Penzijní připojištění: šampaňské v důchodu?

Ukládání peněz v penzijních fondech donedávna stálo na okraji pozornosti a velmi často bylo využíváno spíše pro krátkodobé zhodnocení prostředků než k dlouhodobé akumulaci kapitálu. Situace se ale v letošním roce změnila. V penzijních fondech je nyní zhruba 35 miliard korun účastníků penzijního připojištění a přes deset miliard korun státních příspěvků. Do konce roku by klienti měli podle šéfa Asociace penzijních fondů Petra Illetška uložit dalších pět miliard. Před necelými dvěma roky bylo v penzijních fondech pro srovnání celkově jen 25,81 miliardy korun, bez mála o polovinu méně.
Zvýšení zájmu o penzijní připojištění jde především na vrub novele zákona o penzijním připojištění platné od počátku letošního roku. Ta sice některá kriteria zpřísnila, zároveň ale umožňila odpočet plateb příspěvků z daňových přiznání zaměstnavatelů.

Jak penzijní připojištění funguje?

Klient penzijního fondu pravidelně (měsíčně, čtvrtletně, ročně) poukazuje svůj měsíční příspěvek (minimálně 100 Kč, horní hranice příspěvku není omezena). Penzijní fond tyto prostředky spolu se státním příspěvkem na každého klienta investuje a průběžně zhodnocuje, přičemž 85 – 95 % zisku penzijního fondu se vždy jednou za rok připíše na klientův účet a 5 % zisku je přiděleno do rezervního fondu.

Jelikož do konce minulého roku bylo možno penzijní připojištění uzavřít i na jeden rok a naspořené prostředky bylo možno vyplatit již ve věku 50 let, řada klientů používala penzijní fondy především kvůli vysokým státním příspěvkům jako nástroj zajímavého krátkodobého zhodnocení svých úspor. Podle nyní platného zákona je možno uzavřít penzijní připojištění pouze na pět let a více a starobní penzi je možno začít vyplácet až když klient penzijního fondu dosáhne věku 60 let.

Podle novely zákona byl také zvýšen státní příspěvek a zavedeny daňové úlevy pro klienty penzijních fondů i pro zaměstnavatele, kteří mohou svým zaměstnancům na penzijní připojištění přispívat. Pokud si tedy klient penzijního fondu měsíčně spoří 100 – 500 Kč, zvyšuje se jeho naspořená částka o státní příspěvek v maximální výši 150 Kč (při měsíční platbě 500 Kč a více). Jakoukoliv spořenou částku nad 500 Kč je pak možné odečíst od daňového základu až do maximální výše 12 000 Kč ročně (ideální úložkou proto je 1 500 Kč měsíčně – na 500 Kč je vyplácen maximální státní příspěvek 150 Kč a zbylých 1 000 Kč je měsíčním maximem pro uplatnění daňového odpočtu).

Úprava zákona o penzijním připojištění přinesla zajímavou novinku také pro zaměstnavatele, pro které je nyní platba příspěvků do penzijního fondu za své zaměstnance mnohem výhodnější než doposud – mohou si jej totiž odečíst od svého daňového základu. Maximální odečitatelná částka, kterou může zaměstnavatel za každého zaměstnance uplatnit, činí 3 % vyměřovacího základu zaměstnance pro pojistné na sociální zabezpečení. A zatímco až do minulého roku zvyšovaly příspěvky zaměstnavatele daňový základ zaměstnance (který tak platil vyšší daň z příjmu i vyšší sociální a zdravotní pojištění), podle novely zákona platí, že se do daňového základu zaměstnance nezapočítává příspěvek zaměstnavatele do maximální výše 5 % vyměřovacího základu zaměstnance pro pojistné na sociální zabezpečení. Na druhou stranu je třeba dodat, že na příspěvky placené zaměstnavatelem již není možné nárokovat státní příspěvek.

Naspořené prostředky včetně státního příspěvku a každoročního zhodnocení lze vyplatit nejprve v 60 letech věku, a to několika způsoby podle aktuální potřeby. Příspěvky lze samozřejmě platit i po 60. roce věku (přetrvává i nárok na státní příspěvky a daňové úlevy) a peníze vybrat kdykoliv později. Naopak v případě potřeby lze kdykoliv po 15 letech penzijního připojištění část (obvykle až polovinu) naspořených prostředků vybrat, přičemž připojištění dále trvá a peníze, které klient v penzijním fondu ponechá, jsou zhodnocovány i nadále. Dojde-li k nenadálé události nebo se klient rozhodne připojištění kdykoliv po roce trvání ukončit (přičemž ještě nesplnil zákonem stanovené podmínky pro výplatu penzí), může požádat o vyplacení tzv. odbytného, což je naspořená částka a její zhodnocení (státní příspěvek ovšem zůstává státu, což sníží výnos penzijního připojištění).

Jaké výhody nabízí?

S jistou nadsázkou platí, že díky včasně uzavřenému penzijnímu připojištění nebudete muset v důchodu pít pouze čistou vodu. Státní příspěvky a především dlouhodobé zhodnocování vložených prostředků znamenají, že i při relativně nízkých měsíčních platbách lze během 25 – 35 let naspořit velmi zajímavou sumu, díky které se nebudete muset spoléhat na pochybnou budoucnost státního důchodového systému a na nízké důchody, které bude stát schopen vyplácet. Poměrně nízké náklady na měsíční připojištění přitom znamenají, že akumulace kapitálu pro důchod je nenáročná a nijak neomezuje současnou životní úroveň.

Jak si vybrat penzijní fond a na co si dát pozor?

Především podle jména. Jde přeci jen o velmi dlouhodobý vztah a proto je potřeba mít co největší jistotu, že penzijní fond zde bude i za dvacet či třicet let. První otázkou by proto mělo být, kdo je vlastníkem fondu a případně kdo spravuje jeho prostředky (některé fondy totiž příspěvky klientů investují samy, jiné si na tuto činnost najímají tu známější, tu méně známé společnosti).

Řada lidí se stále rozhoduje podle výnosů, které penzijní fond svým klientům v minulých letech připsal. Jen málokdy si ale položí otázku, zdali není lepší oželet jedno procento výnosů výměnou za renomovaného správce fondu. Zhodnocení prostředků, které penzijní fond v předchozích letech připsal svým klientům, by tak mělo sloužit spíše jen jako pomocné hledisko, a to pouze ve srovnání s průměrem. Pokud fond v posledních letech vykazoval výrazně podprůměrné zhodnocení, samozřejmě stojí za to, poohlédnout se po jiném, ovšem výrazně nadprůměrné zhodnocení může znamenat jak velmi kvalitní správu peněz, tak i velmi riskantní investiční strategii, která může v delším období selhat. A především v případě, že jde o malý fond, jehož jediným argumentem pro přilákání klientů jsou minulé výnosy, je třeba mít se dvojnásobně na pozoru.

Proto neškodí pečlivě prozkoumat portfolio penzijního fondu. Pokud fond odmítá zveřejnit, kam peníze svých klientů ukládá, je jedinou možností dát od tak nedůvěryhodného fondu ruce pryč. Druhým varovným příznakem možných budoucích problémů jsou významnější investice do nemovitostí, jejichž oceňování je na českém trhu spíše otázkou vhodného úplatku odhadci než odrazem působení tržních sil.

Uložené prostředky klientů může také ohrozit příliš vysoký objem investic do nelikvidních českých akcií. Zákon povoluje penzijním fondům do akcií uložit až 25 procent svého portfolia, většina fondů ovšem tuto možnost zdaleka nevyužívá. Pokud má ve svém portfoliu likvidní akcie typu Českého Telecomu, ČEZu, Českých radiokomunikací či České spořitelny nebo Komerční banky, jde o pochopitelnou – a zejména v delším časovém období zřejmě i výnosnou – investici. V portfoliích některých penzijních fondů se ale nachází řada akcií, se kterými se na burze téměř neobchoduje a jejichž tržní hodnota je víceméně nulová.

Svou roli hraje i velikost penzijního fondu a počet jeho klientů. Je-li fond příliš malý (obvykle se udává hranice 100 000 – 150 000 klientů), jsou režijní náklady příliš vysoké a takový fond (pokud za sebou nemá silného zahraničního vlastníka nebo není schopen své náklady výrazně omezit) se na trhu zřejmě dlouho neudrží. To, že se malým fondům obecně příliš nevěří dokládají statistiky. V největších deseti fondech je 93 procent účastníků a zbývajících sedm procent je v dalších jedenácti fondech. Trend koncentrace bude určitě pokračovat. Šéf asociace penzijních fondů odhaduje, že by se počet fondů měl v budoucnu ustálit mezi deseti až patnácti. V současnosti na českém finančním trhu působí 21 z původních 44 penzijních fondů.

Více o penzijním připojištění, včetně profilů a žebříčků fondů, se dočtete zde.

Máte již penzijní připojištění? Teprve o něm uvažujete nebo ho úplně zavrhujete? Napište svůj názor.