V projektu „Mizí vám prachy“ si musely obě rodiny poměrně podrobně zapisovat své měsíční výdaje. Je to běžný postup při práci finančních konzultantů a sestavování finančních plánů?
Liška: V tomto případě si opravdu poctivě zapisovali všechno – i když koupili hořčici nebo sirky. A dokonce je to i bavilo. Chtěl jsem, aby všechno sedělo na korunu. To standardně nedělám. Samozřejmě u všech klientů potřebuji znát strukturu výdajů, ale nesleduji je na haléře. Spíše po nich vždy chci, aby si sami sestavili informační tabulku, kde bude struktura výdajů v řádech stokorun po jednotlivých měsících. Bez těchto informací není možné sestavit finanční plán, který by té rodině seděl.
Jak vybrané rodiny spolupracovaly v průběhu projektu? Jaká byla atmosféra při setkáních?
Kollertová: Atmosféra byla velmi příjemná. Klienti se snažili aktivně spolupracovat, neboť si uvědomovali, že jsou dlouhodobě opravdu ve složité finanční situaci, kterou sami bez pomoci finančního konzultanta nejsou schopni vyřešit. Chtěli žít v klidu bez dluhů, mít své finance pod kontrolou a začít pravidelně spořit. Zkrátka chtěli, aby už jim „nemizely prachy“.
Liška: V té druhé rodině probíhaly schůzky také v pohodě. Bylo vidět, že ta doporučení berou vážně, přestože nebyli v situaci, kdy by potřebovali akutně něco řešit. Myslím, že tím částečně žili, protože se o našich schůzkách bavili i s rodiči a známými.
Myslíte si, že jste ovlivnili životní styl a způsob hospodaření těchto rodin dlouhodobě?
Liška: Myslím, že je to ovlivnilo. Ne, že by si teď všechno zapisovali, ale naučili se nad svými penězi a výdaji přemýšlet způsobem: když omezím tohle, tak můžu mít za kratší nebo delší dobu něco jiného. Ptali jsme se jich na poslední schůzce, jestli si dále povedou měsíční kartu výdajů. Na to odpověděli, že ne. Myslím, že to dlouho nevydrží nikdo. Ale určitě bych doporučil každému zkusit si to alespoň jednou za půl roku nebo za rok.
Kollertová: Jsem přesvědčena, že teď budou nakládat se svými financemi uvážlivěji, a že se poučili. Jak sami říkali, uvědomili si, že financovat své běžné rodinné potřeby pomocí kontokorentů či kreditních karet je šíleně drahá a nebezpečná záležitost. Myslím, že ovlivnili svůj život pozitivním směrem.
Jaké jsou vaše zkušenosti s dodržováním doporučení, která svým klientům dáváte? Například když se mají dostat z jednoho z nejčastějších problémů dnešní doby – z dluhů?
Liška: U klientů, kteří jsou zaúvěrovaní a mají kreditní karty, je podle mých zkušeností otázkou dvou let, kdy se do toho dostanou znovu. Samozřejmě existují výjimky. Ale někteří lidé nad těmito věcmi opravdu nepřemýšlí. Často jsou hodně založeni na emocích a sáhnou po úvěru znovu, když přijdou například Vánoce, nebo chtějí jet na dovolenou. Lidé si často neuvědomují, kolik je úvěr opravdu stojí. Nedávno jsem pracoval pro klienta, který měl 11 spotřebitelských úvěrů. A to na kolečkové brusle, na kolo, na DVD. Líbilo se mu, že si to všechno může koupit hned a vůbec neuvažoval, kolik ve finále zaplatí. Když si to uvědomil, už bylo pozdě.
V případě rodiny v našem projektu to ale bylo něco jiného. Tam šlo opravdu o přešlap. Teď už vědí, že spotřebitelský úvěr na auto byl pro ně nesmysl.
Jsou spotřebitelské úvěry častým problémem v českých domácnostech?
Liška: Každý druhý klient má nějaký spotřebitelský úvěr. Lidé to hodně podceňují.
Kollertová: Úvěry a splátkové produkty považuji za velký problém, který je navíc mediálně velmi zlehčován. V reklamách denně všichni slyší, že není žádný problém půjčit si peníze. „Jestli chcete, kupte si kolečkové brusle a budete dva roky splácet jen pětistovku měsíčně.“ Když ale někdo postupně nasbírá takových úvěrů deset, tak už to znamená třeba deset i více tisíc měsíčně, což nezvládá splácet a dostane se do dluhové spirály. Bohužel sociálně slabší jedinci mají často potřebu vyrovnat se určitému standardu, který považují za „normální“. Paradoxně pak nakupují zboží na splátky, respektive na úvěr, který by si člověk v lepší finanční situaci nikdy nepořídil. To ale naštěstí nebyl případ ani jedné z těch rodin.
Liška: Spotřebitelské úvěry jsou jedním z problémů. Ale často se také setkáváme s tím, že některé instituce zneužívají důvěry a malé informovanosti lidí. Nedávno jsem se například setkal s tím, že jedna pojišťovna rozesílala lidem složenky s vypsanou částkou a k tomu návrh smlouvy. V textu bylo mimo jiné napsáno, že zaplacením složenky klient stvrzuje, že souhlasí se smlouvou, a tím má sjednáno pojištění. To už je podle mého názoru zcela proti morálním zásadám. Ta pojišťovna žehrá na to, že někdo udělá chybu, že si něco nepřečte.
Co se s tím dá dělat?
Liška: Z mého pohledu je ideální mít svého člověka, na kterého se můžu vždycky obrátit, a který mě před podobnými chybami ochrání. Prostě mi poskytne odborný pohled, který bude plně respektovat mou situaci. Ve financích tuto funkci plní finanční konzultant. Ale existuje mnoho dalších řešení. Například nyní se může „poškozený“ klient obrátit na právníky.
Vraťme se ještě k rodinám, které byly zařazeny do projektu „Mizí vám prachy“. Jak se bude dále vyvíjet vaše spolupráce s nimi? Budete dále sledovat, jak plní své finanční plány?
Liška: S těmito klienty se teď budu vídat minimálně jednou za čtvrt roku. Je třeba pohlídat, aby dodržovali navržený postup nakládání s penězi alespoň do doby, než si splní svůj nejbližší cíl – pořízení plastových oken do bytu. Aby finanční plán fungoval, je třeba, aby si lidé vytvořili návyk na odkládání peněz stranou a aby navržené řešení vzali za své.
Kollertová: V případě té druhé rodiny to bude podobné, budeme společně sledovat, jak se jim daří pokračovat v navrženém způsobu hospodaření s penězi. Jestli má mít naše práce smysl, není to pouze o jednorázové pomoci vyřešit danou situaci či potřebu klienta, ale naopak o systematické dlouhodobé spolupráci.
Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem
