Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Rodinný rozpočet: Co je rodinné bohatství

| rubrika: Jak na to | 29. 7. 2009 | 9 komentářů
Rodinný rozpočet: Co je rodinné bohatství
Jen dobře vedený rodinný rozpočet umožní rodině vybudovat si bohatství, které domácnosti zajistí život v důchodu na slušné úrovni. Toto bohatství se musí začít budovat pokud možno co nejdříve. Jeho tvorba ovšem přináší řadu odříkání.

Spoléhat se na stát, že nás po odchodu do důchodu plně finančně zajistí, se nevyplatí. Je tomu tak ze dvou důvodů. Prvním je fakt, že prožijeme v poproduktivním věku daleko delší dobu, než naši předci. Navzdory tomu, že všechny státy světa zvyšují věk odchodu do důchodu v rámci svých penzijních systémů, nás pravděpodobně čeká asi patnáct let života, kde můžeme být odkázáni pouze na důchod. V té době sice budeme méně jíst (což někteří politici poněkud cynicky zdůrazňují, když hovoří o životních nákladech důchodců), ale to neznamená, že bychom chtěli sedět doma a jen přemítat o minulých časech. Pohodlí je drahé.

Existuje jedna podnětná věta, kterou by si měl každý zvlášť promyslet – lékaři nám dávají deset nebo patnáct let života navíc, filosofové by nám nyní měli říci, co s nimi máme dělat. Tuto náplň ale nejspíš musíme najít každý sám pro sebe. Dobré finanční zajištění na stáří nám v tom může významným způsobem pomoci.

Druhým důvodem, proč není dobré spoléhat se na státní penzi je fakt, že naše společnost si sama kope hrob, totiž že demografický vývoj přináší pomalé vymírání. Stále méně lidí v produktivním věku bude financovat stále více lidí ve věku neproduktivním. I špatný matematik vidí, že vztah čtyři pracující na jednoho důchodce je naprosto jiný než například dva nebo dokonce 1,5 pracujícího na jednoho důchodce.

Shrnuto – co si “nahrabeme“ na stáří, to budeme mít a o moc více nám nikdo nedá. S tím také přichází nová definice rodinného bohatství. Totiž: tradičně je bohatství pojem nejasný a má samozřejmě nejen peněžní vyjádření (vždyť často říkáme, že pravým bohatstvím jsou děti nebo zdraví). Když ho ale přimkneme pouze k majetku, pak povětšinou předpokládáme, že bohatí lidé jsou ti, kteří mají mnohonásobně více, než my sami. To je naprosto bezcenná definice – lépe je říci si, že bohatstvím je takový stav rodinných financí, který nám umožní dokončit vlastní život způsobem neznamenajícím žádné vážnější a výraznější omezení životní úrovně a navíc bude obsahovat rezervy, které nám zabezpečí kvalitní a dlouhodobou lékařskou a případně i další potřebnou péči.

Ve srovnání s Billem Gatesem a jeho astronomickým majetkem to je samozřejmě cíl jaksi minimalistický nebo málo ambiciózní, ale věřme tomu, že i splnění tohoto „malého“ úkolu znamená i při nadprůměrných příjmech mnoho odříkání, mnoho opatrnosti, mnoho přemýšlení a zájmu o stav vlastních financí.

V posledních desetiletích neustálého zadlužování států, obcí i rodin jsme si odvykli přemýšlet o budoucnosti jako o něčem, co je nutné vytvářet již v přítomnosti. Stálý růst prosperity všem vnucoval představu, že budoucnost je růžová, a když ne hned zítra, tak určitě za týden. Na to ale nelze spoléhat.

Použijme velmi prostou matematiku. Pokud se chceme zajistit na zhruba patnáct let poproduktivního života, během kterých by nás měl teoreticky „živit“stát z penze, pak předpokládejme, že více než pětadvacet procent příjmů potřebných k udržení standardu z produktivního věku nám neposkytne.

Čili po dobu patnácti let budeme potřebovat hradit 75 procent z našich rezerv, z kapitálu, který shromáždíme během produktivního věku. Jeho dobu si stanovme na 40 let – od pětadvacátého do pětašedesátého roku věku (to je samozřejmě individuální volba, ale nějaký „pevný bod“ si dát musíme). Z čehož plyne, že naše příjmy z celého jednoho desetiletí by měly být uloženy do kapitálu, ušetřeny, měli bychom tedy běžně pracovat s přebytkovým rodinným rozpočtem a tento přebytek by měl být alespoň třicet procent z objemu výdajů. (Spočítejte si, jak si naspořit dostatečnou rezervu na stáří)

Naštěstí ale samotný kapitál také něco vynáší. Nechceme se zde zabývat matematikou a cenou peněz v čase, jednoduše si můžeme říci, že ukládané přebytky by měly představovat něco mezi patnácti a dvaceti procenty výdajů. Pro naprostou většinu lidí je to tvrdý a skoro neřešitelný úkol, tedy neřešitelný bez obětí a velmi pečlivého posuzování vlastních výdajů. Takže je třeba se vrátit k předchozím částem seriálu a pracovat na koncepci rodinného rozpočtu takového, který dostatečný přebytek zajistí.

Příště: Jak naložit s přebytky v hospodaření

Autor je daňový poradce a působí na Vysoké škole ekonomické v Praze.

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

+6
Ano
Ne

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

30. 7. 2009 8:39, Už vám nedám ani vindru

Je mi Vás upřímně líto. Ne proto, že máte málo peněz, ale proto, že se o sebe neumíte postarat. Ten podle Vás propastný rozdíl mezi Vašimi "bohatými" (mohou si spořit) a "chudými" (nemohou si spořit), je ve skutečnosti "umí se o sebe postarat" a "jen řvou ať se o ně postará stát". Každý si může spořit a každý dělá stejná rozhodnutí - jen třeba o jednu nulu výše. Ten -podle Vás- bohatý se přece také rozhoduje jesli všechny peníze prožere nebo si je bude spořit - pokud se rozhodne, že si místo Aston Martin pořídí jen BMW, znamená to, že se uskromnil a ušetřené peníze spoří. Pokud si ten -podle Vás- chudý údajně nemůže dovolit spořit, znamená to jen to, že spořit nechce, chce si žít nad spoje poměry, nijak se neuskromnit, všechno prožrat a nic neušetřit.
Slyším Váš argument - "ale co když už se není kam uskromnit, potom musí pomoct stát, atd." To je samozřejmě nesmysl. Vždy je se kam uskromnit - nejen že si můžete koupit levnější auto, ale můžete auto vůbec nemít. Nejen že si můžete pořídit menší byt, ale můžete jít taky bydlet na ubytovnu. Nejen že nemusíte jíst v restauracích, ale také si můžete místo masa kupovat jen rohlíky. (A to vůbec nemluvím o tom, že většina těchto "chudých" utrácí za takové nezbytnosti jako jsou dvě krabičky cigaret denně - ale uskromnit se nemohou.) Vždycky je kam se uskromnit - a teprve když člověk ten krok k uskromnění udělá, tak teprve potom ho to motivuje k tomu, aby se víc snažil a vydělal víc peněz, aby se mohl na svoji původní životní úroveň vrátit. Ale to je moc těžké, že? Daleko jednodušší je říct "státe, postarej se o mne, já to sama neumím".

Reagovat

 

+16
Líbí
Nelíbí

Zobrazit komentovanou zprávu (monika 29. 07. 2009 14:41)

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

29. 7. 2009 14:41, monika

Pokud má zaměstnanec slušný příjem,neměl by být problém, odložit každý měsíc určitou částku na horší časy. Ale co mají dělat lidé s nízkým příjmem, který stačí sotva pokrýt každodenní nutné výdaje, ale ušetřit se z něj nedá ani koruna. Takže až nebudou moci pracovat, jejich penze bude tak mizerná, že je donutí skočit z nejbližšího mostu! Co na to říká naše vláda, to nikoho vážně nezaráží fakt, že zaměstnaní lidé mají příjem pod hranicí chudoby? Jak potom chtít, aby si spořili na stáří?

Reagovat

 

-17
Líbí
Nelíbí

Další příspěvky v diskuzi (9 komentářů)

5. 1. 2014 | 13:13 | Adam

Ono to jak investovat a kde peníze ukládat úplně není náplní tohoto seriálu. Od toho tady jsou seriály jiné. Ale každopádně souhlasím s tím, že jak a kam peníze ukládat je stejně tak důležité jako jejich spoření samo. více

15. 2. 2010 | 16:30 | Jarda

Jó, spořit, to je pěkné. Ale chybí tu ještě úvaha, co potom: až za 20 let bude před důchodem nová generace naučená tomu, že si musela uspořit, až opravdu bude mít ta tučná konta úspor, nebude náhodou pro stát zadlužený až...více

30. 7. 2009 | 9:26 | Hráč

Ano, taková je bohužel ve světě realita. Nejsou ani u nás nějací moudří pánové (nazýváme je ,,stát"),kteří by spravedlivě podělovali všechny lidi v republice. To by byl opět socialismus, a ten jen předstíral spravedlnost...více

30. 7. 2009 | 8:39 | Už vám nedám ani vindru

Je mi Vás upřímně líto. Ne proto, že máte málo peněz, ale proto, že se o sebe neumíte postarat. Ten podle Vás propastný rozdíl mezi Vašimi "bohatými" (mohou si spořit) a "chudými" (nemohou si spořit), je ve skutečnosti "umí...více

29. 7. 2009 | 14:41 | monika

Pokud má zaměstnanec slušný příjem,neměl by být problém, odložit každý měsíc určitou částku na horší časy. Ale co mají dělat lidé s nízkým příjmem, který stačí sotva pokrýt každodenní nutné výdaje, ale ušetřit se z něj nedá...více

Naposledy navštívené

Články

Produkty a instituce

Kalkulačky

Poradna

Finanční subjekty

Nabídky práce

Obchodní rejstřík

Osoby v obchodním rejstříku

Části obce

Městské části

Obce

Okresy

Témata

Hrubý národní produkt (HNP), Teorie lokálního očekávání, Objekt úvěru, daně, školkovné, invalidní důchod, banky, miroslav kalousek, Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost, Skill, infolimit, stahování souborů, bond, Maďarsko, investiční rating, ceny akcií, tenis, Arnika

MK7R7777, 1P07110, 1P07110, 1P07110, 3Z86595

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2016 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK