Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Kdy může stát vyhlásit bankrot

| rubrika: Když se řekne | 23. 10. 2008 | 2 komentáře
Kdy může stát vyhlásit bankrot
Aby stát uhradil závazky, na které nemá ihned peníze, vydává dluhopisy. Dokud jsou investoři ochotni je kupovat, je vše v pořádku. Pokud o ně zájem ztratí a stát přestane splácet své dluhy, může vyhlásit bankrot. Pak mají věřitelé zpravidla smůlu.

Až donedávna nikdo nečekal, že by mohl zbankrotovat rozvinutý stát. Jenže kvůli nynější finanční krizise na pokraj státního bankrotu dostal Island a všechny původní předpoklady vzaly za své. Tři největší islandské banky vytvořily zahraniční dluh ve výši devíti ročních hrubých domácích produktů země. Island tak byl jen krok od stavu, za kterým následuje vyhlášení neschopnosti platit dluhy.

Státní bankrot je situace, kdy stát neplní závazky vůči věřitelům. „Vláda není schopna dostát svým závazkům spojeným se splácením ať již domácího, nebo zahraničního dluhu,“ vysvětluje Pavel Dvořák z Fakulty managementu Vysoké školy ekonomické v Praze a dodává, že v případě Islandu se spíše hodí termín vnější dluhová krize, kdy vláda není schopna splácet zahraniční dluh. Jde tedy spíše o problémy s nedostatkem hotovosti, které jsou spojené s krátkou dobou splatnosti dluhu, než o případ celkové státní insolvence.

Administrativní řešení dluhového problému

Nejradikálnější možnost řešení dluhového problému je jeho administrativní jednorázové snížení či dokonce likvidace. Případy tohoto typu nejsou v historii ojedinělé a netýkají se vždy pouze rozvojových zemí. Odehrály se i ve Spojených státech amerických. Jak píše Rothbard, tvoří dokonce solidní část americké tradice.
První vlna odmítnutí státních dluhů se zde odehrála během roku 1840, po finančních panikách v letech 1837 a 1839, kterým předcházela nadměrná úvěrová expanze. Té využily masivně k financování rozsáhlých veřejných projektů a zakládání nových bank i některé americké státy. Dluh amerických států vzrostl v tomto období téměř sedmkrát. Většina jimi vydaných obligací koupili britští a nizozemští investoři.
Během deflace ve čtyřicátých letech devatenáctého století stály jednotlivé americké státy před nutností splácet tyto dluhy v dolarech, jejichž hodnota byla vyšší než v době půjčky. Řada z nich tuto fiskální krizi vyřešilo odmítnutím těchto dluhů. Pět z dvaceti osmi amerických států (Michigan, Mississippi, Arkansas, Louisiana, a Florida) tímto způsobem zcela likvidovalo státní dluh, devět dalších jeho objem administrativně podstatně snížilo, nebo přestalo splácet úrok. Dluhové břemeno tak bylo přeneseno z daňových poplatníků na věřitele.
Jde vždy o ekonomicky velmi riskantní postup, který přímo poškozuje držitele vládních obligací. Tím, že tento postup přesunuje dluhové břemeno výhradně na držitele dluhu, snižuje důvěryhodnost dané vlády a výrazně komplikuje umístění nových emisí vládních obligací. Výrazně se také zvyšuje riziková prémie, kterou je nutno zakalkulovat do úrokových měr.

Zdroj: Dvořák 2008

Mohlo by se zdát divné, že nějaký stát vůbec může zkrachovat, když může krýt hrazení dluhů vydáním vládních dluhopisů. „Tento způsob je ale kriticky závislý na tom, zda trh bude mít o nové obligace zájem. V případě poklesu důvěryhodnosti vlády, ať již z politických, nebo ekonomických důvodů, nemusí být vláda schopná novou emisi obligací na trhu umístit,“ uvádí Dvořák. Proto i v případě Islandu, kdy si banky nemohou půjčit peníze na zaplacení dluhů, nemá snadnou situaci ani samotný stát.

Donutit stát platit závazky není jednoduché. To bylo vidět na argentinské krizi, zatím největším případu neplacení státních dluhů v historii. V prosinci 2001 neposkytl Mezinárodní měnový fond (MMF) Argentině další půjčku, protože neplnila dlouhodobé rozpočtové cíle. „Ztráta důvěry investorů vyvolala prudkou bankovní krizi. Následovala administrativní opatření k zamezení odlivu kapitálu ze země, sociální nepokoje a pád prezidenta,“ píše o krizi Dvořák v knize Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. Na nového prezidenta Nestora Kirchnera čekala složitá jednání, jaká výše dluhu má být zaplacena a kdy.

Podle analytiků si Argentina, hlavně pro to, že to není malý stát, počínala velmi nepřátelsky. Zatímco stále prohlašovala, že bude jednat s věřiteli, nečinila tak. A i když 75 procent držitelů argentinských vládních dluhopisůutvořilo Globální výbor držitelů argentinských dluhopisů, aby si vymohli co největší splacení dluhu, argentinská vláda necouvla. Zatímco běžně se vlády při platební neschopnosti snažily dohodnout na nových termínech splácení s tím, že nominální hodnota dluhopisu se sníží (například o 25 procent), či vymění staré dluhopisy za nové, Argentina postupovala odlišně.

„Snížení by mělo být stoprocentní,“ uvedl argentinský ministr financí v roce 2005, kdy vláda podala konečný návrh věřitelům, „ale vzhledem ke komplexní situaci jsme se rozhodli, že nebudeme nic skrývat. Náš ekonometrický model ukazuje, že si můžeme dovolit splatit maximálně 25 procent původní hodnoty dluhu.“ Vzhledem k období od roku 2001, kdy dluhopisy nenesly žádné úroky, na kterých Argentina ušetřila přes 2,1 miliardy dolarů, jednalo se o celkovou ztrátu 90 procent z původní hodnoty dluhopisů. Prezident Kirchner uvedl, že kdo kupoval vysoce úročené argentinské dluhopisy, musel vědět, že to je jako jít do kasina.

Země, která někdy zkrachovala, většinou uznávala, že dohoda je platná, pokud ji přijalo alespoň 75 procent věřitelů. Argentina zvolila i v tomto tvrdý postup a prohlásila, že kdo nebude dohodu akceptovat, nedostane v budoucnu nic. „Je těžké donutit platit stát, protože zdroje k zaplacení dluhu se nachází uvnitř tohoto státu. Majetek, proti kterému lze vést exekuci, je velmi omezen,“ míní Mariano Soto Gajardo z chilské univerzity. Nakonec přes 75 procent věřitelů přijalo tuto nabídku a argentinské dluhopisy dostaly hodnocení B-.

Případ Argentiny také ve světě rozvířil debatu o tom, jestli by neměl vzniknout nějaký mezinárodní režim, který by řešil insolventnost států. Vznik takového režimu ale naráží na problém, že podřídit se stát může, ale nemusí. Na druhé straně věřitelé mají tendenci jednat nekoordinovaně a snaží se pro sebe získat zpět co největší část ztráty.

Nakolik může vyhlášení bankrotu státu prospět je diskutabilní. „Pokud chápeme ozdravení jako situaci, kdy se stát zbaví svých dluhů, nebo jejich restrukturalizací docílí odklad splácení nebo dočasné snížení dluhové služby, pak ano. Protože však vždy dochází k poškození investorů a snížení důvěryhodnosti finančního systému země a při měnových projevech zároveň i k výrazným dopadům na životní úroveň obyvatelstva, nelze tuto „ozdravnou kůru“ v žádném případě doporučit,“ dodává docent Dvořák.

Země s více než jedním případem nesplácení státního dluhu v posledních třiceti letech

Počet
případů
Průměrný
počet let
Krizové epizody
Argentina35,01982-94, 1995-96, 2001-
Bolivie26,51980-85, 1986-94
Brazílie35,31983-95, 1998-00, 2001-
Ekvádor28,01982-96, 1999-01
Indonésie22,51997-01, 2002-
Jamajka34,71978-80, 1981-86, 1987-94
Jihoafrická republika41,81976-78, 1985-88, 1989-90, 1993-94
Jižní Korea 22,01980-82, 1997-99
Mexiko25,01982-91, 1995-96
Maroko23,01983-84, 1986-91
Peru36,31976-77, 1978-81, 1983-98
Thajsko21,01981-82, 1997-98
Turecko23,51978-83, 2000-02
Uruguay22,01983-86, 1987-88, 1990-92
Venezuela33,,31983-89, 1990-91,1995-98
Zdroj: Manasse, P. – Roubini, N. (2005)
  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

+50
Ano
Ne

Diskuze

26. 7. 2009 | 22:30 | Jakub

Tak ono jde asi o to, ze vsichni by asi nesouhlasili s neplacenim dluhu. Rekl bych ze si staty casto dluzi i navzajem akorat pomer nebude 1:1. Pokud jeden stat dluzi rekneme 1 Kc a druhej stat dluzi 1 000 000 Kc tak ten prvni...více

8. 2. 2009 | 18:46 | Pavel Hrdlička

Takže jestli tomu dobře rozumím,pokud se v těch dluzích povezeme všichni (myslím tím zadlužený Západ včetně Ruska) a rozhodneme se společně,že se dluhy prostě platit nebudou, není na světě věřitelská síla,která by nahromaděné...více

Naposledy navštívené

Články

Produkty a instituce

Kalkulačky

Poradna

Finanční subjekty

Nabídky práce

Obchodní rejstřík

Osoby v obchodním rejstříku

Části obce

Městské části

Obce

Okresy

Témata

Dluhové trhy, Central Order Book, Liberalismus, architektura, martin stára, brno, operátoři, mobilní operátoři, Dow Jones-UBS Metals, poradenská firma, Unie, regulační instituce, OSA, poplatky za soudní spory, splastnost, možnosti trhu, daň z hlavy, typ pojištění

4C74273, 4M27565, 3K13410, 3K13410, 4T11050

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2016 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK