Burzovní krachy: Jihomořská bublina v Anglii (1720)

Na začátku 18. století panoval již v Londýně čilý burzovní život. Roku 1697 se objevil první privátní kurzovní lístek, v roce 1714 pak byly stanoveny poprvé i úřední kurzy. Kolem roku 1700 začala pracovat první zpravodajská agentura, která pravidelně uváděla kurzy a zprávy z nejdůležitějších burzovních míst. Jestliže byly roku 1688 na londýnské burze pouze tři akciové společnosti, pak v roce 1694 to již bylo 53 společností, mezi nimi i v témž roce založená Bank of England.

Do roku 1720 vzrostl jejich počet dokonce na 200. Jednou z nejdůležitějších kótovaných společností na londýnské burze byla "South Sea Company" ("Společnost jižních moří").

Anglie za panování královny Anny a krále Jiřího I. zažívala hospodářský i politický vzestup. Po válce o dědictví španělské, získala Anglie, kromě jiných výhod, výsadní právo vozit africké otroky do španělských kolonií v Jižní Americe. Přesto však byl v roce 1711, vlivem vyčerpávající války s Francií, britský státní dluh přes 10 milionů liber šterlinků. Za tiché podpory vlády a parlamentu byla ještě tentýž rok založena obchodní společnost „South Sea Company“. Ta poté převzala státní dluh ve výši 9 milionů liber. Britská vláda garantovala společnosti 6-ti procentní úrok z dluhu, což byl roční příjem 540.000 liber. Dále společnost získala monopol na britský obchod se španělskými koloniemi v Americe a navíc právo převzít dosud neobjevené ostrovy v této oblasti do správy pro britskou korunu a hospodářsky je využívat. Aby mohla společnost vykonávat svá privilegia, převedl na ni stát ještě čtyři zámořské lodě.

První roky po uvedení "South Sea Company" na burzu vykazovaly její akcie jen malý pohyb. Původně chtěla společnost zahájit výnosné obchody se zlatými a stříbrnými doly v Peru a v Mexiku. Avšak mír utrechtský, podepsaný v roce 1713, který přinesl urovnání mezi Anglií a Francií, nepřinesl toužebně očekávané otevření španělských přístavů v Jižní Americe. A když se poté Španělsko snažilo zbavit závazků tohoto míru a vypukla válka, utichly obchodní aktivity "South Sea Company" až do konečné porážky Španělska. Po válce opět značně vzrostl britský státní dluh. To počátkem roku 1720 přimělo "South Sea Company" k nové nabídce. Společnost převezme státní dluh ve výši téměř 32 milionů liber šterlinků, pokud vláda společnosti povolí neomezené navýšení jejího kapitálu.

Nabídka byla pro vládu lákavá. Jen poslanec a vůdce opoziční frakce strany vládnoucích whigů sir Robert Walpole varoval ve straně a v parlamentu před touto společností a byl proti jakékoliv účasti státu na tomto finančním dobrodružství. Walpole se obával – oprávněně, jak se později ukázalo – nezvládnutelné spekulace.

Na začátku roku 1720 byl kurz jedné akcie společnosti 121 liber. Ještě během debaty v parlamentu se cena akcie zdvojnásobila. Vedení "South Sea Company", v čele s předsedou Johnem Bluntem, vypouštělo do světa fámy, aby podpořilo růst akcií. Vyhlásilo, že budou uzavřeny dohody mezi Anglií a Španělskem, ve kterých bude garantován svobodný obchod se všemi španělskými koloniemi. Věci se daly do pohybu. Ctihodní lordové nechtěli zůstat stranou spekulační horečky a tak byl návrh společnosti schválen a 7. dubna 1720 byl potvrzen králem.

Zpočátku však kurz akcií nerostl podle předpokladů. Většina investorů totiž kladné vládní rozhodnutí očekávala. To přimělo představitele společnosti, aby přiložili pod kotlem s fámami a pokusili se dát akciím křídla. Vykouzlili tedy zaručené zprávy, že jsou na obzoru další politické smlouvy se Španělskem, které zaručí další zisky. Kurz akcií vyskočil a 12. dubna vydala společnost milión nových akcií. Upisovací cena již byla 300 liber za jednu akcii o nominální hodnotě 100 liber. Aby dále zvedlo cenu akcií, oznámilo vedení "South Sea Company" mimořádnou 10-ti procentní dividendu, na kterou by měli nárok i noví upisovatelé. Krátce poté následovala nová emise akcií – tentokrát však již za emisní cenu 400 liber za jednu akcii.

Tak definitivně zachvátila Anglii "jihomořská horečka". Vzdálené země a tajemné ostrovy slibovaly netušené bohatství. Tak jako již dříve v Holandsku, vypuklo davové šílenství i zde. Spekulovali chudí i bohatí, služebnictvo i lordové. Kdo nespekuloval, jakoby ani nežil. Jako houby po dešti, vyrůstaly všude nové podniky, které slibovaly stejně rychlé zisky jako "Společnost jižních moří". Vedle dalších společností plánujících obchodovat se zámořím, to však byly také firmy, jejichž předmět obchodu působí dnes opravdu zvláštně: zásobování Londýna uhlím z moře, vypravování pohřbů na celém území Velké Británie, výroba perpetuum mobile apod. Některé společnosti lákaly naivní investory dokonce s tím, že předmět své obchodní činnosti oznámí až později. Došlo to až tak daleko, že zájemci o "Společnost k provozování velmi užitečné podnikatelské činnosti, kterou ještě nikdo nezná" upsali během šesti hodin tisíc těchto akcií! Po několika málo dnech tyto nesmyslné podnikatelské bubliny ovšem praskly a napálení "investoři" utřeli ústa.

Bublina "South Sea Company" však zatím dále rostla. Dne 29. dubna 1720 překročil kurz poprvé hodnotu 500 liber, o měsíc později dosáhl hranice 890 liber, přestože společnost do té doby nevykázala žádnou činnost, kromě vydávání akcií. Jenom naděje na nesmírné bohatství, živená neustálými pověstmi, dokázala pohánět akcie stále vzhůru. 24. června 1720 vyšplhal kurz jedné akcie na hodnotu 1.050 liber a dosáhl tím svého vrcholu. Ještě v červenci se kurz držel v horních patrech. Pak pronikly zprávy, že ředitelé společnosti prodali své akcie. První opatrnější investoři se začali svých akcií zbavovat a zvedli tak stavidla. Přes další fámy o nových šancích na velký zisk padal kurz rychle a nezadržitelně ke dnu. Důvěra investorů tála jako jarní sníh. V srpnu spadly akcie na 135 liber. V září už nebyl téměř nikdo, kdo by chtěl investovat do tohoto podniku. V prosinci byl kurz 128 liber, tedy zhruba na úrovni začátku roku. Proti červnovému vrcholu to byla ztráta téměř 88 %.

Prasknutím této spekulační bubliny se dostala Anglie do vážné finanční krize. Mnozí ztratili vše. Následovalo velké množství konkursů, což ještě situaci zhoršovalo. Hněv davu se obrátil proti vedení "South Sea Company". Většina viníků rychle zmizela. Ti co zmizet nestačili, byli uvrženi do Toweru a jejich majetek byl zastaven. Nakonec neúspěšný projekt sanoval stát. Bank of England a Východoindická společnost vložily peníze a vydaly stávajícím akcionářům určitou náhradu za jejich znehodnocené akcie. Dvě třetiny vloženého kapitálu však investoři definitivně ztratili. Zahájené vyšetřování prokázalo, že mnoho ministrů v čele s kancléřem státního pokladu bylo podplaceno. Vláda padla a přešla do rukou druhé, opoziční skupiny whigů, vedených Walpolem, který se vždy stavěl proti finančním machinacím společnosti "South Sea Company". Probíhající proces byl však královskou amnestií brzy ukončen a vše se rozplynulo do ztracena.

Zajímavé je, že Robert Walpole byl také dobrý spekulant. Jako politik upozorňoval na hrozící nebezpečí, ale jako soukromá osoba nakoupil také akcie "South Sea Company", svezl se s trendem a dokázal včas své podíly se ziskem prodat. Investice do těchto akcií mohla kupodivu přinést zisk také ve velmi dlouhodobém investičním horizontu. Dnes lze prodat původní akcie z roku 1720 za pětimístné dolarové sumy.
V této souvislosti se nabízí jedna otázka. Kolik bude stát jedna listinná akcie vytunelovaných "litoměřických" fondů za tři sta let?

Co si myslíte o této britské bublině z počátku osmnáctého století? Jakou mladší aféru vám historie South Sea Company připomíná? Jakou cenu budou mít za tři sta let listinné akcie "litoměřických" fondů. Napište svůj názor či zkušenost!

Přeloženo a upraveno ze serveru www.boerse.de.