Kovaná ekonomie: „Heč heč,“ pravil Sheldon Cooper

Lukáš Kovanda | rubrika: Seriál | 30. 9. 2014 | 1 komentář
Naši furianti nejsou v ničem jiní než furianti celého světa. Každý chce ukázat, „že na to má“ – a v touze vypadat před ostatními (a snad i před sebou samým) jako něco víc se pouští do závodů, ve kterých s těmi opravdu zazobanými nemůže držet krok.
Kovaná ekonomie: „Heč heč,“ pravil Sheldon Cooper

Už Karel Marx si všiml, že „dům může být velký nebo malý; dokud jsou domy v bezprostředním okolí srovnatelně malé, uspokojuje veškeré společenské nároky kladené na bydlení. Pokud ale vedle tohoto domku vyroste palác, domek se rázem promění v chýši.“

Zámožní Američané už si dnes paláce celkem běžně pořizují. Dobrá, paláce orientální rozlohy a majestátu to stále ještě nejsou, ale cosi, co se jim blíží, ano. Hitem poslední doby, jak poznamenává ekonom Robert Frank, jsou vlastní taneční sály. Bohatí Američané už zkrátka nechtějí dceřinu svatbu slavit někde v hotelu, byť luxusním, – ne, tančírna musí být u nich doma! A i proto stavějí domy větší a větší, honosné vily, haciendy, paláce. Jak jinak si totiž vysvětlit, počítá Frank, že střední hodnota rozlohy nového domu postaveného ve Spojených státech roku 2007 činila zhruba 214 metrů čtverečních, tedy o téměř padesát procent víc než v roce 1980? Společenská norma toho, co je v USA považováno za standardní bydlení, vzrostla ruku v ruce s tím. Střední hodnota reálné mzdy v USA přitom ve stejném období klesla, takže zjevně nejde o důsledek bohatnutí střední vrstvy (ostatně průměrná suma, za kterou je dnes v Americe vystrojena svatba, stoupla během daného období takřka trojnásobně, po očištění o inflaci).

Kovaná ekonomie

Texty Kované ekonomie připravuje Lukáš Kovanda, hlavní ekonom finanční skupiny Roklen.

Dosud vyšlo:

Vyjednávání o TTIP: Náš muž v zákulisí

Roklen 24

Finanční skupina Roklen, za kterou stojí řada bývalých vrcholných manažerů společnosti Patria, je vznikající unikátní platformou produktů a služeb investičního bankovnictví. Ty budou vyvíjeny přesně podle individuálních potřeb klientů a nabízeny v lepší kvalitě a rychleji než u konkurence. Součástí skupiny je i fundamentální ekonomický portál Roklen24.cz.

Jsme přece jenom opice

Ačkoli zástupci vyšší střední americké třídy často vlastní takové domy a byty, že by je většina ze sedmi miliard lidí planety bez otálení přirovnala málem k paláci, jim samotným mnohdy přijde, že mají – jak pravil Marx – pouhé chýše. Porovnávají se totiž – přiznaně či ne, vědomě nebo podvědomě – s nejzámožnějšími spoluobčany. „Když lidé srovnávají svůj majetek s majetkem jiných lidí, dívají se vzhůru, nikoli dolů,“ píše přední „ekonom štěstí“ Bruno Frey ve své knize Happiness. A Revolution in Economics.

Proč se ohlížejí právě po bohatších? Třeba proto, že se s nimi dostávají často do kontaktu. Nebo proto, že se s nimi setkávají zprostředkovaně, skrze televizi, společenské časopisy i internetové portály, které životní styl nejmajetnějších mnohdy v rámci umného „píáru“ líčí v nejrůžovějších barvách (kdo „na to má“, má pochopitelně i na to, aby to halasně a efektně vytroubil do světa). A tak bydlení bez vlastního tanečního sálu najednou zkrátka není něčím, čím by člověk ohromil, s čím by udělal dojem, na čem by předvedli svůj relativně vysoký příjem a životní standard.

Lidé z vyšší střední třídy chtějí být nebo působit jako ti opravdu bohatí. Jsou ochotní se i zadlužit, přibrat si další úvazek, třeba částečný, nebo za prací dojíždět dál, jen aby svůj životní styl srovnali s tím, o kterém lačně čtou ve společenských časopisech. Ještě nedávno by snad nad vlastní tančírnou mávli rukou, že je to snobárna, teď už se ale nový trend snaží stůj co stůj zachytit. Mnohdy za cenu osobních bankrotů nebo rozvodů.

Neštěstí opičení po bohatších je v tom, že domácí taneční parket nemusí jako znak příslušnosti k „lepším lidem“ stačit navždy. Finanční krize, lépe řečeno splasknutí nemovitostní bubliny ve Spojených státech, které ji přivodilo, je z podstatné části důsledkem takzvané výdajové kaskády, řečeno s Frankem. Tedy procesu, při kterém se ti relativně chudší – například vyšší střední třídy – snaží napodobit (a to i prostřednictvím neodpovědného zadlužení nebo dalších rozkladných životních kroků) životní styl (nej)bohatších. Ti jsou ale stále majetnější: příjmové nůžky se v Americe rozevírají čím dál víc a v rukou nejbohatších se koncentruje stále větší majetek. Vyšší střední třída jako by si neuvědomovala, že jakmile se z domácího tanečního sálu stane něco obyčejného, nejbohatší si zase vymyslí něco nového – třeba letenku do vesmíru, byť by první let měl startovat třeba za dvacet let. Udržet si náskok, ukázat, že mám na víc, že patřím k „jednomu procentu“ nejmajetnějších pro ně bude vždycky snadné. Dohánět takový náskok bude naopak znamenat stále větší a větší nasazení.

Kalkulačka: změna sazby u hypotéky

Ať je to hrad, ať je to chatrč – pokud jste si pořídili bydlení na hypotéku, dřív nebo později budete stát přes otázkou, jestli zůstat po skončení doby fixace u „své“ banky, nebo utéct k jiné. Kalkulačka od Peníze.cz mnohé napoví. Jak se zěmní vaše splátka, když akceptujete nabídku nové úrokové sazby, se kterou přijde vaše banka ke konci fixačního období? 

Poziční závodění

Touha odlišit se a demonstrovat své bohatství je zkrátka nenasytitelná. Pravda, u někoho, třeba u snobů, je silnější, u někoho slabší, ale v zásadě jde o obecný fenomén. Na indickém venkově stačil před lety k demonstraci relativního bohatství rozhlasový přijímač a větrák, v některých částech USA už za chvíli nebude stačit ani palác s vlastním tanečním sálem.

Skutečnost, že lidé si pořizují některé věci (od větráku po letenku na orbit, záleží na okolnostech) z části či výhradně proto, aby demonstrovali své relativní bohatství, je ekonomům dobře známa. Fred Hirsch přišel v roce 1976, ve své knize The Social Limits to Growth, s termínem „poziční statek“. Dostal se s ním nejen do učebnic ekonomie, nýbrž i do 15. dílu třetí série kultovního komediálního seriálu The Big Bang Theory (Teorie velkého třesku):

Scéna: Univerzitní kavárna

Howard (do telefonu): Ano, taky mi chybíš, miláčku. Koukej, už musím jít, ale uvidíme se dnes? Dobře. Pa, pa. Ano, pa, pa. Ne, ty zavěs první. Ahoj?

Raj: Kámo, jsem rád, že sis konečně našel přítelkyni, ale opravdu musíš takhle cukrovat přímo před náma všema, kteří ne?

Shledon: Vlastně – možná opravdu musí. Existuje totiž ekonomický koncept známý jako poziční statek, podle něhož je určitý objekt svým majitelem ceněn jenom proto, že není vlastněn jinými. Pojmenování navrhl v roce 1976 ekonom Fred Hirsch, aby jím nahradil hovorovější, ale méně přesný výraz heč heč.

Opravdu, v některých druzích zboží či statků (pozičním statkem ale může podle Hirsche být třeba i vysokoškolský diplom z prestižní univerzity) spatřují lidé hodnotu zčásti nebo dokonce výlučně proto, že je (zatím) nevlastní ostatní. Člověk, který si jako první nechal ve svém rozlehlém domě postavit taneční sál, odvozoval jeho hodnotu nejen z ještě komfortnějšího bydlení, nýbrž i z toho, že jím demonstroval své relativní bohatství, svoji relativní pozici v rámci pomyslného žebříčku bohatých v dané lokalitě. Hodnota jeho haciendy zkrátka z části spočívala v tom, že se majitel mohl z jeho přepychových oken rozhlížet po okolí a dělat – vyřčené či nevyřčené – heč heč na všechny okolo. Na ty, kteří právě zjistili, že jejich dům, o kterém dosud měli celkem valné mínění, není ničím jiným než obyčejnou chýší.

Lidé dokonce někdy zajdou tak daleko, že si zboží či produkt kupují jenom a pouze proto, že ho ostatní nevlastní – míra takzvané pozicionality takového statku je stoprocentní. Někdo si třeba nechá postavit taneční sál, ale ten ho baví, jen dokud se s ní může předvádět před ostatními. Jakmile má takový sál v okolí kdekdo, dojde mu, že jediným důvodem jejího pořízení bylo to, že mohl z parketu dělat pomyslné (nebo skutečné) heč heč na ostatní. Jinak pro něj sál má nulovou hodnotu – nebaví ho ani tango, ani valčík a své dvě dcery už stačil provdat. Vlastně má hodnotu zápornou: jsou s ním spojené nemalé udržovací náklady, třeba na vytápění. A případný pronájem – například společnosti pořádající taneční kurzy – pokud by vůbec připadal v úvahu, už by také nevynesl tolik jako kdysi. Včerejší heslo Zítra se bude tančit všude totiž v tomto případě došlo naplnění.

Anketa

Poměřujete se s ostatními, co kdo má a nemá? Snažíte se dohánět ty, co mají?

Ničím, tedy jsem (bohatý)

Je to všechno prostě jako v hledišti při koncertu nebo sportovním klání. Kdo si stoupne první, zlepší svoji relativní pozici v tom smyslu, že na pódium, hřiště, kurt či kluziště vidí lépe. Jakmile s ním však začnou pozičně závodit ostatní, tedy začnou si také stoupat, „hodnota“ stání klesá, až nakonec spadne na nulu. To, když se postaví celé hlediště. Nakonec se všichni mají hůře, protože nikdo nevidí lépe, ale všechny bolí nohy od stání. Jak řekl Marx (ovšem Groucho Marx, americký komik), „nechci být členem žádného z klubů, který by mě přijal za svého člena“ – „hodnota“ stání je nulová, když se můžou postavit všichni okolo.

V případech spíše ojedinělých, nicméně nikoli nepředstavitelných, může být vyústěním prekérní situace, kdy celé hlediště stojí, to, že si jistý divák jako první „troufne“ sednout nebo rovnou odejde. Může tím chtít demonstrovat kupříkladu to, že je jeho relativní příjem na takové úrovni, že si raději sedne nebo hlediště úplně opustí a půjde na ten koncert třeba zas někdy jindy, než aby se snižoval k nepohodlí a k tomu, že stojí na špičkách a s ostatními trapně soupeří o lepší výhled. Ostatně i znehodnocováním statků lze někdy demonstrovat svoji relativní pozici. Náčelníci tichomořského kmene Kwakiutlů sice neznehodnocovali lístky na koncert nebo na hokej, ale zato okázale ničili kánoe nebo pálili houně. Dělo se tak v rámci rituálu potlače. Pokud jejich kmenový rival nebyl s to podobně bez otálení – vnímaného jako slabost – sprovodit ze světa srovnatelné množství statků, jeho reputace utrpěla a relativní pozice vůči odhodlanějšímu rivalovi v rámci kmene klesla. Ekvivalentem dnešní doby může být připalování doutníků bankovkami vysoké nominální hodnoty, pověstná to kratochvíle (nejen) zlaté mládeže v moskevských nočních klubech.

Jak vidno, soupeření o společenský status nabývá různých podob, historicky i geograficky. Jisté se zdá být jedno: s lidským pokolením bude tak dlouho, jak dlouho bude člověk člověkem. 

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda

Hlavní ekonom finanční skupiny Roklen. 

Člen správní rady think-tanku Prague Twenty. Přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE, kromě jiného vlastní předmět pop-ekonomie. Publikoval na sto rozhovorů s významnými světovými ekonomy, včetně řady laureátů Nobelovy ceny (Paul Samuelson, Ronald Coase, John Nash, Robert Solow, Harry Markowitz a další), a s dalšími osobnostmi typu Roberta Kiyosakiho či Bjørna Lomborga. Řadu z nich jste mohli číst na Finmagu

Lukáše Kovandu můžete sledovat také na Twitteru.

Knižně

Srovnávat se vyplatí

Srovnávat se vyplatí

Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.

Sdílejte článek, než ho smažem

Líbil se vám článek?

+48
AnoNe
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem 1 komentářů

Nejlevnější aplikace na trhu. Zpracujte si daňové přiznání pro fyzické osoby v roce 2024 v jednoduché online aplikaci. Pro naše čtenáře exkluzivní sleva 10 %.

DníHodinMinutVteřin
Slevový kód: PENIZE1O
Vyplnit přiznání

Pokud chcete řešit daně po staru, máme pro vás chytré formuláře.

A tohle už jste četli?

Kovaná ekonomie: Trautenberk versus Kate Moss. Kdo je šťastnější?

23. 9. 2014 | Lukáš Kovanda

Kovaná ekonomie: Trautenberk versus Kate Moss. Kdo je šťastnější?

Druhdy bývalo znakem spokojenosti a blahobytu pěkně klenuté bříško. Časy se mění.

Petr Houdek: Tisíc vzdělaných spotřebitelů je lepší než tři regulátoři

31. 8. 2013 | Ondřej Tůma

Petr Houdek: Tisíc vzdělaných spotřebitelů je lepší než tři regulátoři

Zatímco „ekonomové bez přívlastku“ mají někdy tendenci motivaci člověka k takovému či onomu jednání vysvětlit jen finančním či hmotným ziskem, behaviorální ekonomové, jako je Petr Houdek,... celý článek

Petr Houdek: Když neumíte hospodařit, je vám výhra v loterii na nic

24. 8. 2013 | Ondřej Tůma | 9 komentářů

Petr Houdek: Když neumíte hospodařit, je vám výhra v loterii na nic

Ekonomie už nám vysvětlila, jak bychom se měli v určitých situacích chovat. Behaviorální ekonomie, o které jsme si povídali s Petrem Houdkem, se snaží najít vysvětlení, proč se tak... celý článek

Nevěřte pohádkám. Němci jsou pořád nejbohatší

19. 4. 2013 | Michal Kašpárek | 4 komentáře

Nevěřte pohádkám. Němci jsou pořád nejbohatší

Sever Evropy nejen že je movitější než jih, ale taky rychleji dál bohatne.

Očima expertů: Bohatí kontra nahatí. Sociální nůžky se dál rozevírají

1. 7. 2011 | Ondřej Tůma | 30 komentářů

Očima expertů: Bohatí kontra nahatí. Sociální nůžky se dál rozevírají

Přečtěte si, co si o zvyšování rozdílu v příjmech bohatých a chudých myslí ekonomové Petr Mach a Markéta Šichtařová, politolog Jiří Pehe, socioložka Jiřina Šiklová, podnikatel Tomio... celý článek

Partners Financial Services