Kupte si index, nestojí mnoho

Fondy si mohou zvolit téměř jakýkoliv index, ať už akciový nebo dluhopisový. Podstatné je to, že indexové fondy rezignují na výběr konkrétních titulů, který je omezen pouze na akcie společností tvořících příslušný index (u některých indexů jako například Wilshire 5000 by však nebylo technicky možné mít v portfoliu akcie několika tisícovek společností včetně těch nejmenších, proto je počet společností redukován pouze na ty nejvýznamnější, které nejvíce ovlivňují vývoj daného indexu). Pasivní investiční strategie je nenákladná především vzhledem k velmi nízkým manažerským poplatkům, nízkým transakčním nákladům na nákup a prodej cenných papírů (provize brokerům, rozdíly mezi nákupní a prodejní cenou) a konečně i nižší daňové povinnosti dané zejména malou frekvencí obchodování.

V současnosti je do indexových fondů investováno několik stovek miliard amerických dolarů a jenom v samotném roce 1999 tvořily přírůstky do indexových fondů celou polovinu přílivu všech nových peněz do amerických akciových fondů. Data z devadesátých let minulého století naznačují, že v průměru pětašedesát procent aktivně spravovaných amerických akciových fondů přinášelo svým investorům nižší výnos, než tržní index po odečtení poplatků, které si v průměru účtují indexové fondy.

Investor má v zásadě tři možnosti, jak indexovat akciovou část svého portfolia. Nejnákladnější cestou by byl nákup všech akcií obsažených ve zvoleném indexu za podmínky, že by byly respektovány váhy jednotlivých titulů.

Mnohem levnější cestou je ovšem nákup podílových listů indexových fondů. Nejznámějším indexovým fondem je bezpochyby Vanguard 500 Index s aktivy téměř devadesát miliard dolarů. Ten byl jako první indexový fond přístupný individuálním investorům uveden na trh již v roce 1976. Fond si účtuje roční správcovský poplatek ve výši 0,18 procenta, což je bezmála osmkrát méně, než u průměrného amerického akciového fondu. Český investor, který by chtěl investovat do některého z hlavních amerických indexů (především asi S&P 500), je ve výběru správného fondu dosti omezen, protože v současné době neexistuje ani jeden skutečný akciový indexový fond českého původu a těch evropských je poskrovnu, nemluvě o jejich kvalitě či přístupnosti. Nepřístupnost ostatně platí i pro severoamerické fondy, jež jsou pro průměrného českého investora téměř nedostupné i samotnou výší minimální investice.

Existuje ovšem ještě jedno řešení, jak investovat své prostředky do indexu akcií nejvyspělejší ekonomiky na světě, a to prostřednictvím takzvaných exchange-traded funds (ETF), u nás často nazývaných indexovými certifikáty nebo indexovými akciemi. Jsou to investiční společnosti emitující podílové listy, které jsou obchodovány na burzovním parketu. Každý podílový list představuje proporcionální podíl na zvoleném tržním indexu. ETF mohly být původně registrovány u americké Komise pro cenné papíry (SEC) pouze jako unit investment trusts (UIT), v současnosti však má již většina ETF statut podílových fondů, i když mají zakázáno používat slovo podílový fond ve svém názvu. Hlavní rozdíl je ten, že podílové fondy mohou okamžitě reinvestovat obdržené dividendy, zatímco UIT tak mohou učinit pouze čtvrtletně.

Na počátku celého procesu tvorby podílových listů stojí sponzor ETF, jenž se dohodne s některou burzou (v současnosti výhradně s American Stock Exchange – AMEX, kde se obchody s ETF podílejí padesáti procenty na všech obchodech burzy), jako sekundárním trhem, na kterém se budou ETF obchodovat. Institucionální investoři potom na primárním trhu nabídnou sponzorovi velké bloky titulů tvořících příslušný index včetně akumulovaných dividend, za což obdrží podílové listy ETF (creation units). Společnosti si mohou tyto podíly ponechat ve svých portfoliích nebo je naopak mohou prostřednictvím burzy nabídnout veřejnosti. Individuální investoři je pak mohou na burze koupit nebo prodat naprosto stejným způsobem jakým běžně obchodují s akciemi. Odkup podílů ETF probíhá obdobně. Společnosti shromáždí dostatečné množství podílových listů ETF, které potom smění u sponzorů za původně uložené akcie a dividendy z nich.

Cena podílové listu ETF je závislá pouze na vztahu poptávky a nabídky na trhu, což v praxi znamená, že se tato cena může více či méně odchýlit od skutečné hodnoty podkladového portfolia upravené o poplatky fondu, což u otevřených podílových fondů není možné. Aby byly podobné odchylky minimalizovány, působí zde mechanismus, který arbitrážně vyrovnává cenu podílových listů s tržní hodnotou podkladového portfolia. V případě, že se podílové listy ETF obchodují s diskontem, mají institucionální investoři možnost skoupit podílové listy od veřejnosti a posléze je ve velkých balících (až několik stovek tisíc) vyměnit za podkladové akcie a ty prodat na trhu se ziskem. Prodej akcií pak přispěje ke snížení tržní hodnoty indexového portfolia a vyrušení diskontu. Tento proces samozřejmě nefunguje vždy dokonale, obzvláště u nelikvidních ETF.

První ETF se na trhu objevil v roce 1993 a ke konci roku měli investoři na výběr již osmdesát fondů. V současné době spravují ETF majetek ve výši přes šedesát miliard dolarů, což je i navzdory rapidnímu nárůstu jejich popularity stále méně než jediné procento majetku obhospodařovaného americkými podílovými fondy.

Patrně nejznámějším ETF je SPDR Trust Series I (tzv. spiders), který se snaží kopírovat dlouhodobými investory nejsledovanější index S&P 500. Tento ETF je specifický tím, že je registrován jako unit investment trust, jenž může vyplácet dividendy až po čtvrt roce. To je také příčinou toho, že výkonnost tohoto ETF mírně pokulhává za sledovaným indexem mnohem výrazněji než u kupříkladu největšího indexového podílového fondu Vanguard 500 Index, který se snaží kopírovat vývoj totožného indexu S&P 500:

Nejvíce se zase obchoduje s Nasdaq - 100 Index Tracking Stock, jenž - jak je patrné z jeho názvu -, se snaží sledovat vývoj cen stovky největších titulů z mimoburzovního trhu Nasdaq.

ETF jsou bezpochyby zajímavým investičním nástrojem a určitě si zaslouží investorovu pozornost, ovšem i tady platí, že je třeba se podrobně seznámit se všemi riziky s nimi spojenými. Nabízejí sice výbornou diverzifikaci, ale je nutné si uvědomit, že se jedná o diverzifikaci pouze v rámci akcií a ty, ač dlouhodobě nejvýnosnější druh investice, se vyznačují vysokou krátkodobou volatilitou, což beze zbytku platí i o indexových podílových fondech a ETF. Proto ještě dříve, než začnete porovnávat nabídky jednotlivých fondů, se musíte rozhodnout, zda si skutečně můžete dovolit investovat do akcií, a to vzhledem k investičnímu cíli, investičnímu horizontu, fází životního cyklu a v neposlední řadě vztahu k riziku.

Pro časté a pravidelné investice naopak nejsou ETF vhodné kvůli vysokým brokerským poplatkům (za předpokladu, že si vyberete solidního brokera). Při rozhodování mezi investicí do indexového podílového fondu a ETF je důležité nejprve zjistit výši minimální investice u podílového fondu a případný vstupní nebo výstupní poplatek (nakupujete-li podílové listy prostřednictvím brokera a ne přímo od investiční společnosti), výši poplatků u vybraných brokerů, správcovské poplatky u obou a zdali budete investovat jednorázově nebo pravidelně (to vše za předpokladu předvýběru solidních fondů – podle délky působení na trhu, objemu aktiv, likvidity, zkušeností ostatních investorů…). Pakliže vyberete správně, tak můžete v "klidu" nechat své peníze zhodnocovat se.

Slyšeli jste už někdy o ETF fondech, nebo jste o nich četli dnes poprvé? Co si o tomto způsobu investování myslíte? Napište nám své názory.