Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Den, kdy došly prachy, aneb jak krize mění chování lidí

| rubrika: Tip na knihu | 20. 8. 2009 | 8 komentářů
Den, kdy došly prachy, aneb jak krize mění chování lidí
Krize nemění jen stav na účtech a majetek lidí. Mění i jejich přístup k práci, k zábavě, jídlu či k sexu. Ovlivňuje vztahy i gangstery a přináší zbrusu nové trendy v chování. Taková byla největší krize 20.století a změny asi přijdou i nyní. Vypráví o tom kniha Den, kdy došly prachy.

„A přejete si pokoj na přespání, nebo na vyskočení?“, ptal se věcně zkušený recepční hotelu podle dobového vtipu, který koloval krátce po americkém burzovním krachu v třicátých letech dvacátého století. Amerika se smála, protože věděla, o čem je řeč. Všichni si v těch dnech představovali, že ožebračení majitelé akcií se snášejí k zemi z oken newyorských mrakodrapů jako sněhové vločky, píše v knižní novince nakladatelství Práh „Den, kdy došly prachy“ autor Milan Vodička. Podle autora je ovšem představa, že po zhroucení burzy zaplavila New York a potom Ameriku vlna sebevražd, mýtus, který přetrvává až do dnešních časů. Situace byla poněkud jiná.

Název: Den, kdy došly prachy
(Jak velká krize ve 30.letech změnila životy lidí a na co se máme připravit my)
Autor: Milan Vodička
Nakladatelství: PRÁH (2009)
ISBN 978-80-7252-260-6

Počet sebevražd v roce 1929 byl dokonce o něco nižší než v předchozím roce, kdy Amerika ještě prosperovala. A ani zdaleka se při nich lidé masově nezabíjeli výskokem z mrakodrapu. Na vzniku podivné legendy se s největší pravděpodobností podílela lidová tvořivost a míra publicity, jakou jim věnoval tisk. Od roku 1929 po čtyři roky však sebevražednost přece jen každým rokem stoupala. Nejhorší byl rok 1933, kdy kulminovala nezaměstnanost. Teprve v tomto ohledu se dalo podle Vodičky říci, že z toho všeho vyplývá přímý vliv krize na růst sebevražednosti.

„Harvardští lékaři Brian MacMahon a Thomas Pugh přišli dokonce s názorem, že sebevraždy jsou nejcitlivějším ekonomickým indikátorem a že jsou spolehlivější než čísla o nezaměstnanosti,“ líčí Vodička a dodává: „Jsou i systémem včasné výstrahy, kanárkem v důlní šachtě, jenž zaznamenává i to, co zatím nikdo nevidí a necítí. (Mimochodem, v tehdejším Československu s nástupem krize stoupla sebevražednost mnohem dramatičtěji).“ Navzdory uvedenému se dodnes prý ale odborníci podle Vodičky přou o to, jaká je souvislost mezi nezaměstnaností a sebevražedností.

Krizi ovšem prý spolehlivě předpovídá i takzvaný hemline index, tedy cosi jako ukazatel dolního lemu. „Už v roce 1926 spočítal ekonom George Taylor, že když jdou akcie na burze dolů, prodlužují se ženské sukně, a když akcie stoupají, sukně se zkracují.“ Tato teorie se pak víceméně potvrzovala až do devadesátých let, pak už burza stoupala tak rychle, že by ženy prý neměly co zkracovat.

Dalším „ověřeným“ indikátorem krizového stavu je třeba rtěnkový ukazatel:Když se ženám daří dobře a mohou si samy vydělávat nebo je snadno zajistí jejich muži, nemusí se snažit vypadat žensky, a tudíž přitažlivě pro opačné pohlaví. Naopak, když nastanou hubené časy, žena se podvědomě dělá atraktivní, aby byla sexy a přitáhla pozornost,“ vysvětluje v knize belgický profesor Helmut Gaus. Paradoxní ovšem je, že v krizových letech lidé zcela zásadně změnili právě i sexuální chování.

Krize a banky

Amerika nevěřila bankéřům, ale věřila Rooseveltovi. Druhý den stály před znovuotevřenými bankami řady lidí. Drtivá většina z nich už nechtěla vybírat. Přinášela peníze, aby je zase uložila. To byl bod obratu.
„Zdravotními prohlídkami“ prošla v pořádku jen polovina z dvaceti tisíc bank. Tisíc bank bylo uzavřeno navždy a u zbytku se to mělo teprve ukázat. Dostaly dohlížitele, kteří je měli přivést do dobré kondice.
Ale tenhle happyend má úžasnou pointu.
Teprve po letech se ukázalo, že samozřejmě nebylo v silách státu prověřit důkladně všechny banky. Neexistovalo ani žádné měřítko, podle něhož se mělo rozhodovat, kterou banku zavřít a kterou nechat žít. Děly se tak věci, které by Američany asi moc neuklidnily.
Například všechny kalifornské banky byly tak špatné, že podle revizorů nemohla být otevřena ani jedna z nich. „Cože, to myslíte vážně? Ptal se ministr financí Woodin. „Musíme je otevřít už jen proto, že Kalifornie musí mít banky. Obnovená důvěra lidí pro ně byla jako masáž srdce a nakonec přežily.... Kouzlo fungovalo.

Úryvek z knihy „Den, kdy došly prachy“

Jednak měli jiné zájmy než sex, protože se potýkali s existenčními starostmi, které spolu s nejistotou fungovaly jako nejspolehlivější antikoncepce. Sex byl pro některé dokonce hrozba. „Držím se od dívek co nejdál, protože se bojím, že bych se mohl zamilovat, a tím bych věci ještě zhoršil,“ líčil tehdy nemajetný mladík. Milenecké páry se bály otěhotnění více než kdykoli před tím. Díky tomu se neuvěřitelně rozjel nový business s přípravky proti početí, které prudérní Amerika nazývala ženská hygiena. Po letech se řada z nich prokázala jako neúčinná.

Když nezaměstnaní muži nedokázali zabezpečit rodiny, mnohé ženy se také rozhodly, že nebudou plnit manželské povinnosti. V době nejhorší krize bylo podle Vodičky ideálním modelem bezdětné manželství kamarádského střihu a Amerika přišla o tři miliony nenarozených dětí. Když uplynula nejhorší léta, sex lidé začali brát jako jednu z mála stránek svých životů, které mají sami opravdu pod kontrolou a která jim zajistí chvilku štěstí. V soukromí se pomalu, ale vášnivě rodila kultura sexu, navenek se tomu však puritánská Amerika bránila.

Velká ekonomická krize třicátých let dvacátého století zasáhla i do těch nejmenších skulin každodenního života, a to všech bez výjimky. Změnil se nejen sex, ale i samotné ženy i muži. V Americe i v Evropě. A to jak těch nejchudších, tak i těch nejmovitějších. Nemajetní strádali a živořili s minimem jídla, často i bez příbytku a zdravotní péče. Byli už před tím chudí a s krizí se to jen prohloubilo a navíc chudých bylo mnohonásobně víc. Ti bohatší se však potýkali s takovým propadem příjmů a ztrátou majetku, že se ze dne na den ocitli společensky ve zcela jiné vrstvě. Nesli tak změny o to hůře. Nejmovitější se ovšem také omezovali, protože si netroufli hýřit v krizové době. Nad zoufalými podmínkami nejchudších se ustrnuli i gangsteři jako byl Al Capone, který zřídil veřejnou vývařovnu pro lidi bez prostředků a živil tři tisíce hladových denně.

Titul „Den, kdy došly prachy“ je navzdory depresivnímu tématu a souhrnu mnoha smutných historek napsaný natolik poutavě a zábavně, že čtenáře nutí neustále číst dál. Téměř každá věta vypráví jiný příběh. Čtenář se dozví nejen o tom, co se změnilo v době krize, ale i o trendech, které se touto dobou odstartovaly. Vedle zcela neuvěřitelných situací, které jsou pro dnešního člověka stěží představitelné, stojí nutkání poznat, co je to krize až do hloubky každodennosti. Makroekonomická data a údaje statistiků jsou pro běžného člověka většinou až příliš vzdálená a abstraktní. Vyprávění o tom, s čím se jednotlivci v době krize potýkali a proč, jsou proto mnohem bližší a srozumitelnější. O to více, že Vodička se v knize nezaměřil jen na Ameriku, ale přináší vhled do životů v krizi i v několika evropských zemích včetně tehdejšího Československa.

Jaké obavy v souvislostí s ekonomickou krizí napadají nejvíce vás?

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

+24
Ano
Ne

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

20. 8. 2009 8:23, Stanislav

Jaké obavy ? Předně je nutné podotknout, že krize teprve klepe na dveře EU. Všechny indikátory tomu přisvědčují včetně toho, že euro ručí za USD z 80%. Odhaduji, že jsme v analogii roku 1929 s tím rozdílem, že hodnota všeho, co bylo vyrobeno stoupla od VHK cca 4x, ale objem bankovek stoupl za stejné období cca 40x. 97% bankovek jde nyní do spekulace a ničí ekonomiku, přičemž zbylé 3% jdou na původní účel. Z toho je logické, že 97% bankovek musí pryč.

Reagovat

 

+12
Líbí
Nelíbí

Další příspěvky v diskuzi (8 komentářů)

22. 11. 2011 | 16:28 | Petr Mirvald, osobní investiční a krizový makléř

Dobrý den, jediná možnost v současné době je investovat do certifikovaného investičního zlata a stříbra. Na investiční zlato existuje i forma spoření. Další informace na http://www.financni-zdravi.cz S pozdravem Petr Mirvald...více

22. 8. 2009 | 18:38 | pit

budu raději, když to ještě pár let vydrží více

20. 8. 2009 | 13:10 | losnuevosvidentes

Jak v zasvěcených kruzích známo, VHK ( velké hospodářské krize )se opakují v pravidených intervalech 60-80 let, nyní jsme v 78-79 roce, kdy bude nutné znehodnotit nadbytek oběživa, který ničí světovou ekonomiku, poněvadž...více

20. 8. 2009 | 12:52 | cedr

Nic. Jestli je nechcete aktivne spravovat (a ztracet tak cas pro jinou aktivitu), tak to nechte, kde to je. A radsi nez ruzne XYZ pojisteni to hodte na sporici ucet a nechte to tam. Inflace to bude nicit jen velmi pomalu,...více

20. 8. 2009 | 12:32 | Petr

Myslím, že politici to vidí jinak, protože se nechystají šetřit a radši budou žít na náš zvyšující se dluh dokud to jen půjde !! více

Naposledy navštívené

Články

Produkty a instituce

Kalkulačky

Poradna

Finanční subjekty

Nabídky práce

Obchodní rejstřík

Osoby v obchodním rejstříku

Části obce

Městské části

Obce

Okresy

Témata

Tranše, Náhradní doby, Historický výnos, fayn, petr dvořák, banky, eet, fintech, Přímé obchody, atraktivita, statek, tuk, MInisterstvo vnitra, Juraj Rektor, týdenní změna, Apoštolská církev, penalizační poplatek, korkyně

3L91937, 4T99754, 4C39218, 8B88888, 4T99754

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2016 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK