Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil se dušuje, že si pořádně posvítí na oblast exekucí. Má prý pocit, že v ní dochází k nepravostem. Poměrně častým jevem je to, že exekutoři zabavují majetek třetím osobám, které nemají s dluhem vůbec nic společného. Neúměrné jsou podle něj i samotné náklady na vymáhání pohledávek, které se pohybují v řádech desetitisíců. Pokud například člověk dluží míň než tisíc korun, zaplatí za exekutory, právníky a další „nezbytnosti“ spojené s vymáháním dluhu 14 900 korun. Často se setkáváme i s případy, kdy je dlužník upozorněn na minimální dluh až po několika letech, kdy mu naskáče obří penále, a exekutor, který mu tuto novinu ve dveřích sdělí, si s sebou od cesty vezme i jeho televizi nebo rovnou celé vybavení domácnosti. Všechna exekuční řízení se navíc proti jednomu dlužníkovi vedou zvlášť, takže celkové náklady exekuce pak narostou do obludných rozměrů. V březnu letošního roku má sice vstoupit v platnost novela zákona, která by v některých bodech měla alespoň trochu udělat v této exekuční „džungli“ pořádek, otázkou však zůstává, proč se k tomuto kroku ministr Pospíšil odhodlal až s takovým zpožděním. O vážných problémech s exekucemi se mluví již řadu let a stát zatím jen nečině přihlížel. Jen těžko tedy můžeme někoho pochválit za to, že dohání něco, co měl udělat už dávno.
Ovládáte bezpečně peněžní trivium? Znáte základní počty, víte, jak číst smlouvy a kdy je můžete podepsat?
Samozřejmě, že by měly existovat účinné prostředky, jak může věřitel z dlužníka dostat své peníze. Vše by ale mělo probíhat podle správně nastavených pravidel. Právě v této regulační funkci stát naprosto selhal a dopomohl tak mnoha lidem do dluhového pekla, ze kterého je jen těžko cesta zpět. Je třeba zdůraznit, že problém zadlužování obyvatel je kapitola sama pro sebe a snahy o osvětu zlepšování finanční gramotnosti zatím dostávají na frak. Neznamená to však, že si exekutoři můžou dělat, co se jim zamane a že se mezi jednotlivými dlužníky nebude vůbec rozlišovat. Například v roce 2010 bylo nařízeno přes 700 tisíc exekucí, z čehož celá jedna třetina se týkala dlužné částky v řádu stokorun. Nejsou proto desetitisícové náklady na průběh exekuce nesmyslné? A dokáže nyní stát skutečně efektivně zasáhnout? Ministr spravedlnosti Pospíšil se již nechal slyšet, že ani nynější snižování odměn pro advokáty a exekutory o 50 procent nemusí stačit. Prý si ministerstvo nechá vypracovat studii, která by měla ukázat, jak vysoké poplatky se při exekucích vyplácejí v jiných evropských zemích a pak se uvidí. Opět se tu ale nabízí otázka: Jak je možné, že podobná studie nevznikla už dávno?
Co si osobnosti, jichž se Peníze.cz zeptaly na názor, myslí o exekucích a o exekutorech a jejich praktikách? Vymknuly se exekuce kontrole, nebo se problém jen zveličuje a média dělají zbytečný humbuk?
ekonom
Vymáhání pohledávek u nás je bohužel jasným důkazem, že silná lobby dokáže víc než společenský odpor. O pochybných lichvářských firmách, vymahačích a exekutorech, kteří jsou nesmírně kreativní v navyšování pohledávek, se hlasitě mluví posledních pět let, ale stát jen sleduje, jak se kvůli jeho nečinnosti dostávají tisíce lidí do dluhové pasti.
Slušně vedené vymáhání dluhů a exekuce majetku jsou standardním nástrojem, jak se může věřitel dostat ke svým penězům, ale v Čechách tento byznys už dávno překročil hranici civilizovaného podnikání. Sami exekutoři si mezi sebou pořádek udělat nechtějí, stát je „motivován“ k tomu, aby žádné změny v oblasti úvěrování a vymáhání dluhů neprosadil, a ani není ochoten investovat do finančního vzdělávání lidí. Různé poradny pro zadlužené a instituce jako Člověk v tísni tak se svými aktivitami na pomoc slabším tahají za výrazně kratší konec provazu.
advokát
O vymáhání pohledávek se aktuálně nehovoří, ale hystericky ječí. Argumenty jsou navlas stejné, jako měla komunistická propaganda před rokem 1948. Zisky kapitalistů byly podle ní nemravné, ale slušný výdělek měl být podnikatelům zachován. Nakonec sebrali všechno všem, což je nepochybně i ideová platforma těch nynějších horlivců. Jádrem problému jsou regulované ceny, které určil stát. Včetně odhadované marže. Není tedy nic neslušného, pokud si na tom někdo postaví podnikatelský záměr. Vznikne-li podezření, že z nějakých dříve netušených důvodů je čistý zisk extrémně neadekvátní ziskům obdobných profesí, lze jistě marži snížit. Ale po podrobné nákladové analýze, kterou nikdo neudělal. Tvrdit bez ní, že návrhy na exekuce a podobně tiskne sekretářka nebo uklizečka a tomu odpovídají i náklady, je s prominutím debilita. Za sebe pak musím říct, že mám-li si vybrat, chci raději přežrané exekutory než vysmáté dlužníky. S ohledem na princip hlášení možné kolize zájmů ještě dodávám, že z celé řady důvodů se nás současné justiční turbulence nijak netýkají a naše kancelář netratí ani korunu.
ekonom
Je potřeba změnit zákon o exekučním řádu. Navrhuji takovéto řešení: 1. Navrhovatel exekuce, tedy věřitel, by si měl mít možnost vybrat, ale též zaplatit svého exekutora. Pak by se nepouštěl do soudního vymáhání pohledávky, pokud by náklady exekuce převyšovaly dlužnou částku. 2. Kdyby věřitel odmítl nabídku soudu, aby si vybral a zaplatil exekutora své pohledávky, dal by soud stejnou nabídku dlužníkovi. Ten by měl zájem najít si exekutora za přiměřenou cenu. 3. Až kdyby i dlužník odmítl zvolit si na své náklady exekutora, určil by jej soud k tíži dlužníka. Tolerování exekučního byznysu a vystavení občanů a firem nepřiměřeným exekucím – a faktická nečinnost ministra spravedlnosti – je jedním z největších hříchů této vlády.
ekonom
Exekuce je výsledkem procesu, na začátku kterého je nesplacení závazku ze strany dlužníka. Skutečnost, že exekuce jsou leckdy nepřiměřené, je zarážející a mělo by se to řešit nějakou formou regulace. Já vidím řešení problému předluženosti spíše v prevenci a vyšší finanční gramotnosti obyvatel. V současnosti s kolegy pracujeme na aktualizaci projektu Navigátor bezpečného úvěru, který si klade za cíl pomoci lidem se zorientovat na trhu spotřebitelských půjček v ČR. Zde vidím úlohu akademického sektoru, tj. dělat „aplikovanou vědu pro lidi“, a nikoliv ostentativně házet nějaké melouny…
viceprezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur
Exekuce jsou přece soukromý byznys. Od momentu ustavení soukromých exekutorů. Základní problém je v nevyváženém postavení exekutora a druhé strany – kde se kupodivu setkávají ožebračený dlužník a věřitel, kterému zruinovaný dlužník není schopen splatit vše. Jediný vítěz bývá exekutor. Omlouvám se slušným exekutorům, kteří možná existují a při své práci užívají selský rozum a respektují zákon, který jim přikazuje přiměřenost konání.
provozovatel serveru www.bankovnipoplatky.com
Považuji to za důkaz toho, že neumíme přijímat zákony s rozumem a že mnoha lidem tu nejde o podstatu, ale o formalismus a bezbřehý byznys. Jde o typický úkaz, kdy přecházíme od extrému do extrému. Před rokem 2000 nebylo možné z dlužníka dostat korunu, dnes se z toho stal byznys pro všechny ty mezičlánky – advokáty, exekutory, inkasní společnosti a podobně. A věřitel, ten je v zásadě jen záminkou pro tuto kořistnickou činnost. Zejména u těch banálních částek (a o tom je aktuální debata, nikoliv o dluzích v řádech tisíců korun a výše) je nehorázné, co se děje.
Argument advokátů a exekutorů, že když se sníží jejich odměny v těchto případech na polovinu (rozuměj z šesti a půl na tři tisíce), tak se nic od nikoho nevymůže, je úsměvný, trapný a falešný. Dokládá to jejich egoismus a často i hyenismus. Krásný příklad toho, že jim vůbec nejde o vymožení dlužné částky, tedy o věřitele, jak se nám snaží stále namlouvat, jsme mohli vidět v přímém přenosu v Hyde parku na ČT 23. ledna, kdy se viceprezident Exekutorské komory ČR Jiří Prokeš snažil obhajovat současné postavení exekutorů. V jedné otázce, kdy šlo o to, jestli se má pokračovat v exekuci u člověka, na kterého je vedeno 17 exekucí, bezděčně a spontánně odpověděl, že zřejmě nikoliv, protože je velká pravděpodobnost, že se nevymůžou peníze ani na náklady. Pozor, ani na náklady, nikoliv na dluh samotný. Alfou omegou jsou pro exekutory a advokáty právě ony náklady a nechme nyní stranou, jak se počítají a že například sepsání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zvládne sekretářka za půl hodiny. Chce se mi blejt, velebnosti.
ekonom a publicista
Nerad paušalizuji, ale k exekutorům obecně těžko hledám byť jen ty nejmenší sympatie. Podle mého soudu se tomuto povolání věnují buďto psychopati, kterým činí zvrácenou radost účastnit se nejtěžších životních momentů dlužníka, takříkajíc si „kopnout do mrtvoly“, anebo lidé, kteří tak moc touží po penězích, že je lukrativní džob exekutora zaslepí natolik, že neváhají „kráčet přes mrtvoly“ (svého vlastního svědomí). To poslední, co by měl stát ve vztahu k této profesi činit, je jakkoli ji privilegovat a zvýhodňovat na úkor jiných – a to se bohužel stalo.
Nerad bych ovšem také, aby to výše uvedené znělo jako jednostranná a zaujatá obhajoba zadlužování se, i toho bezhlavého. Vnímám, že jsou na jedné straně lidé, kteří se do dluhů dostanou nikoli vlastní vinou (například jim kvůli krizi zkrachuje firma), a na druhé straně pochopitelně i tací, kteří si za své dluhy mohou sami (třeba gambleři nebo lidé s nedostačujícím finančním vzděláním). Neuvážené zadlužování je však rozhodně lépe vymýtit například zavedením předmětu finančního vzdělávání pro žáky základních škol, díky němuž by jistě stoupla finanční osvěta, než zbrklým legislativním zvýhodněním jedné vlivné a krajně nesympatické profesní skupiny, jež dlužníkům – ať už jsou ve své prekérní situaci vinně či nevinně – půjde bez rozdílu po krku.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
4. 2. 2012 22:57, Zdeněk Černý
Nejhorší hodnocení dostal právník galérky Sokol zrzavý
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
30. 3. 2012 1:26, anonymka.
Jsem notorický dlužník od roku 1995, kdy jsem spadla do druhotné platební neschopnosti. Z toho se člověk v téhle zemi už nedostane ani kdyby se udřel. Za celou dobu do dneška jsem se nesetkala z žádným exekutorem, který by mi chtěl něco zabavit neoprávněně nebo násilím jak často slýchám. Vždy se chovali slušně a korektně. Odmněny exekutorů jsou vysoké, ale ne tak vysoké jako třeba účet od zubaře a přitom se jedná o profesi se srovnatelným vzděláním. Rozdíl je v tom, že zubař si koupil z privatizace jednu starou vrtačku a nájem ordinace mu dost často dotuje obec, na plat sestry vydělá z třicetikorunových poplatků pacientů a vydělané peníze dá pod žebro. Exekutor musí vydělat na provoz firmy, zaměstnává vysokoškolsky vzdělané lidi, provozuje sklady se zabavenými věcmi a v neposlední řadě to zabavené musí prodat, aby mohl věřiteli vůbec nějakou částku vydat. Mnohdy mu taky různé zabavené krámy zůstanou na skladu, musí se platit inzerce, a lidi co to prodávají a místo, kde se to skladuje. Prostě má s tím provozem náklady.Kromě toho má dost velkou agendu lidí,od kterých žádné peníze nevymůže, ale administrativně to musí zpracovat. Tedy platí administrativní personál a nájem za kanceláře a nic z toho není výdělečné. Advokátní kanceláře a vymahačské společnosti co mrskají náklady jak Baťa kecky,(aspoň takovu já mám zkušenost s advokátní kanceláří pana Sokola ale i jinými subjekty právního vymáhání - záměrně jsem nepoužila titul -) žaloby podávají k místně nepříslušným soudům samozřejmě podle sídla podniku který zastupují, takže žalovaný se navíc díky doručovacímu zákonu a doručování fikcí o podané žalobě ani nedozví, páni advokáti si pak počkají a těsně před promlčecí lhůtou, to je téměř deset let od vzniku třeba malého dluhu, požádají o provedení exekuce. To už je tam penále a náklady jak bejk a exekutor s tím nic nenadělá. Ten je tady od toho, aby tu nehoráznou částku vymohl. Tak se ptejte, kdo nás vlastně ožebračuje, jsou to exekutoři, nebo ony vymahačské agentury a jejich vyčůraní advokáti? Ono takové penále VZP, nebo jiných pojišťoven taky je pořádně mastné a když člověk nemá práci, tak asi nebude mít ani na tu pojišťovnu, když pak práci má, tak se nestačí divit, cože to na něm pojišťovna chce a netrvá dlouho a je to na exekuci. pak nemohu říkat exekutor je lump, není, svinstvo je to penále od pojišťovny, které nám páni poslanci odsouhlasili a pojišťovny ho vymmáhají. Za dlužné nájemné je to totéž. Stačí jeden nezaplacený nájem a penále než na to z malého platu ušetříte, penále jde do tisíců. Každý věřitel co vymáhá tahle nehorázná penále, je lump, ne exekutor, ten to má soudem přikázáno a chová se zákonně. Ani soudy za to nemohou, soudí podle zákonů, které jim poslanci schválili. Řekla bych, že mezi exekutory jsou lemplové co dělají chyby, nebo jejich méně kvalifikovaný personál, a jsou i takový co svou profesy dělají dobře a na úrovni profíků. Nikdy neškodí víc než musí a chovají se korektně. Opravdu mi nikdy žádný exekutor nesebral nic, co jsem označila jako věc jiného vlastníka. - prošla jsem asi třiceti exekucemi - z toho dvanáct DP zastoupený panem Sokolem, kerý nepochybně si hraje na mediální hvězdu mnohem více, než krerýkoliv exekutor v zemi, ale nikde se nezmiňuje, jak dost vydělává jeho kancelář na dlužnících Dopravního podniku, to je masívní přísun bebranných klientů.Ale to je jen můj soukromý názor.
Když někomu exekutor sebere barák za třeba třiceti tisícový dluh a na vyúčtování má třeba náklady téměř 200 000,- tak to není pro exekutora, ale pro lichváře od kterého si dotyčný půjčil. Jedna nezaplacená splátka roztočí penále tak, že než to projde soudním řízením, navýší se to i o 300%, ten exekutor to ovšem pak zabavit musí a odměnu si samozřejmě naúčtuje. To by snad byl úplně blbý, kdyby dělal pro nějakou vydřidušskou banku zadarmo. Tak ještě jednou, do tohohle svrabu nás dostali páni poslanci co dělají zákony tak blbě, že každý zlatokop, co přišel do naší země po sametové revoluci v těch zákonech hned našel díru, aby nás obyčejné lidi mohl odřít. Exekutoři za ty blbý zákony, fakt nemohou.
V diskuzi je celkem (41 komentářů) příspěvků.