Jsou sportovci přepláceni?

Platy sportovců nebo hvězd šoubyznysu jsou pro média vděčným tématem. Že ten slavný hokejista bere dva miliony amerických dolarů ročně? A že každý průměrný tenista vypadnuvší v prvním kole nějakého nevýznamného turnaje dostane několik tisícovek (ne korun, samozřejmě)? Jak jednoduché a prosté. Tady máš, čtenáři, nějakou sumu a nalož si s ní, jak sám uznáš za vhodné. Není překvapením, že čtenář je pak neviditelnou rukou intuice veden k závěrům typu: ...tak v tom případě si ten holobrádek vydělá za jeden den tolik, kolik já přinejlepším za půl roku. Párkrát si skočí na led nebo odpálí pár míčků a má vyděláno. Já stojím celý den na nohou, musím se otravovat s tím nafoukaným ředitelem (zákazníkem, odběratelem, dodavatelem,...) a jsem rád, když se jednou do roka podívám na Kanáry. Ne tak sportovci, ti si létají po celém světě a je o ně postaráno. Proč proboha věnují noviny tolik prostoru chřipce toho mladíka, co ještě nedávno kopal za Spartu? Já musím do práce, ať je zima nebo vedro, nemluvě o nemocích, které jsem přechodil. Je to nespravedlivý svět.

A má pravdu. Teda samozřejmě částečnou. Dá se jistě pádně argumentovat tím, že sportovec musí těžce dřít, aby dosáhl nějakých viditelnějších úspěchů, musí obětovat sportu svůj volný čas, je mnohem náchylnější ke zraněním a co je důležité, jeho profesionální kariéra je tuze krátká (a to i v případě hráčům, kterým se zranění vyhýbala). Nahlédněme však nejprve pod pokličku některých severoamerických profesionálních soutěží, abychom zjistili, kolik vlastně sportovci berou.

Národní hokejová liga (NHL)

Být hokejistou a hrát v nejlepší soutěži na světě není věru špatné. Průměrný plat se v letošní sezóně pohybuje kolem 1,2 milionu dolarů (více než 45 milionů korun). I když je tento údaj je ovšem částečně zkreslen vysokými platy několika hvězd, můžeme jej použít, protože ať chceme nebo, i průměrná mzda v naší zemi moc nevypovídá o tom, kolik bere průměrný člověk. Tak či onak, v NHL najdeme nyní na tři stovky milionářů.

V následující tabulce je deset nejlépe placených hokejistů v této sezóně (mimo jiné dva Češi, hádejte kdopak to asi je?). Kromě obvyklých údajů v ní pro zajímavost najdete i částku, na kterou přišel klub jeden bod jeho nejlepšího hráče.

I přesto, že si nejhůře placený český hokejista v této soutěži, Karel Rachůnek, ročně přijde na necelých 250 tisíc dolarů, což je asi čtyřicetkrát méně než kolik si vydělá nejlepší světový hokejista Jaromír Jágr, tak korunový ekvivalent jeho platu dosahuje výše téměř deseti milionů. (Je třeba respektovat to, že se jedná o hrubé částky a také i vyšší životní náklady v zámoří).

Celkově vyplatí kluby NHL na mzdách něco málo přes jednu miliardu dolarů, což se mimochodem rovná polovině všech prostředků spravovaných otevřenými podílovými fondy v ČR.

Vývoj průměrné mzdy, kterou bere hokejista na severoamerických kluzištích zobrazuje následující graf:

Národní basketbalová liga (NBA)

Mnohem lépe než hokejisté jsou na tom sportovci pod bezednými koši. Průměrný basketbalista hrající v NBA ročně vydělá více než 3,5 milionu dolarů (tedy asi 132 milionu korun). Deset nejlépe placených hráčů v právě probíhající sezóně najdete v následující tabulce:

Dokonce i 16. nejlépe placený basketbalista (nejlepší z Evropanů) Litevec Arvidas Sabonis si ročně "vyháže a vyskáče" přes 11 milionů dolarů, což je více než nejlépe placený hokejista.

Baseball a americký "fotbal"

Více než hokejisté si rovněž vydělávají i profesionální hráči baseballu, jejichž průměrná mzda se pohybuje kolem 1,7 milionu amerických dolarů. Vývoj mezd v MLB dokumentuje tento graf:

Hráči amerického fotbalu vypadají proti svým kolegům z ostatních soutěží jako chudí příbuzní, i když už i výše jejich platů překročila magickou hranici 1 milion dolarů (38 milionů korun).

Starý kontinent není výjimkou ...

Před několika týdny proběhla médii zpráva, že anglický fotbalista David Beckham (Manchester Utd.) si údajně řekl svému zaměstnavateli o týdenní plat 160 tisíc liber (8,7 milionu Kč), což je téměř čtyřistakrát tolik, kolik je průměrná týdenní mzda ve Velké Británii a skoro dvojnásobek toho, kolik pobírají dva další klenoty světové kopané: Luis Figo (Portugalsko) a Zinedine Zidane (Francie). Následují argentinský kanonýr Gabriel Batistuta, italský technik Alessandro del Piero a brazilská hvězda Rivaldo, kteří všichni měsíčně berou přes 75 tisíc liber (asi 4,1 milionu Kč).

Nejlepší čeští fotbalisté Pavel Nedvěd a Patrik Berger si podle agenturních zpráv týdně vydělají více než 30 tisíc liber (1,6 milionu korun). Obávaný dlouhán Jan Koller se zase musí spokojit pouze s 20 miliony korun ročně. Nejlépe placení fotbalisté v tuzemsku se rekrutují především z dvojice pražských "S" a ti nejlepší z nich pobírají ročně 5 až 10 milionů korun za rok.

Žebříčku těch úplně nejlépe placených sportovců ovšem vévodí zástupci jiných odvětví než fotbal, lední hokej, basketbal případně baseball. Na samém vrcholu je zázračný americký golfista Tiger Woods s jedním milionem liber týdně (včetně reklamních příjmů ovšem) následován německým pilotem formule 1 Michaelem Schumacherem a současnou světovou boxerskou jedničkou, Britem Lennoxem Lewisem.

Je třeba upozornit, že uvedené údaje jsou pouze fixní částky, a to bez příjmů z reklam (pokud není výslovně uvedeno). Kromě základního platu sportovci často dostávají bonusy za podpis smlouvy, podílejí se na prémiích za vítězství (ve Spartě Praha to je slušných 35 tisíc korun), dostávají další individuální bonusy za odvedené výkony, mají nárok na cílovou prémii (např. za určité konečné umístění týmu), nemluvě o vedlejších hmotných požitcích (např. auta nebo byty) a reklamních příjmech (obzvláště v zahraničí).

Tak jsou přeplácení nebo ne?

Z výše uvedených cifer je zřejmé, že sportovci rozhodně nejsou ti, kteří tráví hodně přemýšlením o tom, jestli si koupit televizi na splátky nebo ne. Nelze popřít, že jejich příjmy jsou nadprůměrné. Otázkou zůstává, zda-li si své příjmy zaslouží nebo jsou-li tyto příjmy ospravedlnitelné v porovnání s příjmy učitelů, lékařů nebo například našich volených zastupitelů.

Moje odpověď na obě otázky je jednoznačné ano. Pokusím se to v několika řádcích zdůvodnit. Nebude daleko od pravdy, když konstatuji, že drtivá většina společnosti klade důležitost lékaře pro společnost mnohem výše než řekněme fotbalistu. Pokud se na to podíváme hrubou optikou, tak to bude samozřejmě pravda. Lékař má obrovskou zodpovědnost, vždyť co se stane, když se ukopne fotbalista? Taková argumentace vypadá na první pohled přesvědčivě a je dokonale odzbrojující. Pokusme se ale danou problematiku aplikovat "všední" tržní principy.

Na dokonale efektivním trhu, kde neexistuje žádná vnější (tedy státní) regulace, je proces tvorby ceny zúžen na vztah dvou veličin: poptávky a nabídky. Na trhu práce tvoří stranu nabídky lidé nabízející svůj lidský kapitál, poptávajícími jsou firmy, které mají o tento druh kapitálu zájem. Cena na trhu práce je mzda, která je kompromisem mezi požadavky zaměstnanců a zaměstnavatelů. Trh práce ovšem není homogenní, existují regionální trhy práce, trhy práce v určitém oboru, národní trhy práce, každý by dokázal některý z trhů práce definovat. Zůstaňme u příkladu lékaře a fotbalisty. Pro jednoduchost předpokládejme, že je lékař jako lékař (omlouvám se všem endokrinologům, dentistům, chirurgům, psychiatrům,…). Ve školním roce 1998/99 studovalo v naší zemi lékařství na některé z lékařských fakult přes sedm tisíc posluchačů. Ve stejném období působilo v České republice více než 37 tisíc lékařů. V nejvyšší české fotbalové lize působí asi 400 fotbalistů. Toto číslo zahrnuje i ty fotbalisty, kteří se většinou na fotbal dívají z lavičky nebo většinou hrají za B-mužstva. Do reprezentace se navíc z tuzemské ligy dostane velmi jen malá část fotbalistů. Fotbalistů je sice mnoho, ale drtivá většina z nich působí v nižších soutěžích a hraje fotbal na nižší než špičkové úrovni. Není sporu o tom, že trh se špičkovými fotbalisty je výrazně užší než trh s lékaři, což vlastně nepopírají ani samotní lékaři, kteří tvrdí, že trh nedokáže absorbovat všechny absolventy lékařských škol . Nabídka špičkových fotbalistů je v porovnání s nabídkou lékařů velmi nízká, takže špičkový fotbalista je relativně velmi vzácné zboží. Tuto vzácnost ovšem určuje až druhá strana mince, tedy poptávka. Pokud by neexistovala poptávka po vynikajících fotbalistech, tak by stěží tito fotbalisté mohli pobírat své velmi nadprůměrné platy.

Nabízí se tedy otázka, čím je poptávka po fotbalistech tvořena respektive proč vůbec poptávka existuje? Primárně poptávka po fotbalistech existuje díky tomu, že lidé prostě fotbal sledují, často jej hrají (převážně v mladším věku), a proto je jim tento sport blízký. Podstatné je však to, že se fotbal těší velké pozornosti. A jak to v kapitalismu chodí, tak co se těší větší pozornosti spotřebitelů, to se také těší větší pozornosti firem, které nemusejí mít v tomto případě s fotbalem nic společného. Firmy vidí, že jistá věc přitahuje pozornost velkého počtu lidí, proto cítí příležitost se fotbale "přiživit" a budou fotbalové fanoušky seznamovat se svými výrobky. Čím atraktivnější pro firmu reklama bude, tím více bude ochotna za ni zaplatit a to do té doby, dokud bude přesvědčena o tom, že se jí to vyplatí, tedy identifikuje rozdíl mezi prodejem jejího výrobku nebo služby před uvedením reklamy a po něm. A jak je dnes vidět, fotbal prosperuje lépe než kdykoliv před tím, takže se firmám asi vyplatí být u toho. Takže možný návod pro ty, kterým se nelíbí platy sportovců: ignorujte sportovní přenosy, nenavštěvujte sportovní utkání a hlavně nekupujte propagované zboží. Třeba se k vám někdo připojí ...

Závidíte sportovcům jejich platy? Myslíte si, že je spravedlivé, když nejlepší sportovci berou tisíckrát více než lékaři? Jaký je podle vás spravedlivý plat brankáře fotbalové Sparty? Napište nám svůj názor.