Už místo exekuce vzhledem k sídlu exekutorského úřadu mnohé ze čtenářů možná překvapí. Jsme v Praze. Věřitelé si totiž podle současných pravidel vybírají exekutora podle svého uvážení, nejsou omezeni regionem.
Senátor Jiří Dienstbier, který navrhoval změnu zákona tak, aby exekuci mohl provádět vždy jen exekutor z daného okresu, argumentoval tím, že dojde k úspoře nákladů, které exekutoři od dlužníků v rámci dluhu také vymáhají.
„Z logických i úsporných důvodů provádíme na jednom výjezdu zhruba osm až deset mobiliárních exekucí, náklady se tak rozpočítávají mezi všechny zúčastněné dlužníky,“ říká k současnému systému David Koncz, který je zároveň viceprezidentem Exekutorské komory.
Společně projedeme čtyři případy. První člověk včas nezaplatil za billboardovou reklamu. Celkový dluh po započtení sankcí, soudních nákladů a nákladů řízení činí 150 tisíc korun. Z logických důvodů vykonavatelé soudního exekutora předem svou návštěvu nehlásí. Napoprvé mám štěstí začátečníka, pán je doma.
Bydlí v pronajatém moderním bytě 2+1 v novostavbě. Na pracovním stole je spuštěný notebook (spíš ultrabook) a také stolní počítač. Kdybyste tohoto zhruba třicetiletého podnikatele potkali na ulici, na exekuci byste ho netipli.
Po vysvětlení důvodu návštěvy jde naše kompletní delegace přímo do bytu. Začínám se zouvat, jsem upozorněn na to, že to nemám dělat. David Koncz to později vysvětluje tím, že u úřední osoby, u které je žádoucí, aby měla respekt, by nepůsobilo dobře, kdyby exekuci prováděla v zapůjčených pantoflích. Boty si každopádně všichni tři pánové předem důkladně otřeli v rohožce s nápisem Good Luck.
Drama? Nekoná se. Pán si je svých dluhů vědom a domlouvá si s vykonavatelem nový splátkový kalendář. „Dostanu v příštím týdnu 150 tisíc za zakázku. Můžu 50 zaplatit do konce příštího týdne a zbytek doplatím do konce roku.“ Vykonavatel souhlasí.
David Koncz se ptá na další tři exekuce, které jsou na pána vedeny v registru. Ty věřitel svěřil zase jinému, konkurenčnímu exekučnímu úřadu a pán je prý již splatil. Prověřit, zda je to pravda či nikoli, není práce chebského exekutora, ten vymáhá pouze v úvodu zmíněných 150 tisíc.
I přes sjednaný splátkový kalendář vykonavatelé sepíšou movité věci. Notebook, monitor, foťák jsou oblepeny žlutým štítkem, který kromě jiného dává na oblepenou věc právo chebským exekutorům před případnou návštěvou od konkurence, pokud by to se zmíněným splacením třech dalších exekucí nebyla úplná pravda.
A samozřejmě platí – pokud podnikatel nesplní svůj slib a nedodrží splátkový kalendář, budou vykonavatelé při další návštěvě označené věci zabavovat a následně dražit.
Ještě jedna otázka na závěr: „Máte u sebe nějakou hotovost?“ Moment překvapení zřejmě zapůsobil a pán přiznává zhruba tři tisíce, otevírá peněženku, najde v ní jen dva. Ihned se stávají součástí exekuce, na což vykonavatel vystaví stvrzenku.
„Mám dnes narozeniny,“ říká mimoděk podnikatel. Gratulovat by bylo poměrně nepatřičné, loučíme se prostým na shledanou.
K mobiliární exekuci (tedy exekuci movitého majetku) dochází až poté, co exekuci nebylo možné vyřešit takzvaně „od stolu“, tedy například srážkou ze mzdy, což je nejběžnější způsob exekuce.
Mobiliární exekuci většinou nevykonává přímo soudní exekutor, ale jeho zaměstnanci, vykonavatelé soudního exekutora. K výkonu tohoto povolání je třeba například minimálně středoškolské vzdělání, roční praxe v pracovním poměru u exekutora nebo bezúhonnost. Odpovědnost za veškerou činnost vykonavatele nese soudní exekutor.
V článku zmíněné náklady na exekuci se vypočítávají tak, že exekutor má podle ministerské vyhlášky nárok na paušální náhradu nákladů ve výši 3500 korun na jedno exekuční řízení. V případě, že skutečné náklady na jedno řízení tuto částku přesáhnou, účtují se skutečné náklady.
Další v pořadí jsou nájemníci města v panelovém bytě, kteří neuhradili nájem ve výši zhruba 200 tisíc korun a dluh se za léta nesplácení dostal až přes hranici jednoho milionu korun.
Na zvonek nikdo neodpovídá, do panelového domu se dostáváme přes sousedku, které neprozrazujeme, že „jsme exekutor“.
Plná schránka napovídá, že nájemníci budou jen těžko dostižitelní. Jdeme do třetího patra, ťukání zůstává bez odezvy, zkoušíme sousedy, také bez úspěchu. Když za dveřmi zaštěká pes a nevypadá to na jezevčíka, zbystříme. Ani tady nikdo neotevírá. „Psi jsou nepříjemní,“ oddechne si vykonavatel.
Sousedka na schodech o nájemnících nic neví. Exekutor a jeho vykonavatelé mohou zavolat zámečníka, který by byt otevřel a následně starou „fabku“ nahradil novou. V tomto případě to ale podle uvážení exekutora a jeho zaměstnanců nedává smysl. „Bude tam maximálně starý gauč. To by byly zbytečné náklady navíc,“ říká David Koncz.
Celý článek si přečtete na Aktuálně.cz
Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem
