Jsme a nejsme v Evropské unii

Už skoro dva měsíce jsme členy Evropské unie. Samotnému vstupu předcházela řada studií a analýz různých hospodářských ukazatelů a následovala srovnávání a doporučení jak ta důležitá čísla zvýšit nebo snížit, aby byla tak akorát. Pojďme se ale na srovnání s našimi kolegy z EU podívat trochu jinak.

Bez práce nejsou koláče

V unii se průměrný výdělek pohybuje kolem dvojnásobku minimální mzdy konkrétního státu. U nás to ve sledovaném roce byl skoro čtyřnásobek. Dalo by se říct, že se máme, ale jak už víme, nic není černobílé. Průměrný hrubý měsíční výdělek zaměstnanců v sekundárním a terciárním sektoru je v České republice ze srovnávaných zemí nejnižší, a to 259 eur. Nejlépe se z vybraných zemí mají v Lucembursku, kde je měsíční výdělek lidí zaměstnaných v průmyslu a službách 3 213 eur a jejich minimální mzda je třetina tohoto průměru. Jenže i jejich produktivita práce je nejvyšší ze sledovaných zemí. Je o 43,7 % vyšší než v Evropské unii. Zato u nás je produktivita o téměř stejnou část nižší. Porovnání si můžete prohlédnout v následující tabulce.

Nejen daně provětrávají naše kapsy

Jak už to tak bývá, ne všechno, co si vyděláme, nám zůstane. Kromě daní musíme zaplatit také sociální příspěvky neboli sociální pojištění. Část platí zaměstnanec a část zaměstnavatel, pokud jste osoba samostatně výdělečně činná, je to jen na vás. Ani jinde v Evropě nejsou lidé těchto příspěvků ušetřeni. Podívejme se, kolik by zaplatil každý občan daného státu (nemluvňata a důchodce nevyjímaje) na těchto příspěvcích.

U nás je podíl sociálního příspěvku na HDP 17,9 %, čímž se řadíme mezi státy, které ze mzdy touto formou strhávají nejvíc. Víc má už jen Francie (18,3 %) a Německo (18,7 %), naopak nejnižší mají v Dánsku a to jen 3,3 % HDP. I když máme jedno z největších zatížení s naším domácím produktem se celková částka na jednoho obyvatele nevyšplhala až tak vysoko. Každý v této zemi by zaplatil 1 050 Kč. A to není vše, co odvádíme ze svého platu, nemalou část samozřejmě tvoří zdravotní pojištění.

A co dostaneme

Na druhou stranu z takto i jinak vybraných peněz stát vyplácí důchody a sociální dávky. Co se týče důchodů, podíl státních výdajů na důchody na HDP je v České republice asi někde uprostřed "evropské" škály. Největší část z HDP, 15,1 %, vydávají v Itálii, nejméně potom v Irsku (3,8 %). Z tabulky je vidět, že například oproti Lucembursku je důchod na jednoho obyvatele v České republice desetkrát nižší, přitom stát vydává na důchody v poměru na HDP jen o 1,5 % méně.
Ani výdaje na sociální ochranu nepřekvapí. Těmito výdaji se rozumí hlavně sociální dávky (více než 90 %) a administrativní náklady a ostatní výdaje (například placené úroky). Sociální dávky se potom rozdělují na nemocenskou a zdravotní péči, invaliditu, všechny typy důchodů a různé příspěvky a přídavky. Tyto výdaje tvoří u nás necelých 20 % HDP. V Německu tento poměr dosahuje až 30 %, nejnižší je potom v Irsku (necelých 15 %). Opět je zajímavý poměr důchodu vyplaceného na jednoho člověka v České republice a v Lucembursku, který je zhruba 1 : 10.

V následující tabulce je poměr toho, co odvedeme na sociálním pojištění a toho, co získáme ze sociálního systému zpátky. Z čísla, které vyšlo, lze vyčíst, jakou částí se sociální příspěvek podílí na výplatách sociálních dávek a kolik musí stát vybrat jiným způsobem. Například v ČR je tento poměr 90 %, tj. sociální příspěvek pokrývá 90 % a zbylých 10 % musí stát získat z jiných zdrojů – nejčastěji z daní. V ostatních zemích je tento poměr spíš nižší a nejodlišnější je Lucembursku, kde příspěvek pokrývá 54 % vyplácených dávek.

Uvedené údaje ukazují, že za řadou našich sousedů z Evropské unie pokulháváme a máme co dohánět. A bohužel nic nenasvědčuje tomu, že by se trend, který vyplývá z údajů v tabulkách, začal v dohledné době měnit.

Je podle vás srovnávání podle různých ukazatelů objektivní a má vypovídací schopnost nebo ho lze velmi jednoduše zneužít a výsledky zmanipulovat? Jsou údaje, které o České republice vychází, příznivé a máme šanci na zlepšení svého postavení v EU?