Úspěch komunistů v krajských volbách mě nechává v ledovém klidu. Rudá záře rychle pohasne, jakmile vyjde najevo, že peníze na krajích došly a že není z čeho rozdávat. Co by však bylo vskutku znepokojivé, by byl volební úspěch komunistů v senátu nebo dokonce za dva roky ve volbách do sněmovny.
Bohužel se najdou mnozí voliči, kteří jsou natolik zpozdilí, že jsou schopni z „protestu“ se podílet na takové nepředloženosti. Není divu. Od dob reálného socialismu uplynul nějaký čas. Lidský mozek není z křemíku, neurony se rozpadají a rozum i paměť mnohých voličů zvolna rozpouští Alzheimer. Proto stojí za pozornost věnovat se škodám, které reálný socialismus – což byl oficiální název zřízení v době vlády Komunistické strany Československa – dokázal napáchat. Je to nutné jako memento pro budoucnost. Snad se ti z komunistických voličů, kteří ještě nepropadli úplné demenci, dokážou nad svojí volbou zamyslet ještě před druhým kolem senátních voleb.
Prohlášení o zločinnosti komunistického režimu je součástí právního řádu České republiky. Lze spočítat popravené i vězněné oběti komunismu, ale jak odhadnout hmotné škody, které komunismus způsobil?
Známe-li ekonomickou úroveň předválečného Československa a stav z počátku 90. let, můžeme alespoň zhruba odhadnout škody způsobené komunistickým režimem. Srovnání je komplikováno metodickými problémy, ale není nemožné. Máme k dispozici statistiky národního důchodu na hlavu z roku 1924. Jeho hodnotu v německých zlatých markách uvádí Geographisch-Statistischer Universal Atlas profesora Hickmanna (vydal Freytag & Berndt, Vídeň, 1927). Na žebříčku nejbohatších zemí světa se v roce 1924 se Československo umístilo na desátém místě – daleko před Německem, Rakouskem, Nizozemskem a Itálií.
Pavel Kohout je autorem knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Publikuje v řadě českých a zahraničních médií. Je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a byl členem Poradního expertního sboru (PES). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners Financial Services, v níž působí jako ředitel pro strategii.
Japonsko tehdy v přepočtu na obyvatele dosahovalo jen 60 procent ekonomické výkonnosti Československé republiky. Před námi byly jen USA, Kanada, Austrálie, Švýcarsko, Argentina, Británie, Francie, Švédsko a Belgie. Pokud počítáme jen teritorium dnešní České republiky (bez Slovenska a Podkarpatské Rusi), stupeň naší vyspělosti byl v roce 1924 srovnatelný s Francií nebo se Švédskem.
Přeskočme několik desetiletí. V roce 1980 jsme již dávno nepatřili do první desítky nejvyspělejších zemí. Podle údajů Světové banky byl hrubý domácí produkt tehdejší České socialistické republiky jen 2824 dolarů na hlavu, což bylo 4,4krát méně než například HDP na jednoho Francouze. V roce 1989 se zaostávání dále prohloubilo: Francie měla před námi již 5,1násobný náskok. Podle údajů z roku 2002 pak činil francouzský HDP na hlavu 3,4násobek české ekonomické výkonnosti.
Srovnání tedy stále vyznívalo v náš neprospěch, je ale jasné, že trend zaostávání za vyspělým světem se podařilo zvrátit. Tento úspěch je o to cennější, že české statistiky před rokem 1990 byly bezpochyby nadhodnocené, a nelze je proto brát jako zcela spolehlivý pramen. O důvodech, proč komunistická ekonomika zaostávala, bylo napsáno hodně. Uvedu jen jednu osobní vzpomínku – na exkurzi do jistého strojírenského podniku, které jsem se zúčastnil v roce 1983 jako student gymnázia. Pohled na dělníky, kteří hráli karty, spali nebo popíjeli lahváče, jasně vypovídal o přezaměstnanosti a nízké efektivitě. Informační hodnota exkurze byla obrovská. Bylo na první pohled jasné, jak socialismus řeší nezaměstnanost a co by se stalo, kdyby najednou začaly fungovat tržní podmínky. Není divu, že dotyčný podnik je nyní v konkursu podobně jako stovky jemu podobných.
Důsledky komunistického hospodaření trvají: nízká produktivita práce, neexistence silné domácí podnikatelské vrstvy, velký nedostatek kvalitních českých manažerů. Kdyby ekonomický vývoj České republiky nebyl v roce 1945 přerušen znárodněním klíčového průmyslu, faktickým zničením finančního systému a o tři roky později komunistickým převratem, byli bychom dnes na úrovni Francie, Švédska nebo Rakouska. V roce 2002 jsme tedy mohli mít HDP na obyvatele o více než 550 tisíc Kč vyšší. Celkové hospodářské škody způsobené důsledky komunismu jen za rok 2002 dosáhly tedy hodnoty v přibližné výši 5700 miliard Kč. Ve srovnání s tím jsou všichni tuneláři z 90. let pouhými troškaři a břídily.
Poučení? Kdo způsobí škodu za milion, je nucen ji nahradit a dost možná si půjde i sednout. Tunelář, který způsobí škodu za miliardu, nemusí nahrazovat nic a pravděpodobně se vyhne trestu. Organizace, která způsobí škody za tisíce miliard, je považována za legitimní politickou sílu a je dotována státním rozpočtem. Její zástupci nesedí za mřížemi, nýbrž v poslanecké sněmovně a v senátu. Účet za škody způsobené svými předchůdci odmítají převzít.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
12. 2. 2014 13:25, david
Komunisti v 70 a 80letech byly opravdu nejlepší, a to byl i socialismus!!!!
Opravdu lepší život a jednodušší a velmi skromný než dnes, ve kterém musím trpět jako zvíře, který ani neví jak vyjít s penězy kvůli 24leté po revoluční politice.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
20. 10. 2012 13:12, Jarda
Není to tak docela pravda. Obrovský vnitřní dluh, který zůstal po komunistech, je z velké části splacen.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (12 komentářů) příspěvků.