Investovat nebo ne?

Názory šéfů tuzemského fondového průmyslu na investování do vlastních fondů nejsou ani zdaleka jednotné. Většina z nich považuje investování do vlastních fondů za věc etickou a žádoucí: „Ano, považuji to za správné. Domnívám se, že investice do vlastních podílových listů vyjadřují důvěru v naše schopnosti,“ odpověděla na anketu peněz.CZ členka představenstva ŽB-Trustu (ISZBT) Vendula Klučková. Opačný názor má předseda představenstva Citicorpu (ISCIT) Tomáš Strnad: „Nepovažuji za správné investovat vlastní prostředky do fondů, na jejichž správu mám bezprostřední vliv. Ubírá to na schopnosti objektivního přístupu k investičnímu procesu. Jakmile investujete své osobní peníze do fondu, který spravujete, podvědomě začnete v investičním procesu uplatňovat i svůj osobní „risk apetite“. Nemám nic proti investicím do jiných fondů z vlastní skupiny, pokud nemám přímý vliv na jejich investiční proces,“ uvedl.

Penzijní připojištění je rozšířenější

Představitelé všech významných investičních společností se domnívají, že regulace nákupu vlastních podílových listů je v tuzemsku dostatečná. Vychází z etického kodexu Unie investičních společností ČR, ve kterém se praví, že: veškeré nákupy a prodeje cenných papírů, tedy i podílových listů fondů zaměstnavatele, podléhají předchozímu schválení právníkem společnosti.“ Od rozhodnutí do samotného aktu koupě tak většinou uplyne dvou až třídenní lhůta. Přísnější pravidla než na jiné zaměstnance se vztahují na portfolio managera. Ani on, jako osoba odpovědná za alokaci peněz pod správou, však není z investování zcela vyloučen. Kromě Pioneeru (ISPIO) a IKS Komerční banky (ISIKS) žádná další společnost neintegrovala odměňování v podílových listech do škály svých zaměstnaneckých výhod. „Je to příliš složité z daňového hlediska,“ zdůvodňuje šéf investiční společnosti Akro (ISAKR) Vít Vařeka. Ani v IKS koupě podílových listů zatím nenabyla podoby klasického benefitu: „Motivaci zaměstnanců IKS směrujeme více na penzijní pojištění a sociální program. Pohybujeme se totiž stále v prostředí, které čerpá spíše z evropských kulturních tradic, i když já osobně se rád nechávám inspirovat anglosaskou, zejména severoamerickou mentalitou,“ říká ředitel IKS Komerční banky Pavel Pršala.

Tak za kolik

A kolik že peněz podle současného aktuálního kurzu šéfové jednotlivých firem vlastní? Většina se jich konkrétnímu číslu vyhnula. „Není to tolik, abych to musel majetkově přiznávat a jsou to fondy zastoupené v našem vlastním produktu Felix,“ uvedlPavel Pršala. Čtyři členové managementu ING IM nejen, že neuvedli konkrétní čísla, ale přáli si navíc zůstat v anonymitě. Příkladem hodným následování proto může být komunikační politika Pioneeru. Ten počty podílových listů vlastněných managementem firmy každoročně uveřejňuje ve své výroční zprávě. „Porovnáním dvou posledních výročních zpráv tak zjistíme, že v roce 2000 podílové listy nakupoval generální ředitel Vladimír Fichtner (+33 907 podílových listů – celkem 189 321 PL), šéf IT Pavel Janeček (+52 256 PL – celkem 217 746 PL), šéf komunikace Miroslav Doubrava (+47 271 PL – celkem 74 239 PL) a vedoucí administrace fondu Andrea Mariani (+ 32 881 PL – celkem 101 430 PL). Žádný z členů managementu svoji angažovanost ve fondu nesnížil. Jeho portfolio manager Ivan Zahrádka nevlastní - stejně jako před rokem – žádný podílový list „svého“ fondu. Jeden podílový list Pioneerr Trustu (OFPIOPIO) odpovídá přibližně jedné koruně. Je pravděpodobné, že lidé z Pioneeru kromě Pioneer Trustu investují i do zahraničních fondů skupiny.

Druhým statečným, jenž odkryl svou osobní angažovanost ve vlastních fondech je Vít Vařeka, spolumajitel a šéf investiční společnosti Akro. Ten vlastní 130 446 podílových listů fondu Svět (OFAKRSVT). Ten po květnovém krachu Private Investors, prostřednictvím kterých měl investováno 98 procent majetku, musel snížit o stejné procento tržní cenu svých podílových listů. Místo 36 milionů korun fond tak nyní Akro ve fondu spravuje pět set tisíc korun. Investice Víta Vařeky má nyní cenu jednoho tisíce devíti set korun. Před pádem Private investors se hodnota podílových listů pohybovala těsně nad nominální jednou korunou. Investiční společnost Akro se ale snaží majetek do fondu vrátit prostřednictvím žaloby na americkou makléřskou firmu A.B.Watley u tamního soudu. (Více najdete v článcích Akro Svět: Co dělat? a Akro Svět, nový statut a poplatky) Druhým fondem, do kterého šéf Akra několikrát jednorázově investoval, je Akro Eurotech (OFAKRET) (202 223 PL). Tento fond orientující se, jak již název napovídá, na akcie technologických firem obchodovaných na Novém trhu v Německu, má nyní meziroční výkonnost mínus 73 procent.

Ochota šéfů Pioneeru a Akra informovat o osobní investiční angažovanosti ve vlastních fondech zaslouží uznání. V tuzemských poměrech je to něco výjimečného. Podle našeho názoru by se ale informace o osobních investicích do vlastních produktů měly stát běžnou součástí výročních zpráv všech investičních společností. Prosazení tohoto pravidla může být jedním z dalších drobných cílů pro UNIS ČR.

Co si o investování do vlastních fondů myslíte vy? Dávali byste zaměstnancům kromě mzdy podílové listy vlastních fondů? Nebo byste investování do fondů zaměstnavatele naopak úplně zakázali? Jaký je váš názor?

Zde najdete odpovědi z Akra, Citicorpu, IKS Komerční banky, ING IM, Pioneeru a ŽB-Trustu.

Kromě těchto společností jsme se čtrnáctidenním předstihem o odpovědi požádali šéfy Investiční společnosti České spořitelny a První investiční. Jejich odpovědi jsme do středy 5. září nedostali.