Očima expertů: Jak bude vypadat svět v roce 2050

Svět v polovině jednadvacátého století. Co říkají prognózy? Fosilní paliva budou vyčerpána (už poněkolikáté). Čína bude největší ekonomika světa. Počet lidí bude někde mezi devíti a desíti miliardami. Sahara dodá dost solární elektřiny pro celý svět. V domácnostech budou pomáhat roboti. Řízení automobilu člověkem bude zakázané… Ani astronomové neuvidí přes zplodiny hvězdy. V Česku nebude na důchody. Česko nebude. Do Česka přijde moře. A tak dál. Prognostiků je mnoho, prognóz ještě víc.

Máme rádi, když se lidé zpovídaní v našich anketách drží spíš při zemi. Tak abychom jim to vynahradili, protentokrát je prosíme, aby fantazii povolili uzdu.

Jak bude podle nich vypadat svět v roce 2050: Jaké problémy bude svět řešit? Jaké budou nejožehavější hospodářské otázky? A co doma? V čem bude proti roku 2015 největší změna pro Česko?

Jan Keller

sociolog a europoslanec

Jestli se rychle nevyřeší vztahy mezi USA a Ruskem, bude se Země v roce 2050 nápadně podobat planetě Pluto. Jen na ní bude mnohem víc kráterů [povrch Pluta je podle snímků sondy New Horizons ve skutečnosti kráterůprostý; pozn. red.]. Pokud k jadernému konfliktu nedojde, bude se svět pravděpodobně zabývat problémy jako nedostatek pitné vody, změny klimatu, přelidnění, rozsáhlé migrační toky a s nimi spojený další rozmach terorismu. Pokud budou pokračovat dosavadní trendy, bude zlomek procenta obyvatel vlastnit tři čtvrtiny a více světového bohatství. Zbytek bude v rostoucí míře zadlužován, aby se alespoň nějak udržela kupní síla. To povede k dnes stěží představitelnému sociálnímu napětí, nezvládnutelným politickým krizím a krvavým válkám. Jinak nic špatného neočekávám. Česká republika bude mít v té době jen zdání suverenity, takže oproti dnešku se alespoň v tomto ohledu nic nezmění.

Jaroslav Šura

investor a podnikatel

Čína bude největší ekonomickou velmocí, Tchaj-wan požádá o větší autonomii. USA přibude několik hvězdiček, namátkou Kuba a Portoriko. Elon Musk píše z Marsu a dolar už není rezervní měna. Rusko přichází o část Sibiře, definitivně připojuje východní Ukrajinu. Řecko žádá o 26. záchranný balík, nobelistovi Varufakisovi je v Aténách odhalena bronzová socha v nadživotní velikosti. Španělské království uspořádá referendum o přijetí bývalých regionů Španělska – Baskicka, Navarry a Katalánska. Francii bude ovládat koalice komunistů s muslimským bratrstvem. Český lid bude po hrůzovládě prezidenta Babiše s láskou vzpomínat na osvíceného Miloše Zemana. V českých restauracích bude podáváno jako tradiční české jídlo kuskus zapíjený shayem. Centrálním bankám bude odebrána nezávislost a budou označeny za významné škůdce světové ekonomiky. Dopravní prostředky budou jezdit bez řidičské asistence, elektřina bude hlavním energetickým zdrojem. Také proběhne několik menších válečných konfliktů.

Jiří Pehe

politolog

Mám pro občasné pobavení na psacím stole knihu slavného prognostika Hermana Kahna Rok 2000, v níž se v roce 1967 pokusil předpovědět, jak bude vypadat svět za 33 let, což je zhruba stejná doba, která nám dnes zbývá do roku2050. Kahn se nejen v mnoha věcech mýlil, ale zajímavé je také studovat, proč se mýlil. Nemohl prostě předvídat určité události, které radikálně změnily svět, kupříkladu rozpad sovětského bloku a konec bipolárního světa. Takže: je opravdu riskantní předpovídat, jaká budou za 35 let nejožehavější témata. Záleží nejen na politickém a globálním ekonomickém vývoji, ale na nepředvídatelných okolnostech, jako jsou nové vědecké objevy. Představme si, že by se kupříkladu podařilo najít zcela nové zdroje levné energie. To by změnilo všechno, od současné závislosti světa na ropě, až po možnosti ekonomického rozvoje dnes chudých zemí. Plus globální politiku.

Pokud jde o Českou republiku, myslím, že to bude země mnohem globálněji zakotvená, ve všech možných směrech. Obecně si nejsem jistý, že za 35 let budou národní státy hrát tu roli, která jim při jejich zmenšující se důležitosti ještě dnes zbývá.

Tomáš Sokol

advokát

Žijeme velmi poklidný život. Ale ve společnosti šílenců, kteří – když na to přijde a pustí se do sebe – jsou bez problému schopni rozpoutat nejen lokální, ale možná i celosvětový konflikt nebo něco, co by zásadně postihlo to, čemu se říká západní civilizace. Také žijeme v relativně poklidné části světa, do které se ale valí nejrůznější ekonomičtí migranti, což by samo o sobě nebylo nic tak dramatického, kdyby neexistovalo důvodné podezření, že mnozí z nich si s sebou vlečou středověkou náboženskou zátěž, kterou by tady chtěli proměňovat v reálná pravidla chování všech. A taky tu žijeme s magory, kteří pro mne logickou diskuzi o tom, kdy je záchranný člun plný natolik, že se solidarita mění v sebevraždu, považují za nepřípustnou herezi. Pročež se rozumná diskuze nekoná a tématu se radostně chytili extremisté. Odhadovat v téhle situaci, co se stane za deset let, je naprosto nemožné. A spekulovat, co že bude v roce 2050 u nás nebo jinde, je z mého pohledu za hranicí racionálního jednání.

Ilona Švihlíková

ekonomka

Nelehká otázka pro velmi dlouhý časový horizont. Já předpokládám, že klíčových bude následujících deset let, protože právě teď – i když je Česko na pozici periferie – je Západ v bodu zlomu a otevírají se nové možností vývoje. Za předpokladu naplňování scénáře velké transformace, což je pozitivní scénář, si myslím, že se bude nadále řešit problém ekologické nápravy a technologií – jak to udělat, aby se nám nevymknuly z ruky a neovládla nás umělá inteligence.

Trvalým problémem lidské rasy je hledání nejlepšího společenského uspořádání, což samozřejmě souvisí i s ekonomikou. Ta bude jiná než dnes, v pozitivním scénáři decentralizovaná a na bázi sdílení a sítí, nikoliv hierarchií jako dnes.

Pro Česko jako pro stát bude zásadní vůbec přežít, a tím si bohužel vůbec nejsem jistá. Přežít by měl „alespoň“ český národ, ale to je náš společný úkol.

Aleš Michl

analytik Raiffeisenbank a poradce ministra financí

Snad se toho naše ekonomika dožije. V roce 2020 nám skončí evropské fondy. Tak tři roky se budou ještě dočerpávat, potom čekám kolaps českých veřejných financí, na prachy z Bruselu si všichni šíleně zvykli. Už teď představují polovinu státních investic peníze z Unie.

Takže v roce 2024 bude velká recese, ale když se nezmění režim, tak se z toho časem zase vzpamatujeme.

A v roce 2050? Myslím, že se toho do té doby stane víc než za posledních 35 let, tedy od roku 1980.

Aleš Tůma

analytik Partners

V roce 2050 se na globální úrovni se budou řešit globální problémy. Jenom budou jiné než dnes. A zcela určitě se budou lišit od našich předpovědí. Nehodlám být terčem posměchu svých vnuků, takže tu nebudu psát něco ve stylu příběhů z ABC o tom, že sovětské kombajny budou sklízet obilí na měsíci. Terčem posměchu budou ale spíš dnešní kazatelé apokalypsy a všeobecného úpadku. A zvlášť ti, kteří vidí spásu v některém z odstínů socialismu. Široká dostupnost jejich knih by mohla vyřešit i problém s nedostatkem fosilních paliv. Ano, rizik pro světovou ekonomiku jsou všude mraky, ale kde nejsou rizika, není příležitost.

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom finanční skupiny Roklen

Vzpomínám na nesčetné televizní pořady a úvahy o tom, co všechno bude jinak po roce 2000. Ano, máme drony, máme mobily s foťákem a internetem, ale po Praze pořád jezdí tramvaje z šedesátých let, letním televizním hitem jsou Chalupáři, Karel Gott vyhrává Zlatého slavíka a Jágr válí v hokejových kláních. V příštích 35 letech se něco málo změní víc, než si myslíme, většina ostatního ovšem méně, než teď předpokládáme.

Bude to doba, kdy bude víc a víc států s přebujelým sociálním systémem narážet na jeho limity. Politicky bude velmi obtížné tuto věc řešit, protože na státu bude ve vyspělém světě v té či oné podobě závislejší stále vyšší podíl osob. Už dnes je stále patrnější, že bezprecedentní měnová expanze není s to ekonomiku stimulovat, pakliže není doprovázena strukturálními a fiskálními reformami. Ale strukturálním či fiskálním reformám nebo jinak dlouhodobě prospěšným zásadním změnám brání jak sami politici, kteří se bojí hněvu svých voličů a mají jen krátkodobý výhled („do příštích voleb“), tak korporace, podniky a vlivné organizace, tyjící ze svého napojení na sociální a korporativistický stát. Tyto pijavice budou mít v příštích 35 letech stále těžší život, protože stát prostě nemůže zaopatřit všechny a vyjít vstříc všem. Vzájemný zápas vlivových skupin o stále omezenější zdroje bude polarizovat politickou scénu. K moci se budou drát stále extrémističtější uskupení. Ostatně polarizaci politické scény vykazuje už dnes i taková země, jako je Švédsko. Otázkou už není, jestli k demontáži sociálního státu dojde. Otázkou je, kdy k ní dojde (pravděpodobně do roku 2050) a jak vysoké náklady v nejširším smyslu tohoto slova si tato demontáž vyžádá. Kyvadlo dějin se po této nutné demontáži následně zhoupne zpět ve směru liberálních idejí a hodnot, které jsou nyní silně upozaděny.

Penzijko s finančním bonusem

Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.

Spočítejte si svůj bonus

Sdílejte článek, než ho smažem