Bitva o českou korunu: sazby vzhůru letí

Přes víkend horké hlavy nevychladly. V pondělí 19. května 1997 byli útočníci na trhu znova a opět prodávali korunu "nakrátko". Brali si korunové úvěry a získané koruny okamžitě prodávali za marky či dolary (profil, názory) se spekulací, že v době splatnosti úvěrů dokoupí korunu (profil, názory) levněji. ČNB reagovala zvýšením repo sazby na 45 procent. Tím v jednom jediném okamžiku stouply úrokové sazby o desítky procent.

Akciové a dluhopisové trhy se počaly hroutit, když se držitelům cenných papírů objevil v depozitních vkladech skvělý a celkem bezpečný zdroj zisků. Při zhruba 9% míře inflace bylo možné reálně vydělat nějakých 35 % ročně, což byl dost dobrý důvod k prodeji méně výnosných dluhopisů či akcií.


Přestává fungovat oběh peněz

Jenže spekulanti se nezalekli, za půjčené (avšak okamžitě prodané) koruny byli ochotni krátkodobě zaplatit i oněch "nekřesťanských" 45 %. A nebylo-li možné půjčit si za 45, platili i 50. Tedy lombardní sazbu ČNB, do té doby stanovující strop českých úrokových sazeb. Sazbu, za kterou si mohla půjčit každá banka působící v České republice, což v pondělí už leckterá banka dělala...

V úterý 20. května to však už neplatilo, ČNB omezila českým bankám k lombardní sazbě přístup. Množství korun, které mohly banky od ČNB (profil, názory) na lombard dostat, se začalo určovat dle výše základního kapitálu. Dceřiné společnosti a pobočky zahraničních bank s velmi nízkým či neexistujícím kapitálem se rázem ocitly bez peněz, a protože koruny potřebovaly (řada z nich spekulovala proti ČNB, popřípadě spekulantům půjčovala), byly ochotny za půjčení peněz platit jakoukoliv cenu. Toho dne se jednodenní (tzv. "overnight") úroková sazba přehoupla přes 100 %. Mělo však být ještě hůř.

Ve středu 21. května 1997 totiž měly banky u ČNB doplnit své povinné minimální rezervy na 9,5 % objemu svých klientských vkladů. Jenže, aby mohly prostředky u ČNB bezúročně deponovat, musely je nejprve někde získat - a to se ukázalo být neuvěřitelným problémem. Klasický oběh peněz totiž přestával fungovat, protože všechny korunové zdroje v konečném důsledku vysávali buď spekulanti nebo centrální banka.

Pokud jste chtěli koruny získat, museli jste oba zápasníky přeplatit. A to bylo hodně drahé. Ten den se úrokové sazby dostaly přes 500 % a poprvé v novodobé historii nebyla vyhlášena zápůjční jednodenní úroková sazba, protože ji ČNB v 11.00 hodin prostě nebyla schopna získat. Banky nebyly ochotny peníze půjčit, pouze přijímaly vklady, a za ně platily neuvěřitelné úroky.

Lidé ukládají peníze za 100 %

Docházelo k paradoxním situacím, kdy klienti bank načerno přetahovali své běžné účty (jejichž debetní sazby okolo 30 % nestačily banky kvůli rychlému běhu událostí změnit) a tyto peníze uložili u stejných bank za 100 i více procent. Rozdíl deseti minut mezi jednotlivými zavoláními mohl v ročním přepočtu znamenat zisk několika desítek procent. V telefonech byl slyšet zoufalý křik dealerů, zděšeně odečítajících z počítačů stále rostoucí kótace úrokových sazeb. Obchodní zástupci firmy Reuters měli žně, podniky jejich informační systémy kupovaly jako zběsilé, protože výnos z jednoho dobře uloženého depozita jim pokryl náklady na roční systémový provoz.

Přesto řada bank povinné minimální rezervy nedoplnila, a tak se některé z nich de facto staly nesolventními. Situace byla natolik kritická, že ČNB musela do oběhu pumpovat peníze za více než 100% úrokové sazby, aby v peněžním systému obíhaly alespoň nějaké koruny. Spekulanti však přesto stále korunu prodávali a jejich útok pokračoval.

Problémy české koruny v tu dobu začaly ohrožovat i ostatní měny regionu. Nejvíce trpěla slovenská koruna (profil, názory), oslabil však i maďarský forint (profil, názory) a polský zlotý (profil, názory). Kromě koruny, randu a bahtu se pod útokem ocitlo i filipínské peso (profil, názory).

Ve čtvrtek 22. května 1997 vystoupil guvernér ČNB (J. Tošovský) v parlamentu, současně centrální banka zvedla týdenní repo sazbu na 75 %, znovu intervenovala a navíc ještě administrativním opatřením odřízla zahraničním spekulantům přístup ke koruně. V tu dobu však už bylo pozdě - proti ČNB už hrály i některé banky působící v České republice a na ty se omezení nevztahovalo. Bitva o českou korunu vrcholila.

Seriál Boj o českou korunu

Dnešní článek je součástí seriálu, jehož minulé díly si můžete přečíst zde: Bitva o českou korunu: konec zlatých časů Bitva o českou korunu: spekulanti Bitva o českou korunu: jak se živit na kurzu koruny Bitva o českou korunu: ČNB se brání Bitva o českou korunu: útok začíná

Jak jste tenkrát "bitvu o českou korunu" vnímali?