Jaký majetek tvoří společné jmění manželů

Platí obecné pravidlo, že součástí SJM je veškerý majetek, který oba manželé nebo aspoň jeden z nich nabyl za trvání manželství. Dle zákonného režimu tedy do SJM nespadá majetek, který nabyl některý z manželů před uzavřením manželství, anebo naopak již po zániku manželství (např. po právní moci rozsudku o rozvodu). Součástí společného jmění mohou být nejen věci (movité i nemovité), ale i pohledávky či další práva, která nejsou spjata s osobou některého z manželů a jiné hodnoty ocenitelné penězi (např. cenné papíry).

Výjimky z obecného pravidla

Existuje několik výjimek ze zmíněného obecného pravidla. Občanský zákoník z režimu společného jmění vylučuje majetek získaný darem či dědictvím. Takový majetek bude buď součástí výlučného jmění jednoho z manželů (byl–li obdarovaným či dědicem jen jeden z manželů), anebo připadne do podílového spoluvlastnictví manželů (pokud byli obdarovanými či dědici oba manželé). Majetek, který manželé koupili, naopak zásadně vchází do společného jmění - až na dvě výjimky. První výjimkou jsou „věci, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů“. Jedná se o věci, které byly za trvání z manželství pořízeny ze společného majetku, ale přesto se stávají výlučným majetkem toho manžela, k jehož osobní potřebě slouží. Příkladem je obuv nebo oblečení.

Druhou výjimkou je případ, kdy je nová věc pořízena výlučně z prostředků, které patří do odděleného majetku některého z manželů. Jeden z manželů například vlastnil již před uzavřením manželství osobní automobil, po sňatku jej prodá a utržené peníze použije na zakoupení jízdního kola, počítače a hifi-věže. Všechny takto získané věci by připadly do jeho výhradního vlastnictví, neboť na jejich zakoupení použil jen zdroje ze svého odděleného majetku.

Odlišná situace nastává, když jeden z manželů použije na zakoupení určité věci vedle svých oddělených prostředků také prostředky náležející do SJM. Dle ustálené soudní praxe takto pořízená věc vždy patří do SJM, a to bez ohledu na výši společných prostředků, které byly na její zakoupení vynaloženy. Tudíž i kdyby kupní cena dané věci byla milion korun a na zaplacení této ceny bylo ze společného jmění vynaloženo pouze deset tisíc, celá takto pořízená věc by se stala součástí společného jmění. Při eventuálním vypořádání zaniklého společného jmění by tento manžel mohl požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co takto vynaložil ze svých prostředků na společný majetek.

V této souvislosti je třeba zdůraznit, že výnosy, užitky a přírůstky (např. úroky) výlučného jmění jednoho z manželů, které vznikly za trvání manželství, patří do společného jmění. Součástí společného jmění proto jsou i úroky z vkladu náležejícího jen jednomu z manželů, které k jistině přirostly po sňatku. Může tak dojít k případům, kdy si jeden z manželů za peníze, které si našetřil již před sňatkem, koupí nemovitost. Pokud peníze vybral z účtu až po uzavření manželství, a tudíž k nim přirostla i sebemenší částka jako úrok, šlo by již podle tohoto právního názoru o nemovitost pořízenou i ze společných prostředků a náležela by proto do SJM.

Jaká další práva a jiné majetkové hodnoty nepatří do společného jmění manželů

Z režimu společného jmění jsou dále vyloučena práva, která jsou neoddělitelně spjata s osobou jednoho z manželů (např. právo na bolestné a ztížení společenského uplatnění). Soudní praxe pokládá právo na mzdu coby odměnu za vykonanou práci za osobní nárok zaměstnance, a tak samotné právo na mzdu netvoří součást SJM. Do společného jmění náleží až vyplacená mzda. Tento ustálený názor soudní praxe má významné důsledky v oblasti exekuce srážkami ze mzdy. Směřuje-li totiž exekuční titul (např. pravomocné rozhodnutí soudu) jen proti jednomu z manželů, je nepřípustné nařídit a provést exekuci srážkami ze mzdy druhého manžela, který podle exekučního titulu není povinen dluh zaplatit. Jestliže je tedy pravomocně odsouzen k zaplacení dluhu jen jeden z manželů, nelze na základě tohoto exekučního titulu nařídit srážky ze mzdy druhého manžela. Pokud by taková exekuce byla přesto nařízena, je na místě se bránit návrhem na zastavení exekuce (podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu), popř. žalobou, jíž by se manžel povinného domáhal, aby jeho právo na mzdu bylo vyloučeno z exekuce. Dlužno dodat, že exekutoři často s touto judikaturou vyjadřují nesouhlas a v praxi ji mnohdy ignorují, přičemž patrně spoléhají na to, že se dlužníkův manžel proti tomu u soudu neohradí.

Co bylo výše řečeno o právu na mzdu, platí rovněž i o příjmech, které jsou mzdě postaveny na roveň, resp. nahrazují odměnu za práci (např. právo na starobní či invalidní důchod). Nejvyšší soud ČR nedávno vyslovil právní názor, že rodičovský příspěvek je výhradním nárokem toho z rodičů, který osobně a celodenně pečuje o dítě, a proto pohledávka z tohoto nároku nespadá do společného jmění. Ohledně exekučního postihu tu platí totéž, co u práva na mzdu.

Zákon upřednostňuje společné jmění manželů

Závěrem je třeba upozornit na důležité interpretační pravidlo. Zákon stanoví vyvratitelnou právní domněnku, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů. Tato domněnka platí až do doby, než je prokázán opak. Důkaz o existenci jiného režimu nese ten z manželů, který tvrdí, že konkrétní věc, právo nebo závazek do společného jmění nepatří. Pokud panují pochybnosti o tom, zda je daný majetek či závazek součástí společného jmění manželů či zda náleží do odděleného jmění některého z manželů, a tyto pochybnosti se nepodaří rozptýlit ani dalším dokazováním, pak se na věc pohlíží stejně, jako by bylo prokázáno, že jde o součást SJM.

Dostali jste se už do situace, kdy exekutor obstavil mzdu vašeho manžela?