Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Krach na newyorské burze v roce 1929

Krach na newyorské burze v roce 1929
Když se světové hospodářství zotavilo z následků první světové války, otevřela se cesta pro "zlatá dvacátá léta", jak bylo toto období všeobecného rozmachu vzletně označováno.

Nízká míra inflace, vyšší mzdy, rozvoj nových průmyslových odvětví a převratné vynálezy jako rádio, zvukový film nebo pásová velkovýroba, to všechno probudilo netušený hospodářský boom. Dříve drahé luxusní zboží se najednou stalo dostupné pro široké vrstvy obyvatelstva. Nejznámějším příkladem byl Fordův automobil, slavná "Lízinka", která díky pásové výrobě výrazně zlevnila a stala se vpravdě lidovým vozem. "Každý den - jeden dolar, každý rok - nový Ford", tak zněl reklamní slogan automobilky. Do roku 1927 opustilo výrobní linky přes 15 miliónů těchto vozů, které byly až do zrodu populárního "VW-Brouka" nejprodávanějšími automobily světa. Hospodářské oživení, zprvu omezené na Spojené státy, se postupně rozšířilo i do Evropy.

Hospodářský vzestup se zákonitě projevil i na kapitálových trzích. Americký akciový index Dow Jones Industrial Average (DJIA) musel nejdříve koncem roku 1924 pracně zdolat hranici 110 bodů, aby se již v následujícím roce lehce přehoupl přes laťku 150 bodů. Jestliže se dosud akciovými investicemi zabývali jen profesionálové a velcí investoři, staly se cenné papíry od poloviny dvacátých let stále populárnější i u široké veřejnosti. Protože většina akcií rostla měsíc od měsíce, vidina pohádkových zisků přitahovala stále nové investory. Zanedlouho si dělníci a posluhovačky vyměňovali zaručené tipy a vzhůru šplhající kurzy lákaly na burzu další a další zelenáče. "Akciové letadlo" se odlepilo od země a zamířilo do nebes.

Všeobjímající optimismus nezastavil ani pokles kurzů z 13. května 1927 a burza se rychle zotavila. Rovněž hospodářství se hnalo neúnavně vpřed a na "zelené louce" vyrůstalo množství nových podniků. V období mezi roky 1921 až 1928 rostla průmyslová výroba v Americe ročně o 4 procenta, v letech 1928 a 1928 dokonce o 15 %! Motorem tohoto neobvykle silného růstu byl boom na kapitálovém trhu. V roce 1921 bylo v USA jen asi 40 investičních společností. Na konci roku 1926 vzrostl jejich počet na 160 a o rok později na 300. Jenom mezi rokem 1927 a podzimem roku 1929 zaznamenaly investiční společnosti více než desetinásobný vzestup svého celkového jmění.

Na konci dvacátých let vystřídala optimismus na trzích naprostá euforie, kdy lidé bezhlavě investovali vše, co mohli dočasně postrádat, mnohdy i to, co postrádat nemohli. Mnozí si brali úvěry, aby jim burzovní "perpetuum mobile" i tyto vypůjčené peníze rychle zhodnotilo. V létě 1929 se hodnota akciového indexu Dow Jones proti roku 1924 téměř ztrojnásobila. Dokonce i časopis pro americké hospodyňky vychvaloval akciové investice a jeho titulky, jako například: "každý je povinen zbohatnout" nebo "jaké akcie si dáme pod stromeček", lákaly další motýly ke svůdné záři burzovní lampy. Banky a ekonomičtí experti se navzájem ukolébávali těmi nejoptimističtějšími prognózami a pomáhali hnát trh vzhůru. Téměř každá nová akciová emise byla brzy obchodována s neuvěřitelnými kurzovými zisky. Tak například v roce 1928 vstoupily na burzu akcie investiční společnosti "Goldman, Sachs & Company" se startovní cenou 104 dolarů. Za několik týdnů, konkrétně 27. února 1929, byly akcie k mání za "pouhých" 222,5 dolarů!

Téměř 22 let (1906-1927) trvalo americkému akciovému indexu DJIA, než vyšplhal ze 100 bodů na 200. Dalších sto bodů však přidal za pouhý rok a mířil stále vzhůru. Během tohoto býčího trendu, krátce před dosažením hranice 300 bodů, byl index Dow Jones rozšířen z dvaceti na třicet titulů.

Na rozdíl od všeobecně rozšířeného mínění, nepřišel akciový krach tak zcela neočekávaně. Již na jaře roku 1929 se objevily první známky začínající recese. Dobré sklizně v letech 1927 a 1928 a zvýšená nabídka pšenice na trhu vedly výraznému poklesu cen a zemědělský sektor tak jako první pocítil příznaky blížící se krize. Také v podnikové sféře vzrostly zásoby a tempo spotřeby se snížilo. Koncem května 1929 si DJIA vybral oddychový čas a poklesl téměř o 10%. Tehdy se také ozývaly první varovné a kritické hlasy. Akciový trh se však velice brzy otřepal, vyrazil opět vzhůru a skeptické hlasy v další euforii rychle zanikly. Dne 3. září 1929 dosáhl Dow nového historického rekordu, když uzavíral na hodnotě 381,17 bodů.

Jen o dva dny později, 5. září 1929, varoval známý finanční analytik Roger Ward Babson před blížícím se akciovým pádem, který tehdy odhadoval ke dvaceti procentům. Ačkoliv se většina investorů jeho předpovědi vysmála, přesto trh znervózněl a Dow toho dne poklesl o 10 bodů. Vzápětí se však opět objevily optimistické burzovní komentáře a také články zesměšňující "velkého věštce" Babsona. Profesor Irving Fischer z univerzity v Yale se nechal slyšet, že: "přes současný burzovní boom nedosáhly kurzy akcií stále svých skutečných hodnot." Poté burza opět posílila, ale červ nejistoty již hlodal a tak rekord z 3. září zůstal nepokořen. Na přelomu září a října pak došlo k dalšímu krátkodobému propadu, který předjímal konec býčího trendu.

I když nejistota investorů byla již znatelná, přesto však málokdo viděl varovné signály. Profesor Stagg Lawrence z univerzity v Princetownu hovořil veřejně o tom, že nechápe, proč by měly být akcie nadhodnoceny. "Milióny, které se na tomto velkolepém trhu zhodnocují, nám jednoznačně dokazují, že akcie nejsou předraženy," hlásal Lawrence. Také Charles Mitchell, ředitel "National City Bank", ještě 15. října ujišťoval, že všechny burzy v zemi se těší výbornému zdraví a prezident "Chase Bank", Albert H. Wiggin, šířil vůkol neutuchající optimismus.

Avšak první kameny "vzdušných zámků" se uvolnily a hrozící lavinu již nešlo zastavit. 20. října přineslo nedělní vydání novin zprávu, že ceny mnoha akcií, použitých k zajištění spekulativních obchodů, se během pozvolného poklesu v posledních týdnech dostaly na kritickou úroveň a stále více bank a makléřských domů stojí před nuceným prodejem velkých akciových balíků. V obavách před možnými ztrátami, začali první investoři začátkem týdne prodávat své akcie a způsobili další, i když zatím malý pokles kurzů při relativně vysokých objemech.

Medvědí tábor však dostával další podporu. V pondělí 21. října 1929 varoval známý burzovní analytik William Peter Hamilton před krajně znepokojivým vývojem akciových indexů. Podle něj hrozily oba hlavní americké indexy, jak DJIA, tak i index železničních akcií, poklesem pod své důležité hranice podpory – tj. 325 bodů u indexu Dow Jones a 168 bodů pro železniční index. Jestliže dojde k prolomení těchto hranic, bude to prý neklamná známka medvědího trhu. Ještě téhož dne se skutečně Dow propadl pod tuto hodnotu a po dvou dnech poklesl pod svou hranici podpory také index železničních akcií.

Ke konci hektického týdne byla již většina obchodníků s cennými papíry unavena a tak ve čtvrtek 24. října zahájil trh zpočátku poklidně a nehýřil aktivitou. Zanedlouho však trh zaplavila další mohutná prodejní vlna. Šlo především o nucené prodeje akcií, které byly předtím zakoupeny na úvěr. Za pouhou půlhodinku změnilo na 1,6 miliónů akcií majitele. Najednou zcela zmizely nákupní příkazy a spousta investorů podlehla panice. Každý se chtěl co nejrychleji zbavit svých akcií – lhostejno za jakou cenu. Kurzy se hroutily před očima. Nával prodejců byl tak obrovský, že se obchodování zahltilo a muselo být několikrát přerušeno, což ještě zvyšovalo paniku. Během dopoledne se tak ve vzduchu rozplynulo na 11,25 miliard dolarů.

Krátce po poledni se sešli ve Wall Street 1, naproti burze, v sídle společnosti "J.P.Morgan & Co.", významní bankéři na svém krizovém zasedání. Zde založili sdružení, které mělo za úkol stabilizovat ceny akcií na trhu. Poté Richard Whitney, viceprezident newyorské burzy, předal makléřům velké nákupní příkazy tohoto sdružení, aby podpořily kurzy amerických "Blue Chips". Prodejní hysterie se opravdu utišila a kurzy se stabilizovaly. Ten den bylo zobchodováno 12 894 650 akcií 974 společností, což byl čtyřnásobek běžného obchodního dne. Dow Jones poklesl pod hranici 300 bodů a uzavíral na hodnotě 299,47.

Příští den zasáhly zprávy o výprodeji na newyorské burze také evropské trhy a postaraly se zde o "černý pátek". V Londýně, Paříži, Berlíně nebo v Miláně – všude se akcie propadaly. Ovšem také v New Yorku pokračoval akciový výprodej. Stále totiž stoupal počet akcionářů, kteří nebyli schopni pokrýt úvěry hodnotou svých akcií nebo hotovostí a museli na žádost banky své pozice likvidovat. Některé menší banky se již dostaly do platební neschopnosti. Panika se začala vracet na trhy. Když to již vypadalo, že se situace zcela vymkne kontrole, vydal 25. října prezident Spojených států, Herbert Clark Hoover, veřejné prohlášení, že americké hospodářství a podnikání jsou fundamentálně zcela zdravé. Toto prohlášení uklidnilo nervózní investory natolik, že večer burza alespoň udržela hladinu kurzů ze čtvrtka, přičemž změnilo na 8 miliónů akcií své majitele. Tehdy se obchodovalo i v sobotu a newyorské burze se podařilo udržet "status quo" i po celý tento den.

Přes neděli trpělivost investorů vyprchala a v pondělí, 28. října 1929, zaplavily burzu opět prodejní příkazy. Odolnost vůči riziku zcela zmizela a proti této náladě byla bezmocná i nákupní intervence bankovního sdružení. Dalšímu propadu akcií již nic nebránilo. Přes stále klesající ceny bylo zobchodováno dalších 9 miliónů akcií. Index Dow Jones spadl o téměř 13 % a končil na hodnotě 260,64 bodů. Kurzová ztráta ve výši 14 miliard dolarů byla dosud nejvyšší, kterou Dow zaznamenal během jednoho dne.

Nálada byla nyní na bodu mrazu. Důvěra v akcie a v celé hospodářství šla definitivně do kolen. Po "černém pondělí" přišlo neméně "černé úterý". Již v prvních minutách obchodování pokračoval pád akcií v neztenčené míře. Do oběda se prodávající zbavili více než osmi miliónů akcií. Brokeři se dusili pod lavinou prodejních příkazů. Kolotoč prodejů se však roztáčel stále rychleji a nervozita na parketu houstla. Podle jedné zprávy z tehdejšího tisku, došlo dokonce ke rvačce mezi obchodníky a zaměstnanci burzy a jednoho otrlého makléře viděli plačícího modlit se na kolenou. Když v 17:32 skončilo úterní hororové obchodování, změnilo majitele do té doby rekordních 16410 000 akcií. Dow odepsal dalších téměř 12 % a jeho závěrečných 230,07 bodů znamenalo týdenní pokles téměř o jednu třetinu.

Následky byly katastrofální. Mnoho (mezi 1-3 milióny) Američanů bylo krachem přímo postiženo a ztratilo značnou část svého jmění, někteří – ti co rádi sázejí na jednu kartu - přišli dokonce o celý majetek. Ztráceli všichni, důvěřivé vdovy, dělníci, posluhovačky, univerzitní profesoři i bohatí a ostřílení spekulanti. Tak přišel bývalý šéf  "General Motors", Bill Durant, o zhruba 40 miliónů dolarů a Michael Meehan, multimilionář a burzovní specialista společnosti "Radio Corporation of America", později přiznal, že tehdy ztratil na burze osmimístnou sumu.

Dalšího dne, ve středu 30. října, se karta obrátila. Panika zmizela, jako když proutkem mávne. Nízké ceny akcií, zvýšení dividend u některých společností a zpráva, že J.D.Rockefeller nakupuje opět akcie, působily jako živá voda a index DJIA si večer připsal dosud svůj nejvyšší denní přírůstek. Proti úterý přidal Dow více než 12 % a dosáhl 258,47 bodů. Také 31. října se hlavní americký index při zkráceném obchodování dále zotavoval a uzavřel na optimistických 273,51 bodech. Avšak z toužebně očekávaného oživení se vyklubala jen technická korekce a brzy se kurzy opět řítily dolů. Dne 13. listopadu spadl Dow na 198,69 bodů, což byla nejnižší hodnota za celý rok 1929.

V polovině listopadu se začaly akciové trhy stabilizovat a investorům svitla opět jiskřička naděje. "Zlatá dvacátá léta" však byla nenávratně pryč a světové hospodářství stálo před mnohaletou krizí, nazvanou později "velká deprese". Mnoho investorů zcela zanevřelo na akcie a teprve o čtvrtstoletí později, 23. listopadu 1954, překonal Dow Jones svůj letitý historický rekord z 3. září 1929 a dostal se opět nad hranici 381 bodů.

Kurzy některých významných amerických průmyslových podniků během krachu v roce 1929

Akcie  03.09.1929   29.10.1929   15.11.1929  
American and Foriegn Powers   $167.75   $73.00   $67.86  
AT&T   $304.00   $230.00   $222.00  
Detroit Edison Co.   $350.00   N/A   $195.00  
General Electric Co.   $396.25   $210.00   $201.00  
Hershey Chocolate   $128.00   $108.00   $68.00  
IBM   $241.75   N/A   $129.86  
People's Gas Chicago  $374.75   N/A   $230.00 

Znali jste tento pohled na "černý pátek"? Nebo jste doposud slyšeli jen školní výklad o zahnívajícím kapitalismu? V čem se podle vás liší "mejdany" dvacátých, šedesátých a devadesátých let? Podělte se o své názory a zkušenosti s ostatními!

Přeloženo a upraveno ze serveru www.boerse.de.

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

+22
Ano
Ne

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

20. 10. 2002 16:34, S.Volek

Samozřejmě, že hlavní trendy akciových trhů regují na ekonomické faktory, vždyť se nakonec na burzách obchodují majetkové podíly hospodářských subjektů, které jsou součástí národních ekonomik a v širším kontextu i ekonomiky světové. Jenže s těmito podíly obchodují lidé, a zde nastupuje onen psychologický faktor, který je vlastní celému lidskému pokolení. Do hry vstupují takové subjektivní faktory jako jsou davová sugesce, chamtivost, víra v lepší zítřky nebo naopak defétismus. Například růstový akciový trend zpravidla vyvolají profesionální investoři, kteří pečlivě sledují makro i mikroekonomické faktory a můžeme tedy říci, že rostoucí ceny akcií tyto příznivé faktory zohledňují. Když je již trend dlouhodobě potvrzen, pak se teprve probudí "obyčejní" lidé, zavětří a chtějí participovat na dalším růstu. A protože je jich hodně, mají dohromady velké prostředky, které pomocí fondů umísťují na trh a dále ženou ceny vzhůru, které se však již odpoutávají od ekonomické reality. Je třeba si uvědomit, že tito lidé neinvestují na základě nějaké ekonomické analýzy, ale proto, že trh roste a oni cítí příležitost k rychlému zbohatnutí. A tehdy, dle mého přesvědčení, vzniká bublina nebo, když se někomu tento název nelíbí, řekněme neadekvátní růst. To však již "zasvěcení" své akcie většinou prodali a s volnými prostředky čekají, až něco pošle trh dolů. A to něco vždy přijde. Často nemusí dojít ani na výrazně špatné zprávy z ekonomiky, stačí, když se "stádo" poplaší, bude chtít realizovat své zisky a spustí prodejní paniku. A mnohdy právě tato prodejní panika zažene ekonomiku do krize, protože způsobí platební neschopnost subjektů, nejenom bankovních. Čili akciový trh zpočátku zohledňuje ekonomické faktory, jak také jinak, ale ve své vrcholné fázi podléhá setrvačnosti a přehání v jakémkoliv směru. A tehdy, v souladu s názorem burzovního velmistra Kostolanyho, je třeba jít proti trhu. Je přinejmenším podivné, když někdo tvrdí, že ceny akcií jsou vždy správné. To by pak znamenalo, že v pondělí před burzovním krachem je správná cena jedné akcie jistého podniku např. 100 dolarů a v pátek již jen jeden dolar, přestože se během tří dnů na hospodaření tohoto podniku vůbec nic nezměnilo.

Reagovat

 

+46
Líbí
Nelíbí

Zobrazit komentovanou zprávu (Vavřinec Kryzánek 18. 10. 2002 09:16)

Další příspěvky v diskuzi (7 komentářů)

22. 10. 2002 | 17:13

Mluvite mi z duse. Trh v zasade nemuze rust prilis odlisnym tempem, nez roste GDP te ci ktere zeme. Jedna ci nekolik spolecnosti muze byt kratkodobe veleuspesnych, ale z dlouhodobeho hlediska rust burzovniho indexu nemuze...více

21. 10. 2002 | 13:26 | Sysel

Pane Kryzánku, dovoluji si oponovat. Vezmu-li investování do akcií selským rozumem, tak si spočítám kolik mi moje investice vynese. Výnos je dividendový a růstový. Růst je ale co? Zvýšení ceny dané poptávkou a nabídkou. Pevně...více

21. 10. 2002 | 9:08 | Vavřinec Kryzánek

Je několik připomínek k zamyšlení: 1)Problémem pro "spekulativní bubliny" je, že historicky medvědí trhy nezačaly samy od sebe. 2)Myslím, že značně podceňujete ziskový motiv, kdyby bylo tak evidentní, že akcie neodrážejí...více

20. 10. 2002 | 16:34 | S.Volek

Samozřejmě, že hlavní trendy akciových trhů regují na ekonomické faktory, vždyť se nakonec na burzách obchodují majetkové podíly hospodářských subjektů, které jsou součástí národních ekonomik a v širším kontextu i ekonomiky...více

18. 10. 2002 | 22:52 | Jakub Patočka

Velm dobrý článek. Nebylo by špatné, kdyby autor se věnoval i burozovnímu krachu ke konci osmdesátých let. více

Naposledy navštívené

Články

Produkty a instituce

Kalkulačky

Poradna

Finanční subjekty

Nabídky práce

Obchodní rejstřík

Osoby v obchodním rejstříku

Části obce

Městské části

Obce

Okresy

Témata

Politický cyklus, Reálná výnosová míra, Výnosová křivka, eet, petra pospíšilová, daně, michal wantulok, elektronická evidence tržeb, plánované, úřady, peněžní fond, olga lamačková, roční výkonnost, chráněné pracovní místo, Jaroslav Krabec, retailové fondy, obcodník, pleny

4AL2601, 5C53548, 4AC9470, 3AF0043, 2SF2469

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2016 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK