Každý může spořit. I ten, kdo

V jednom z předchozích příspěvků jsme mluvili o každodenním odložení jedné koruny, což by za jeden předlistopadový rok znamenalo uspoření na lahev skotské whisky. Nebyl to pochopitelně univerzální návod - těžko budeme po koruně spořit na auto, jenom u nejlevnější Škody Fabie za 259.400 by nám to ode dneška trvalo 710 let a to ani neberu v úvahu inflaci. Každý také pochopitelně musí odhadnout své možnosti. Mám-li měsíční příjem patnáct tisíc, neměl bych snít o tom, že si koupím Jaguára. Byl to ale příklad toho, že "něco" uspořit může víceméně každý – buď zjistí, že částka, kterou si odkládá, mu vlastně při uspokojování svých potřeb skutečně nechybí, nebo se v něčem na nějakou dobu malinko uskromní. Spoření v pojetí tohoto příspěvku je i otázkou priorit a preferencí – kdo si rád užije dnes, protože bůhví jak bude zítra, ten si opravdu raději každý den koupí dobrý oběd, zatímco jeho kolega z práce sice celý rok obědvá standardně, ale v létě si z uspořených peněz může dovolit zajímavou cestu – třeba do Skotska.

Pavel Pršala Investiční kapitálová společnost Komerční banky

Chodíte v pracovních dnech na oběd nebo jíte bagetu? Myslíte, že má cenu přemýšlět o úsporách tímto způsobem? Napište svůj názor.

Zde najdete předchozí, tedy první, druhý , třetí a čtvrtý díl seriálu.