V souvislosti s plánovanou důchodovou reformou jsme se v našich článcích zatím věnovali především tomu, jak si spořit na stáří, jak se nejspíš změní doplňkové penzijní spoření, tedy nástupce starého penzijka, nebo jaký by měl být důchodový věk. Odborníci ale tvrdí, že k zásadním změnám musí dojít především v sociální a rodinné politice. Členové pracovního týmu, který má v důchodové komisi na starosti tuto problematiku, dokonce tvrdí, že se původní prorodinná politika začátku devadesátých let kvůli necitlivým zásahům proměnila „v systém chudinských dávek s neplánovanými antipopulačními prvky“.
„Péče o dítě představuje pro rodiče významné náklady, ať už co se týče vynaložených peněz, tak z hlediska nákladů ušlých příležitostí – zejména pro ženy, které kvůli péči omezují svou aktivitu na pracovním trhu. Tyto náklady je potřeba rodičům jednak kompenzovat za pomoci různých transferů, a zároveň je minimalizovat prostřednictvím veřejných služeb tak, aby rodičovství neznamenalo nutnost na dlouhou dobu opustit pracovní trh,“ vysvětluje socioložka a členka odborné důchodové komise Radka Dudová. A vedoucí týmu Otakar Hampl ji doplňuje: „Rodiny s dětmi prostřednictvím nejen důchodového, ale také zdravotního a daňového systému dotují ostatní skupiny společnosti – a to jednak domácnosti bez dětí, ale i kapitál firem. Tyto nevýhodné převody představují na jednu rodinu s dětmi přibližně jeden až několik milionů korun – v závislosti na příjmu rodiny a počtu dětí.“ Jeho tým teď přichází s prvními konkrétními návrhy, které by měly nastavení změnit.
Jedno z prvních opatření, které by chtěla důchodová komise prosadit, je zavedení společného sociálního pojištění manželů, případně partnerů žijících v jedné domácnosti. Cílem je srovnat rozdíl mezi penzemi manželů, z nichž jeden pracuje a druhý na určitou dobu obětuje kariéru rodině a výchově dětí. Starobní důchody rodičů se totiž výrazně odlišují. Fatální důsledky to může mít pro partnera, který zůstal s dětmi v domácnosti, zvláště v případě, kdy se vztah rozpadne a pár v důchodovém věku nežije ze společné kasy.
Spravedlivější důchod pro oba manžele by v praxi měl vypadat tak, že se manželé/rodiče budou mít jeden sdílený vyměřovací základ a pozdější důchod se za dobu společného soužití mezi oba partnery rozpůlí. Pro manžele by společné sociální pojištění vznikalo automaticky a povinně (případně je ale ve hře i možnost dobrovolného přihlášení), ostatní by o něj mohli zažádat deklarací soužití ve společné domácnosti. V návaznosti na tyto změny by se zároveň mohly zrušit vdovské a vdovecké důchody.
Opatření by ale, jak si důchodová komise je vědoma mohlo mít i nechtěné efekty. Model dělení důchodů by totiž mohl vzít partnerovi v domácnosti motivaci vracet se do práce. Ti, kteří vědí, že budou mít nárok na důchod odvozený od příjmů partnera, by také mohli být ochotni přijímat práci, která nevytváří povinnost přispívat na důchodové pojištění. Zrušení vdovských a vdoveckých důchodů by zase mohlo způsobit existenciální problémy manželovi či manželce, kteří zůstanou po smrti partnera-živitele v domácnosti sami. Hmotná kompenzace by totiž v takovém případě přišla až v důchodovém věku.
Další novinka, která by se mohla v dohledné době dostat vládě na stůl, počítá s nižšími odvody sociálního pojištění pro rodiny s dětmi. Rodinnému rozpočtu by se za každé vyživované dítě ulevilo snížením pojistného. Vyměřovací základ pro starobní důchod by ale zůstal v plné výši, takže by se nižší odvody neprojevily snížením penze.
Opět je tu ale jeden háček. Pokud se sníží výběr pojistného, sníží se také přísun peněz do prvního pilíře. A protože důchody se vyplácet musejí, bude potřeba výpadek řešit. Členové důchodové komise mluví zejména o vyšších daních, tedy o možnosti, že na vyšší důchody přispějeme všichni.
Další opatření, o kterém se v důchodové komisi debatuje, je navýšení zásluhové části starobní penze za každé dítě. Kompenzovat by se tím měly investice rodiny do budoucí generace plátců daní a pojistného. Návrh počítá s tím, že by se ve vzorci pro výpočet důchodu kalkulovalo s počtem dětí. V praxi by měla tato novinka navazovat na dvě předchozí opatření – společný daňový základ manželů a nižší odvody pro rodiny s vyživovanými dětmi. Pro bezdětné páry by to naopak zřejmě znamenalo snížení zásluhové části důchodu.
Původně se hovořilo také o možnosti, že by lidé v produktivním věku přispívali částí ze sociálního pojištění přímo na důchody svých rodičů. Pracovní tým se však nakonec k této variantě vzhledem k možným vedlejším efektům nepřiklonil.
... a komisaři vymýšlejí, jak zreformovat důchodovou reformu. Na Peníze.cz jsme zatím důkladněji vyzpovídali tři.
Šéfoval dvěma komisím pro reformu důchodů, v té dnešní je jako zástupce Asociace penzijních fondů.
Vysoce postavený odborář. Dnes šéf pracovního týmu důchodové komise, který má na starosti rušení druhého pilíře a přestavbu třetího.
Sociolog. Dlouholetý expert ČSSD na důchodovou problematiku. Šéf současné mnohohlavé důchodové komise.
STÁT SE O VÁS NEPOSTARÁ. MY ANO…
Čím dříve začnete spořit na stáří, tím lépe se budete mít.
V Ušetři.peníze.cz dokážeme mnohem víc. Přesvědčte se sami.
Tvůrci změn budou muset řešit jednu zásadní otázku – jak opatření realizovat a přitom neoslabit první průběžný pilíř důchodového systému. Už teď se totiž schodek důchodového účtu pohybuje kolem padesáti miliard korun.
„V celé řadě evropských zemí jsou zdrojem sociálního pojištění daně. Náš pracovní tým také doporučuje zavedení plateb za státní pojištěnce – matky na mateřské, nezaměstnané a invalidní důchodce. Tím se systém výrazně zpřehlední a stane se minimálně vyrovnaným. Důchodový systém, který představuje jednu z nejcennějších věcí v našem státě, tak přestane být otloukánkem, na nějž se přenáší problémy z jiných oblastí, jako jsou obecně hospodářská politika, politika zaměstnanosti a další. Jenom těch 240 tisíc nezaměstnaných, co nám přibylo od začátku ekonomické krize v roce 2008, představuje odhadovaný výpadek na příjmech důchodového systému okolo 17 miliard korun ročně,“ připomíná Otakar Hampl.
Podle makroekonoma Českomoravské konfederace odborových svazů Jaroslava Šulce, který je také členem důchodové komise, by jeden z hlavních příjmů pro důchodový systém mohl vzniknout postupným narovnáním odvodových povinností OSVČ a běžných zaměstnanců. Vyšší příjmy státu, které by se mohly využít v důchodovém systému, je prý také možné zajistit v efektivnějším výběru daní – tedy zejména zamezením rozsáhlým daňovým únikům, potlačením šedé ekonomiky a zastavením odlivu peněz do daňových rájů. „Nemyslím si, že by všechna tato opatření musela být nějak extrémně složitá, alespoň papírově. Hodně komplikované ale zřejmě bude legislativní dotažení, protože se to týká peněženek spousty lidí. Jde o třaskavou směs, na které bude chtít každá parlamentní strana získávat populistické body,“ podotýká Šulc.
Na nedávné konferenci důchodové komise se také hovořilo o možném zvýšení daně z nemovitosti a zavedení sektorových daní.
Další otázkou je, jak rychle se může komisi podařit své návrhy dotáhnout a předložit vládě, která by se pak postarala o jejich legislativní ukotvení. Například k definitivnímu zrušení druhého pilíře a úpravám parametrů v pilíři třetím by mělo dojít na začátku roku 2016. Není vyloučeno, že se do legislativního balíčku změn spojených s důchodovou reformou můžou dostat i některá z nastíněných opatření třetího. Zákony by pak byly účinné nejdřív od roku 2017, aby se stihly připravit informační systémy České správy sociálního zabezpečení a mzdové a účetní systémy zaměstnavatelů. „Návrhy jsou nyní vyčíslovány z hlediska dopadů do státního rozpočtu a s ohledem na to také optimalizovány. Řeší se tedy nastavení jednotlivých parametrů. Chtěli bychom ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí a dalšími zúčastněnými odborníky stihnout co nejvíce výpočtů do prosincového jednání odborné komise, abychom měli potřebné podklady k diskuzi,“ říká Otakar Hampl a dodává, že na okamžité zavedení změn není připraven ani státní rozpočet, ani společnost. Počítá tedy s postupným zaváděním změn v příštích dekádách.
Otakar Hampl, analytik, vedoucí pracovního týmu důchodové komise:
„Můžete mít relativně vysoký plat, ale s rostoucím počtem dětí vám skokově klesá příjem na jednoho člena rodiny a výdaje zároveň významně narůstají – nejde jenom o jídlo, ale také o zvýšenou spotřebu vody a energie, dále kroužky a hudebky, rekreaci (na zahraniční zájezd s cestovkou zapomeňte …), jízdné v hromadné dopravě, potřebu většího bytu a auta, potom ubytování na koleji pro starší děti a učební pomůcky. Často se používají různé přepočtové koeficienty pro vyjádření úspory z rozsahu – ale ty jsou v realitě značně problematické. V praxi to pak vypadá tak, že máte v jednom malém pokojíčku čtyři skoro dospělé teenagery, studující vysokou školu a gymnázium, a ve vedlejší místnosti nepohyblivou babičku s parkinsonem. To hovořím ze své vlastní zkušenosti. A pak se nabízí otázka, jestli je to úspora z rozsahu nebo z nutnosti…“
Jaroslav Šulc, makroekonom ČMKOS:
„Za jinak stejných podmínek se rodina s více dětmi dobrovolně odsuzuje k příjmové chudobě ve srovnání s variantou bezdětnosti. A to je principiálně špatně! Proto soudím, že je načase celou koncepci prorodinné politiky zevrubně přehodnotit, a to navíc i s ohledem na spoustu nových faktorů. Třeba proto, že nyní je narození již prvního (ale také druhého) dítěte pro mladou rodinu finanční šok relativně i absolutně větší než dříve, který bez pomoci rodičů či zadlužení obvykle není schopna sama zvládnout. Kdybychom tu v posledních třiceti či pětatřiceti letech měli dobrou, tedy pružnou a prozíravou prorodinnou politiku, nemuseli bychom dnes vůbec řešit dopady tohoto selhání do penzijního systému a pracně hledat jeho reformovanou podobu.“
Radka Dudová, socioložka, Sociologický ústav Akademie věd:
„Jestli by znamenala větší podpora státu pro rodiče s dětmi skutečně demografické posílení a nárůst populace? To je otázka, se kterou si demografové ve světě stále nevědí úplně rady. Podle mého se jedná o morální princip, nikoli o utilitarismus. Cílem rodinné politiky nemůže být primárně zvýšení porodnosti (tedy „donutit“ lidi mít děti), ale ocenění neplacené práce těch, kdo děti mají, a usnadnění jejich situace. Mezinárodní srovnání poukazují na to, že vyšší porodnost panuje v zemích, kde je pro rodiče jednodušší skloubit dítě a placenou práci, tedy kde ženy nestojí před volbou buďto práce, nebo rodina, nýbrž mohou uspokojivě a s respektem od okolí kombinovat obojí.“
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
1. 12. 2014 8:34, Dana
Asi by mělo být upřesněn pojem "děti". Narozené, nebo vychované? Porodit může zdravá žena co 9 měsíců, to není zásluha. Vychovat, dovést k dospělosti, dát vzdělání, to už je o moc těžší. Podpořila bych určitě ty rodiče, kteří to zodpovědně dělají. Výuční list - body, maturita - body, atd. Pak je to odměna skutečně za to, že rodina vychovala občana - plátce daní a záruka, že se nebudou plnit ústavy nezaopatřenými a pouze narozenými dětmi.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
1. 12. 2014 8:42, Jan Solver
No, daňová úleva na dítě je nyní 1000 Kč měsíčně. Pokud si tyto peníze budete spořit, do důchodu vám to udělá pěknou sumičku. Co ještě chcete? Na důchody stejně nebude, pokud nebude rovná dávka všem a rovný přístup státu k občanům, můžou se soc. inženýři klidně stavět na hlavu :-)
Prostě by se do toho stát neměl plést vůbec. Napadlo někoho z těch "moudrých", že třeba někdo děti mít ani nemůže? Ti budou rázem tímto hloupým nápadem diskriminováni...
V diskuzi je celkem (42 komentářů) příspěvků.