Ještě před týdnem se zdálo, že se situace v Evropě uklidní. Evropská centrální banka po zbytečně prodlužovaném váhání konečně oznámila, že v případě potřeby bude nakupovat dluhopisy zemí v problémech. Trhy se zaradovaly, úroky dluhopisů zemí z jihu eurozóny klesly a vypadalo to, že se věci vrací do normálu. Jenže pak přišel další tlak Evropské unie a Evropské centrální banky na další úsporná opatření – a něco se zlomilo. Madrid a Athény zachvátily masové nepokoje a i z dalších zemí zní: už toho máme dost. Bude se bouřit i v ulicích českých měst?
Články Tomáše Prouzy najdete také na webu www.prouza.cz. Jeho postřehy a tipy můžete sledovat na Twitteru @prouzatomas.
Z posledních tweetů:
Tlaku na úspory všichni rozuměli před dvěma lety, kdy bylo potřeba vládám připomenout, že za bouřlivé večírky se musí platit. Ale přinášet stále nové a nové účty v době, kdy jih Evropy svírá nezaměstnanost na úrovni hospodářské krize 30. let, omezují se platy, důchody i sociální dávky a mladí a vzdělaní lidé emigrují do Afriky a Latinské Ameriky? Evropské instituce i některé vlády bohužel i přes spousty varovných signálů stále žijí v mylné představě, že hlavní problém evropské ekonomiky jsou deficity veřejných financí. Jenže skutečný problém – a zdaleka ne jen na jihu Evropy – je masová nezaměstnanost, a především deziluze a strach z budoucnosti.
Dokonce i Mezinárodní měnový fond upozorňuje, že investory přílišný tlak na úspory veřejných výdajů a zvyšování daní neuklidňuje, ale naopak je pro řadu z nich varovným signálem. Investoři totiž na rozdíl od vlád – včetně té české – chápou, že příliš drastické utahování kohoutku jen zbytečně prohlubuje recesi a zpomaluje ekonomiku.
Při sledování kroků české vlády se zdá, jako bychom měli ve státním znaku místo lva koně s klapkami na očích. Vládní modlou – dokonce veřejně proklamovanou – se totiž stal názor ratingových agentur. Jenže demokracie nestojí na snaze o lepší rating, jejím základem a nutnou podmínkou pro její fungování je víra občanů, že vláda pečuje o jejich blaho.
Česká vláda tak svou krátkozrakou politikou možná ušetří pár set milionů na úrocích, ale konečným důsledkem její politiky bude zesilující radikalizace české společnosti. Hospodářská politika vlády a omezování sociální solidarity i s těmi skutečně potřebnými vede také k dalšímu prohlubování sociálních rozdílů – a kdo viděl ghetta na severní Moravě či v severních Čechách, tak ví, jak velké jsou ty rozdíly už dnes. Navíc většinová česká společnost tato ghetta záměrně přehlíží a nevnímá, jak zásadními změnami procházejí ti, kteří se z nějakého důvodu (a ne vždy dobrovolně) ocitli na okraji společnosti.
Rostoucí radikalizaci společnosti ilustruje i páteční zážitek Václava Klause. Zatím šlo jen o trochu švejkovské varování, jenže pokud nad tím mávneme rukou, přijde brzy varování další – a tentokráte už možná i se skutečnými důsledky. Ještě lépe ale radikalizaci a deziluzi ukazují i některé předvolební průzkumy, které v krajských volbách ukazují nebývalou ochotu volit české nereformované komunisty.
Premiér Nečas by se tak měl velmi vážně zamyslet, jestli skutečně chce, aby jeho odkazem české historii byla poškozená ekonomika a společnost rozdělená jako ještě nikdy v moderní české historii. Našlápnuto k tomu má až neskutečně dobře.
Psáno pro Lidové noviny
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
2. 10. 2012 7:39, Timy
Baví mne názory lidí, kteří každého, kdo je se současným stavem nespokojený označují za komouše, nebo socana. :-) Takoví lidé asi žijí v nějaké bublině a nejsou schopni vnímat, co se kolem nich děje. Jsem pro demokracii - ale kdo se dívá kolem sebe, tak vidí, že v tomto státě demokracie ještě není. Demokracie znamená "vláda lidu" - a k tomu máme ještě hodně daleko. To, že jednou za čtyři roky můžeme jít k volbám a vybrat si mezi komunisty, kteří přešli k modrým, nebo komunisty, kteří přešli k oranžovým, či dalším stranám, je jaksi neuspokojivé. Nejblíže k demokracii má v současné době asi Švýcarsko - o podstatných věcech tam rozhodují sami občané v referendech. Měli bychom jít tímto směrem také, pokud chceme demokratický stát. Říkám ano rozpočtové zodpovědnosti, ale současná vláda tuto politiku vůbec nenaplňuje. Když chybí peníze, musíme snížit výdaje a zvýšit příjmy. Samotné zvyšování daní ale žádné zvýšení příjmů nepřináší - naopak uvádí ekonomiku do většího propadu. Když toto uvážím, nedivím se lidem, kteří raději dají přednost skutečným komunistům, před těmi "převlečenými". Nedivím se lidem, kteří ochotní raději držet hubu a krok, než chcípnout hlady na ulici. To, že se tento režim nazývá demokracie, není podstatné - podstatné je, jestli ve skutečnosti demokracií opravdu je. To, že se pořád hlásá o kapitalismu a volném trhu, neznamená, že tu nějaký kapitalismus je - kdyby byl, nezodpovědné zadlužené banky by už zkrachovaly - namísto toho dostávají ohromné podpory z daní občanů. A s tímhle mají být lidé spokojení? Pokud se bude o demokracii a kapitalismu pořád pouze mluvit, bude stále dost voličů, kteří odevzdají hlas raději červeným komunistům, než těm modrým, nebo oranžovým. A já se jim nedivím...
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
2. 10. 2012 13:22, Jjiezevec
Co kdybyste se přestali tolik starat o netáhla a nemákla a raději uvolnili možnost vydělat si každý sám na sebe. A ne z každý koruny odvádět další korunu státu na tyhle taky lidi.
Pokud někdo tvrdí, že nemůže sehnat práci tak je to stoprocentně jen jeho vina.
Buď se v mládí neučil a teď nic neumí, nebo se sice učil, ale něco jiného než měl. Proto je tolik zas...ejch kancelářskej opic, socilál ekonomů a jiných nefachčenků. O řemeslníka nebo inženýra tech. směru dnes pomalu nezavadíš.
Nikdo už nechce dělat rukama a myšlení některý taky bolí.
V diskuzi je celkem (26 komentářů) příspěvků.