Kdybyste si teď bral hypotéku, volil byste variabilní, nebo fixní úrokovou sazbu?
Jsem příznivec variabilní úrokové sazby, pokud ale dnes můžu na pět let zafixovat úrok hypotéky na 2,2 procenta, stojí za to zvážit i hypotéku s pevnou sazbou. Sám bych ale nakonec přece jen volil sazbu variabilní: na fixní hypotéku z ní můžu kdykoli přejít, navíc vývoj na hypotečním trhu aktivně sleduji. Kdo ho ale sledovat nechce a stojí o určitou jistotu, určitě neprohloupí, když si dnes hypotéku zafixuje na dva tři roky nebo na pět let.
Úrokové sazby hypotečních úvěrů jsou nejnižší v historii – u rozumně nastavených hypoték se, jak jste zmínil, pohybují mezi dvěma a třemi procenty, vaše banka dokonce nedávno poprvé prolomila hranici dvou procent. Můžou sazby ještě klesat?
Pokud se sazby dnes pohybují mezi dvěma a dvěma a půl procenty, prostor pro další snižování je velmi omezený. Pamatuji si ale, že jsem se na stejné téma bavil s kolegy v roce 2010, kdy banky půjčovaly za tři čtyři procenta. Už tehdy jsme se shodli na tom, že není kam dál úroky snižovat. A vidíte, jak to dopadlo.
Takže určitý prostor pro snižování ještě je?
Pravděpodobně malý prostor ano. Určitě se ale v blízké době nemusíme obávat obratu a razantního zdražování. Spíš nás čeká stagnace.
Možná budeme trochu věštit, ale… Kdy by mohly sazby opět začít růst?
Nemůžu střílet od boku, předpokládám ale, že minimálně rok se nic zásadního dít nebude. Makroekonomické ukazatele sice jisté signály pro růst vysílat můžou, mezibankovní konkurence je ale obrovská a nikdo určitě nebude chtít být první, kdo sazby zvýší.
Banky tím pádem stále mají manévrovací prostor, ve kterém můžou klientům vyjít vstříc. Je to tak?
Tohle je velmi citlivá otázka. Tvrdit vám, že žádný prostor neexistuje, by byl nesmysl. Vše je definováno marží, kterou banky mají. A banky logicky z poskytovaných hypotečních úvěrů marži mají – jejich úkolem je vydělávat peníze pro své akcionáře, stejně jako to požadují majitelé akcií jiných společností. Je tu ale jedno velké ale… Je všeobecně známo, že banky hypotéky vnímají jako takzvaný hook product, tedy akviziční nástroj pro získání klienta a vytvoření dlouhodobého vztahu. Proto na českém trhu najdete banky, které jsou připravené obětovat krátkodobou profitabilitu na hypotečním úvěru za to, že s klientem navážou dlouhodobý vztah a nabídnou mu další služby. Mezi takové banky patří i UniCredit Bank. Jsme čtvrtá největší banka v České republice a významný podíl na trhu zaujímáme i na Slovensku. Snažíme se neustále růst a volíme mnohdy progresivnější cenovou politiku než etablovaná konkurence, která si svého zákazníka třeba tolik nehýčká.
Z toho pro vás plyne jeden velmi náročný úkol: Přesvědčit klienta, majitele vaší hypotéky, u které úroková sazba začíná na 1,99 procenta – u dvouleté fixace s pojištěním –, že jste ta pravá banka. Ta, u které by měl mít i účet a do které by se měl vracet i pro další služby. Jak na to jdete?
Chceme být banka, která drží své slovo. Pokud se podíváte na naši hypotéku s pohyblivou sazbou, byla a je po celou dobu výrazně levnější než nabídky konkurence. Nešlo o žádnou hurá akci. Na stejném principu funguje i naše garance podmínek u běžného účtu na deset let. Nechceme „jen“ nalákat lidi a pak z nich tahat peníze změnou podmínek.
Už tu padlo, že na 1,99 procenta při dvouleté fixaci se klient dostane, pokud si zároveň sjedná pojištění schopnosti splácet. Musí splnit ještě něco jiného?
Ano, nabídka platí pro hypoteční úvěry do 85 procent hodnoty pořizované nemovitosti. Podmínkou je navíc také aktivní využívání kreditní karty a našeho běžného účtu. Myslíme si ale, že je to velmi solidní účet – při splnění jediné podmínky je zdarma, včetně výběrů ze všech bankomatů na světě.
Zatím v našem rozhovoru hrají zásadní roli desetinky a setinky procenta… Nejsme jimi až příliš posedlí? Neměly by při našem rozhodování hrát roli i jiné faktory?
Záleží, o jakém produktu je řeč. U spořicího účtu banka klientovi nabízí vždy jen jedno číslo, úrokovou sazbu. Ta rozhoduje. Jakmile sazba klesne nebo konkurence nabídne vyšší zhodnocení, cenově citliví klienti zvedají kotvy a zmizí. To je realita. Otázkou je, jestli se jim to opravdu vyplatí. Desetina procenta na stotisícovém vkladu vám měsíčně po odečtení srážkové daně přinese zhruba o osm korun navíc. I u milionu korun se pořád bavíme o sumě za krabičku cigaret na měsíc. Ať tak, či onak, klienti změny v sazbách vnímají a reagují na ně.
U jakých produktů by tedy měly do hry vstupovat i jiné faktory. A jaké to jsou?
Určitě do této kategorie patří úvěrové produkty. Ty z principu vyžadují větší interakci mezi klientem a jeho bankou. Některé banky klienta vnímají jako položku v databázi, jiné hledají individuální přístup i v případě, kdy se rozsvítí červená. Výhodou tabulkových bank je rychlost odezvy – prošel, neprošel, další prosím. Středně velké, a především univerzální banky našeho typu ale dokážou klientovi vyjít vstříc, i pokud něco neklape.
Podobně se snažíme lidem vycházet vstříc, i když už mají hypotéku a potřebují nemovitost prodat, protože se chtějí přestěhovat do jiného bytu. V tu chvíli dokážeme hypotéku vyměnit. Možná to vypadá na první pohled jako samozřejmost, ale samozřejmost to není.
Pokud se bavíme o službách jako přidané hodnotě – jak velký podíl z celkového objemu hypoték dnes přinášejí nezávislí finanční poradci?
Zhruba dvě třetiny hypoték dnes uzavíráme prostřednictvím externích distribučních sítí, třetina pak jde z našich poboček. Podobně jsou na tom i ostatní banky.
Čím to je? Banky neumějí prodávat hypotéky?
Samozřejmě umějí. Pokud budu hovořit za nás, my máme velice kvalitní hypoteční experty. Mám ale pocit, že čím dál víc si lidé zkrátka chtějí vybírat z většího množství konkurenčních nabídek. Přijde mi to naprosto pochopitelné. Když si kupujete počítač, také dnes nepůjdete do Dellu nebo prodejny HP, ale porovnáte si produkty a nakoupíte v internetovém obchodě. U hypotéky vám širší nabídku dokáže představit finanční poradce. Stejně jako u internetového obchodu je ale důležité, kolik toho „má na skladě“ a jakým způsobem vám dokáže nebo nedokáže přehledně představit parametry jednotlivého zboží.
Když už jsme se dotkli internetu… Dočkáme se doby, kdy se více než třetina hypoték sjedná on-line?
Věřím tomu. Hypotéka není monstrum. Před deseti lety se nikomu nesnilo o tom, že by si na internetu sjednal povinné ručení, proč by nemohla jít tímhle způsobem za pár let sjednat standardní hypotéka. Schvalovací proces je samozřejmě náročnější, ale myslím, že to směřujeme správným směrem.
Ačkoliv je internet můj denní chléb, tak úplně s vámi nesouhlasím. Myslím si, že hypotéka je pro spoustu lidí zásadní životní krok a pořídit si ji, aniž bych se s někým potkal a všechno probral, vyžaduje pořádnou porci odvahy, kterou má v Česku jen minimum lidí…
Neříkám, že hypotéka není velké životní rozhodnutí. Pokud už ale klient ví, co chce, třeba proto, že předtím všechno probral s finančním poradcem, chceme mít připravené takové distribuční kanály, které mu uspoří čas a rychle ho dovedou k cíli. Časy se za posledních deset let i díky novým internetovým platformám a e-shopům výrazně změnily. Pobočky ale pořád hrají významnou roli, otevíráme ostatně i nové pobočky, třeba v obchodních centrech, abychom byli lidem blíž. Jsme stále vděční za každou osobní interakci s klientem, odborné poradenství hraje v bankovnictví i nadále významnou roli. Možná dokonce ještě významnější než dřív, dřív se totiž prodávaly bankovní produkty, dnes se nabízejí bankovní služby.
Sdílejte článek, než ho smažem