Původním povoláním novinář

Považuji se za člověka komunikace a musím říci, že mě to k tomuto oboru táhlo vlastně od jakživa. Otec mi doporučoval, abych se naučil něco, čemu nebude každý rozumět a přesvědčil mě proto ke studiu matematiky a fyziky. Já jsem ale na škole dlouho nevydržel, stejně jako později na vysoké ekonomické. Po vojně jsem začal pracovat v médiích – v rozhlase, Učitelských novinách a nakonec v časopise Ústřední rady družstev: při tom jsem konečně úspěšně vystudoval vysokou školu - žurnalistiku a propagaci.

Je socialistická práce s veřejností public relations?

Mé mediální období vystřídalo období propagace. Přešel jsem do zahraničního obchodu a pracoval na přípravě výstav doma (hlavně Brno a Bratislava) a v zahraničí. Šestkrát za sebou jsem byl v bulharském Plovdivu, tam se nikomu nechtělo, každý raději připravoval akce v Ženevě nebo Paříži. Myslím, že škola mě profesně pozitivně ovlivnila, dala mi nadhled. Propagace se například na fakultě žurnalistiky učila tak, že na první hodině přednášející vysvětlil, že socialistická práce s veřejností je něco zcela jiného než kapitalistické public relations. Po zbytek kurzu pak již jen definoval, co to ten kapitalistický pojem je a jak se to dělá.

Patří k bankovnímu inventáři

Do Československé obchodní banky jsem přišel v roce 1992. Původně jsem měl mít za úkol zlikvidovat Všeobecnou Československou výstavu z předchozího roku. Dluhy měly být smazány kapitalizací pohledávek banky, založením společného podniku s městem Prahou. Záměr se ale protahoval, osud pražského Výstaviště se vlastně nevyřešil dodnes a já jsem místo toho pracoval tři roky v úvěrovém oddělení. Na svou "úvěrovou" historii vzpomínám v dobrém. Naučil jsem se nové věci, hlavně jsem ale poznal lidi, vztahy a mechanismy fungující uvnitř banky. Dodnes z této zkušenosti těžím - tiskový mluvčí není ani nemůže být chodící databází banky, musím ale vědět, kde informace obstarat. Pro mě je stejně důležité znát novináře jako lidi uvnitř – prostě musím být schopen se vždy spojit s těmi pravými.

Do oddělení komunikace mě před pěti lety přizval Milan Tománek (nyní mluvčí České národní banky - pozn. redakce). On byl především tiskovým mluvčím, reprezentoval banku navenek, připravoval podklady pro novináře, já jsem více dělal komunikaci interní, zahrnující firemní časopisy, bankovní intranet a sponzorský program. Práce s novináři představuje pověstnou špičku ledovce, zhruba deset procent aktivit mého sedmičlenného oddělení. Nejvíce mého času nyní vyžaduje integrace bývalé IPB, potřebujeme banku sjednotit, dát jí jednotnou značku, firemní design a kulturu. V normálním klidném neintegračním období by touto dobou tak šedesát procent mého času poutala příprava sponzorské komunikace na příští rok.

Řízená komunikace není manipulací

Ještě před pár lety veřejné mínění soudilo, že prodej bank je prodejem rodinného stříbra, veřejné mínění ji odmítalo. Na loňskou privatizaci ČSOB ani na pozdější privatizaci dalších bank přitom nebyl žádný negativní ohlas. Kdo si myslí, že posun mínění byl jenom spontánní, je na omylu, bylo to především zásluhou řízené komunikace, cíleného vysvětlování významu a předností takové operace.

Nemyslím si, že by tiskový mluvčí musel někdy lhát, nebo že by manipulací byla řízená komunikace. Základní premisou pro práci člověka v komunikaci je říkat pravdu, protože lež se vždycky po čase ukáže být lží, instituce a její reprezentanti tím ztrácejí na důvěryhodnosti daleko více. Často se ale stává, že z důvodů obchodních nebo ze zákona nemohu říci celou mě známou pravdu. Abych mohl dobře komunikovat, musím ale znát perspektivu vývoje, často i tu, kterou ještě nemohu celou prezentovat.

Považuji za velký úspěch, že se mi postupně daří přecházet na poměrně normální 10 – 11 hodinový pracovní den. Je to rozdíl proti počátku léta, kdy jsme kvůli přebírání IPB pracovali pořád, včetně sobot a nedělí. Pokud jsem si již na jaře myslel, že mám hodně práce, devatenáctý červen – převzetí IPB - mě vyvedl z omylu. Nyní je všeho ještě mnohem více. Nestěžuji si, naopak, myslím, že integrace banky je mojí největší životní výzvou, neumím si představit větší. Nepříjemným důsledkem velkého pracovního nasazení je, že si mi často stává, že jediné, čeho nejsem schopen po příchodu domů, je komunikace. Určitě je to jeden z důvodů, proč má manželství nevydržela. Mám ale štěstí, v současnosti žiji s někým, kdo mou práci plně chápe.

Nepřenositelné zkušenosti

V komunikace se nikdy člověk nebude pohybovat na poli exaktně měřitelném, vždy je tam výrazná subjektivní složka založená na praxi, zkušenosti, kulturním zázemí. Efekt komunikačních peněz se špatně měří. Myslím, že právě z tohoto důvodu strávím celou profesní kariéru zde, v zahraničí, třeba i v kulturně poměrně blízké Belgii (sídlo KBC Bank – akcionáře ČSOB, pozn. redakce), bych musel pracovat podle manuálu, nemohl bych se spolehnout na intuici, asi by mě to moc nebavilo.

Jinak mě ale cestování a pobyt v cizím prostředí strašně baví. Dokonce jsem se v cizině – v indické Bombaji – narodil a nějakou dobu tam, díky tomu, že táta pracoval v zahraničním obchodě, žil. Radost z cestování uspokojuji dovolenými, na které jezdím zpravidla několikrát ročně. V létě jsem byl na jihu Portugalska, na přelomu září a října týden v Izraeli. Návratem do Izraele jsem si splnil jednu ze svých tužeb, chtěl bych podobně zopakovat ještě návrat do Norska a do Jižní Afriky.

Kromě cestování se snažím ve volném čase odpočívat a číst, přiznávám se, že především detektivky. Dříve jsem také hrával tenis, před rokem a půl mě však vzala páteř a já jí stále ještě nevěřím, raketu ale pořád vozím v autě a doufám, že se k tenisu vrátím. Rád chodím také na výstavy, nedávno mi například udělala radost nová stálá sbírka české gotiky v Národní galerii.

Dotazník

Silné stránky: schopnost definovat svoji představu, vytýčit vizi

Slabé stránky: nadměrná trpělivost

Oblíbený nápoj: fresh orange juice

Rodinný stav: rozvedený

Nejdražší koníček: cestování

Osobní automobil: služební VW Passat

První výdělek: 35 Kč/den v CKM jako průvodce

Největší životní vydání: mé rozvody

Nejvýhodnější nákup: mé rozvody

Největší sen: dost času a peněz na cestu kolem světa (času myslím tak dva roky)

Tři věci, které bych si nevzal na pustý ostrov: administrativu, mobil, několik vybraných lidí

Největší vynález lidstva: knihtisk - je základem komunikace

Nejobyčejnější věc na světě: noviny

Kolik kroků je od Churchillovy sochy v Praze před VŠE k Churchillově soše v Londýně před parlamentem: doufám, že jen několik let, naštěstí ne světelných

Jak na vás Jan Stolár zapůsobil? Myslíte, že je správným mužem na správném místě? Jaký je váš názor na převzetí IPB? Měla by zůstat značka IPB zachována? Napište svůj názor.