Stárneme. Budeme mít na důchody?

Autoři studie, Boris Burcin a Tomáš Kučera z Přírodovědecké fakulty UK v Praze, v úvodu uvádějí, že důležitým, byť ne jediným, impulsem pro vypracování prognózy byla opětovně sílící diskuse kolem budoucnosti českého důchodového systému. Horizontem prognózy byl zvolen rok 2065. Důvod je prostý - při schválení a zachování právě projednávaného dalšího posunu hranice důchodového věku 63 let pro muže a bezdětné ženy by v roce 2065 do tohoto věku vstupovaly osoby, které se narodily právě v roce 2002.
"Předpokladem spolehlivosti takových prognóz je odhalení základních pravidelností předcházejícího vývoje," píše se ve studii. Pojďme si tedy nejprve v krátkosti připomenout základní fakta, z nichž naše neradostná demografická situace vychází.

Málo rodíme, stárneme, žijeme stále déle

V roce 1994 se v ČR poprvé od I. světové války narodilo méně dětí, než kolik dosáhl počet zemřelých obyvatel a od té doby je nás stále méně. Významné přitom je, že ke ztrátě dochází v době, kdy jsou ve věku nejintenzivnější plodnosti početné ročníky žen narozených v 70. letech. A protože k ní dochází zároveň přes trvale kladnou migrační bilanci (převaha přistěhovalých nad vystěhovalými), jde celá populační ztráta na vrub velmi nízké porodnosti. Podle autorů studie byl její pokles velmi rychlý, bezprecedentně hluboký a trvá déle, než byl na jeho počátku kdokoli ochoten připustit. "Za pouhých pět let mezi roky 1991 a 1996 se totiž hodnota úhrnné plodnosti v ČR doslova propadla z 1,89 na 1,19 živě narozeného dítěte na jednu ženu za celé její reprodukční období (15 - 49 let) a od roku 1996 se pak hodnota úhrnné plodnosti trvale drží pod hladinou 1,2 dítěte. Ta by přitom v dlouhodobé perspektivě mohla zajistit prostou obměnu obyvatelstva přibližně jen z asi z 58 % (úroveň porodnosti nutná k zajištění prosté reprodukce je 2,1 - pozn. aut.)," píše se ve studii.

Co nás čeká a nemine?

Pokud jde o dlouhodobý vývoj celkového počtu obyvatelstva, podle autorů studie není zcela jednoznačný. Nejpravděpodobnější variantou se jeví jeho dočasná stabilita až mírný růst (především v důsledku odkladů rodičovství v uplynulých letech a tím nahromadění značného potenciálu "realizace plodnosti"), na který by kolem roku 2025 měl navázat intenzivnější pokles počtu obyvatel.
Mnohem zajímavější je očekávaný vývoj věkového složení a dalších strukturálních charakteristik obyvatelstva, s největší pravděpodobností nás totiž čekají zásadní strukturální změny.
Obecně lze říct, že už v roce 2030 se projeví deficit počtu narozených a naopak "nadbytek" osob ve věku 50 let. Podíl dětí na obyvatelstvu, který v roce 2002 představoval necelých 16 %, by se do roku 2030 snížil pod 14 % a do roku 2065 by na této úrovni mohl vlivem souběžného poklesu obyvatel zůstat.
K nejvýraznějším změnám dojde zcela určitě v kategorii obyvatel v poproduktivním věku. Jejich počet by měl do roku 2030 vzrůst ze současných 2,1 milionu na 3 miliony, ovšem do roku 2065 až na bezmála 3,5 milionu (což by znamenalo 36% podíl na celkovém počtu obyvatel). Ještě výraznějšími změnami projdou dílčí kategorie v rámci této skupiny: počet obyvatel ve věku 75 let a více bude v roce 2065 více než trojnásobný a nejstarších seniorů (85 let a více) by měl být dokonce osminásobek ve srovnání se stavem v roce 2002.

Z hlediska ekonomického a sociálního bude nepochybně velmi závažné trvalé zhoršení poměru mezi počty starších osob (60 let a více) a osob ve věku ekonomické aktivity (15 - 59 let). Nejjednodušeji řečeno: výchozí situací je 29 osob starších připadajících na 100 osob ve věku 15 - 59 let. V průběhu příštích 30 let a následně do roku 2050 by měl počet starších vzrůst na dvojnásobek a následně do roku 2050 až na 75. Je tedy víc než zřejmé, že se v nadcházejících letech musíme připravit na další, progresivní stárnutí obyvatelstva ČR.

Důsledky nejen pro penzijní systém

Autoři studie se v této souvislosti zmiňují o analýze čtyř různých modelů možného vývoje hranice důchodového věku. Ta ukázala, že ani posunutí věku pro odchod do důchodu na hranici 68 let pro muže i ženy by nepřineslo významnější pokles počtu osob v poproduktivním věku (nemluvě o "měkčích" variantách), půjde jen o redukci a odklad jeho dalšího růstu. Pokud se zamyslíme nad vývojem na trhu práce, kde významně klesá zaměstnanost osob v důchodovém věku, roste nezaměstnanost a kde existují určité (byť dnes redukované) výhody plynoucí z předčasného důchodu, musí nám dojít, že nutně roste počet osob pobírajících starobní důchod. Z toho ovšem jasně vyplývá, že nejde pouze o důchodový systém, ale o celý systém sociálního a zdravotního zabezpečení. Jak je uvedeno ve studii: "Není těžké odvodit, že náklady na zdravotní a především důchodové zabezpečení vzrostou v relativně blízké budoucnosti pouze v důsledku změn věkové struktury obyvatelstva takovou měrou, že bez zásadních změn principů a fungování těchto systémů může dojít k jejich poměrně rychlému zhroucení, a to i při pevnějších základech, než jsou ty současné." Podle autorů prognózy však hrozba vysokých daní, odvodů a dalších nákladů není jediným vážným problémem. Podle nich jsou totiž ve hře také základy mezigeneračních vztahů a organizace a fungování celé společnosti.

Zpracováno podle analýzy Perspektivy populačního vývoje České republiky na období 2003-2065 autorů Borise Burcina a Tomáše Kučery z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze vydané v listopadu 2003.

Co si o této neradostné prognóze myslíte vy? Co všechno by se podle vás mělo udělat, aby v případě, že se prognóza naplní, nebyla naše společnost ochromena? Jak by podle vás měla vypadat penzijní reforma, pokud si myslíte, že je nutná?