Úroky se kvůli inflaci nemění. Ani u nás, ani v zámoří.

Od loňského září bylo čtvrteční zasedání americké centrální banky FED první, po kterém se nezměnila základní úroková sazba na dolar. Skončila tak etapa snižování úrokových sazeb, ale nová éra ještě nezačala. „Fed přijal vyčkávací politiku, která může trvat déle, než trhy předpokládají,“ prohlásil jeden z bankovních analytiků. Tato vyčkávací taktika zřejmě jen prodlouží slabost, která kapitálovým trhům vládne od začátku června. Ekonomika zatím nejeví známky oživení, spíše naopak. To je vidět i na akciových trzích. Do nákupů se nikdo nehrne. Naproti tomu hodnota dolaru klesá, což podporuje růst cen ropy a zlata .

„Ačkoliv rizika hospodářského poklesu přetrvávají, sledujeme, že slábnou a že se naopak zvyšují rizika inflace a rizika růstu inflačních očekávání,“ napsal FED v komentáři k rozhodnutí o úrokových sazbách. „Poslední informace ukazují pokračování expanze celkové ekonomické aktivity, zčásti kvůli určitému posílení spotřebitelských výdajů. Na druhou stranu trh práce dál oslabil a finanční trhy zůstávají ve značném stresu. Přísné úvěrové podmínky, pokračující problémy na trhu nemovitostí a vzestup cen energií pravděpodobně sníží růst ekonomiky v příštích čtvrtletích,“ napsal v oficiálním prohlášení FED.

Americká centrální banka není v jednoduché situaci. Známky hospodářského oživení se nedostavují. Naopak, v červnu klesly prodeje domů i ceny nemovitostí , spotřebitelská důvěra se ocitla na šestnáctiletém minimu a nezaměstnanost neklesá. Proti tomu stále sílí inflace. Způsobují ji vysoké ceny ropy, potravin a ostatních komodit. Je to inflace na nabídkové straně ekonomiky, tedy taková, se kterou měnová politika centrálních bank mnoho nenadělá. Znehodnocuje se měna při současném poklesu hospodářského výkonu. Může tedy nastat jev nazývaný od ropného šoku v 80. letech stagflací.

Růst cen vyvolává inflační očekávání, jichž se Fed obává natolik, že je zmiňuje ve svém komentáři. Tato očekávání mohou roztočit tzv. inflační spirálu – kvůli růst cen budou zaměstnanci tlačit na růst mezd, což povede firmy k dalšímu zdražování. Proti tomuto rozjetému mechanismu centrální banka zasáhnout může, nejúčinněji právě „zdražením“ peněz. Cenou za to by ale bylo další zpomalení kulhajícího hospodářského růstu.

V podobných kleštích se nachází i Evropská centrální banka a banky evropských zemí, které řídí vlastní národní měnu, Českou národní banku nevyjímaje. ECB se ke zvýšení úrokových sazeb na euro zatím neodhodlala, avšak třeba polská centrální banka úrokovou sazbu na zlotý tento týden zvýšila o 25 bazických bodů na 6 procent.

Česká národní banka rovněž bojuje s inflací. Akutním problémem je rovněž příliš silná měna, která podvazuje export. Čtvrteční zasedání bankovního výboru poznamenaly požadavky exportérů, aby se zamezilo dalšímu přitvrzování kurzu, který zdražuje české výrobky na mezinárodních trzích, podlamuje konkurenceschopnost českých podniků a může tak vést až k omezování výroby, růstu nezaměstnanosti a poklesu tempa růstu.

„Při rozhodování o úrokových sazbách převážil názor, že protiinflační rizika jsou natolik silná, aby sazby zůstaly beze změny,“ řekl guvernér banky Zdeněk Tůma. Dodal, že proinflačně působí zejména růst mezd , růst cen ropy a výhled zvýšení úrokových sazeb v eurozóně. Proti inflaci působí silná koruna a rychlejší než očekávané snižování tempa hospodářského růstu. „Podle mého názoru tak rychlé posilování měny nemůže v delším období vydržet žádná ekonomika,“ citovala Tůmu agentura Reuters.

Budoucnost je nejistá. Česká národní banka hovoří i o možnosti až třicetiprocentního poklesu cen nemovitostí v Česku. A důvěra českých spotřebitelů v příští hospodářský vývoj dále klesá.