Zachrání EU více dětí, více imigrantů, nebo více pracujících?

O tom, že Evropě chybí mimina a co to pro populaci a ekonomiku kontinentu znamená, jste se mohli dočíst v článku Impotentní Evropa: chudneme, stárneme, vymíráme.

 

Také jsme zde zmínili, že poprvé od roku 1994 se u nás letos asi opět narodí více než 100 000 dětí. Ani "tolik" narozených dětí by ale samo o sobě nezabránilo snižování počtu obyvatel. Za to, že se za prvních šest měsíců letošního roku počet obyvatel ČR zvýšil o 14 800 osob, mohou cizinci-imigranti. Těch se k nám v uplynulém pololetí přistěhovalo přes 18 tisíc.

Migrace zasáhla významným způsobem do vývoje věkové struktury ČR jen jednou, a to poválečným odsunem Němců. "Další migrační vlny, zejména emigrace po roce 1948 a po roce 1968, se do věkové struktury obyvatelstva výrazněji nepromítly. Následky odsunu Němců ve věkové struktuře obyvatelstva (nikoli však v celkovém počtu obyvatel) byly v následujícím půlstoletí demograficky překonány," uvádí ČSÚ.

Během 90. let jsme se stali imigrační zemí, tzn. zemí, kde počet imigrantů převládá nad počtem vystěhovalých. Přes vzrůstající počet cizinců, a tedy i vzrůstající kladné saldo migrace podíl přistěhovalců činí zatím asi jen 2 % populace, a není proto příliš významný. Imigranti, kteří se v České republice usídlili, dosud podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) věkovou strukturu obyvatelstva neovlivnili.

Jsou přistěhovalci řešením?

Ve srovnání se západoevropskými a jihoevropskými zeměmi není tedy populace ČR významněji omlazována imigrací ze zahraničí. Ta brání rychlému populačnímu stárnutí např. v Německu, ve Švýcarsku či v Rakousku, tj. v zemích, které se stejně jako my dlouhodobě potýkají s nízkou mírou porodnosti a katastrofickými projekcemi poměru důchodců na počtu pracujících obyvatel, viz minulý článek .

Podpora imigrace ale také není všelékem. Zastavit nárůst zmíněného poměru pomocí zvýšeného počtu přistěhovalců by bylo politicky nepřístupné a nepředstavitelné vůbec. Podle odhadů studie Spojených národů by např. Německo ve snaze zabránit dalšímu růstu podílu důchodců muselo na svém území přivítat každoročně 3,6 miliónu imigrantů každý rok, a to po dobu příštích 50 let.

Více dětí by rozhodně pomohlo

Když dva malí Francouzi nestačí

Současná francouzská podpora porodnosti v podobě daňových úlev a nižších odvodů do důchodového systému již sama o sobě přinesla nový baby boom. Stávající nástroje jí dopomohly k (na Evropu) velice úspěšné reprodukční míře, a to 1,916 dítěte na ženu, což řadí Francii na 2. místo tabulky míry porodnosti v EU (prvenství drží Irsko). Francouzská vláda se ale se stříbrem nechce smířit. Na začátku října představila nové pobídky pro rodiny, jejichž prostřednictvím se je bude snažit povzbudit ke třetímu dítěti. Od července 2006 se tak matkám třetích dětí zvýší dávky sociálního zabezpečení v mateřství. A to ze současných 618 euro (zhruba 18 500 Kč) měsíčně vyplácených po dobu 3 let na 750 euro (asi 22 500 Kč) měsíčně vyplácených po dobu jednoho roku. Mohou si přitom vybrat původní 3letý systém podpory. Od vyšších částek vyplácených po kratší dobu si francouzská vláda slibuje, že podpoří ženy v jejich rozhodnutí ještě jednou opustit na krátký čas pracovní kariéru a mít třetí dítě. Pobídky jsou cíleny na zhruba 100 tisíc dvojic, které podle odhadů váhají, zda mít ještě třetí dítě.

Alternativní strategií evropských vlád by tak měla být podpora vyššího počtu narozených dětí. Současné snahy o zvýšení počtu porodů finanční podporou rodičů zatím vypadají, že fungují např. pro Estonsko či Francii, viz sloupek. Jisté ale není, zda tento přístup bude fungovat i v delším období. Efektem takové podpory totiž dlouhodobě bude spíše urychlení rodičovství, nikoli ale vyšší počet dětí v rodině. Ženy se tak rozhodnou mít dítě dříve, než původně plánovaly, na plánovaném počtu dětí se ale nic nezmění (těžko odhadnout, jak se bude dařit nově zveřejněným francouzským pobídkám ke třetím dětem, viz sloupek).

Navíc uměle vyvolaný boom (např. u nás v 70. letech) vždy trvá jen chvíli, a pak se vše vrací do starých kolejí. Jak říkají sociologové, porodnost uměle (a demokratickými prostředky) zvýšit v podstatě nelze, protože nevíme, co ji ovlivňuje především.

Zajímavé je, že mezi regiony s nejnižším počtem dětí v rodině patří středomořské země, kde je tradičně poměrně nízká zaměstnanost žen. Naopak je porodnost mnohem vyšší ve Skandinávii, kde většina žen pracuje. Severním zemím se totiž podařilo najít cestu, např. díky zvýšení počtu kapacit dětské péče, jak matkám pomoci zvládnout pracovní kariéru i výchovu dětí.

Ani to ale nelze nazvat obecným řešením. Samotné ulehčení podmínek totiž ženu, která nechce mít více dětí, k dalšímu mateřství nedonutí. A tento pohled, řekněme moderní trend, je problém číslo jedna. Mění se celospolečenské klima, už není normální, že každá žena má dvě děti. Evropanky se vzdělávají, cestují, budují kariéru apod., mateřství přitom odsunují až jednoduše dvě děti porodit nestihnou. Samozřejmě s tím souvisí i to, že se v 60. letech objevila antikoncepční pilulka, díky které si ženy mohou samy rozhodovat, kdy chtějí počít a jestli to vůbec chtějí. Například mezi Němkami roste počet dobrovolně bezdětných žen, podle posledních odhadů je to dneska až čtvrtina. "Bezdětný trend" ovšem trend roste nejen v Německu.

Nezbývá, než více a déle pracovat

Druhou světovou válku zažilo přes 20 % stávající populace, rok 1968 zhruba tři pětiny a sametovou revoluci skoro devět desetin obyvatel ČR. Zdroj: ČSÚ

Již v nejbližším období se staneme jednou z nejstarších evropských zemí. Na začátku 21. století jsme byli v průměru o více než 10 let starší než o století dříve. Všechny ukazatele věkové struktury obyvatelstva dosáhly v roce 2001 historicky nejvyšších hodnot, podle ČSÚ nikdy v předchozí historii nezestárlo obyvatelstvo na území České republiky tak, jako v průběhu 20. století (dodejme ale, že stejný fakt platí i o většině ostatních vyspělých evropských zemí). V článku Impotentní Evropa: chudneme, stárneme, vymíráme jste se mohli přesvědčit, že navíc máme "předpoklady" k dalšímu stárnutí, zde o pár řádek výše zase o tom, že imigranti nám trn z paty nevytrhnou a zvýšit porodnost českých žen 21. století nebude nijak lehké, zda-li vůbec možné. Co tedy s budoucností?

Stárnutí populace, tedy jev ryze demografický, bude nejspíš vyžadovat spíše ekonomické než demografické řešení. Rychlejší růst produktivity práce, tedy oblast, kde se Evropa své hranici možností rozhodně neblíží, by bezesporu pomohl. Spoléhat se na to ale nedá a rozhodně ne pokud si uvědomíme, že kvůli stárnutí populace může produktivita ještě klesnout. A nejen věk pracovníků bude hrát svoji roli, ale také fakt, že inovace jsou často spojeny s mládím. "Soukromému podnikání se daří lépe mezi mladšími populacemi," např. řekl Sylvester Schiber, ředitel výzkumu aktuárské společnosti Watson Wyatt, pro týdeník The Economist. A právě mladí lidé nám jaksi budou chybět.

Pokud tedy vyloučíme i zvýšení produktivity práce, zůstanou nám už jen dvě možná opatření. Tím prvním je přimět více práceschopné populace skutečně pracovat, tedy snížit nezaměstnanost. Tím druhým pak zvětšit objem lidí v pracovním věku posunem hranice odchodu do důchodu.
Už na sumitu v Lisabonu v roce 2000 lídři EU vytyčili cíl zaměstnanosti: do roku 2010 dosáhnout 70% míry celkové zaměstnanosti (tedy že 70 % veškeré populace, nejenom té ekonomicky aktivní, bude pracovat) a 50% míry zaměstnanosti ve skupině 55-64letých. Loni tato čísla dosáhla 65 %, resp. 42 %. Tedy stále ještě máme co dohánět. (Pro srovnání, v USA tato čísla ve srovnatelném období dosahovala 71 %, resp. 60 %.)
Co se posunu hranice důchodového věku týče, i zde má starý kontinent spoustu prostoru. Evropané totiž mají tendenci k předčasnému odchodu do penze (např. Němci ukončují svoji pracovní kariéru spíše v 60 než v 65 letech). Návrhy na zvýšení důchodového věku jsou ovšem politicky velmi nepopulární. Pokud zůstaneme právě u příkladu Německa, politici SRN se např. v roce 2003 velice rychle distancovali od doporučení Evropské komise na zvýšení věku odchodu do penze (až) na 67 let. Nic jiného jim ale stejně nezbude...

Co si o problému stárnutí populace myslíte? Jak byste jej řešili vy? Které z uvedených řešení podle vás má, resp. nemá přidanou hodnotu a může, resp. nemůže demografickou situaci zlepšit?