Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Stříbrná panika (1893)

Stříbrná panika (1893)
Po staletí sloužilo stříbro jako platební prostředek pro každodenní finanční transakce. Zatímco měděné mince byly příliš těžké, bylo zlato zase natolik vzácné, že se z něj nedaly razit mince ve velkém objemu a pro běžnou potřebu. Proto ve většině zemí převládal standard dvou kovů (bimetalismus) nebo často jen stříbrný standard.

V případě stříbrného standardu byly všechny bankovky v oběhu kryty stoprocentně stříbrem. Tak mohly být papírové peníze kdykoliv ve stejném kurzu zpětně směněny za stříbro. Státy, kde platil standard dvou kovů, měly navíc pevně stanovený výměnný poměr mezi stříbrem a zlatem. Zlatý standard tehdy používala, jako jedna z mála zemí světa, bohatá Velká Británie.

Od poloviny 19. století se díky nálezům zlata v Kalifornii (1848) a v Austrálii (1851) výrazně zvýšily celosvětové zásoby žlutého kovu. Důsledkem byl masivní propad ceny zlata. Povzbuzeno růstem světových zásob zlata, rozhodlo se po roce 1870 mnoho zemí přejít na zlatý standard. Kromě Velké Británie, platil v roce 1878 zlatý standard také v Německu, Belgii, Holandsku, Francii, Švýcarsku a ve skandinávských zemích. Také Spojené státy zavedly v roce 1873 zlatý standard, avšak zdejší politický vývoj vedl ke krátkodobému návratu ke stříbrnému standardu, což nakonec vyvolalo v roce 1893 v zemi těžkou hospodářskou krizi.

Abychom pochopili důvod návratu ke stříbrnému standardu, musíme se trochu podívat na tehdejší americkou společnost. Po občanské válce vzniklo ve Spojených státech radikální reformní hnutí, které protestovalo zejména proti klesajícím cenám zemědělských produktů (cenový index vlivem domácí nadprodukce a rostoucí konkurence na světových trzích v rozmezí let 1870-1890 průběžně klesal) a proti zhoršujícímu se postavení farmářů a dělníků. V důsledku stažení státních bankovek (tzv. greenbacks – zelené hřbety, které byly znehodnoceny občanskou válkou) a začleněním jižních států, silně pokleslo množství peněz v oběhu. Tato deflační politika vládnoucích republikánů poškozovala zejména americké farmáře, protože deflace znamenala klesající ceny plodin a tudíž i nižší příjmy zemědělců. Nedostatek hotových peněz vedl k současnému růstu úrokových sazeb. Také vysoká cla, která chránila výrobce průmyslového zboží před zahraniční konkurencí, znevýhodňovala farmáře. Těm nezbývalo než akceptovat vyšší ceny průmyslového zboží, přičemž sami museli prodávat svou bavlnu, obilí a jiné produkty na zahraničních trzích, kde tvrdá konkurence tlačila ceny dolů. Nakonec se nespokojení farmáři soustředili na měnu a požadovali zvýšení množství oběživa, protože se domnívali, že více peněz povede ke zvyšování cen a k poklesu úroků z půjček, což jim zajistí vyšší příjmy a sníží jejich zadluženost.

Farmáři, nespokojení s postojem kongresu k jejich požadavkům, se začali politicky organizovat. V roce 1875 vznikla z nezávislého hnutí politická strana “National Greenback Party”, jejíž název byl odvozen od zelených státních bankovek. Její členové byli převážně farmáři a dělníci z průmyslových měst. Požadovali proinflační politiku a stavěli se proti konverzi zelených bankovek na kovové peníze (v roce 1875 nařídil kongres stáhnout všechny “greenbacks” do roku 1879 z oběhu). “National Greenback Party” volala po zvýšení množství oběživa. Toho chtěla dosáhnout vydáváním papírových bankovek a návratem ke stříbrnému standardu, což by umožnilo razit nové stříbrné peníze. Ve volbách v roce 1876 nezaznamenala tato strana žádný významný úspěch, což se však změnilo v roce 1878, když při volbách do kongresu získala více než milión hlasů a patnáct zástupců. Ihned se snažila změnit stávající zlatý standard a získala pro svůj inflační plán podporu i v kongresu. Ještě v roce 1878 rozhodl kongres o opětovném zavedení stříbrného dolaru jako zákonného platidla.

Nejdříve přednesl Richard P. Bland novou zákonnou předlohu, která obsahovala ustanovení o volné a nelimitované ražbě stříbrných dolarů. Tuto předlohu však konzervativnější senát odmítl a proto zanedlouho předložil senátor William B. Allison vylepšenou verzi, která přikazovala státní pokladně vykupovat každý měsíc na trhu stříbrné pruty v hodnotě 2 až 4 miliónů dolarů. Z takto získaného stříbra měly být raženy stříbrné dolary, které by se vedle zlata staly všeobecně závazným platidlem. Tehdejší konzervativní prezident Rutherford B. Hayes uplatnil sice proti novému zákonu své veto, byl však nakonec přehlasován a tak měl mincovní “Bland-Allisonův zákon” z 28. února 1878 volnou cestu.

Každý měsíc byly tedy raženy stříbrné dolary a dávány do oběhu. Po dlouhou dobu byl na světových trzích směnný kurz mezi stříbrem a zlatem 16:1 a stejný výměnný poměr stanovil i “Bland-Allisonův zákon”. Jedna unce zlata měla tak stejnou hodnotu jako 16 uncí stříbra. V tomto ustanovení byl však zakopán pes, což později vedlo k pádu celého systému. Protože se zvýšila celosvětová těžba stříbra, poklesla jeho tržní cena a směnný kurz mezi stříbrem a zlatem se na trhu ustálil v poměru 18,25:1. Tak se stalo, že stříbro mělo na trhu nižší cenu, než předepisoval “Bland-Allisonův zákon”. Doly však podle tohoto zákona stále prodávaly vládě stříbro v kurzu 16:1, což bylo dlouhodobě neudržitelné.

V této situaci se v plné míře projevila platnost tzv. “Greshamova zákona” (Sir Thomas Gresham, významný anglický finančník a v roce 1571 zakladatel londýnské královské burzy “Royal Exchange”), který říkal, že horší peníze vytlačují z oběhu peníze lepší. Za předpokladu, že každý má možnost zaplatit mincemi o stejné nominální hodnotě, zbaví se vždy té, která má menší obsah kovu. A tak lidé platili stříbrnými dolary a zlaté si ponechali. Zejména banky využívaly situace a splácely své dluhy vůči centrální bance ve stříbře, ta jim však své závazky vyrovnávala zpravidla zlatem. To vedlo ke stálému odlivu zlatých rezerv ze státní pokladny.

Z reformního hnutí farmářů a dělníků se postupně zrodila nová “inflační strana”. Tato “Populist Party” získala brzy na vlivu a zasáhla významně do hospodářské politiky. Podle jejích argumentů rostla celosvětová produkce rychleji než zásoby zlata, což způsobovalo cenový propad zemědělských produktů. Také “populisté” viděli ve stříbře, kterého bylo dostatek, nejvhodnější inflační měnu. Aby se konečně zbrzdil stálý cenový pokles, požadovali stoupenci této strany větší množství peněz v oběhu, čehož chtěli dosáhnout především vydáváním dalších stříbrných mincí.

Aby prosadili svůj cíl, rozhodli se “inflačníci” v roce 1890 pro “handl” s republikány. Republikáni pomohou schválit tzv. Shermanův zákon o výkupu stříbra („Sherman Silver Purchase Act‘), který nahradí starý “Bland-Allisonův zákon”. Shermanův zákon ukládal vládě vykupovat měsíčně 4,5 miliónů uncí stříbra za bankovky, které budou směnitelné za zlato či stříbro a z vykoupeného kovu razit další dolary. Na revanš zase nebudou “inflačníci” blokovat republikánský celní sazebník (“McKinley Tariff”), zvyšující cla z dovážených výrobků.

Uplatněním Shermanova zákona o výkupu stříbra se krátkodobě podařilo cenový propad zastavit. Dosud klesající cena stříbra se dokonce na čas vrátila na nečekaně vysokých 150 centů za unci. Úspěch to byl však pochybný, protože tím zesílil odliv amerických zlatých rezerv. Ozývaly se první hlasy, které se obávaly, že státní pokladna již nebude dále schopna vyměňovat dolar za zlato. Tyto obavy získaly na síle, když se v roce 1892 stal americkým prezidentem demokrat Grover Cleveland. Předpokládalo se, že nový prezident ustoupí tlaku silného proinflačního křídla své strany. Nejdříve se stáhli zahraniční investoři, kteří očekávali brzké znehodnocení dolaru. Také domácí investoři začali v obavách přesouvat své investice do Kanady, Evropy nebo Jižní Ameriky.

V roce 1893 vzrostlo množství oběživa proti roku 1891 o 68 miliónů dolarů. Bylo to však příliš málo na to, aby se splnil „inflační sen“ části amerického politického spektra. Až do počátku roku 1893 nemělo rostoucí hospodářství žádné potíže. Naopak, nezaměstnanost klesla z 5 % (rok 1890) na 3,7 % (konec roku 1892). Rovněž dobrá úroda v USA, v kombinaci se špatnou sklizní v Evropě, se postarala o boom v zemědělství. Avšak začátek roku 1893 již přinesl první varovné signály přehřáté konjunktury. Koncem ledna 1893 spadly ceny v téměř všech odvětvích a signalizovaly obrat v hospodářském cyklu. Také akciový trh, který předtím znal jen směr vzhůru, začal stagnovat a bylo jen otázkou času, kdy se probudí zatím klidně spící medvědi.

20. února 1893 dopadlo kladivo konkurzu na společnost “Philadelphia and Reading Railroad” a situace se přiostřila. Tato železniční společnost, která ještě předchozí měsíc vyplácela dividendu, se zhroutila pod horami dluhů v celkové výši 18,5 miliónů dolarů a ocitla se v naprosté platební neschopnosti. Úpadek společnosti, kterou do té doby podporovaly významné finanční instituce z Wall Streetu, vyvolal pochybnosti o finančním zdraví dalších železničních společností a finančních domů. Zatím však vládl klid před bouří.

Dne 4. března 1893 klesly zlaté rezervy Spojených států na nové historické minimum - 100.982.410 USD. Někteří obchodníci odmítali přijímat stříbrné peníze, přestože tím porušovali zákon. Když zlaté rezervy zamířily pod hranici 100 miliónů, pochopili již všichni, že státní pokladna nebude schopna do nekonečna vyměňovat zlato za bankovky nebo stříbrné mince, zejména když kurz stříbra na světových trzích stále klesal.

Investory strašila nyní hrozba brzkého znehodnocení dolaru a burza se začala otřásat. Dne 3. května 1893 nastal prudký pád akciového trhu. Od roku 1884 prý burza v New Yorku takový kolaps nezažila. V okamžiku se kurzy zhroutily a za dalších pár sekund se z akcií staly bezcenné cáry papíru. Panika byla korunována příštího dne, když se “National Cordage Trust” - tehdejší miláček burzy - stal obětí konkurzního řízení. Řada dalších podniků se zhroutila ještě ten samý týden, ale byl to jen pouhý začátek následující krize.

Několik týdnů po akciovém pádu došlo i na trh se stříbrem. Cena stříbra se do června 1893 snížila na 83 centů za jednu unci. Když navíc oznámila Indie, jako jedna z mála zemí se stříbrným standardem, že končí s ražbou stříbrných mincí, propadly se ceny stříbra ještě výrazněji. V New Yorku ztratilo stříbro za čtyři dny 25 procent ze své ceny, když z 83 centů spadlo na 62 centů za unci.

„Stříbrný krach“ vedl k uzavření a likvidaci mnoha stříbrných dolů. Když v červnu vypukla finanční panika, muselo jen v Denveru uzavřít během tří dnů své brány dvanáct bankovních domů. Konkurz stíhal konkurz a tisícům lidí hrozila nezaměstnanost. Od ledna do června 1893 bylo evidováno 3401 konkurzů a dluhy dosáhly 169 miliónů dolarů. Červnová panika však ještě v druhém pololetí tyto počty dramaticky zvýšila. Krach a následný konkurz postihl přes 15.000 podniků a 642 bank. Téměř třicet procent národních železničních společností bylo insolventních. Dvacet procent všech zaměstnanců (2-3 milióny osob) ztratilo svou práci, přičemž nejvíce byl postižen jih a západ Spojených států.

Nyní se stříbrná měna v USA dostala pod silný tlak. Po červnovém krachu měl stříbrný dolar reálnou hodnotu 53 centů, byl však stále směnitelný za zlatý dolar, který měl hodnotu ovšem podstatně vyšší. Zlaté rezervy USA dále poklesly na pouhých 68 milionů dolarů a hrozil státní bankrot. Tehdy zasáhl prezident Grover Cleveland a koncem června svolal kongres k mimořádnému zasedání, s cílem zrušit Shermanův zákon o výkupu stříbra. Nakonec byl tento zákon zrušen, ale s platností až k 1. listopadu 1893. Mezitím však již dosáhly hospodářské škody obrovských rozměrů. Celé další tři roky byly poznamenány depresí a nejistotou. Ještě při prezidentských volbách v roce 1896 horoval společný kandidát populistů a demokratů Wiliam Jennings Bryan pro stříbrnou měnu, volby však prohrál. Teprve pod taktovkou nového prezidenta, republikána a zastánce zlatého standardu Wiliama McKinleye, se finanční trhy uklidnily a odliv kapitálu ze země ustal.

Litujete zrušení zlatého standardu? Jaký máte vztah ke stříbru? Podělte se o své názory a zkušenosti s ostatními.

Přeloženo a upraveno ze serveru www.boerse.de.

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

+2
Ano
Ne

Diskuze

23. 9. 2002 | 15:29 | TGP

Dobrý den, o zlatu jsme nedávno vydali celý seriál. Zkuste si do vyhledávání v článcích (http://www.penize.cz/search.a sp)zadat slovo Zlato a snad najdete i další zajímavé informace. více

23. 9. 2002 | 15:09 | sysel

Díky, počtení bylo pěkné. Jen ještě nevím, jestli existuje normální možnost nákupu zlata a zároveň prodeje. Pokud vím, tak cena nákupu a prodeje závisí na té které numizmatické prodejně. Budu pátrat dál. více

20. 9. 2002 | 8:56 | urubkova

Pred nedavnem tu vysel clanek, co tohle tema resil. Nasel jsem link: http://www.penize.cz/info/zpravy/zprava.asp?NewsID=1205. Hezke pocteni. více

20. 9. 2002 | 8:39 | Sysel

S postupným vývojem a možná i vzhledem k průmyslovému využívání zlata se zlatý standard přežil - zlato ale stále považuji za jakousi finanční jistotu - i když jeho cena dlouhodobě klesá. Stříbro se naopak stalo v podstatě...více

Naposledy navštívené

Články

Produkty a instituce

Kalkulačky

Poradna

Finanční subjekty

Nabídky práce

Obchodní rejstřík

Osoby v obchodním rejstříku

Části obce

Městské části

Obce

Okresy

Témata

Aukční režim, Dlouhodobá rovnováha, NAV, e-shopy, zbyněk stanjura, andrej babiš, architektura, jan raška, velký obchod, správa investic, pojistné období, klienti bank, doplňky, cena půdy, klientský dům, odchod, termín, Stavební úvěr

4B08606, 3B36443, 5C14900, 5C14900, 4M29394

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2016 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK