První díl reportáže z mobiliární exekuce přinesly Peníze.cz minulý týden:
Další zastávka, na které budeme vymáhat peníze věřitelů – pečlivě vyznačená v mapce přilepené na palubní desce – je asi dvacet kilometrů od Prahy. Vyjíždíme do kopce za vesnici. Zastavujeme před zeleným plotem oprýskaného domku, bývalé hájovny. Na vedlejším pozemku malá chatička. Na okolních polích ovce. Jinak pusto.
Za brankou se ozývá štěkot. Hlídači černému jako tma dělá společnost ještě bílý pes, kočka a hejno slepic. „Paní Uhlířová, jste doma? Haló,“ volají vykonavatelé. Na téhle adrese by měla bydlet žena, která dlužila telefonnímu operátorovi. Ten pohledávku prodal a nový držitel ji předal k vymáhání Exekutorskému úřadu Přerov. Z původního dluhu okolo pěti tisíc je dneska osmadvacet.
Za okny domku se svítí, volání exekutorských vykonavatelů ale ven nikoho nepřivábilo.
Agresivní hlídač se nechá koupit za piškot. V mezinárodních žebříčcích korupce jsme popolezli o pár příček.
„Pokud si někoho berete, nabýváte spolu s ním majetek a stáváte se spoluodpovědným za závazky vzniklé za trvání manželství, tedy i za dluhy. Společnou truhlu manželé společně naplňují i vyprazdňují. Když dojde k neočekávanému vyprázdnění, musejí manželé ‚zalepit díru‘ společně. Jestli jeden z manželů přijme v době trvání manželství dluh, zásadně vznikne oběma manželům. Koneckonců platí, že vezme-li si úvěr jeden z manželů, nebere si ho pro sebe, ale pro rodinu, “ řekla Peníze.cz mluvčí Exekutorské komory Petra Báčová.
Od roku 2013 zákonodárci exekutorům navíc umožnili, aby postihovali i bankovní konta a příjmy (tedy mzdu či plat, důchody i některé sociální dávky) manželů dlužníků. Do konce roku 2012 byly nedotknutelné:
Letos se objevil poslanecký návrh novely zákona, která měla exekuce v tomto ohledu vrátit do starých kolejí:
Zatím se ale nic nemění.
„Pozor na něj, je agresivní,“ ozve se od vedlejší chatky. Kromě varování, ať si dáme na místního hlídače pozor, dostaneme od souseda, který na nás ostýchavě vykukuje zpoza plotu, i další doporučení: „Je doma. Zkuste to obejít spodem a zabouchat na okno. Mně dluží taky.“ Vykonavatelé pokývnou. Ale jdou na to jinak: mladší z nich tahá z kapsy piškoty. Připraveni na všechno – pomyslím si. Čuba se nechá krmit, začíná vypadat přátelštěji. Druhý z mých dnešních průvodců opatrně bere za kliku. Jdeme dovnitř.
„Na zahradu už je uvaleno několik exekucí,“ zmiňují podřízení exekutora Vrány, když vstupujeme na pozemek. Kdyby ji chtěli exekučně zabavit a vydražit, museli by se zařadit do fronty za jiné exekutory. Domek už změnil majitele. I proto se zaměřují na další majetek dlužnice. „Podle našich údajů její manžel vlastní auto,“ vykládají mi. Přes psí boudu je pohozený starý koberec. Vedle vyskládaná halda prken. Na dvorku se toho najde hodně; staré hrnce, lavor, obal od pracího prášku, hrablo na sníh, dětské kolo…
Už se blížíme ke dveřím, když se v nich objeví paní domu. Žena středního věku, na sobě má modrou vestu motoristické značky, džíny a sytě červené tenisky. Vykonavatelé ji stručně informují, proč jsou tady: dopis o zahájení exekuce i výzvu k úhradě si převzala, ale nereagovala.
„Já za to nemůžu,“ říká, když nás vede do útrob domku. Z jejího chování čiší jistá rutina. „Tady ta pošta je nejhorší v republice, to psali i v novinách. Kdyby mi to přišlo, ozvu se. Vím, že jsou tam i telefonní čísla,“ hájí se. „To si musíte stěžovat na České poště. Pojďme si popovídat ke stolu,“ navrhuje vykonavatel.
Rodina žije v prostých poměrech, téměř ubohých. Na podlaze modrý špinavý koberec, všude kolem nepořádek. Vzpomenu si, jak jsem dopoledne v bytě jiné dlužnice měla rozpaky z toho, že se nezouváme. Tady by mě zout nepřiměli, pomyslím si. Nezouvá se ostatně ani paní domácí. V kamnech praská dřevo.
Vykonavatelé dlužnici upozorní, že na sobě mají připevněné kamery. Celá akce se zaznamenává. „Tak paní Uhlířová, máte na úhradu dluhu v hotovosti?“ slyším.
Druhý z vykonavatelů si zatím razítkuje žluté nálepky.
„Ježišmarja, to nemám, kde bych to sebrala,“ odpovídá žena u kuchyňského stolu.
„My se musíme zeptat.“
„Vždyť to vidíte. Tohle všechno jsme si pořídili z Annonce za odvoz,“ pokývne směrem k vybavení bytu. Situaci přijímá se zvláštní lehkostí. Jako by se jí to příliš netýkalo. „Vy máte dluhů víc?“ zajímá se vykonavatel.
„Asi jedinej…,“ zauvažuje žena. Těžko říct, jestli o exekuci na zahradu neví, nevzpomíná si nebo vědět nechce.
„Je vám schopen s řešením dluhu někdo pomoct?“ pokračuje mladší z vykonavatelů.
„Řeknu švagrovi. Pomáháme jim s klukem, nechce mu to myslet a je agresivní. Hází nábytkem a běhá s nůžkama, že někoho zapíchne… Tak teď by mohli pomoct zase oni nám,“ rozjímá dlužnice.
„Je ten chlapec tady na místě přítomen?“ pozastaví se vykonavatel.
„Je ve škole,“ mávne rukou žena.
Na chvíli se přidávám k druhému vykonavateli, který má na starost soupis a oblepení majetku, který by se dal zabavit. Prochází místnost za místností, otevírá každou skříň i zásuvku. O nohu se mi otře kotě. Vidím rozestlané postele, navrstvené hromady oblečení, zdi bez omítky, v kleci papouška. V jednom z pokojů narážíme na zimní výbavu. Na červených lyžích se žlutá nálepka vyjímá obzvlášť výrazně.
Vracím se ke kuchyňskému stolu. Paní Uhlířová zrovna sahá po brýlích. „Brejle od Číňanů,“ poznamená, jakoby chtěla zdůraznit, nuznost poměrů, ve kterých žije. Vykonavatel se ptá, kdy se manžel vrací z práce, zajímá se o jeho auto – není to sice žádný zánovní kousek, ale na pokrytí dluhu by stačilo.
„Ježišmarja, vy ho chcete vzít?“ zděsí se dlužnice.
„To je klasická mobiliární exekuce,“ informuje ji vykonavatel. Do hovoru se vkládá i jeho kolega: „Podívejte, tady nejde o žádný statisícový dluh, je tam dvacet osm tisíc. Pokud je šance úhrady, tyto kroky by se vůbec nemusely činit, exekuce by byla na místě ukončena. Samozřejmě máte možnost si zavolat, poradit se.“
Žena mlčí.
„Ale řekněte něco, ať víme, jak postupovat, paní Uhlířová,“ pobízí ji vykonavatelé.
„Já si asi hodím dneska mašli,“ pronese nakonec. Žádný stres a strach ale ve vzduchu cítit není.
„To si myslím, že je zbytečné, ne?“ odvětí jí vykonavatel se stejnou mírou rutiny v hlase. „Říkala jste přece, že jste ochotná to nějak řešit.“
„Ale já nevěděla, že budou žlutý lístečky,“ říká, jako by ji na celé situaci znepokojovalo hlavně oblepení bytu. Konečně se také začne víc zajímat o původ pohledávky. „To je asi kvůli telefonu, že jo. Já už jim kolikrát volala, že vůbec tohleto číslo nemám, že jsem ho nikdy neměla. Ani smlouvu vlastně,“ přemítá žena.
„My už to neposoudíme, jestli jste podepsala nějakou smlouvu. To posuzoval soud,“ upozorní ji vykonavatel. A přidá poučení o tom, které věci jsou podle zákona nezabavitelné.
„Já už budu potřebovat za chvíli jít,“ přeruší ho paní Uhlířová. Musí prý do vsi.
Dlužíte a nesplácíte? Možná čekáte exekutora každou hodinu. Přitom ale vůbec přijít nemusí… Pohledávku může dobývat různě a někteří pracují jen „z kanceláře“. Zabavování majetku doma má být až poslední v řadě. Přesto může exekutor vydat příkaz na zajištění majetku hned v úvodu exekuce – co to ale znamená v praxi?
„Pro peníze?“ ptá se vykonavatel.
„Ne, pro peníze ne,“ zasměje se. „Budu muset čekat, jestli mi schválí důchod a vůbec, abych dostala finanční podporu,“ vykládá trochu zmateně. Práci nemá. Proč tolik pospíchá do vesnice, se nedozvíme.
„Paní Uhlířová, já mám pocit, že si neuvědomujete situaci,“ přeruší tentokrát pro změnu vykonavatel ji.
„Vím, že budu muset zaplatit, ale asi nebudou všechny peníze honem najednou.“
„Ono by to možná zaplatilo to auto, že,“ reaguje vykonavatel.
„To v žádném případě, jak by se manžel dostával do práce?“
„Používá auto k podnikání?“ zní otázka vykonavatele.
„Ne, ale má ho čistě na cestu do práce. To je jediné…“
„Vždyť máte před domem ještě felicii,“ nenechá se odbýt vykonavatel.
„Ta nemá technickou a je rozbitá.“
„Pak bohužel není jiná cesta, než ji opravit a technickou udělat. Vy pořád nerozumíte situaci, pokud nezaplatíte, tak odvezu všechno, kromě nezabavitelných věcí. To je exekuce, panebože,“ říká vykonavatel.
„Já myslela, že když zaplatím…“
„A do kdy zaplatíte? Pokud nejste schopná částku uhradit, zajistím movitý majetek včetně auta a odvezu ho do skladů do Přerova.“
„Ježišmarja, tak to se zabiju,“ opakuje žena.
„To určitě není třeba. Musela jste počítat s tím, že po vás dřív nebo později bude oprávněný požadovat uhrazení neřešeného dluhu, paní Uhlířová.“
Po chvíli dlužnice vezme mobil a volá švagrové. Zdá se, že by jí nějaké peníze půjčit mohla.
„Tyhle počítače vůbec nejdou,“ zasměje se hlasitě, když je druhý z vykonavatelů opatřuje žlutou nálepkou. „Ty shořely… Jen čekají, než někdo půjde a vyhodí je,“ dodává na vysvětlenou žena. Zkouší volat ještě dceři, slyším, jak říká do telefonu: „Do zejtra, jinak tátovi seberou auto. A to si můžu hodit mašli, protože poslouchat tátu, to by bylo něco příšernýho. Holt vám budu dělat služebnou celej život,“ směje se a pokračuje v telefonátu. „Byla bych ti vděčná, kdyby někde něco bylo…. To jsem v životě neviděla takhle rychle něco odvézt. Jo, dáš mi vědět? Budu muset už mrskat dolu do vsi, jinak to nestihnu. Ahoj, čau čau,“ pokládá sluchátko.
Stručně vykonavatele informuje o výsledku: do zítřka by peníze mohla dát dohromady. Na místě platí dva tisíce. Vykonavatelé proto zajistí „jen“ dvě položky. Notebook a minibike. Ostatní zařízení – nábytek, kuchyňské spotřebiče (s výjimkou nezabavitelného sporáku), televize, počítače, foťák, lyže a další – zatím zůstávají na místě. Ze všech ale září datované žluté nálepky s nápisem: exekučně zabaveno.
„Chcete se k našemu úkonu nějak vyjádřit, chovali jsme se nevhodně, uráželi vás, napadali a podobně?“ ptá se závěrem vykonavatel.
„Nenapadali… Akorát si budu muset vzít prášek na sérdce,“ dodává paní Uhlířová, neklid na ni ale není znát.
Domluva je jasná. Do večera musí dát vědět, jestli bude schopna do zítřka uhradit alespoň část dluhu. V opačném případě vykonavatelé exekutora Vrány zajistí vybavení domu.
Na červených lyžích se zvlášť vyjímají.
„Ale já nevěděla, že budou žlutý lístečky.“
Zdarma.
Odborné poradenství pro dlužníky v exekuci, vystavené právnímu i mimosoudnímu vymáhání, zpracování návrhu na osobní bankrot, konzultace před půjčkou a mnoho dalšího.
„Kdybyste přišli už ráno, mohla bych telefonovat celý den, takhle už mám půl dne pryč,“ postěžuje si.
„My prostě vždycky přijdeme nevhod,“ odpoví vykonavatel.
„No, to jo,“ směje se žena. V tom se nad soupisem majetku krátce pozastaví. „Počkejte, já jsem vám řekla, že je to auto manželovo, ale já vlastně nevím, jestli je jeho…,“ zkouší to.
„Ale je, já to tady mám ve výpisu,“ nenechá se vykonavatel zmást.
„Mně je to stejně divný. My, takový pitomci, dlužíme pár korun, a jdou po nás jak slepice po flusu. A ty, co dluží miliony…,“ přemýšlí žena.
„Po těch jdeme také. Tak do šesti hodin se ozvěte, jo?“ odtuší stručně vykonavatel.
„Vy si snad myslíte, že mám vrtuli.“
Po nezbytných podpisech a předání protokolu vycházíme na zahradu. Paní Uhlířová se zajímá, jestli bychom ji nemohli svézt do vesnice. Právě jsme u ní doma provedli mobiliární exekuci a ona se od nás chce nechat svézt, jde mi nevěřícně hlavou. Do třímístné dodávky se nevejde.
„Brácha, hodíš mě do vsi?“ houkne přes plot. Za pletivem se objeví stejný obličej, který nám před hodinou tak ochotně radil, ať dlužnici zaboucháme na okno. Teď jen pokývne a jde pro klíče od auta. Na zahrádku před chatku vychází také jejich matka. Dozvídám se od ní, že bývalá hájovna i s chatkou, kterou dnes obývá se synem, patřila jí. „Za komunistů to stejně bylo lepší, já si nemohla stěžovat,“ vykládá mi. Má prý taky půjčku. „Ale splácím, to radši nebudu žrát, než bych nesplácela.“
„Opatrně, ať to neodřete,“ upozorňuje mezitím paní Uhlířová vykonavatele, kteří nakládají zabavený počítač a minibike.
K hájovně se ještě dneska vrátíme. Teď ale odjíždíme na další štaci.
... a minibike. Obojí se ještě dneska vrátí. Ale k tomu se ještě dostaneme...
Do oranžové dodávky se bude stěhovat jen postarší počítač...
Terč kritiky médií, neziskových organizací, ale také části kolegů, objekt nenávistných ataků veřejnosti. A dlužníkova noční můra. To je přerovský soudní exekutor Tomáš Vrána. Médiím se vyhýbá. Pro Peníze.cz udělal výjimku. Nejobávanější exekutor v zemi se o rozhovor sám přihlásil.
Během rozhovoru nám Tomáš Vrána mimo jiné nabídnul, abychom se podívali s jeho lidmi do terénu. Nabídku jsme využili a výsledkem je dnešní reportáž.
Čeká nás pátrání po dvacetiletém klukovi, který dluží společnosti poskytující nebankovní půjčky čtyři sta tisíc. Hledáme ho u matky i u otce. Oba tvrdí, že se u nich nezdržuje. „Zlobil, tak jsem mu trvalý pobyt odhlásil,“ dozvíme se od jeho táty. „Já bych se vsadil, že bude u mámy,“ zhodnotí mladší vykonavatel. Že chlapec přebývá u matky, potvrdila exekutorskému úřadu i policie. Jednoznačných podkladů a důkazů na to, aby si zjednali vstup k ní do bytu, ale vykonavatelé zatím mají málo. „Co teď?“ ptám se. Po krátké bojové poradě u cigarety rozhodnou, že případ vrátí detektivnímu oddělení exekutorského úřadu – aby zjistili víc.
Už se začíná stmívat, když zazvoní telefon. Ozve se v něm pan Uhlíř. Vzteky prská, ale za manželku dluh uhradí – chce zpátky počítač i minibike, a auto si nenechá vzít v žádném případě. Dřív než se vydáme zpět ke staré hájovně, nás ale čeká ještě jedna zastávka. U Vaněčkových.
Pan Vaněček dluží skoro pět set tisíc. Vránovi lidé u něj byli už včera. Dnes jedou pro první splátku a dohodnout splátkový kalendář. Na místě muž zaplatí deset tisíc. Písemně se zaváže, že do týdne dá dalších dvě stě osmdesát. Poskytne mu je známý, kterému dá zástavu na dům. Zbytek bude splácet po šesti tisících měsíčně. My mu na oplátku vracíme včera zabavenou plochou televizi.
„Na shledanou,“ loučíme se v předsíni s panem Vaněčkem. „Radši sbohem,“ utrousí jeho žena.
Znovu, dnes už podruhé, parkujeme před zeleným plotem staré hájovny. Za branku tentokrát nepůjdeme, všechno se vyřídí u auta. Pan Uhlíř přichází v kombinéze mechanika s logem stejné motoristické značky jako ráno jeho žena. Debata je vzrušená. Muž tvrdí, že nový majitel koupil jejich dům včetně veškerého zařízení, a že tu tedy vykonavatelé nemají co zabavovat.
„Vaše žena nám říkala, že majiteli těch věcí jste vy,“ oponuje mladší z vykonavatelů a poprvé za celý den trochu zvyšuje hlas.
„A vy se divíte, že vám to manželka řekla, když jste ji takhle vynervovali?“
„Jak vynervovali? My jsme nikoho nenervovali, bavili jsme se tak klidně jako teď s vámi.“
„Všechno nahráváme na kamery. Neděláme nic protizákonného, to vás ujišťuju,“ uklidňuje ho starší z vykonavatelů.
„To vidím na lidech, které jste dohnali k sebevraždám,“ nedá se pan Uhlíř.
„My osobně jsme nikoho k ničemu nedohnali,“ nenechá si to líbit vykonavatel.
„Máte občanský průkaz, pane Uhlíři?“ ptá se druhý. Muž vytáhne občanku a balík bankovek. Celých dvacet osm tisíc zaplatí na místě. „Tímto, je exekuce ukončena,“ informuje ho mladší vykonavatel.
„Bude to ale mít dohru. Já bych chtěl vidět podklad k tý exekuci,“ reaguje manžel dlužnice.
Vykonavatel mu podává pověření soudního exekutora k výkonu exekuce. „To vydal Okresní soud Praha-východ,“ dodá.
„A co já mám společnýho s touhle švýcarskou firmou?“ ptá se rozhořčeně pan Uhlíř.
„Jste manžel dlužnice.“
„Nějaká švýcarská firma si vypotí někde nějakou pohledávku, nechá to sedm let stát…“ komentuje muž.
„To je odkoupená pohledávka,“ vysvětluje vykonavatel.
„Já bych chtěl vidět původní smlouvu, kterou údajně měla manželka podepsat,“ přeruší ho muž.
„Najdete ji na Okresním soudu Praha-východ.“
Druhý vykonavatel mezitím tahá z dodávky zabavený notebook a minibike. K plotu si pro ně přicházejí děti manželů Uhlířových.
Loučíme se v poklidu.
O půl hodiny později, v Praze, se s oběma exekutorskými vykonavateli loučím i já. Z oranžové dodávky vystupuji s pocitem, že svou práci toho dne odváděli profesionálně. Těžko bych hledala, co jim vytknout. A tak svou zprávu podávám i vám. Byla to ovšem mobiliární exekuce za přítomnosti novináře. Vypadala by bez novináře a cizího objektivu jinak? Těžko říct – když přijdete na ohlášenou návštěvu, nepoznáte, jestli se uklízelo kvůli vám, nebo mají naklizeno pořád.
Jména dlužníků byla kvůli zachování anonymity změněna.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
9. 12. 2014 11:20, Václav
Pracuji v jedné velké Pražské věznici. Velmi dobře vím, že zhruba třetina odsouzených má exekuce. Oznámení, výzvy, nařízení jim chodí velmi často. Tito lidé dluží mnoha věřitelům. Od mobilních operátorů, přes neplacení zdravotního pojištění, nesplácené úvěry, neplacení výživného na své děti, škody způsobené obětem trestných činů až třeba po pokuty za desítky jízd na "černo". Tito dobře ví, čeho se dopustili. Roky na své závazky kašlali, házeli výzvy k zaplacení od ex. úřadů do koše a ještě se tomu hloupě smáli. To přece není normální situace, kdy se nezodpovědný jedinec, vysmívá věřiteli a obecně poškozeným. Kdo schvaluje neplacení závazků, ten má pravděpodobně sám máslo na hlavě.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
9. 12. 2014 11:59, I, Zimbra
No jo, jenže tak je to nastavený zákonem, brečíte na blbym hrobě, pane Prokopec.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (42 komentářů) příspěvků.