Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Tomáš Prouza: Stát léta ignoroval důležité věci. Teď máme nůž na krku!

| rubrika: Rozhovor | 28. 6. 2014 | 4 komentáře
„Když nenapravíme, na co se tady poslední roky kašlalo, tak to může vést nejen k tomu, že nezahájíme další čerpání z fondů Evropské unie, ale že budeme v řadě jednání tahat za kratší konec. Zbytečně teď máme nůž na krku,“ říká v exkluzivním rozhovoru státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza.
Tomáš Prouza: Stát léta ignoroval důležité věci. Teď máme nůž na krku!

Na Úřad vlády nastupoval do funkce státního tajemníka pro evropské záležitosti letos v únoru. Dědictví, které mu zanechaly předchozí vlády, se mu ale vůbec nezamlouvá, a tak ve výčtu toho, čím se dnes musí ve své funkci nejvíc zabývat, jmenuje také „žehlení dřívějších průšvihů“. „Pro předchozí vlády to bylo nepohodlné, takže se rozhodly, že evropské záležitosti budou řešit stylem po nás potopa,“ říká rozladěně ekonom Tomáš Prouza, kterému média často přezdívají „pan Evropa“. Když se s ním bavíte, tak vás brzy přesvědčí o tom, že se při politických vyjednáváních na mezinárodní úrovni cítí jako ryba ve vodě. Aby také ne. Už v letech 2004 až 2006 působil jako náměstek ministra financí pro finanční sektor, vztahy s Evropskou unií a zahraničím a na starost měl také fiskální politiku a přípravy na zavádění eura. Pak léta působil jako expert ve Světové bance, kde se se svým týmem soustředil na oblast finančních služeb a regulace v evropském a středoasijském regionu. Jeho úkolem však dnes nebude o přínosu našeho působení v Evropské unii přesvědčovat jen politiky, ale také běžné občany a novináře, což může být paradoxně mnohem obtížnější práce. Diskuze o evropských záležitostech se u nás totiž, jak sám uznává, vede většinou v emocionální rovině, kde hrají hlavní roli pomazánkové máslo a žárovky.


Tomáš Prouza

Tomáš Prouza

Na fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze vystudoval mezinárodní obchod a mezinárodní politiku a diplomacii. Na Open University získal titul MBA. 

V roce 2000 založil finanční portál Peníze.cz, který následující čtyři roky řídil. Poté působil tři roky jako náměstek ministra financí Bohuslava Sobotky se zaměřením na analýzu a legislativu finančního trhu, fiskální politiku, zavedení eura a mezinárodní vztahy. Následující čtyři roky byl v představenstvu finančněporadenské společnosti Partners. Od konce roku 2012 působil ve Washingtonu ve Světové bance a se svým týmem se věnoval oblasti finančních služeb a regulace v evropském a středoasijském regionu. 

V únoru roku 2014 nastoupil do funkce státního tajemníka pro evropské záležitosti. Státního tajemníka můžete sledovat i na Twitteru.

Co vlastně obnáší funkce státního tajemníka pro evropské záležitosti? Jak vypadá vaše pracovní náplň?

Ve zkratce by se dalo říct, že státní tajemník má všechno vědět a má být schopný odchytávat potenciální problémy, případně žehlit průšvihy, které vzniknou. Musí mít horizontální přehled o všem, co se týká České republiky a má nějakou souvislost s Evropou. Musí mít také cit pro to, aby posoudil, co je pro Česko v daný moment skutečně priorita a za co je potřeba bojovat. A musí dokázat vládě připravit podklady tak, aby mohla rozhodovat co nejefektivněji.

Věřte, že takové práce je tu vzhledem k dědictví po předchozích vládách skutečně spousta. Stát totiž léta ignoroval a neřešil důležité věci a teď, když dochází na lámání chleba, je nutné řadu problémů bezpodmínečně a rychle vyřešit. Když nenapravíme, na co se tady poslední roky kašlalo, tak to může vést nejen k tomu, že nezahájíme další čerpání z fondů Evropské unie, ale že budeme v řadě jednání tahat za kratší konec. Zbytečně teď máme nůž na krku a pod tlakem řešíme věci, které měly být už dva nebo tři roky hotové.

Buďte prosím konkrétnější. V jakých oblastech to nejvíc hoří?

Některé věci se podařilo vyřešit poměrně rychle. Důležitý je zákon o státní službě, který už je naštěstí na dobré cestě. Hodně kritizovaná byla také legislativa okolo zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, což byl přesně případ toho, co se dlouho vůbec neřešilo, ale na poslední chvíli za účasti mnoha rezortů se podařilo dotáhnout. Místo dnešního sprintu mělo být řešení na stole už dva roky.

Složitým tématem spojeným s možností čerpat evropské fondy je regulace vodohospodářství, protože se vláda musí rozhodnout, kdo má být regulačním orgánem. Naprosto klíčovou věcí je ale to, jak přesně nastavit čerpání evropských fondů, jak budou fungovat řídicí orgány, jaké bude metodické prostředí, jaký bude informační systém, ve kterém se vše bude sledovat. Ministerstvo pro místní rozvoj v tom odvádí spoustu dobré práce, navíc dobře víme, jak se nám špatné nastavení v minulosti vymstilo.

K čerpání fondů se ještě dostaneme. Řekněte mi ale, jak v tuhle chvíli pohlíží na Českou republiku zástupci zemí jádra Evropské unie? Co pro ně teď znamenáme a co je v souvislosti s námi nejvíc zajímá?

Přijde mi, že jsou všichni rádi, že jsme zase zpátky. Nedokázali totiž pochopit, co se s námi poslední roky dělo. Země, která je ve středu Evropy, zkrátka nemůže stát někde na okraji. Nechápali náš klasický český přístup, kdy člověk neví, co vlastně chce, ale nedá pokoj, dokud to nedostane. Můžete mít v Bruselu extrémní pozici, ale když to dokážete vysvětlit a vyargumentovat proč, tak to všichni respektují a snaží se vám vyjít vstříc. Když ale neumíte vysvětlit, proč něco chcete, tak všichni ostatní krčí rameny a ignorují vás.

Komentář Michala Kašpárka: Cucací mentalita?

„Všimněte si třeba point bilancí deseti let v Evropské unii: Nebýt v EU, je Česko o tři biliony chudší; Vysočina v EU: Miliardy pro kraj; Co přineslo členství v Evropské unii českým obcím. Médiím dominuje účetní pohled, přesněji jediná polovina účetního pohledu. Dlouho se hledá zhodnocení toho, co Česko naopak přineslo Unii. Nebyla to totiž žádná sláva: hlavně masy pasivně-agresivních kašpárků, kteří jednu minutu vyhrožují, že ‚jim to osladíme‘, a druhou poníženě škemrají o miliardy na bezúčelné vylévání betonu a vršení cihel. Kteří se můžou potento pýchou, že hodná Unie chrání olomoucké tvarůžky a valašský frgál, ale zároveň je pro ně do nebe volající byrokracií, že má zlá Brusel nároky na rum a máslo.“

Česko teď ale není příliš „proevropsky“ naladěné. Dalo by se dokonce říct, že euroskepticismus je tu v módě. Jak proti tomu chcete bojovat?

Pozor, já si nemyslím, že by tu byl euroskepticismus v módě. Jen z něho udělalo módu pár politiků a novinářů, kteří si na tom staví velmi pohodlnou kariéru. Pokud bychom byli skutečně euroskeptická země, tak nebude výsledkem voleb do Evropského parlamentu to, že osmnáct z jednadvaceti mandátů mají proevropské strany. Že euroskepticismus není nosné téma, ale nevyplynulo jen z evropských, ale i posledních parlamentních voleb. Kdyby jím bylo, tak strany, které si na tom staví svůj program, budou mít dvacet až třicet procent a ne čtyři nebo pět.

Nemůže to ale ještě přijít? Ve volbách do Evropského parlamentu uspěli například Svobodní, kteří se tímhle směrem profilují. Teď je možná bude brát víc lidí vážně a to se může projevit i v masivnějším nárůstu preferencí. Nebo ne?

Já si myslím, že ne. Když si sečtete hlasy euroskeptické platformy v České republice, tak to vždycky bude zhruba deset procent a ne o moc víc. Tyhle strany si budou spíš brát voliče mezi sebou. Z mého pohledu je to zkrátka marginální názor, který bude samozřejmě nadále generovat nějaké hlasy, navíc je bude generovat mnohem pohodlněji , než dokážou strany, které si uvědomují, že není jiná cesta, než se účastnit evropské integrace. Kritizovat a nenabízet řešení je totiž jednodušší, ale nějaký větší volební úspěch bych tady nehledal.

V této souvislosti bych ještě rád zmínil průzkum, který Česká televize dělala pro pořad Otázky Václava Moravce ke sto dnům vlády. Výsledkem bylo, že lidem se na vládní politice nejvíc líbí právě to, že nás vláda opět přiblížila Evropě. Kdybychom tedy byli euroskeptická země, byl by ten průzkum dopadl určitě jinak.

Anketa

A jaký je váš postoj k Evropské unii?

Máte pravdu, že co se týče počtu mandátů, euroskeptické strany ve volbách do Evropského parlamentu zas tak neuspěly. Alarmující byla ale volební účast, která u nás jen tak tak překročila 19 procent; hned po Slovensku byla nejnižší v celé Evropské unii. Neberete to jako varovný signál, že Čechy evropské záležitosti nezajímají?

Důvodů, proč byla tak nízká volební účast, je několik. Musíme si uvědomit, že vláda je tu ještě hodně čerstvá a navíc neměla žádný průšvih, takže nikoho nemotivovalo jít k evropským volbám proti ní protestovat. Spousta lidí si podle mě řekla, že vlastně necítí žádný problém. Ekonomice se zase začíná dařit, nezaměstnanost pomalu klesá, vláda se chová normálněji než ty předchozí, takže nikdo neměl nějakou výraznou potřebu jít k volbám. Pokud byla někde v Evropě silná volební účast, tak to bylo buď tam, kde jsou volby povinné, anebo v zemích, které mají nějaký zásadní domácí problém. V Británii šla spousta lidí volit kvůli vnitropolitické situaci, ve Francii to bylo fakticky protestní hlasování proti stávající vládě.

Hlavní příčinou nízké účasti v eurovolbách je i to, že řada lidí nerozumí tomu, co je vlastně Evropský parlament. Pořád to vnímají tak, že české zájmy má hájit vláda. Spousta evropských témat se totiž obvykle probírá před volbami do Poslanecké sněmovny a lidé pak mají pocit, že vybírají toho, kdo bude lépe hájit české zájmy. Tohle vnímání je potřeba změnit a musíme hledat cesty, jak lépe vysvětlit roli Evropského parlamentu.

V květnu Úřad vlády představil studii, která vyhodnocuje ekonomické přínosy našeho desetiletého působení v Evropské unii. Co vás vedlo k jejímu vypracování?

Pro mě bylo vždycky naprosto nepochopitelné, že celá evropská debata se v Česku vede téměř výhradně v emocionální rovině. Pokud Češi něco o Evropské unii vědí, tak jsou to pseudokauzy rozebírající zahnuté banány, pomazánkové máslo a žárovky. Už ale nevnímají to, co se děje kolem. V jiném průzkumu veřejného mínění, který po evropských volbách dělala také Česká televize, vyšlo to, že si čtyřicet devět procent respondentů nevšimlo žádných přínosů českého členství v Unii. To mě naprosto šokovalo. Když jezdím po České republice a vidím, kolik se toho díky evropským penězům postavilo, a když se podívám na všechny ty firmy, které žijí z toho, že bez jakýchkoli bariér exportují po celé Evropské unii, tak nedokážu pochopit, že jen půlka lidí v našem členství vidí nějaký přínos. To je velký problém. Je to do určité míry dáno tím, že kritiků Evropské unie jsme měli vždycky spoustu, ale nikdy tu nebyl žádný stejně hlasitý obhájce. V případě, že se vede jenom emocionální diskuze, tak je pomlouvání a shazování mnohem snadnější. Proto jsme se rozhodli vypracovat ekonomickou analýzu našeho členství a v podobných analýzách budeme pokračovat i nadále. Byli bychom rádi, kdyby se tu diskutovalo o datech, číslech a širších souvislostech, a ne o tom, co je hezké jen jako novinový titulek.

Studie

Shrnutí studie, která si vzala za cíl popsat ekonomické přínosy členství Česka v Evropské unii jsme přinesli exkluzivně s předstihem:

Řada lidí, se kterými jsem se o této studii bavil, ale upozorňuje na to, že ji vypracovali samí proevropští ekonomové a že jsou proto její závěry příliš jednostranné…

To jsme ale zpátky u té emocionální kritiky, o které jsem mluvil. Vypouštět jedovaté sliny umí každý. Pokud to ale myslí vážně, tak součástí studie je i zveřejněná metodika – ať mi tedy dokážou, že je špatná. Když ale řeší jen to, kdo studii napsal, tak to pro mě není téma k diskuzi.

Dobře, zkusím být trochu konkrétnější. Studie došla k závěru, že nám členství v unii přineslo 3,1 bilionu korun. Kritizována je ale použitá kumulativní metoda načítání prostředků, tedy to, že peníze v ekonomice dál pracují a zhodnocují se. Jak můžeme vědět, že byly prostředky využité skutečně efektivně? Dá se něco takového vůbec objektivně vyhodnotit?

Vezměte si příklad. Před deseti lety tu díky našemu vstupu do Evropské unie dokázala nějaká firma zvýšit svůj export o třicet procent a zaměstnat dalších sto padesát lidí. To se pak projevuje na výkonu firmy a hospodářství celých deset let a každý rok se ten efekt načítá. Nekončí to jen tím prvním rokem. Tohle je základní princip všech analýz hodnotících dopady různých reforem.

Na druhou stranu je ale pravda, že především při využívání dotací z fondů Evropské unie to v minulosti s efektivitou nebylo moc dobré. Z toho důvodu jsme původní odhad benefitu, který nám vycházel zhruba na dvě procenta HDP ročně, nakonec snížili až na 1,1 procenta. Chtěli jsme být konzervativní a počítat s tím, že čerpání z evropských fondů bylo často neefektivní nebo pomalé.

Když jste studii představovali novinářům, tak se bouřlivě diskutovalo také o tom, zda jsou v ní dostatečně vyčísleny a započítány náklady na regulace, které musíme podle směrnic Evropské unie dodržovat. Nedošlo ze strany tvůrců studie k podcenění výdajů spojených s evropskou regulací?

To bych bral v situaci, kdy by platila teorie, že Česko můžeme obehnat několikametrovou zdí a že dokážeme ekonomicky žít jen na území naší republiky. Pak bychom se mohli zamýšlet nad tím, jestli by byla domácí regulace výrazně levnější než ta evropská. Rád bych ale připomněl, že tohle téma je u nás hodně démonizované. Nejhorší následky totiž nezpůsobuje samotná evropská regulace, ale kreativita poslanců v našem parlamentu.

Jsme malá ekonomika, která je hodně závislá na exportu. Pokud bychom nebyli členy Unie, tak bychom sice měli nějakou národní regulaci, ale kdyby české firmy chtěly fungovat na evropském trhu, tak by se stejně musely řídit i evropskou regulací. Nakonec bychom skončili v situaci, že bychom stejně transponovali evropská pravidla, ale bez šance je jakkoli ovlivňovat. Tím se dnes hodně zabývá i Norsko nebo třeba země na východ od hranic Evropské unie. Pokud chtějí přilákat zahraniční investory, tak jim to musí co nejvíc zjednodušit a měřítkem je zkrátka evropská legislativa. Teorie, že bychom tady měli vlastní pravidla a ta evropská úplně ignorovali, je prostě konstrukt z říše snů, zcela ignorující ekonomickou realitu.

Pokračování: Čekal jsem stohy analýz s tvrdými čísly. Nebylo tu nic

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

+11
Ano
Ne

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

29. 6. 2014 19:23, ironik

Problém vězí v tom že EU je jen ozdobou pro rádoby politiky kteří nemají uplatnění v běžném životě,a jsou hnáni svým zbytnělým EGEM, toužící sloužit sami sobě za peníze daňových poplatníků, je lhostejno z kterého státu ! !

Reagovat

 

+7
Líbí
Nelíbí

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

29. 6. 2014 20:38

Buďme rádi, že nás při jednání s evropskými politiky někdo takový zastupuje. Ti předchozí bambulové byli hrozní.

Reagovat

 

-3
Líbí
Nelíbí

Další příspěvky v diskuzi

3. 7. 2014 | 7:18 | Příznivce

Konečně odborník. Držím palce a přeji hodně úspěchů. Příznivce více

29. 6. 2014 | 20:38

Buďme rádi, že nás při jednání s evropskými politiky někdo takový zastupuje. Ti předchozí bambulové byli hrozní. více

29. 6. 2014 | 19:23 | ironik

Problém vězí v tom že EU je jen ozdobou pro rádoby politiky kteří nemají uplatnění v běžném životě,a jsou hnáni svým zbytnělým EGEM, toužící sloužit sami sobě za peníze daňových poplatníků, je lhostejno z kterého státu...více

28. 6. 2014 | 11:59 | hordubal

EU je prave to plytke misto pro vecne teoretiky typu pana Prouzy. System,ktery umozni,aby se v evropskem parlamentu valely za statni penize kreatury typu Spidly nebo Ransdorfa a aby tam mohli kandidovat lide typu agenta Stb...více

Čtenáři také navštívili

5. 7. 2014 |  | 11 komentářů

Tomáš Prouza: Čekal jsem stohy analýz s tvrdými čísly. Nebylo tu nic

Při svém prvním angažmá pro stát získal přezdívku pan Euro. Na přijetí společné měny se ho tedy musíme prostě zeptat. „Každá debata by měla stát na dobré analýze,“ začíná odpověď státní tajemník pro evropské...

20. 6. 2014 |  | 5 komentářů

Očima expertů: Chystá se nová obchodní smlouva mezi Evropou a USA. Komu k dobru?

TTIP, Transatlantické obchodní a investiční partnerství. Evropská unie se Spojenými státy vyjednávají dohodu o volném obchodu a investicích. Optimisté se těší na příval nového zboží i služeb, vyšší konkurenci,...

30. 5. 2014 |  | 3 komentáře

Očima expertů: Do nebíčka, nebo do peklíčka? Má Česko přijmout euro?

Mělo by se Česko snažit o co nejrychlejší vstup do eurozóny? Jaké jsou pro nás klady a zápory společné evropské měny? A neztratili bychom – pokud ji vůbec máme – definitivně hospodářskou suverenitu? Přečtěte...

20. 5. 2014 |  | 2 komentáře

Planeta Evropa. Vítejte mezi mimozemšťany

Evropská unie může našincům připadat jako svět sci-fi a její instituce jako mimozemské civilizace. Nejspíš i proto jich tak málo volí poslance Evropského parlamentu.

16. 5. 2014 |  | 6 komentářů

Očima expertů: Deset let v EU. Vyplatilo se nám členství? A co kdybychom řekli ne?

Jak přínosné bylo pro českou ekonomku desetiletí v Evropské unii? Zeptali jsme se státního tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzy, ekonomů Pavla Kohouta a Petra Macha, politologa Jiřího Pehe...

Naposledy navštívené

Články

Produkty a instituce

Kalkulačky

Poradna

Finanční subjekty

Nabídky práce

Obchodní rejstřík

Osoby v obchodním rejstříku

Části obce

Městské části

Obce

Okresy

Témata

Optimální portfolio, Makroekonomie, Konsolidace půjček, mkreditka, diners club, moneycard fix, visa axa club, era kreditka, Spoluvlastnické vztahy, SVS ČR, dodavatelské řetězce, internetové sázení, Pavel Jirák, Notářská komora ČR, finanční ústav, chrastítka, hodnota podniku, fitness

4AY8691, 4C36508, 3Z96693, 3Z96686, 3Z96688

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2016 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK