Z Credit Suisse do Citicorp a zpět

Pokud by se Kamila Spurná rozhodovala podle doby dojížďky do zaměstnání, zřejmě by zůstala pracovat v Citicorp investiční společnosti, kterou v roce 1997 spoluzakládala. Citicorp totiž sídlí na Evropské třídě v Praze Vokovicích, nedaleko Kamilina bydliště. Jelikož ale o své další kariéře rozhodovala podle jiných měřítek, přesídlila v první půlce prázdnin do centra Prahy, na roh Vodičkovy a Lazarské, do sídla společnosti Credit Suisse. Stala se ředitelkou pražské pobočky CREDIT SUISSE ASSET MANAGEMENT, společnosti mající v současnosti pod správou více než desítku miliard korun institucionálních klientů. „Našimi klienty jsou penzijní fondy, pojišťovny, podniky, vládní instituce a podobně. V současné době spravujeme pro české klienty majetek ve výši téměř 11 miliard korun,“ vysvětluje Kamila Spurná, a dodává: „Naší druhou aktivitou je distribuce zahraničních fondů skupiny Credit Suisse. To bude aktivita pro drobnou klientelu, kterou chceme hodně rozvinout. Pomůže nám při tom spolupráce s Winterthurem, který také patří do skupiny CREDIT SUISSE GROUP. Vybudujeme společný distribuční kanál pro penzijní i otevřené podílové fondy,“ plánuje své nejbližší cíle rodačka ze severočeského Chomutova.

Proč jste se rozhodla pracovat ve financích?
Moje původní představa nebyla skončit ve financích. Pražskou VŠE jsem začala studovat v roce 1987 a to byly ještě úplně jiné podmínky. Chtěla jsem se učit cizí jazyky a cestovat do zahraničí, a proto jsem si vybrala zahraniční obchod. Po ukončení jsem nastoupila do vznikající pobočky banky ING. Podílela jsem se na zakládání oddělení treasury (vysvětlivka…). Tam jsem sbírala první zkušenosti. Zjistila jsem, že mě ta práce baví, a abych se o financích dozvěděla víc, vrátila jsem se do školy Při studiu MBA na U.S. Bussines School mě nejvíce zaujal „asset management“ (správa majetku).

A po studiu?
V roce 1994 jsem nastoupila jako finanční analytička do Credit Suisse v Praze. Mým úkolem bylo sledovat jednotlivé české podniky, analyzovata zvažovat jejich vyhlídky – to bylo v době druhé vlny kupónové privatizace a my jsme měli privatizační fond. Tuto práci jsem dělala dva roky, pak jsem rozšířila záběr o analýzy makroekonomické. Ve finále jsem se posunula na pozici portfolio manažerky. Dostala jsem na starost kupónový fond – Credis, otevřený podílový fond. V té době, kdy jsem fond spravovala, měl až šedesát procent v akciích, zbytek byl investován v dluhopisech. Credis jsem řídila rok. Za tu dobu se mi podařilo překonávat benchmark.

Co vás zlákalo k přestupu do Citicorp?
Hlavním motivem bylo podílet se na zrodu úplně nové společnosti. Dostala jsem se hned do představenstva a byla jedním z tvůrců nového projektu; bylo strašně zajímavé stavět firmu na zelené louce. V Citicorp jsem se starala především o portfolio management a investiční strategie. Moje hlavní role byla stále ve světě investic.

…a nyní zpět do Credit Suisse?
Hlavním důvodem pro návrat do Credit Suisse je příležitost posunout se do světa manažerských úkolů a zároveň zůstat v kontaktu s oborem, který znám a ve kterém jsem pracovala.

Kolik lidí pracujících v Credit Suisse znáte z vašeho minulého působení zde?
Za čtyři roky se zaměstnanci úplně obměnili, dobu mého minulého působení v Credit Suisse pamatují již jen dva zaměstnanci pražské pobočky.

V čem Vás předchozí působiště ovlivnila?
Vždy jsem pracovala pro mezinárodní finanční skupinu. Tyto firmy mají hodně společného Já se této skupiny zaměstnavatelů držím proto, že mi vyhovuje používat vyzkoušené know-how. Jsou to firmy, které Přinesly do asset managementu zvyklosti, jimž se postupně přizpůsobují i tuzemské společnosti. Fajn je také možnost používat angličtinu. Když se řeč přestane používat, člověk rychle zapomíná.

Jak se liší firemní kultury Citicorp a Credit Suisse?
Mají hodně společného, rozdíly jsou jen v drobnostech. Například Citicorp má strukturovanější a detailnější firemní manuály či kariérní plány. Credit Suisse dává pobočkám více volnost. co se týká investičních možností, i z Prahy můžeme nakupovat do portfolií zahraniční cenné papíry.

Zmínila jste kariérní plány, jaký je ten Váš pro nejbližších pět let?
Pět let je hodně dlouhá doba a já nejsem člověk, který se striktně drží jednoho plánu – jsem otevřená příležitostem. Z dlouhodobějšího hlediska bych určitě byla otevřená práci v zahraničí. Londýn mě ani tak neláká, tam již je všechno zaběhnuté a mě baví tvořit. Více než Londýn by mě zajímal některý royvíjející se trh, tzv. „emerging market“. Dovedu si představit, že bych šla pracovat do Asie nebo do Jižní Ameriky. Každopádně časem plánuji rodinu a nějakou delší, zhruba dvouletou, pauzu v kariéře. A je možné, že právě za pět let budu doma.

Chcete být do budoucna více manažerkou nebo člověkem z financí?
Ve funkci jsem zatím jen pár týdnů a moc se mi na ní líbí právě ono spojení managementu a řízení s finanční odborností, která mě baví. Také v budoucnu chci alespoň jednou nohou zůstat ve financích.

Dotazník

Silné stránky: komunikativnost a organizovanost

Slabé stránky: občasná impulsivnost

Oblíbený nápoj: campari se sodou

Rodinný stav: vdaná

Nejdražší koníček: cesty do exotických zemí

Osobní automobil: Subaru Outback

První výdělek: brigáda u koní

Největší životní vydání: těžko říct, ale nejdůležitější bylo vzdělání

Nejvýhodnější nákup: moji dva psi – hodně radosti za málo peněz

Největší sen: obeplout svět na plachetnici

Tři věci, které byste si nevzal na pustý ostrov: peníze, počítač a mobil

Největší vynález lidstva: penicilin

Nejobyčejnější věc na světě: prach

Kolik kroků je od Churchillovy sochy v Praze před VŠE k Churchillově soše v Londýně před parlamentem: nevím, ale kroky by nestačily, bylo by třeba i plavat