámořské obchody, směřující do Hamburku, výhradně v režii koloniálních mocností – zejména Velké Británie a Francie. Rok 1769 se stal v historii Hamburku významným mezníkem. Tehdy začalo hanzovní město samo obchodovat se zámořím, když v pozadí byly změny v Americe, které nakonec vedly ke vzniku USA. V Hamburku i dalších přístavních městech prudce vzrostl objem obchodů. Mnoho obchodníků začalo větřit velké zisky, protože přímý obchod s "novým světem" bez zprostředkovatele podstatně zlevňoval export i import. Význam obchodního spojení s mladými Spojenými státy byl takový, že již roku 1794 byl v Brémách otevřen první konzulát USA v Evropě. Vedle Brém to byl také Hamburk, který díky své centrální evropské poloze získal na důležitosti.

Konec 18. století přinesl dalekosáhlé změny také na evropské politické scéně. V Evropě to vřelo již od francouzské revoluce. Na jedné straně stály Francie a Dánsko, na druhé Anglie, Rakousko, Rusko a Prusko. Po separátním míru s Pruskem v roce 1795 získala Francie území na levém břehu Rýna. Současně pokračovala ve válce proti Anglii a Rakousku. V těchto válkách se především vyznamenal mladý korsický generál jménem Napoleon Bonaparte. Roku 1795 se Napoleon stal, poté co bylo potlačeno povstání royalistů, vrchním velitelem vojenských oddílů v Paříži. Zanedlouho převzal generál velení francouzské armády v severní Itálii, kde uštědřoval rakouským vojskům jeden výprask za druhým. Mírem v Campo Formio (1797) muselo poražené Rakousko odstoupit Francii rakouskou část Nizozemí (Belgie) a potvrdit francouzské panství na levém břehu Rýna. Tak zůstala Anglie největším francouzským nepřítelem a díky své převaze na moři zůstala i nenapadnutelná. Francie proto chtěla zasáhnout britské impérium na citlivém místě v zámoří a rozhodla se pro válečné tažení do Indie. Aby toto tažení bylo proveditelné, musel být nejdříve získán Egypt. A tak vyrazil Napoleon v květnu 1798 z pověření direktoria s 350 loďmi a armádou čítající na 30.000 mužů s jediným cílem - dobýt Egypt.

Neklid ve Francii a Nizozemí vedl k tomu, že se – kromě obchodu se zámořím – velká část francouzských a nizozemských obchodních aktivit přesunula do severoněmeckých přístavů Hamburku a Brém. Mnoho Francouzů, pronásledovaných "dětmi revoluce", hledalo azyl v okolních státech a část se usadila také v Hamburku. Na přelomu století mělo hanzovní město již 130.000 obyvatel. Protože Rýn, jako hraniční řeka, nebyl dosti bezpečný pro lodní přepravu, staly se Labe a Wesera hlavními obchodními tepnami do vnitrozemí. Zatímco zboží z kolonií putovalo proti proudu, tak domácí produkty (např. obilí, dřevo, sůl a plátno) směřovaly z vnitrozemí do přístavů. Od počátku devadesátých let zažívalo severoněmecké hospodářství velký rozkvět. Přístavní města Hamburk a Brémy navštívil dosud nebývalý blahobyt a výrazně změnil zdejší životní styl. V Hamburku, podobně jako v bohaté Anglii, vznikaly vznešené kluby s čítárnami, kasina a taneční sály. Praktičnost a elegance se prosazovala i v bydlení a módě. Jako houby po dešti vyrůstaly nové obchodní domy a banky a všichni podnikatelé toužebně očekávali svůj díl z tučných zisků. Mezinárodní politický vývoj však šel dál svou cestou a nebral žádné ohledy na lidská přání.

Napoleonovu nepřítomnost v Evropě využili jeho protivníci k protiúderu. Bonaparte zatím v Egyptě porazil nepřátelské vojsko v bitvě u pyramid, ale 1. srpna 1798 zdecimoval anglický admirál Viscount Horatio Nelson francouzské loďstvo v bitvě u Abúkíru. Napoleon se vypravil do Sýrie, ale jeho postup byl zastaven u Akkonu. Ve Francii rostla zatím nespokojenost s vládou direktoria, které bylo zapleteno do nejrůznějších skandálů a korupce. Pak zasáhlo opět do války Rusko a v roce 1799 jeho armáda přešla Alpy a spolu s rakouskými oddíly vstoupila do Itálie. Vyčerpávající boje, žhavé slunce a mor oslabily francouzské vojsko a když pak přišly zprávy o vážné situaci ve Francii a v Evropě, rozhodl se Napoleon k návratu. Anglie se pokusila zabránit Napoleonovi v návratu námořní blokádou. Tato blokáda byla rozšířena i na severoněmecké přístavy Hamburk a Altonu, které Anglie považovala za nejjižnější výspu Dánska, tehdejšího francouzského spojence.

Blokáda Hamburku byla ovšem pro město a jeho okolí pohromou. Mnoho, a často i velice spekulativních obchodů, bylo tehdy na úvěr a jejich splácení bylo blokádou znemožněno. V srpnu 1799 vypukla finanční krize naplno. Stále více podniků bylo stahováno vírem platební neschopnosti ke dnu a stále vzrůstal počet bankrotů. Když už se situace stávala kritickou, přišla nečekaná záchrana v podobě generála Bonaparta, kterému se podařilo prorazit anglickou námořní blokádu a vrátit se v září 1799 zpátky do Francie. Krátce po svém návratu provedl Napoleon za pomoci vojska státní převrat. Neschopné a zkorumpované direktorium bylo 10. listopadu 1799 rozpuštěno a Napoleon Bonaparte se stal prvním konzulem. Tím začala podivuhodná Napoleonova éra, ale to už je zase jiný příběh.

Návratem francouzského generála pozbyla námořní blokáda smysl a anglické loďstvo čekala důležitější práce. Přístavy na dolním Labi si vydechly a mezinárodní obchod opět ožil. Vlastní krize v Hamburku tak trvala jen několik měsíců, přece však stačila poslat do konkurzu 82 podniků z města a okolí. Po ukončení blokády se dokázal Hamburk opět rychle postavit na nohy a obnovit svou prosperitu.

Průmyslová revoluce, vznik Spojených států amerických a politický vývoj ve Francii narušily tradiční evropský řád. Vítězný kapitalismus se stal hnacím motorem ekonomického vývoje i politických a společenských změn. I v nastupujícím 19. století byly často finanční trhy velkou ruletou a člověk tak mohl získat přes noc nesmírné bohatství či žebráckou hůl.

Co říkáte ekonomické krizi vyvolané blokádou? Zachránil Napoleon Hamburk? Podlehli jste někdy nějaké investiční horečce? Podělte se s námi o své názory a zkušenosti!

Přeloženo a upraveno ze serveru www.boerse.de.

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

-2
Ano
Ne

Diskuze

10. 4. 2002 | 15:22

Asi šlo o oba důvody, ale prvotní cíl byl udržet Napoleona mimo hru. Konec blokády, aspoň dle historické literatury, nastal už po návratu Napoleona, ona ta blokáda byla dosti nákladná záležitost. Následná ,,Kontinentální...více

8. 4. 2002 | 16:57 | Bouček Antonín

Promiňte, ale nebyla britská námořní blokáda francouzských a německých přístavů spíše než touhou zadržet Napoleona (cestujícího po Středozemním moři) vedena snahou zamezit Francii a jejím spojencům obchod se zámořskými koloniemi?...více

7. 4. 2002 | 17:21 | Brabenec Jiří

S technologickou investiční horečku jsem se chvíli svezl. Ale protože mám stanovenou pevnou procentuelní míru zhodnocení investice, včas jsem vystoupil. Do zahraničního akc. fondu jsem nastoupil po ruské krizi v roce 1998,...více

7. 4. 2002 | 12:15 | sysel

Jenom chci poznamenat, že zde nešlo o finanční krizi vyvolanou spekulanty, ale šlo o důsledek války-ve válce dochází vždy k útlumu určitých aktivit, ať už obchodních nebo výrobních. Bylo by zajímavé zjistit, jak hanzovní...více

Naposledy navštívené

Články

Produkty a instituce

Kalkulačky

Poradna

Finanční subjekty

Nabídky práce

Obchodní rejstřík

Osoby v obchodním rejstříku

Části obce

Městské části

Obce

Okresy

Témata

Pragmatismus, Limitní cena, Private banking, daň z příjmů, třetí pilíř, penzijní společnosti, účastnické fondy, transformované fondy, FPD Savills, nezařazená evidence, Keňa, IKS KB? ČSOB, ePlatby, spendee, Autopilot, škodní události, hospodářská unie, Daneš Zátorský

8B32103, 1SC1588, 3P64946, 3AI3206, 4AN8298

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2016 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK