Ropné státy šílí. Ropa prý bude za třicet dolarů.
Před půl rokem předpovídali analytici věhlasné banky Goldman Sachs, že svět bude dnes platit za barel ropy 150 až 200 dolarů . Nyní experti stejné instituce říkají, že v dohledné době může cena ropy spadnout i pod třicet dolarů. Na konci roku by se mohla vyšplhat k 65 dolarům. Při pohledu na jiné odhady se zdá, že tentokrát by předpověď americké banky vyjít mohla. Například profesor ekonomie na Newyorské univerzitě Nouriel Roubini, který předpověděl nynější finanční krizi , soudí, že letos se ropa bude pohybovat v rozmezí od 30 do 40 dolarů za barel.
Investoři sázejí na růst ceny ropy
Za prudký pokles z loňských červencových 147 dolarů může především recese v Americe a západní Evropě a zpomalení růstu v ostatních částech světa. Recese bude znamenat menší poptávku po strategické surovině. Organizace zemí exportujících ropu (OPEC) odhaduje, že celkem letos klesne poptávka po ropě o 180 tisíc barelů denně. Jen v Evropě a Americe bude ale propad činit více než milion barelů za den. Americký Úřad pro energetické informace (EIA) dokonce hovoří o celosvětovém poklesu spotřeby ropy o 810 tisíc barelů denně. Mezinárodní agentura pro energii (IEA) počítá s propadem poptávky o půl milionů barelů na 85,3 milionu barelů denně.
Klesající poptávce se zatím nedokážou přizpůsobit producenti. Ropy na trhu je příliš, tvrdí analytici ropných trhů citovaní agenturou Bloomberg. A obchodníci to začínají tvrdě pociťovat. Kupříkladu americké ropné překladiště v oklahomském Cushingu, kde se vypořádávají termínované obchody s ropou , začíná praskat ve švech. Nyní je v zásobnících rekordních 33 milionů barelů z celkové kapacity 47 milionů barelů. Tankery přitom vozí další ropu, pro kterou není odbyt. Právě kvůli tomu spadla termínová cena ropy s dodáním v únoru pod 34 dolarů za barel. V pondělí, v poslední možný okamžik před ukončením obchodování tohoto kontraktu se obchodníci snažili ropy za každou cenu zbavit. Obávali se, že si budou muset v Cushingu pronajmout místo pro surovinu, kterou už dál neprodají. Tento strach trvá od loňského prosince, a dokud těžaři nesníží produkci, bude trhy srážet i dál, všímá si list Wall Street Journal.
HDP a cena ropy v zemích GCC
Přebytečnou ropu ukládají někteří vývozci i na tankerech, které nechávají stát na moři, tvrdí obchodníci oslovení agenturou Bloomberg.
OPEC se snaží nadměrnou těžbu omezovat už od loňského léta. Od září snížily jeho členské státy produkci o 4,2 milionu barelů denně. S cenou to však příliš nehnulo. „Na viditelný účinek těchto škrtů je třeba ještě počkat. Pokud se ovšem cena ropy nezvýší na rozumnou úroveň, bude OPEC uvažovat o dalším omezení. Jinak těžaři sníží investice do rozvoje ropných polí, což bude v budoucnu znamenat nedostatek ropy na trhu,“ tvrdí generální tajemník OPEC Abdalla Salem El-Badri. Za přiměřenou cenu považuje saúdský ministr ropného průmyslu Ali Al-Naimi 75 dolarů za barel.
Podíl průmyslových odvětví na HDP v zemích GCC (v % HDP)
Ve hře o cenu ropy ovšem zdaleka nejde pouze o investice do ropných zařízení. Kvůli nízké ceně suroviny začíná téct do bot státům, které si za ropné peníze kupují loajalitu svých obyvatel. Írán například počítá s poklesem příjmů z prodeje ropy o padesát procent. Jenže ty tvoří 66 procent příjmů státního rozpočtu. Ještě hůř je na tom venezuelský prezident Hugo Chávéz, který za příjmy z ropy buduje novodobý socialismus. Za jeho vlády se Venezuela stala na příjmech z ropy absolutně závislá. Chávézovy štědré sociální programy na letošní rok jsou založeny na ceně 60 dolarů za barel. Jak její cena klesá, propadá se i prezidentova popularita.
Dobře na tom nejsou ani arabské země kolem Perského zálivu. Sice si v době hojnosti vytvořily strategickou rezervu v rozvojových fondech, své ekonomiky ovšem závislosti na ropě nezbavily. Naopak, podíl těžby na jejich HDP roste, zatímco ostatní sektory, které by mohly převzít roli ropy v hospodářství, stagnují. Tamní vlády si přitom ještě pamatují, jak nedostatek peněz kvůli nízké ceně ropy na začátku 90. let minulého století vedl až k občanským nepokojům.
Sám OPEC má ovšem omezené možnosti, jak nynější situaci čelit. Jeho státy těžbu snižují, nicméně ostatní producenti mimo ropný kartel vydolují letos ze země o 580 tisíc barelů více než loni. Vývoj cen bude navíc závislý na rychlosti, s jakou se západní ekonomiky vzpamatují z nynější recese. A to je příliš mnoho neznámých pro OPEC i pro západní bankovní analytiky.
Proč je ropa pro Araby životně důležitá
Arabské rentiérské režimy se mohly plně rozvinout a poměrně dlouho fungovat díky vysokým cenám ropy v 70. a na začátku 80. let dvacátého století. Vysoké příjmy z prodeje suroviny umožňovaly vládnoucím elitám distribuovat část tohoto bohatství obyvatelům, a tím otupit jejich politické instinkty. Vládci dokázali s těmito penězi uspokojit materiální potřeby obyvatel, poskytnout jim velmi rychle zdravotnictví, školství, dotované bydlení, potraviny či elektřinu v množství a kvalitě, které nebyly v oblasti pravidlem. Zároveň tímto distribučním mechanismem elity vytvořily střední vrstvu, jejíž životní úroveň byla a je závislá na státu.
Tento typ režimu poměrně úspěšně funguje, dokud jsou příjmy z prodeje ropy vysoké. Zároveň v této době vláda nemá důvod prosazovat změny, například posilování jiných odvětví, které by státu mohlo zajistit zdravý hospodářský růst. V době, kdy ceny ropy klesnou, se naopak naplno projeví důsledky závislosti na jednom dominantním zdroji příjmu. Režimy si už nemohou dovolit udržovat nákladnou úroveň veřejných služeb a nemají dost prostředků ani k uskutečnění důležitých ekonomických reforem. Jak stát musí snižovat své výdaje a dotace a případně, jako například Saúdská Arábie v 90. letech, zavádět nepřímé daně, obyvatelé těchto zemí se začínají politicky probouzet. V Kuvajtu začali požadovat opětovné zřízení národního shromáždění. Podobné signály politických změn se začaly šířit celou oblastí Arabského poloostrova.
