Velikonoční vejce vynášejí miliony

S poměrně lukrativními příjmy může ovšem počítat jen ten prodejce, který skutečně během celého roku pracuje pro Velikonoce na plný úvazek. "Já vyrábím vajíčka tak jednu až dvě hodinky denně," říká prodejkyně z pražského centra. Podle vlastních slov stihne pro sezónu připravit zhruba dvě až tři tisícovky kraslic. "To rozhodně není na obživu – ale aspoň je na slušnou dovolenou," vysvětluje prodavačka, proč se věnuje obchodování s tradičními symboly svátků jara.

Co takový byznys s tradici obnáší? Rozhodně to nejsou jen bezpracné zisky – ale spíš tvrdě odpracované peníze. Studentka pátého ročníku právnické fakulty porovnala brigádu v právní agentuře (kde bere zhruba osmdesát korun na hodinu) s výrobou a prodejem kraslic (asi čtyřicet korun na hodinu). Výroba jedné kraslice jí trvá dvě hodiny, přitom musí počítat s náklady na barvy a podobně - a ještě musí sedět v kroji, který se také značně opotřebuje. U stánku sedí tak deset dní v roce. Sezóna prodejců totiž začíná zhruba dva týdny před velikonočními svátky. Ze všeho nejdražší jsou ale náklady na prodej – jen za povolení stánku na Václavském náměstí v Praze si úřady řeknou o zhruba deset až patnáct tisíc, živnostenský list na výrobu a prodej ani nepočítaje.

Na druhou stranu – prodejci neskrývají, že jde o docela zajímavý byznys. Cena vyfouklého vejce ve výkupu se pohybuje mezi jednou až pěti korunami podle velikosti a druhu (jinak se platí za slepičí a jinak za kachní vejce). Hotové kraslice se přitom prodávají od třiceti korun za vcelku obyčejné vajíčko, lakovaná varianta v dárkovém balení už přijde na dvě stě korun. V centru metropole se vajíčka prodávají v kamenných obchodech s turistickými suvenýry dokonce po celý rok. "Tady se to dost vyplatí. Takový obchod může na vajíčkách udělat denní tržbu i dvacet tisíc," pochvaluje si jeden z prodejců.

Nejčastějšími zákazníky jsou cizinci. Zhruba osm z deseti nakupujících mluví cizím jazykem – nejčastěji jsou to Němci, Francouzi, Holanďané či Angličané. Italsky mluvících zákazníků je kupodivu mnohem méně, třebaže je jich od jara pokaždé plné město. Zatímco Češi si koupí zhruba po dvou kraslicích, turisté jich kupují v průměru šest. Na rozdíl od tuzemců přitom vyžadují dárkový obal. "Někdy se ale přes kapsu plácne i některý z Čechů. Jedna paní si nedávno například koupila sadu třiceti kraslic," vzpomíná jedna z obchodnic. Pak ovšem dodává, že šlo stejně pro dárek příbuzným v Holandsku.

Ačkoliv půlmilionové příjmy většina prodejců zdaleka nevykazuje, postávají obchodníci s kraslicemi v centru měst docela rádi. "Nedělám to vůbec pro peníze, mám úplně jiné zaměstnání. Je to ale letitá rodinná tradice," uzavírá diskusi vlastním vyznáním jedna z prodavaček. Tož – kupte si vejce malované…

Koupili jste si letos velikonoční kraslici? Myslíte, že je to lukrativní podnikání? Máte s ním nějakou zkušenost? Dejte nám vědět, co si o tom myslíte.