Náznaky problémů americké ekonomiky se stupňují. Meziroční nezaměstnanost v prosinci vzrostla z listpadových 4,7 procenta na pět procent. Navíc americké firmy vytvořily jen 18 tisíc nových pracovních míst. Všeobecně se očekával přířůstek o 70 tisíc. Další špatnou zprávu přichystali analytikům a investorům nákupní manažeři. Index ISM, do kterého se promítají jejich předpovědi stavu ekonomiky, zamířil hluboko dolů. V prosinci se zastavil na 47,7 bodech. Přitom hodnota nižší než padesát bodů znamená, že hospodářská aktivita v ekonomice klesá. Nálada na burzách v první obchodní den roku po této informaci rázem zamrzla.
Dow Jonesův index, zpočátku dne slušně nastartovaný k mírnému vzestupu, spadl o 1,61 procenta, což byl nejhlubší propad pro první obchodní den od roku 1983. Širší index S&P 500 vykázal nejprudší novoroční pokles od roku 2001.
Prosincová hodnota indexu ISM připomněla ekonomům jinou situaci, než dosud omílanou inflaci a recesi. Proti oběma už byly možné obrany mnohokrát promýšleny a diskutovány. „Pravděpodobným scénářem je stagflace, tzn. rychle rostoucí spotřebitelské ceny, zvyšující se nezaměstnanost, a to vše ve spojení hospodářským poklesem. To je nejhorší ze všech slov,“ řekl analytik Hugh Moor pro agenturu Reuters. „Nemůžete snížit úrokové sazby, aniž byste nepovzbudili inflační tlaky. A nemůžete sazby ani zvýšit, protože ekonomika by se zastavila. Centrální banka se snaží ponechat všechny možnosti otevřené, ve skutečnosti má ale velmi omezený prostor,“ dodává analytik.
Pokles hospodářské aktivity ve zpracovatelském průmyslu nebyl jedinou okolností, která oživila paměť ekonomů na 70. léta, kdy americké hospodářství stagnovalo a zároveň se rychlým tempem znehodnocoval dolar v důsledku růstu spotřebitelských cen. Dalšími indiciemi bylo prolomení stodolarové hranice cen ropy na světových trzích a nárůst ceny zlata nad 850 USD za trojskou unci, čímž byl překonán historický rekord z ledna 1980. Také schodek státního rozpočtu a vedení války v Iráku a Afghánistánu může připomínat americkou zahraniční politiku 60. let, která k tehdejším hospodářským problémům přispěla, a sílící mezinárodní napětí, které vyvrcholilo v roce 1980 obsazením Afghánistánu sovětskými vojsky. V roce 1982 světový hrubý domácí produkt stoupl o 0,7 %, zatímco globální inflace překročila 13 procent.
„Dnes jsme ale v jiném světě,“ oponuje Pavel Mertlík, hlavní ekonom Raiffeisenbank. „Tehdejší stagflace byla způsobená vládní politikou udržet hospodářský růst za každou cenu. Vysoká inflace byla chápána jako nutná daň. Později se růst vytratil, ale inflace zůstala. Nyní je inflace způsobena vysokou poptávkou (po potravinách, ropě, surovinách), kterou producenti nestačí uspokojit, protože neinvestovali a nerozšiřovali kapacity. Inflace je zvýšená, ale je takřka o řády jinde, než v 70. letech. A hospodářský růst se zpomalí, ale nezastaví. Očekáváme, že ve druhé polovině letošního roku se celková ekonomická situace opět zklidní.“
Pavel Mertlík připouští, že USA mohou spadnout do recese. Ale podle jeho názoru se na „dně“ nachází už nyní, ve 4. čtvrtletí loňského a 1. čtvrtletí letošního roku. Hospodářské ukazatele bude zhoršovat srovnávací základna roku předcházejícího, což se ale postupně a (ještě letos) obrátí.
Důsledky recese, ale i případné stagflace v USA by na českou ekonomiku dopadly v omezené míře. Byly by změkčené rozvíjejícími se hospodářskými vazbami na země střední a východní Evropy, zejména Ruska, kterého se americké potíže dotknou jen okrajově. Tento exportér ropy a zemního plynu si nejen udrží příjmy, ale také poptávkový apetit po investicích do průmyslu a po zvyšování soukromé spotřeby. Útlum českého exportu do západní Evropy, USA a rozvojových zemí by tak mohl být kompenzován orientací českých dodavatelů na východní Evropu a Rusko. „Vývoj tomu napovídá, naše pasivum v obchodu s Ruskem se už řadu let postupně snižuje,“ upozorňuje Mertlík.
Jeho názor ovšem patří k těm optimističtějším. Zejména z Ameriky se ozývají hlasy, které z nynějších problémů obviňují tamní centrální banku Fed a píší temné scénáře budoucnosti.
Podle některých Fed příliš váhavě snižuje úrokové sazby a tím povzbuzuje přenos problémů finančního systému do zpomalování hospodářského růstu. Jiní naopak zazlívají Fedu, že umělým udržováním nízkých úrokových sazeb nejen dlouhodobě neřešil nerovnováhy v ekonomice, ale ještě je prohloubil. „Až recese přijde, tak bude v první řadě důsledkem nezodpovědného chování, kterým Fed sazby snížil a držel je na nízké úrovni,“ řekl Peter Shiff, ředitel a hlavní globální stratég společnosti Euro Pacific Capital. Pozoruhodné je, že tento jeho citát pochází z července 2006, v němž dodává: „Dalším zásadní problémem je reálné splasknutí bubliny na trhu nemovitostí. Dosud jsme zaznamenali pouze nepatrné trhliny, ale do příštího roku se dočkáme katastrofy. V souvislosti s tím dojde ke ztrátě papírového bohatství a kupní síly, což by mohlo vést k recesi, a tak zaznívají názory, že by Fed měl zvyšování sazeb přerušit. Jednou z posledních opor trhu nemovitostí je však ironicky víra, že Fed bude ve zvyšování sazeb pokračovat, protože to přiměje zbývající vlastníky domů k nákupu ještě předtím, než vzrostou hypoteční sazby. Ovšem v okamžiku, kdy Fed skutečně zvyšování sazeb ukončí a bude to všeobecně zjevné, bude i tato poslední opora minulostí. Co se týká Fedu, tak ten se dostal na měnovou křižovatku, z které vedou všechny cesty do stagflace.“
Jestli se Shiffův scénář naplní, bude záviset na celkové kondici americké ekonomiky. Na rozdíl od doby před třiceti lety je totiž dnes mnohem lépe připravena čelit vnějším i vnitřním problémům, a tedy i případným náznakům stagflace.
Myslíte si, že Amerika může strhnout do ekonomických problémů Evropu, a tedy i Česko? Podělte se o názor.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
