Československo v roce 1918 nevzniklo mávnutím kouzelného proutku. Jaké bylo jeho postavení v rakousko-uherském soustátí? Byli jsme průmyslovými tahouny říše, jak se často říká?
Předně je nutné neustále myslet na to, že před rokem 1918 žádné Československo neexistovalo. Bavit se tak můžeme pouze o hospodářské síle nebo naopak zaostalosti jednotlivých regionů českých zemí, případně Slovenska či Podkarpatí. Stejně jako v Německu nebo Velké Británii probíhala industrializace lokálně a nerovnoměrně. Praha a okolí, severní Čechy, jižní Morava nebo Plzeňsko – to byly oblasti, které již koncem 19. století vynikaly svou hospodářskou silou. Naopak jižní Čechy nebo Českomoravská vrchovina byly vždy chudé. Rozhodně nemůžeme tvrdit, že by české země – o východnějších součástech budoucího Československa nemluvě – byly jako celek v porovnání se zbytkem monarchie ekonomicky na výši.
Prim navíc stále hrálo zemědělství – pěstování pšenice, ječmene a chmele a zpracování zemědělských plodin, třeba cukrovarnictví, tedy obory, které se dostaly po první světové válce do krize. Silní jsme byli také v lehkém průmyslu – textilní výrobě. Jenže nám chyběl motor hospodářského růstu: těžký průmysl. Od něj se odvíjelo vše ostatní. S Německem nebo Francií tedy nemohly soupeřit ani české země, ani Rakousko-Uhersko…
Platí to i Prahu, Plzeň či Ostravsko? Nebo přišel opravdu prudký rozvoj i těchto regionů až po roce 1918?
To zase ne. Start „českého“ hospodářského zázraku se v literatuře datuje kolem roku 1880. Je ale hodně sporné, jestli je vůbec možné použít slovo český. Jestli české země někdy byly multikulti, tak právě v této době. Obrovský vliv tehdy měly jak německá, tak židovská menšina. Zapomínat nesmíme ani na Poláky v české části Slezska, Ukrajince, Rusy. Ano, je pravda, že mezi lety 1880 a 1913 rostly nejrychleji především česky mluvící regiony, jenže právě tyhle oblasti byly do té doby nejzaostalejší. Místo zázraku je proto lepší hovořit o dohánění. Koncerny jako Škoda Plzeň nebo Kolben-Daněk se stávají konkurenceschopnými teprve na přelomu 19. a 20. století. A pořád to jsou trpaslíci v porovnání se Západem. Hezkým příkladem jsou třeba zbrojovky. Nějaké u nás sice najdeme, ale poměřovat je s giganty jako Krupp opravdu nelze.
Také proto nejspíš Rakousko-Uhersko prohrálo válku, že?
Ano. Habsburské soustátí sice mělo vyšší roční růst HDP než Itálie nebo Francie, ekonomiku ale táhly nesprávné oblasti průmyslu – zemědělství, lehký průmysl a částečně služby. Bez těžkého průmyslu se války zkrátka nevyhrávají. Jakmile vypukly boje, dovoz se logicky zastavil a nebylo kde brát. Kromě toho sehrál klíčovou roli také nedostatek kapitálu. Rakouské banky nedokázaly válku ufinancovat a zahraniční banky se samozřejmě stáhly…
A co český kapitál?
U nás žádné velké banky neexistovaly. Českým specifikem tehdejší doby bylo drobné střadatelství. Kampeličky a záložny sice pomáhaly posilovat národní uvědomění, jenže velký byznys potřebuje velké banky. Češi navíc byli velmi konzervativní. Investice jim už tehdy nebyly úplně vlastní…
Jaké tedy byly první dny Československé republiky? Odkud brala peníze? Jak důležitá byla měnová reforma?
Měnovou reformou bych nezačínal. Byla podstatná, to ano… Klíčové však bylo, s čím do projektu nového českého státu vstupovaly československé elity – Maffie, zahraniční odboj a další. Tihle lidé sice byli plní národovectví, žádné ekonomické plány ale připravené neměli. Nemůžeme se tomu příliš divit, vždyť do poslední chvíle nebylo jasné, co vznikne. A jestli vůbec něco vznikne. Řada lidí uvažovala jen o českém státě, nikdo nevěděl, jaké bude rozložení obyvatelstva… Drtivá většina Čechů včetně elit navíc ještě v roce 1917 stála za Rakouskem-Uherskem. Válka rozhodně nevedla k žádnému osvobození ducha, k obrození ani propuknutí v jásot. První myšlenky o samostatném Československu a československé ekonomice tak spadají opravdu až do roku 1918. A to ještě pouze mezi Čechy. Na Slovensku o tom nevěděl prakticky nikdo.
Významným motivačním faktorem byla reakce na stále sílící německý nacionalismus a myšlenky velkoněmeckého státu, kam bychom patřili i my. Jenže Češi si neuvědomovali jednu zásadní věc. Velký obchod jel v němčině. Český jazyk byl jazykem živnostníků, malých rolníků. Většina obyvatel, kteří žili na našem území, byla bilingvní.
Kdo vlastně stál za ekonomikou nového státu? Hovoří se hlavně o Aloisi Rašínovi…
Určitě. Rašín byl jednou z klíčových postav.
Co formovalo jeho názory a postoje?
Rašín sice absolvoval právnickou fakultu, kde se učila také národohospodářská teorie, výuka v Praze ale rozhodně nepatřila ke špici. Řeknu to s nadsázkou, ale Rašínovy myšlenky utvářela především ekonomická literatura, kterou načetl ve vězení, poté co byl ve známém procesu odsouzen na smrt. Určitě bychom ale neměli žít v iluzi, že k němu ve vězení dostaly největší ekonomické šlágry tehdejší doby. O tom, že by byly aktuální, taky nemůže být řeč. Právě naopak. Studoval především knihy z německé školy z 90. let 19. století. Ekonomie jako věda přitom už tehdy byla trochu někde jinde. Abych ale Rašína jen nekritizoval. Stačí se podívat na dnešní politickou scénu…
Jak to myslíte?
Zkuste se zamyslet nad tím, kolik ministrů má v současné vládě ekonomické vzdělání… Včetně šéfa financí.
Ale zpět k první republice. Kromě Rašína bychom určitě měli zmínit ještě jednoho klíčového hybatele tehdejšího hospodářství – Živnobanku a jejího ředitele Jaroslava Preisse. I Živnobanka nejdříve žila z vkladů drobných střadatelů, její vedení ale pochopilo klíčovou věc. Chcete-li být úspěšní, musíte investovat na východ – na Balkán, do Ruska. Na západě zkrátka nebyl pro malou českou banku prostor. Ještě důležitější ale bylo Preissovo provázání banky se vznikajícím Československem. Byla to jedinečná šance, jak se dostat na vrchol. A Preiss si to moc dobře uvědomoval. Čistě česká banka, za níž stojí český kapitál – a český stát plný vlastenců. Může se zdát trochu nestandardní, že hospodářský plán Československa připravoval bankéř největší české banky, ale stalo se…
Tehdejší politická elita se ekonomickou situací vznikajícího státu nezabývala a ráda ji přenechala právě Preissovi a jeho bankovnímu domu, který měl jako jediný v Československu zkušenosti s větším byznysem.
Nebyl tak ale Československý stát velmi snadno vydíratelný a manipulovatelný? Vypadá to na pořádný střet zájmů?
Emoce a vlastenectví byly v té době silnější než ekonomická racionalita. Jakmile příliš preferujete češství, národ a vlastenčení, logicky přestávají platit základní ekonomické veličiny, jako je kvalita a cena. Pokud se při koupi čehokoliv nerozhodujete podle toho, jestli je to dobré a levné, ale podle toho, jestli to je české nebo německé, je to špatně. A nový národ žil a myslel právě takhle – co je české, to je dobré, ať už je to jakékoliv, co je německé, nebrat. Živnobanka ale rozhodně nebyla ztělesněním zla. Byl to především pragmaticky uvažující privátní subjekt, jehož hlavním úkolem bylo generovat zisk. Problematické bylo, kolik jí poskytl stát manévrovacího prostoru.
Příliš…
Ano. V tomto ohledu stát opravdu selhával. Živnobanka byla klíčovou zájmovou skupinou první republiky. Zkuste si představit, že by dnes generální ředitel, nebo ještě lépe vlastník České spořitelny rozhodoval o tom, co se postaví a kam se dají státní peníze. Jak potom asi mohla vypadat hospodářská politika Československa?
Jak? Více se dozvíte v pokračování rozhovoru
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
