Ve škole naučí vaše děti spoustu věcí, ale jak nakládat s penězi, to bohužel ne. Pokud je to nenaučíte vy, budou jim v životě chybět základní znalosti, ke kterým se pak budou prokousávat samy metodou pokus-omyl, což je metoda zbytečně nákladná. A některé návyky si budou na prahu dospělosti osvojovat už jen hodně těžko.
Dítě si brzy všimne, že věci se vyměňují za peníze. Už od malička je potřeba je učit, že ty peníze nespadly z nebe a že bankomat není mašinka, která pokaždé dá, kolik je potřeba, stačí jen do ní zasunout kartičku, i kouzelné slovíčko si můžeme odpustit… Hodnotu peněz jim budete vysvětlovat těžko, ale snažte se ji převádět na jednotky, kterým děti rozumějí. Co stojí tahle hračka? Patnáct set korun. Ale co to je? To zhruba znamená, že tatínek na ni musel dva dny pracovat. (Zde mají výhodu tatínkové pracující manuálně a v potu tváře, duševní práce je pro dítě opět poněkud hůře uchopitelná). Nebo to znamená, že stojí stejně jako všechny nanuky v tomhle mrazicím boxu. Od jakého věku se můžete přestat čísel bát, to už poznáte sami.
Tolik tedy první krůčky. Dál budeme postupovat systematičtěji.
Dávejte svým dětem nějaké kapesné, to bude jejich příjem. Nastavte jasná pravidla, za jakých kapesné dostávají. Mohou ho dostávat jaksi automaticky, může jim být upřeno, když nebudou hodní, ale není nic špatného ani na tom, když budou peníze dostávat za práci v domácnosti (případně na rodinných plantážích, v tatínkově manufaktuře a podobně). Naučí je to nakonec nejlíp, že v životě peníze zadarmo nedostanou.
Když jsem byl ještě dítko školou povinné, rodiče se mnou na začátku jednoho školního roku uzavřeli následující dohodu: za jedničku dostanu korunu (tehdy měla ještě jinačí cenu), dvojka je neutrální, za trojku, čtyřku a pětku platím já – tři, čtyři nebo pět korun. Výplata probíhala vždycky v pátek večer… Následující školní rok už dohoda nebyla obnovena. Nosil jsem domů prakticky jen jedničky a dvojky a rodičům jsem příliš ruinoval peněženku.
Ponaučení je jasné: výše a podmínky kapesného musí být zvolené citlivě. Na jednu stranu musíte dítě motivovat, na druhou stranu se nesmíte nechat přivést na mizinu, protože byste ve finanční výchově nebyli dobrým příkladem.
Výši kapesného upravte podle věku dětí, čím menší dítě, tím míň peněz. Vůbec bych se nebál začít s opravdu malými dětmi na desetikoruně týdně. Je to mince, krásně to cinká, dá se to hodit do prasátka, prostě bude to děti bavit. Valorizovat kapesné můžete podle uvážení, ale klidně o zvyšování mluvte i s potomky samotnými. Třeba uznáte jejich argumenty za rozumné, a pokud to vaše vlastní peněženka dovolí, posílíte tuto „rozpočtovou kapitolu“.
Vy sice nejspíš dostáváte výplatu měsíčně, u dětí bych se ale přimlouval za kratší a přehlednější periodu, ideální je týden.
Naučte děti „odkládat spotřebu“. Když si tenhle týden a týden po něm a ještě další týden nekoupíš čokoládovou tyčinku, zjistíš s překvapením – že jsi ušetřil a jsi najednou vlastníkem obrovské sumy peněz, za kterou se dá pořídit něco, co jsi dávno chtěl. Škemral jsi, prosil – a teď si to můžeš koupit sám.
Naučte děti vést si přehled o příjmech a výdajích. Do příjmů si zapíšou nejen kapesné, ale taky pětistovku od babičky k narozeninám. Do výdajů pak výdaje – když si například koupí bonbony nebo nějakou hračku, zapíšou si danou částku do sešitku nebo do počítače.
Když už mají vaše děti hotový přehled o výdajích a příjmech, lze začít pracovat na plánování. Cíl, něco, na co se bude šetřit, spolu najdete snadno. A stejně snadno pak zjistíte, jak moc a jak dlouho je potřeba šetřit, aby dítě na svůj cíl dosáhlo. Nesnadné pak už bude jen plán dodržovat.
Jak na rodinný rozpočet, to vám poradíme nejen v příslušné lekci Školy finanční gramotnosti: Škola finanční gramotnosti: jak zvládat rodinný rozpočet, ale také ve starším (avšak nestárnoucím) seriálu o rodinném rozpočtu:
Někdy se může stát, že cestu za snem zkříží neočekávaná událost, nutnost vydat nějaké peníze navíc. Když půjdete se svým starším dítětem do porodnice za maminkou a mladším, právě narozeným dítětem a vaše ratolest pocítí potřebu mamince koupit čokoládu, nemějte mu porušení plánu za zlé. (Na rozdíl od situace, kdy si ji koupí pro sebe.) I později v životě se bude setkávat s podobnými nenadálými výdaji: šetříte na auto, ale když náhle nečekaně skoná vaše dlouholetá přítelkyně lednice, možná bude potřeba koupi auta ještě o maličko odložit. Berte to tedy jako příležitost vysvětlit, proč je dobré mít rezervy…
Může se stát, že váš potomek bude něco potřebovat hned. Ihned. Okamžitě. Máte tedy šanci vysvětlit, co jsou úroky, že za čísly se skrývají skutečné peníze. A že půjčky fungují tak, že si půjčujete něco a vracíte stejné něco plus něco navíc. A toho druhého „něco“ může být pořádný kus. Pro jednou v životě buďte opravdu tvrdí: stanovte pro půjčování klidně lichvářské podmínky. Buď vaše děti ani nenapadne si půjčovat. Nebo se pocvičí ve spoření. Obojí dobře.
Těžko v útlém věku vysvětlovat pojmy jako je RPSN a podobně, ale není to ani potřeba. Když půjčíte dvě stovky a zpátky budete chtít tři, pochopí to i dítě slabší v matematice. Kupodivu stejný početní příklad neprohlédne co chvíli nějaký dospělý: a stačí k tomu jen půjčku líbivě zabalit do sloganů jako „levná půjčka“, „bez poplatku“ a „předčasné splacení zdarma“.
Uvědomte si, že je lepší být v tuto chvíli zásadový. Lepší, když to budete vy teď, než když to za pár roků bude exekutor. Samozřejmě – dokud tu budete, nedopustíte to a budete potomka tahat z bryndy… Několikrát jsem se setkal s případy, kdy rodiče, ač sami v důchodu, splácejí závazky za své čtyřicetileté klacky. Je to jistě ušlechtilé. Opravdu to tak ale chcete?
Přemýšlíte, za co koupit dětem dárky? Zapomeňte na půjčky. Jinak nikdy nenaučíte své děti hospodařit. Sebelíp zvládnutá teorie, sebepřísnější lpění na zásadách nebudou nic platné, když sami nebudete mít ve svém rozpočtu jasno, když nebudete umět šetřit a ušetřit, když budete vyhazovat peníze na zbytečnosti, když…
Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem
