I proti neschopnosti splácet se lze pojistit

Máte pravdu, byl jsem lehkovážný. Dnes je to již za mnou. Dnes jsem o něco starší, sice chudší, ale vlastně nesmírně bohatý. Naučil jsem se vážit sám sebe. Trochu i díky Vám.

Díky za podporu, myslím si, že to zvládnu.

Samozřejmě jsem přemýšlel o tom, zda si půjčit či ne. Nakonec rozhodlo to, že se nejedná o závratné částky (cca 5 tis měsíčně na cca 7 let - půl roku překlenovací + řádný uvěr ze stavebního spoření).
Co se týče stability zaměstnání - kdo má dnes něco jistého. Ale věřím si, že bych jiné místo sehnal a úvěr utáhl.
Auto ale jsem již raději ne leasing nebral.

Jak tak sleduji, tak o tom jste již někde psal. Máte pozitivní myšlení a tak se nemáte až tak čeho bát. Mám k hypotékám a k úvěrům všeobecně, vyhraněný názor. To neznamená, že je nedoporučuji a nedělám, ba naopak. Jen vždy klienta postavím před všechna možná úskalí, aby nebyl v budoucnu něčím zaskočen. On nakonec stejně je, ale mám alespoň čistější svědomí.
Zjistil jsem, že dlouhodobý závazek má i pozitivní jev. A to tlak na větší zodpovědnost za svůj osud. Mám klienta, který táhne hypotéku "již" pátým rokem a za tu dobu vyměnil dvakrát zaměstnavatele. A vždy si polepšil. Sám přiznal, že kdyby neměl na krku ten chomout, tak by to asi neudělal.

Tzv. pojistka na blbost existuje (pojištění odpovědnosti). Tu ovšem nemáte na mysli. Nejste sám, občas s tím mívám také problémy. Tuhle mě napadlo, že by nebyl špatný nějaký stimulátor v těle. Něco na způsob kardiostimulátoru. Ten je na srdce. Ale něco podobného na mozek by se hodilo. Když by člověk dostal nějaké nepatřičné nutkání, tak by dostal impuls, až by to s ním seklo. To by bylo najednou opatrných lidí. I když některým by to stejně asi nepomohlo.

...ehm, a klidně mezi ty mnohé můžu počítat i sebe, člověk nikdy neví, co ho najednou přepadne. I když mě snad stačily a poučily zkušenosti s finanční skupinou České spořitelny, kam jsem to jen tehdy vlez !

Jo, jo, kdyby tak šlo pojistit se proti vlastní blbosti ! Hned by byl den pro mnohé ještě radostnější.

Já maximálně úvěr na pořízení bydlení - mám a splácím

Zdravím vás Ajo. Nechtěl bych v nikom budit dojem, že jsem nějak mimořádně skromný člověk - kdepak. Ale abych si na své prostopášnosti a slabůstky půjčoval - takový marketing ještě nebyl vynalezen. Asi jsem silná osobnost (promiňte mi tu trošku, třebas přílišného sebevědomí, ale kdo podlehne tomu, že si půjčí na nějakou VĚC, protože si jí prostě nedokáže odříci, je slabovolným otrokem svých chtíčů). Jsem snad schopen pochopit ty, co potřebují bydlet, ale nic se nemá přehánět. Když si bydlení koupím z větší části za vlastní - mám pocit zadostiučinění - zato když si ho koupím na dluh - mám neustále pocit stresující obavy, že o něj mohu snadno přijít...

Dobrý den. Přeji vám, abyste se z té patálie co nejdříve dostal a to bez trvalejších následků. Neděláte na mě dojem, že byste to nezvládl. Držím vám palce.

Eric ma pravdu - v mnoha vecech (zdravim ho). Clovek ve skutecnosti potrebuje k zivotu velmi malo. A jak s oblibou rikam: "komu nestaci malo, tomu nestaci nic". Uver ani hypoteku bych si nevzala.

Je mi Vás líto, ale možná je to tak trochu účet za lehkovážnost. Nemějte mi to, prosím, za zlé. To s tím zrcadlem vlastního svědomí se mi líbí a je to velice poučné. Znám několik podobných případů. Některé z nich se nám podařilo vyřešit.
Věřte nejsou beznadějné situace, jsou jen lidé bez naděje. Oni si to tak myslí a těm je třeba pomoci. Přeji Vám brzké „uzdravení“ Vaší finanční situace.

Jejich rady (Erica a dalších) se zdají absurdní pouze na první pohled. Mají však v sobě silné racionální jádro (minimalizovat zadlužení...)

Vážená paní, chápu Váš zájem. Jste novinářka. Musím Vás zklamat. Nehodlám zde dělat osobní striptýz. Je to ještě hodně čerstvé a dost to bolí. Přesto bych doporučoval více pozornosti názorům přispěvatele pod přezdívkou Eric a některých dalších podobných. Kéž bych je četl alespoň před třemi lety. Mnohým se možná tyto jejich rady zdají absurdní, přehnané, nepravdivé a jdoucí převážně proti proudu. Možná, třeba později zjistíte, jak jsou pravdivé. Většinou bývá již pozdě. Jeden poradce mě také varoval. Tehdy jsem se mu smál a dokonce jsem jej vyhodil. Dnes hledám sílu a odvahu se mu alespoň omluvit.

Vážený čtenáři, Váš příběh by nás velmi zajímal, mohl byste nás kontaktovat emailem? Děkuji SP

Pojištění je sice potřebné, ale nepostihne vše. Nepostihne totiž ten nejčastější případ a to je neschopnost splácet. Zapomeňte na poradce, kteří slibují nejnižší úroky, nejlepší kombinace a nejlepší připojištění. Než Vás popadne amok zadlužení se, tak si sedněte proti zrcadlu vlastního svědomí a poctivě si odpovezte na několik zásadních otázek. Jaký je Váš současný business a příjem, je stabilní, perspektivní s pravidelným navyšováním? Jaký je Váš rodinný vztah, je harmonický, klidný a bezproblémový? Těch otázek je samozřejmě více, ale důležité jsou Vaše poctivé odpovědi. Pokud na většinu odpovíte ANO, tak můžete uvažovat o dlouhodobějším úvěrovém zatížení. I tak je to malá jistota toho, že se za desítky let něco nezmění. Proto je třeba mít na paměti dostatek rezervních prostředků pro strýčka příhodu. Věřte, že je to důležité. Píši z vlastní zkušenosti, po 3 letech hypotéky, kterou jsem musel předčasně ukončit. Nikomu nepřeji, co jsem zažil.