Jedenáctý, předposlední díl série videorozhovorů s ekonomem Vladimírem Bezděkem se bude zabývat problematikou posouvání věkové hranice odchodu do důchodu. V rámci malé důchodové reformy poslanci na konci června schválili, že se důchodový věk bude postupně narůstat i nad 65 let. Do té doby platilo, že muži a ženy s jedním dítětem, kteří se narodili po roce 1965, půjdou do penze právě v 65 letech, ženy se dvěma dětmi dokonce o rok dříve. Podle schválené reformy se však bude věk odchodu do důchodu průběžně posouvat. Dokonce nebyla určena ani horní hranice, tu si prý mají vyřešit následující vlády.
Kdo se dožije důchodu?
V praxi to znamená, že dnešní třicátníci půjdou do důchodu o pět let později než ti, kteří jdou do penze nyní. Letos narozené děti pak bude čekat důchod až v 73 letech.
Mnoho lidí proti tomuto kroku vlády protestuje s tím, že se důchodu málokdo dožije. A když už, tak jen na velmi krátkou dobu. Vladimír Bezděk se na tento problém pokusí odpovědět grafem, podle kterého neustále roste nejen průměrná délka života, ale také procento lidí, kteří se dožijí důchodového věku a doba, kterou v penzi stráví. Například v roce 1927 se v Československu chodilo do důchodu v 65 letech, když se ho dožili, měli před sebou v průměru ještě deset let života. Jenže penze se jich nedožila ani polovina. V roce 2007, tedy o osmdesát let později, byla pro muže hranice odchodu do důchodu 62 let. Dožilo se ho přes 80 procent mužů a v průměru je čekalo ještě šestnáct let života (a stát šestnáct let vyplácení důchodu). Vladimír Bezděk tak považuje kritiku posouvání věku odchodu do důchodu jakožto antisociálního kroku, za ryzí demagogii.
Jak to bude v budoucnu?
Stejného názoru je i ekonom a ředitel nadace Prague Twenty Lukáš Kovanda. I podle jeho mínění by se hranice odchodu do důchodu měla neustále zvyšovat. „Naděje na dožití při narození se neustále prodlužuje, a zatímco nám se jeví věk 73 let jako poměrně vysoký, věřím, že pro lidi, kteří se narodí příští rok, už rozhodně žádným velkým stářím nebude. Bavil jsem se o tom s Robertem Fogelem, laureátem Nobelovy ceny za ekonomii, a ten spočítal, že dnešní mládež ve vyspělém světě má šanci padesát na padesát, že se dožije stovky. Podle mě by navíc měly bezdětné ženy chodit do penze ještě později než muži, protože naděje na dožití žen je v průměru o několik let vyšší, než je tomu u mužů,“ vysvětluje své stanovisko Kovanda.
Otázkou však zůstává, jak budou například sedmdesátiletí lidé zvládat některá náročná zaměstnání a co bude s těmi, kteří už zkrátka nebudou mít dostatek fyzických sil? Znamená výrazné posouvání průměrné délky života, že tu budou za 50 let běhat agilní staříci, nebo budou ulice spíš plné unavených lidí o holi?
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
3. 10. 2011 8:50, maryna
proc ma setrit na duchod jesli se vubec ne doziji da veku 68.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
29. 9. 2011 15:11, Jahoda František
Tuším, madam, že máte demografii v malíčku, jenom poznamenávám, že průměrná délka života posledních dvě stě let roste. Určitě jste slyšela i o farmaceutickém výzkumu anebo o biotechnologiích, kam investoři vrhají miliardy dolarů, aby se napakovali na nově vymyšlených prostředcích, které do Vás budou doktoři cpát horem dolem, abyste byla v sedmdesáti čilá jako rybička. Mimochodem, Váš sedmdesátiletý příbuzný je jeden z důkazů lékařského pokroku. Před takovými dvaceti lety by ve svém věku už nejspíš nebyl, nyní (Vašimi slovy) pouze pospává, odpočívá a je ve velmi dobré kondici. Tuším, že budete v sedmdesáti hákovat jako dnešní padesátnice a ani Vám to nepřijde divné. Celé to pro Vás bude pozitivní, neb eventuality (smrt) jsou pouze horší.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (22 komentářů) příspěvků.