USA zhýrale utrácejí, EU šetrně spoří. Co je lepší?
Eurozóna se co do velikosti vyrovná 4/5 USA, vládne likvidními finančními trhy a stabilní měnou, právní ochrana je silná jako kdekoli jinde ve vyspělém světě. Přesto světové úspory proudí do Spojených států, a v menší míře do Británie, mnohem víc než do kontinentální Evropy.
Zatímco Amerika od roku 2001 padá do hlubších a hlubších zahraničních deficitů, Evropa v roce 2004 dokonce docílila malého přebytku - uspořila 36 miliard dolarů, a stále ještě tedy půjčuje. Ačkoli jsou úrokové míry v obou regionech nízké, jejich efekt je zcela odlišný.
Proč tomu tak je? Jako jedna z odpovědí se nabízí, že evropské makroekonomické, (tedy agregované), údaje maskují značné rozdíly mezi jednotlivými zeměmi. Tak například, Itálie se "plácá" v recesi, kvůli stárnutí populace úspory domácností klesly, spotřeba vzrostla a běžný účet platební bilance se tak dostal do deficitu. Naopak míra úspor v Německu byla vysoká, na mezinárodním finančním trhu své prostředky tedy půjčovalo, a tím se stalo velkým vývozcem úspor.
Obecně ale je evropská hospodárnost (v porovnání s USA) zapříčiněna směsicí několika faktorů: demografického vývoje, strukturální strnulosti, ekonomických přístupů, které příliš nevěří v Keynesovy ekonomické poučky a finančních systémů, které nenahrávají spotřebě.
Co tak najednou?
Před 20 lety se míra úspor v Americe a Evropě příliš nelišily. V polovině 80. let americká domácnost ušetřila asi 9 % disponibilního důchodu (tzn. čistých příjmů), v Británii to bylo 7 %, ve Španělsku 8 %, ve Francii 9 % a v Německu 12 %.
Během 80. a 90. let míra úspor domácností klesla v anglo-saských ekonomikách a v menší míře i v kontinentální Evropě. Německo zaznamenalo nejmenší pokles úspor, Itálie se svým rostoucím počtem důchodců největší. Ale propad úspor v Americe byl mnohem hlubší, a to díky vyšším kapitálovým ziskům a finančním inovacím.
Rostoucím akciové trhy zapříčinily to, že se Američané cítili bohatší a vidina dalších kapitálových zisků u nich vedla k úplnému odklonu od spoření. Navíc díky sofistikovanějším finančním produktům (než např. v Německu) si mohli jednodušeji půjčovat - finanční inovace umožnily přístup k penězům v do té doby nezvyklé míře: dnes je v USA vydáno 1,3 miliard kreditních (nikoli debetních) karet, tedy 11 kusů na každou domácnost.
Celkovou statistiku vyrovnával federální rozpočet
Veliké rozdíly v míře úspor domácností na novém a starém kontinentu ovšem na poli celkových národních úspor zmírňovaly vládní úspory. V roce 2000 po započtení federálního přebytku celková národní míra úspor v USA činila 18 % HDP, což nebylo o moc níže než evropských 21 %.
Od roku 2000 mezera ovšem rapidně vzrostla. Po splasknutí akciové bubliny došlo na obou stranách Atlantiku ke snížení podnikových investic. Velké evropské ekonomiky se dostaly do problémů, z kterých se ještě nevylízaly, a evropské domácnosti se staly ještě opatrnějšími a hospodárnějšími. Americký přístup k oslabení ekonomiky stál naopak na větší spotřebě vlády i domácností, takže došlo k ještě většímu poklesu v míře úspor.
Američané tak nyní uspoří méně než 1 % svých disponibilních příjmů, Evropané v eurozóně 10 %. Americký rozpočet se navíc v posledních letech prudce propadá do deficitu, evropské veřejné utrácení, ač velmi vysoké, se příliš nezměnilo. Národní míra úspor v USA se tak nyní pohybuje pod 14 % HDP, v euro zóně přitom přesahuje 20 %.
O důvodech rozdílného vývoje a přístupech fiskální a monetární politiky k ovlivňování míry úspor si přečtete v článku Nízké úroky: evropští syslové vs. americké kobylky .
Zpracováno podle týdeníku The Economist.
Proč je podle vás vývoj v eurozóně a USA tak odlišný? Je pro ekonomiku lepší více spořit, či utrácet? Kolik procent vašich čistých příjmů uspoříte vy?
