Očima expertů: Jaký byl rok 2012? Největší zklamání, největší radost

Končí první pracovní týden roku 2013. Když se ohlédneme přes rameno, jaký byl rok uplynulý, na první pohled vidíme ledacos, většinou však nic moc pozitivního: Evropská unie se opět neodhodlala opravdu řešit svoje dlouhodobé trable, doma v Česku všechno připomínalo pimprlové divadlo olbřímích rozměrů. S tím by se aspoň dalo ucházet o zápis do Guinnessovy knihy rekordů, ale nikdo o něj nepožádal. Třeba by se ale dalo najít něco pozitivního, hodilo by se to.

Jaký byl rok 2012 očima expertů? Co je nejvíc zklamalo, ale především – co je nejvíc potěšilo?

Jiří Skuhrovec

ekonom, analytik EEIP

Zklamala mě „transparentní“ novela zákona o veřejných zakázkách, která toho reálně moc nezměnila. Jelikož dodržování toho zákona se dlouhodobě příliš nevynucuje, tak spíš přidala administrativu slušným zadavatelům, než aby vážně dopadla na ty neslušné.

Potěšilo mě, že se u nás začalo reálně bojovat s korupcí. Místy.

Klára Samková

advokátka

Z uplynulého roku jsem vyloženě nepotěšená. Tak nepotěšená, že nemohu najít nic, co mne vyloženě potěšilo. Snad jen to, že nebylo ještě hůře, což ovšem je přesně ten směr, který má v dalším roce velmi výrazné možnosti rozvoje. Rozum mi skutečně zůstává stát nad politickými skandály typu vláda podporovaná stranou, která do parlamentu nekandidovala, totiž LIDEM. Byla tu vlastně permanentní vládní krize a neustálé korupční skandály kdekoho; ty vlastně už nikoho nezajímají. Takže, abych se vrátila na začátek, jsem kromobyčejně překvapena a potěšena, že v této zemi ještě vůbec něco funguje, například vůbec nějaký byznys…

P. S.: Mám jednoho klienta, který provozuje továrnu na opravy strojů, například stotunových bucharů. Svážejí mu je k opravě z celého světa. Když mám depresi, zajdu se k němu podívat na třímetrové ozubené kolo nebo takovou padesátitunovou pusinku a je mi hned lépe, takže díky za každý buchar, jehož tepoucí srdce udržuje i tuto zemi v pohybu.

Cyril Höschl

psychiatr a pedagog

Nejvíc mě potěšil projev „hodnotové“ diplomacie České republiky v podobě záporného stanoviska při hlasování o uznání pozorovatelského statutu Palestiny v OSN. Z celé Evropy jedině Česká republika dokázala vzít v potaz to, že Palestina odmítá uznat právo Izraele na existenci a ovládají ji dvě znesvářené frakce, z nichž jedna je teroristická a druhá teroristická byla, což by v civilizovaném světě mělo být absolutně nepřijatelné. Také mne moc potěšilo několik úspěšných policejních akcí, jež slibují nastolit přece jenom více pořádku a spravedlnosti, včetně potírání korupce, což je ovšem nekonečný zápas. Největším zklamáním pro mě je, když se dožívám levicových opatření (například zvyšování daní) od pravicové vlády. A o „daňovém přiznání, jež by se vešlo na korespondenční lístek“ si mohu nechat jen zdát.

Petr Mach

politik a ekonom

Zklamáním byl pro mě souhlas našeho parlamentu se změnou Smlouvy o fungování Evropské unie, která umožňuje vytvoření dluhového mechanismu, takzvaného Evropského stabilizačního mechanismu. Potěšilo mě, že prezident Klaus tu změnu odmítl podepsat. Zklamalo mě, že Evropská unie na to kašle a činnost Evropského stabilizačního mechanismu zahájila i přesto, že k tomu nemá mandát.

Tomáš Sokol

advokát

V rovině ryze politické oboje naplňuje jeden děj. Na začátku bylo jisté znechucení z faktu, že byla paní Peake jmenována ministryní obrany. I když předvedla své bývalé straně vskutku excelentní politickou a morální věrolomnost, pro získání postu ministryně by měla platit poněkud jiná kritéria. Takže mě logicky potěšilo, jak rychle a za jakých okolností zase vyletěla. Nepěkný je hon některých soudců na věřitele, který se projevuje tím, že jim nechtějí přiznávat náhradu nákladů právního zastoupení a nutí je tak, aby zdražovali své služby. Potěšující pak je, že především jejich kolegové hovoří o tom, že jediným motivem takového jednání je závist. A odmítají se takových sociálních tanečků účastnit.

Ladislav Jakl

ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky

Zklamala mě absence reforem. Žádné nepřišly. Naopak, některé kroky míru přerozdělování a sílu státu jen posílily, například důchodové změny nebo zvýšení DPH.

Potěšilo mě vedení ČNB, pro které hájení našich zájmů a naší koruny není prázdným pojmem.

Petr Hampl

podnikatel a sociolog

Největší zklamání: Že navzdory tomu všemu, co se děje u nás i v zahraničí, si většina lidí pořád ještě odmítá připustit, že stát je nepoužitelný pro řešení téměř jakéhokoliv problému. Pořád ještě vládne přesvědčení, že problém není v systému, ale v jednotlivých lidech. Takže reakcí na státní selhání je vytváření programů, které povedou k ještě horším státním selháním, která… Nebo jinými slovy, pořád ještě nasloucháme těm moralistům, kteří tvrdí, že mravní úpadek je příčinou politicko-ekonomických problémů, nikoliv důsledkem. Proto jsme ztratili další rok a naše země je na tom zase o kousek hůř.

Co mě potěšilo: Osvobození Víta Bárty. Ať si už o straně Věci veřejné myslíme cokoliv, od začátku bylo zřejmé, že se Vít Bárta nedopustil ničeho špatného a že byl trestán pouze za to, že patří do skupiny profesionálních politiků, o níž všeobecné přesvědčení říká, že je zkorumpovaná a že zavinila současné problémy. Bylo také zřejmé, že soudce Šott vynesl zcela nesmyslný rozsudek, aby se zavděčil médiím a připravil si tak kariérní vzestup. Od paní soudkyně Löffelmannové byl akt statečnosti, že ten rozsudek zrušila. Je skvělé, že v Čechách takoví lidé jsou.

Jan Keller

sociolog a pedagog

Určitým zklamáním se pro mne stalo odvolání Karolíny Peake v samém závěru roku. Vydržela v křesle pouhých osm dnů a odvolána byla přímo v předvečer avizovaného konce světa. Myslím si, že není zodpovědné ponechat celou zemi právě v den, kdy má přijít konec světa, bez ministra obrany.

V roce 2012 mne nejvíce potěšila možnost nákupu jednokorunových firemních dluhopisů. V době, kdy obyčejní občané včetně důchodců a rodin s malými dětmi jsou odíráni zvyšováním daní až na kost, naskytla se mi možnost uložit si své peníze skutečně zajímavým způsobem. Z úroků firemních dluhopisů nemusím platit státu ani korunu po celou dobu, kdy budu jejich držitelem. Mohu se tak společně s vládou Petra Nečase smát těm naivkům, kteří berou vážně slova o záchraně státních financí. Celý rok 2012 jsem prožil radostně a s dobře uloženými finančními přebytky na kontech korunových, eurových i dolarových. Část z nich hodlám využít na jaře při výhodných dražbách prvních částí majetku restituovaných církvím.

Petr Teplý

ekonom

Podobně jako loni mě i letos nejvíce zklamali politici. Současná vládní garnitura systematicky prokazuje, že ji nejde ani tak o dobro českého národa, jako o vlastní prospěch. Důležité reformy jsou schvalovány narychlo bez adekvátních analýz. Kmotři dělají rozhovory do novin a smějou se národu. Důsledkem je prázdná státní kasa a smějící se mafie (nebo spíše maKie dle příjmení několika českých vysokých činovníků).

A co mě letos ekonomicky potěšilo? Tři věci. Za prvé, Aleš Michl se konečně začal systematicky dělit s obyčejnými smrtelníky o své neortodoxní myšlenky v rámci MICHLiqu. Za druhé, o krizi se u nás spíš jen mluví, soudě dle přeplněných parkovišť u supermarketů. Dále mě potěšilo, že náš projekt Navigátor bezpečného úvěru se pomalu začíná prosazovat nejen do médií a supluje tak nedokonalou regulaci spotřebitelských úvěrů, která vyhovuje zmíněné maKii.

Roman Joch

ředitel Občanského institutu

Nejvíc mě potěšila vitalita a odhodlání přežít takových demograficky mladých společností, jako jsou Izrael a Tchaj-wan. Největší zklamání? Absence iniciativnosti, podnikavosti a soběstačnosti evropské populace, její věčné spoléhání na stát a na to, že se má stát o ni postarat.

Lukáš Kovanda

žurnalista a ekonom

Asi by se slušelo odvětit, že mě potěšilo třeba lapení pana Ratha, skutečnost, že se nerozpadla eurozóna i fakt, že nedošlo k „mayskému“ konci světa. Opravdu, do jisté míry tomu tak je. Snadno však tyto stejné skutečnosti mohou znamenat i značné, i když poněkud zakuklené zklamání. Je pan Rath jediným padouchem mezi Mirky Dušíny české politicko-lobbistické scény? Z toho, jak mediálně okázale byl lapen, se to tak jeví. Některé další, zjevně mnohem závažnější a finančně objemnější podvody/krádeže/zpronevěry však zůstávají – v řadě případů již léta – bez viníka. Zakuklené zklamání obestírá i loňské dění v eurozóně. Na jednu stranu se lze těšit nad tím, že se nerozpadla (neboť ekonomické důsledky by byly ničivé), na druhou stranu se nelze nezeptat, za jakou cenu se tak stalo. Za cenu stamiliard záchranných eur, za cenu prosazení bankovní unie, eurovalu, daně z finančních transakcí a všech dalších podobných opatření, která ovšem podvazují fungující trh a dlouhodobě mohou být mnohem ničivější? Stálo to za to? Případné jásání nad přežitím eurozóny je krajně předčasné. Ale ani nad tím, že se „Mayové sekli“ nelze jásat bez otazníků. Proč celý svět prožíval – mediálně – svoji apokalypsu několik let či měsíců před oním datem 21. 12. 2012, přičemž v ten samotný den po nějakém konci světa téměř ani pes neštěkl? Komu se tato zjevná manipulace v globálním mediálním prostoru hodila do krámu a kdo na ní vydělal? Je manipulací jedinou, nebo jsme terčem manipulací dalších, důmyslnějších a vlastně mnohem závažnějších?

Sdílejte článek, než ho smažem