Mají v dnešní době veřejnoprávní média nějaký smysl?
Veřejnoprávní média dokážou některé lidi rozdráždit k nepříčetnosti jako červená muleta býka na koridě. Domnívají se, že tutéž roli (ba dokonce lépe) mohou plnit i soukromé stanice, jejichž financování by daňové poplatníky nestálo ani korunu. Na druhé straně barikády jsou zastánci veřejnoprávních služeb, kteří si klepou na čelo, když slyší argumenty těch, již by mediální sféru ponechali „napospas“ volnému trhu. Zdůrazňují, že jsou to právě veřejnoprávní média, která mají umožňovat pluralitu názorů, zprostředkovávat kulturní hodnoty, dávat prostor všem bez rozdílu, tedy i posluchačským minoritám, a při své tvorbě se nenechávat svazovat ekonomickými a politickými zájmy.
Úloha veřejnoprávních médií v České republice, stejně jako v ostatních evropských zemích, je vymezena zákonem.
Zprivatizuje Janečkův nástupce Českou televizi?
Diskuse o smyslu veřejnoprávních médií se opět rozvířila v souvislosti se zprávou o rezignaci (k 31. srpnu) generálního ředitele České televize Jiřího Janečka. Ačkoli i Janeček býval kritizován za náklonnost k určitým politickým kruhům, mnoho mediálních expertů se obává, že jeho následovník bude dosazen už jen jako figurka politiků. Díky němu by se pak mohli zbavit nepohodlného protivníka, kterým je kritický mediální obraz.
Jsou to právě různé mocenské skupiny, které soustavně vyvolávají pochybnosti o nezávislosti České televize. Stačí se podívat na to, jak dopadly všechny publicistické či satirické pořady, které příliš kriticky interpretovaly českou politickou scénu. Existenční otazníky se nyní vznášejí i nad relacemi 168 hodin, Reportéři ČT a Otázky Václava Moravce. Spekuluje se o politickém tlaku směřujícím právě ke zrušení těchto pořadů.
V současné době se privatizace České televize a Českého rozhlasu nejeví jako příliš reálné řešení, musel by se totiž nejenom zrušit patřičný zákon, ale pravděpodobně i odrazit negativní hlasy přicházející z ostatních evropských zemí, kde jsou veřejnoprávní média nedílnou součástí politické kultury. Na řadu by tak měla přijít spíše široká veřejná debata o tom, jak by měla veřejnoprávní média správně fungovat, jakým způsobem by měla být efektivně financována a jak zamezit tomu, aby byla pod příliš velkým politickým tlakem.
Jak se k funkci veřejnoprávních médií staví námi oslovení odborníci? Mělo by podle jejich názoru dojít k privatizaci České televize a Českého rozhlasu?
DANIEL DOČEKAL
novinář, mediální odborník
Rozhodně privatizovat. Stávající stav nefunguje, institut veřejnoprávnosti je mýtus a dodatečné zdanění občanů formou nesystémového placení poplatků je nesmyslné (nehledě na otazníky v ekonomičnosti nákladů na výběr těchto scestných poplatků).
MILAN FRIDRICH
výkonný ředitel nových médií v České televizi
O návrzích na privatizaci veřejné služby jsem minimálně deset let neslyšel. Digitalizace ukázala, že na českém trhu není dost peněz z reklamy, aby se uživily další plnohodnotné programy, kde bude původní tvorba, koprodukční filmy, zpravodajství nebo profesionálně přenášený sport. ČT jakožto veřejná služba navíc zajímá stabilní počet diváků a zpravodajství ČT24 je v celoevropském kontextu unikátně sledovaný program.
PAVEL KOHOUT
ekonom
Svobodný národ nepotřebuje státní televizi. Jednoznačně bych ji privatizoval metodou veřejné aukce nejvyšší nabídce. V případě Českého rozhlasu bych ponechal a navíc rozšířil Český rozhlas 6. Dále je třeba zrušit všechny cenzurní orgány a ponechat sdělovacím prostředkům naprostou svobodu od jakýchkoli politických vlivů. Když cenzoři požadují, aby ve jménu „vyváženosti“ měli do televize větší přístup komunisté, tak je to skandální, pobuřující a sprosté.
PETR KOUBSKÝ
analytik a konzultant v oboru informačních technologií
Je to nesmysl a věřím, že to nikdy neprojde.
PAVEL KRBEC
ředitel internetu a ostatních interaktivních služeb TV Nova
V České televizi vnímám ČT1 a ČT4 sport jako „komerční kanály“. Myslím si, že současný stav vytváří nerovné prostředí pro komerční televize. Dále jsem si jistý, že v komerčním sektoru pracují soukromé firmy mnohem efektivněji než státní. Jistou formu „privatizace“ dvou uvedených kanálů tedy považuji za možnou cestu k narovnání trhu i k zefektivnění nakládání s koncesionářskými poplatky.
PETR MACH
ekonom
Státní televizi a rozhlas považuji za anachronismus. Měly by být zrušeny koncesionářské poplatky jako povinná platba placená všemi majiteli přijímačů. Proč má poplatek platit i někdo, kdo se na státní televizi nedívá? Ať se ČT24, ČT4 sport apod. živí z reklamy nebo prostřednictvím předplatného přes kabel/satelit. V případě, že se neuživí, může stát jejich frekvence prodat nebo pronajmout těm, kteří by uměli nabídnout divákům lepší službu.
JIŘÍ MAJSTR
budoucí generální ředitel ČTK
Myslím si, že televize a rozhlas veřejné služby by v této zemi, stejně jako v mnoha dalších zemích, být měly. O tom, po více než deseti letech života v Británii a užívání BBC a čtyřech letech života v USA a užívání PBS, nepochybuji. Problém je v tom, jaké služby mají poskytovat, jak mají být financovány, jak má být konstituován a jaké funkce má mít jejich dohlížecí orgán či orgány. O tom by se mělo veřejně, na kvalitní odborné úrovni a s využitím zahraničních zkušeností, debatovat. A to s vědomím, že jako všechno, i toto podléhá vývoji.
TOMIO OKAMURA
viceprezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur
Jsem opačného názoru. Stát – veřejnost – musí mít prostředek oficiální masové komunikace. Internetové stránky televizi nikdy nenahradí, protože internet je příliš roztříštěný a pestrý. Česká televize by spíš měla více a naplno plnit funkci veřejnoprávního státního média. Být nástrojem propagandy státu. Zní to škaredě, ale je to třeba. Potřebujeme propagovat poctivost, pracovitost, spořivost, úctu a pokoru, čtení, českou kulturu – a desítky dalších věcí a témat. Za první republiky tuhle úlohu plnil film, tisk i literatura. Dnes u nás tenhle podvědomý úzus nutnosti propagovat správné věci neexistuje, není nikde systematicky naplňován. Přitom propagaci třeba evropských hodnot Evropská unie finančně v projektech podporuje. V USA tuhle roli plní Hollywood (všimněte si patetičnosti a vlastenectví amerických filmů nebo rasové vyváženosti – jedním z hrdinů je vždy černoch nebo Arab atp.). V tomto směru bychom měli definovat vize a priority, co chceme a musíme propagovat a televizi i rozhlas k tomu využít.
JIŘÍ PEHE
politolog
Pokud jde o ČT a ČRo, myslím, že privatizace těchto institucí je v situaci, kdy je náš veřejný prostor už beztak slabý a zkolonizovaný soukromými zájmy, opravdu špatný nápad, který by přímo ohrozil českou demokracii. Naopak si myslím, že cesta vede opačným směrem: k posílení nezávislosti veřejnoprávních institucí na politice i soukromých ekonomických zájmech.
FILIP ROŽÁNEK
vedoucí redakce ČRo Internet
Privatizace jako taková je nesmysl. Aby stát mohl privatizovat média veřejné služby, musel by je nejprve vlastnit, ale on jejich majitelem podle zákona výslovně není. Úvahy o nepotřebnosti médií veřejné služby pak obecně narážejí na realitu i na evropské právo. Duální systém – tedy existence veřejných a soukromých médií vedle sebe – je z dobrých důvodů zakotven v základních smlouvách Evropské unie i v dokumentech Rady EU. Loni na podzim se Evropský parlament usnesl, že „potvrzuje nezbytnost zachování nezávislého, silného a dynamického veřejnoprávního vysílání a nutnost přizpůsobit toto vysílání požadavkům digitální doby“. Komerční sdělovací prostředky nemohou nahradit vysílání veřejné služby, a proto také nikde v Evropě ke zrušení veřejnoprávních médií nepřistoupili.
MARKÉTA ŠICHTAŘOVÁ
ekonomka, ředitelka Next Finance
Není důvod privatizaci bránit. Pohled na stav veřejných financí a na výši rozpočtu některých veřejných institucí (vůbec nejde jen o média!) jasně ukazuje, kam peníze ze státního rozpočtu plynou. Některé instituce by bylo možné pospojovat. Některé jejich aktivity by bylo možné úplně zrušit. Představa, že stát musí vlastnit několik různých typů médií, statistický úřad, poštu a nevím co všechno ještě, je do značné míry přežitkem. Dnes, v době nových technologií, tato angažovanost státu začíná ztrácet smysl.
JAROSLAV ŠONKA
politolog a publicista
Média (myslím tím hlavně elektronická) jsou sice i produktem, ale současně mají lidskoprávní a hospodářský význam. Na impériu pana Berlusconiho vidíme, k čemu to vede, když mediální scéna není vyrovnaná. Pokud bude možné zacházet například s hospodářskými údaji a informacemi podle soukromých úmyslů (třeba i jen kvůli maximalizaci zisku média samotného), deformuje se tím hospodářská soutěž. Pokud média neposkytují plnou šíři informací pro obyvatele země, manipulují i politicky. Vymáhat se toto vše dá jen od veřejnoprávních médií. To samozřejmě neznamená, že je současný stav českých médií ideální. Je co zlepšovat. Kdo šilhá na Spojené státy, zapomíná na to, že i ony v poválečném Německu podpořily vznik veřejnoprávních médií podle britského příkladu. Konkurenční prostředí soukromých médií totiž zajistí kompletní informační spektrum jen ve velmi velkých jazykových či státních celcích – právě jako USA či v komplexu arabských zemí. Německo je na toto již příliš malé. A jak snadné by pak bylo ovládnout mediální trh jako ten náš (monopolizaci můžeme pozorovat třeba na bulharském tisku)!
Co si o privatizaci veřejnoprávních médií myslíte vy? Napište nám svůj názor.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
20. 7. 2011 16:32, Josef Milota
Mírou společenské svobody je ale také svoboda volby. Nechť si každý svobodně zvolí, jakou TV chce sledovat, ale ať si to také sám zaplatí. Podle mého názoru by zcela postačilo ČT zakódovat (viz příspěvek pana Macha). Pak by měl přístup ke sledování jen ten, kdo by si příjem předplatil. Pak by odpadla povinnost platit absurdní koncesionářské poplatky i těmi, kteří jako já, ČT vůbec nesledují. Potom by se také ukázzalo, jak opravdu věrní jsou sledovači ČT. Mám dojem, že by pak během několika měsíců ČT zkolabovala, i kdyby vysílala jen samé reklamy.Souhlasím s názorem pana Kohouta a pana Macha bez výhrad.
V diskuzi je celkem (11 komentářů) příspěvků.