Přihlášení

Jméno

Heslo

Nevím heslo

Nemáte regstraci? Zaregistrujte se zde!

Partner webu

Je česká ekonomika dostatečně svobodná II.

Je česká ekonomika dostatečně svobodná II.
Druhým dílem pokračuje analýza ekonomické svobody České republiky. Vězte, že ani v ní vás autor svým hodnocením ekonomické svobody v zemi příliš nepotěší.
Tomáš Janča, rubrika: Články, 21.02.2001, 6 komentářů
Tisknout

Zajímavé hodnocení české ekonomika nám poskytne dynamický pohled na index ekonomické svobody. Podívejme se, jak se změnila míra ekonomické svobody ve výše uvedených ekonomikách během let 1995-2001:

PořadíZeměZměna v míře ekonomické svobody od roku 1995
1.Litva+0,90
2.Slovinsko+0,60
3.Polsko+0,50
4.-5.Maďarsko+0,45
4.-5.Kypr+0,45
6.Lotyšsko+0,40
7.Estonsko+0,35
8.Moldavsko+0,30
9.Bulharsko+0,20
10.Chorvatsko+0,15
11.Česká republika+0,00
12.-13.Slovensko-0,05
12.-13.Rumunsko-0,05
14.Turecko-0,10
15.Ukrajina-0,15
16.Rusko-0,30
17.Bělorusko-0,50

Pohled na tuto tabulku je ještě méně radostný, než na výsledky absolutní. Je vidět, že naše ekonomika je stejně svobodná jako v roce 1995, což je ve světle změn u ostatních relativně vyspělých ekonomik zarážející. Nikoho nepřekvapí chvost tabulky, který tvoří skalní jádro z post-sovětských republik.

Pokud rozpitváme celkové skóre do dílčích výsledků, tak zjistíme, že zlepšení v hodnocení monetární politiky bylo vykompenzováno zhoršením v hodnocení zahraničně-obchodní politiky a regulace podnikání. Je paradoxní, že právě monetární politice naší centrální banky je z jistých "pravicových" kruhů připisována vina za "stagnaci" ekonomiky na konci devadesátých let.

Co s tím

Nechci se pouštět do hlubšího hledání příčin takového stavu, k tomu nejsem ostatně ani dost kompetentní, ale nedá mi, abych nezmínil některé skutečnosti, které rozhodně nejsou ku našemu státu resp. naší ekonomice ku prospěchu:
- úmyslně zabržděná privatizace bankovního sektoru (asi to muselo být vážné, když už ani se na to nemohla dívat ani socialistická vláda..)
- málo rozvinutý kapitálový trh (málem jsme se nedočkali Komise pro cenné papíry)
- velký stát (tzn. vysoká míra zdanění, přebujelá sociální politika – vysoký podíl mandatorních výdajů, který dosahuje 80 procent, nepřehledný daňový systém)
- zahraniční obchod je přespříliš zbyrokratizován (naši úředníci jsou mistři ve stanovování různých cel a dovozních kvót, nemluvě o "liberálním" experimentu s dovozními depozitami)
- pomalá práce soudů (za stejně pomalé asistence policie, ale poslední vývoj snad znamená obrat k lepšímu)
- doslova tragická cizinecká politika (ta je na úrovni divokého východu)
- obrovské porušování autorských práv (ruku na srdce, koho z nás se to netýká?)
- nadměrná regulace na trhu zaměstnanosti a podnikání (ohromný vliv odborů, socializující se zákoník práce a živnostenský zákon)
- vysoká míra korupce
- velmi špatná zemědělská politika (štědré dotace na jedné straně a přísné kvóty na straně druhé, i když před vstupem do EU budeme mít ještě co "dohánět"...)
- neprivatizace nebo velmi pomalá privatizace síťových odvětví

Tento výčet si nečiní nároky na úplnost a je jasné, že rozvedení jednotlivých problémů by si vyžádalo větší prostor. Stejně tak by stál za větší diskusi proces přejímání evropské legislativy, protože legislativní smršť je jedna věc a kvalita zákonů věc druhá. Dovolím si tvrdit, že harmonizace našeho práva s právem Unie je mnohdy v přímém rozporu s cestou k větší ekonomické svobodě. Každý z nás by určitě našel mnoho takových příkladů, některé jsem již vyjmenoval výše.

Otázkou ale zůstává, zda ekonomická svoboda je pouze teoretickou hříčkou akademiků nebo existuje reálný vztah mezi touto veličinou a nějakým ukazatelem bohatství. Vezněme si hrubý domácí produkt na hlavu vyjádřený v paritě kupní síly (přehlédneme jeho nedokonalost, nic lepšího zatím nemáme) a porovnejme průměrnou výši této veličiny mezi čtyřmi skupinami, které se liší mírou ekonomické svobody (viz výše):

Se svobodou roste blahobyt

Z grafu je jednoznačně patrné, že s rostoucí ekonomickou svobodou roste i úroveň blahobytu. Zajímavý je malý rozdíl v dosaženém blahobytu v převážně nesvobodných a úplně nesvobodných ekonomikách. Jakmile ovšem ekonomika dosáhne převážně svobodné úrovně, produkt prudce roste. Výmluvný je i následující graf, který potvrzuje, že cesta k ekonomickému blahobytu vede jen prostřednictvím osvobození ekonomiky od všech rušivých vlivů. Nejlépe prosperují státy, jejichž vlády nechají soukromému sektoru nejvýše možný podíl při tvorbě produktu, minimálně narušují cenotvorbu na svobodném trhu a chrání majetek svých občanů.

Pro úplnost ještě nahlédněme na absolutní žebříčky deseti nejvíce a deseti nejméně svobodných ekonomik na světě:

Pořadí států s nejsvobodnější ekonomikou – Index ekonomické svobody pro rok 2001

1.Hong-kong
2.Singapur
3.Irsko
4.Nový Zéland
5.-6.Lucembursko
5.-6.USA
7.Velká Británie
8.-10.Nizozemsko
8.-10.Austrálie
8.-10.Švýcarsko
14.Estonsko
23.Kypr
27.ČR
42.Maďarsko
42.Litva
46.Lotyšsko
56.Polsko
59.Slovensko
63.Slovinsko
63.Turecko

Pořadí států s nejméně svobodnou ekonomikou na světě v roce 2001

1.KLDR
2.Libye
3.Irák
4.Kuba
5.Irán
6.Laos
7.Uzbekistán
8.Turkmenistán
9.Zimbabwe
10.Bělorusko

Předchozí první díl najdete zde.

Myslíte si, ekonomická svoboda je cestou k prosperitě? Myslí si to i Václav Klaus a Miloš Zeman? Je Václav Klaus chytrý jako delfín? Je vůbec delfín chytrý? Napište nám své názory sem.

Líbil se vám článek?

Hodnocení: 0

O webu Peníze.cz | Redakční tým | Inzerce | Pravidla a obchodní podmínky | Kontakt

Mapa stránek | RSS | Mobilní verze | Doplňky pro vaše stránky

Všechny materiály © 2000 - 2012 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Partneři: E15 | SEO
Výjimečně spolehlivé kuchyňské spotřebiče.