Dušan Tříska: Vyčítat Klausovi, že nezabránil tunelování, je nesmysl

Scházíme se spolu v jeho pražské kanceláři v půlce prosince, kdy už má za sebou maraton konferencí a přednášek na téma 25 let od pádu komunismu. Otec kuponové privatizace Dušan Tříska na těchto akcích nesměl chybět. V úvodu našeho povídání sice působí trochu unaveně, ale jakmile se dostáváme ke kuponové privatizaci a tunelování, už zapáleně gestikuluje a snaží se mi vysvětlit, že žádná privatizace nemůže dopadnout politicky dobře. Je to prý moc snadný terč. Je pravda, že už v roce 1990 psal v jednom ze svých článků o privatizování státního majetku, že vítězů je vždycky méně než poražených. A poražení nesnadno uznávají, že prohráli fér. „Musíte si uvědomit, že jsme tehdy dávali hlavu na špalek. Bylo jasné, že kdokoli, kdo by měl privatizaci na starosti, bude později považován za lumpa a zločince. Vezměte si třeba Margaret Thatcherovou, která transformovala do té doby socialistickou Velkou Británii. Pro nás to byla hrdinka, která zachránila Británii. Když tam ale člověk přijel, tak zíral na nenávist, kterou vůči ní lidi měli. Odvážný člověk se v politice málokdy dočká uznání,“ říká smířeně Dušan Tříska s tím, že se u některých lidí cejchu zaprodance nikdy nezbaví. Jedním dechem ale dodává, že rozhodně ničeho nelituje. Kdyby se prý ještě někdy naskytla příležitost, tak se do privatizace s chutí pustí znovu.

Dušan Tříska

Vystudoval Fakultu technické a jaderné fyziky na ČVUT v Praze a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Pracoval v Ekonomickém ústavu ČSAV. Spolu s Tomášem Ježek a Václavem Klausem je považován za hlavního tvůrce kuponové privatizace. Počátkem devadesátých let byl náměstkem ministra financí a k Václavu Kalusovi má blízko i dnes. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze. Je spolumajitel firmy FSP, která se zaměřuje na „projekty nových společensko-ekonomických systémů“.

Na co dnes v souvislosti s děním kolem kuponové privatizace nejvíc vzpomínáte?

Moje nejsilnější zážitky jsou z let 1990 a 1991. Nikdo totiž tehdy netušil, co se má dělat a jak se to má dělat. Byla tu zelená louka, na které se muselo začít stavět. Jezdily za námi největší ekonomické mozky světa, které s námi diskutovaly, jak celou situaci vyřešit. Pro nás pro všechny to byl nezbytný krok do neznáma. Proto se mi nelíbí řeči různých mudrlantů, kteří teď říkají, že se to mělo udělat tak či onak.

Jak se zrodila myšlenka pustit se do privatizace právě tímto způsobem, tedy pomocí kuponů?

Uvědomoval jsem si, že z podniků je potřeba udělat akciové společnosti. Privatizovat se pak nebudou podniky jako takové, ale jejich akcie. To je zcela zásadní věc. Akcie pak bylo potřeba nějakým způsobem dostat mezi lidi. Jedna z prvních zvažovaných variant byla i taková, že se to prostě vylosuje. Nakonec jsme se ale pustili do kuponové privatizace.

Vylosuje? To myslíte vážně?

Jistě. Vy se tomu sice chechtáte, ale ono by to bylo nejspravedlivější. Chápu, že to zní legračně, ale musíte si uvědomit, že jsme chtěli privatizaci provést tak, aby měl šanci každý. Měli jsme před sebou ekonomiku, o které absolutně nikdo nic nevěděl. Všechno bylo deformované centrálním plánováním. Tehdejší ceny a ziskovost podniků měly nulovou vypovídající hodnotu. Akcie firem jsme proto mezi miliony lidí dostali za pomoci kuponů a oni je skutečně ocenili. Princip nabídky a poptávky skvěle zafungoval. Pak už jsme věděli, co lidé chtějí a o co naopak není zájem, a mohli jsme na to reagovat.

Bylo finální technické provedení kuponové privatizace blízko vašim představám, nebo jste musel dělat větší kompromisy?

Takhle velká věc je vždycky o kompromisech. Původně jsem si to představoval tak, že bude menší počet investičních fondů i držitelů kuponových knížek. Dalo by se to regulovat například tím, že by vstupní poplatek nebyl tisíc korun, ale pět tisíc. Lidem se taky nemuselo umožnit dávat do jednoho fondu všech tisíc bodů, ale třeba jen pět set. V tu chvíli by bylo všechno jinak. Možná by šlo o sofistikovanější cestu. Říkal jsem si, že by se mohli účastnit hlavně budoucí kapitalisti. Nikde ale není psáno, že by to nakonec nebylo ještě horší. Václav Klaus mi navíc správně namítal, že by nás pak zbytek národa ukamenoval za to, že jsme ho odřízli ze hry.

Potom jsem ještě bojoval za to, aby nevznikaly hybridní instituce. Byl jsem velký odpůrce částečných privatizací. Firma má být buď státní, nebo soukromá. To, co je mezi tím, je rejdištěm pro korupci a nejrůznější šmejdy. Když jsem prohrál i tenhle boj, tak jsem alespoň navrhoval, ať si stát nechá akcie a dividendu, ale vzdá se hlasovacího práva. Kdekdo se toho zalekl a nakonec to taky smetli ze stolu.

Velká kuponová detektivka

Co zbylo z kuponové privatizace? Jak komu. Mnozí to ještě ani nevědí. Peníze.cz se vydaly po stopách zapomenutých akcií. Najdete s nimi svůj poklad?

• Jak dopadly společnosti z kuponovky a jejich akcionáři
• Co se taky mohlo stát s vašimi akciemi
• Sto miliard! Drobní akcionáři mají v akciích víc než drobné
• Pátrání po vašich akciích začíná
• Kam ty akcie zmizely?
• Akcie na majitele už neplatí, vyměňte si je!
• Jak prodávat akcie
• Jak akcie úspěšně proměnit na peníze
• Péči o své akcie nezanedbávejte
• I drobný akcionář má svá práva
• Drobní akcionáři, byli jste vytěsněni! Všimli jste si?
• Pět rad, abyste už nepřišli o peníze

Nemrzí vás, že spousta lidí považuje vaše dítě, kuponovou privatizaci, za něco, co umožnilo rozkrádání státu ve velkém?

Samozřejmě, že trochu ano. Na druhou stranu to ale není zas tak překvapivé. Podobnou reakci lidí jsem čekal. Nebyli na to připraveni. Zkuste se na to podívat takhle. Policejní stát si s kriminalitou poradí, i když prostředky, které jsou naprosto šílené a neadekvátní. Svoboda pak přináší nejen jiné typy kriminality, ale i její nárůst. Trvalo nám rok a půl, než jsme zjistili, že vchodové dveře činžovních domů musíme zamykat. Dalších X let trvalo, než si lidé začali pořizovat zámky na volanty a na řadicí páky v autech. Že bude i kuponová privatizace spojená s určitou kriminalitou, bylo zřejmé. Upozorňoval jsem na to i v textech, které jsem v té době publikoval. Rád bych ale připomněl, že nemáme žádné důvěryhodné údaje o tom, jak velkého rozsahu tento problém ve skutečnosti byl. Všechno je to spíš ve stylu jedna paní povídala. To číslo určitě není nulové, avšak přesně stanovit se zkrátka nedá. Jsem ale dodnes přesvědčený o tom, že to byla jediná přijatelná cesta. Žili jsme ve vakuu. Právní řád vznikal jako výsledek celého procesu, stejně tak i ceny.

Skutečně to nešlo udělat naopak? Třeba i za cenu toho, že by se celý proces privatizace výrazně protáhl…

Jak byste pak podniky spravedlivě ocenil? Co se týká právního řádu, tak k výsledku jsme museli bohužel dojít bolestivým hledáním. To je daň každé nově vznikající společnosti. Opravdu si myslíte, že dnešní právní rámec a schopnost právo vynucovat je něco, na co jsme měli čekat? Správné mechanismy nám chybí i dnes a mám strach, že to ještě pár generací potrvá. Nechci to ale zamlouvat. K tehdejšímu řešení se hrdě hlásím. Pro mě jako pro ekonoma to byl fascinující zážitek. Vyměnil bych pravou ruku za to, mít příležitost prožít ještě jednou něco podobného.

Takže není žádná legislativní úprava, kterou byste dnes dělal jinak, aby se zabránilo tunelování?

Já mám z té doby plný šuplík podnětů a návrhů, co se ještě dalo udělat v obchodním, občanském a trestním právu. A taky bych mohl říkat, že kdyby mě poslouchali, tak by to dopadlo líp. Něco takového ale nemám zapotřebí. Jsem navíc přesvědčený o tom, že když si s nějakým záměrem vykonstruujete právo, tak tomu společnost stejně uhne jinudy. Vytváření právních rámců je kulturní záležitost, která se vyvíjí stovky let. Bohužel u nás tohle všechno zpřetrhal komunismus. Kvůli němu jsme museli začínat od začátku. Přesto považuji průběh a výsledek privatizace za velký úspěch.

Rád bych ale ještě zdůraznil, že Klausův tým neměl vůbec žádnou kontrolu nad těmito otázkami. My jsme řešili technické ekonomické problémy. Občanský, obchodní a trestní zákoník, systém soudů a další věci ohledně práva dělal někdo jiný. Byl tady přece Pavel Rychetský, byla tady legislativní rada vlády. Já si nemyslím, že by to dělali špatně. Jen tím chci říct, že vyčítat Klausovi, že nezabránil tunelování, je prostě nesmysl.

Například bývalý ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci Tomáš Ježek říká, že stačila jedna drobná legislativní úprava v zákoně o investičních společnostech a fondech, aby se zabránilo nejhoršímu…

Kdyby si Tomáš alespoň vymyslel ještě něco jiného. On ale používá pořád dokola tuhle jednu větičku. Já už na to mám nacvičenou odpověď. Opravdu si nepamatuju, že by kolem téhle jedné formulace v zákoně byl nějaký boj. Navíc by to nic zásadního nezměnilo. Vždycky mě ale fascinuje, že můj ctěný přítel Tomáš Ježek útočí v podstatě sám na sebe. On byl ministrem, předsedou rozpočtového výboru, předsedou Pražské burzy, členem prezidia Komise pro cenné papíry. Proč si to teda nepohlídal?

Ještě bych chtěl zmínit, že disciplínu na trh nepřinese zákon, ale jen postupná konsolidace, kdy se trh vyčistí nejenom od těch nepoctivých, ale i od většiny neumětelů. Lidi se musí naučit, že se nakonec vyplatí připlatit si za lepší služby. Časem si uvědomí, že když si pořizují nejlevnější elektroniku od pochybných dodavatelů, tak asi moc nevydrží. Že když si kupují nejlevnější potraviny, tak si tím kazí zdraví. To samé potřebuje i finanční trh. Tenhle proces ale trvá desítky let. Proto nevěřím na nějaké větičky v zákoně.

Takže tvrdíte, že i kdyby se tehdy majetek správce oddělil od majetku držitelů investičních kuponů, byl by výsledek privatizace stejný a tunelování by se nezabránilo?

Nepochybně. Byl to opravdu tak mohutný proces, že by se nic zásadního nezměnilo. Podvodníci by si našli cestu jinudy.

Sledoval jste seriál České století? Jak se vám líbilo zachycení tehdejší doby a událostí, ve kterých jste sám figuroval?

Díl, ve kterém se věnují i mně a Tomáši Ježkovi, jsem ještě neviděl. Budu si ho muset pustit na internetu. Měl jsem ale možnost sledovat předchozí díl a musím souhlasit s výtkami, že postava Václava Havla byla až příliš upozaděna. To tvrdí i jeho kritici. Já sám jsem ho v životě potkal párkrát, ale vždycky na mě udělal úžasný dojem. Charisma z něj doslova sálalo.

Pokračování: Dušan Tříska: Viktor Kožený v Česku nikoho neokradl

Srovnávat se vyplatí

Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.

Porovnat nabídky dodavatelů

Sdílejte článek, než ho smažem