Zástupci penzijních společností při startu důchodové reformy hovořili o stovkách tisíc klientů. Po půl roce má ovšem důchodové spoření uzavřeno jen 75 tisíc lidí. Tvůrci reformy z Kalouskova ministerstva financí připravili seznam změn, které by ho měly zatraktivnit. Předkladatel příslušného návrhu zákona, odcházející ministr financí Miroslav Kalousek, by od příštího roku chtěl kromě jiného druhý pilíř opět „otevřít“ i pro osoby starší 35 let a zároveň dát lidem možnost rozhodnout se pro vstup až do 40 let. Shrnutí navrhovaných změn najdete v boxu:
Návrh dnes již bývalého ministra financí ale ještě musí projít parlamentem. A opozice se už nechala slyšet, že neumožní zrychlené projednání, takže by se Sněmovna k novinkám ve druhém pilíři dostala nejdřív na podzim. A vzhledem k tomu, že momentálně je na politické scéně jasné jen to, že Miloš Zeman je prezident, je asi možné se jen sázet, co a jak doopravdy bude.
Opatrná chvála
Odborníci ze světa financí si navrhované změny převážně pochvalují. Upozorňují ale na to, že aby důchodovému spoření začali výrazněji přibývat klienti, musela by se především zklidnit politická situace. A to zatím nevypadá příliš reálně. „Věřím, že jde o změny správným směrem. Z mého pohledu bude nejdůležitější možnost vystoupit, protože posiluje pocit občanů, že nejde o nezvratné rozhodnutí. Možnost výplaty formou patnáctileté renty a znovuotevření jsou z mého pohledu také důležité. Nicméně hlavním faktorem, který bude určovat počet účastníků ve druhém pilíři, bude důvěra občanů v jeho dlouhodobou stabilitu a odolnost vůči změnám vlád,“ říká Jiří Šatava z akademického pracoviště CERGE-EI.
Pro brzké zavedení navrhovaných změn je ekonomický žurnalista Petr Fejtek: „Myslím, že ministerstvo financí vybralo a chce napravit ty největší nesrovnalosti. Možnost po pěti letech vystoupit ze systému sice považuji za marketingovou úlitbu, ale budiž. Nejdůležitější je ovšem znovuotevření vstupu lidí do 40 let na celý rok 2014. Doufejme, že se to koalici ještě formou poslanecké iniciativy podaří v parlamentu prosadit.“
Podle ekonoma Lukáše Kovandy si ale druhý pilíř i přes navrhované změny důvěru širší veřejnosti jen tak nezíská. „Navrhované zflexibilnění podmínek sice situaci do určité míry pomůže, mám ale za to, že druhý pilíř je už tak negativně zprofanovaný a že pochyby s ním související zakořenily do takové hloubky, že původní očekávání propagátorů reformy zůstanou nenaplněna. Změny za chodu navíc také znamenají – v očích veřejnosti – nevyřčené přiznání, že původní návrh penzijního systému obsahoval nedostatky.“
Parametrické změny nestačí
Zástupci penzijních společností jsou rádi, že se ministerstvo financí ke změnám odhodlalo. Zároveň však připouštějí, že Miroslav Kalousek mohl být ve svém návrhu ještě razantnější. „K zatraktivnění druhého pilíře by přispělo, kdyby si lidé k důchodovému pojistnému, které jim stát uvolní (tři procenta [hrubé mzdy, pozn. red.]), nemuseli přidávat nic z vlastní kapsy (dvě procenta),“ domnívá se předseda Asociace penzijních fondů Karel Svoboda. Ten se už v minulosti přiznal k tomu, že by mu vůbec nevadilo, kdyby stát celý systém zatraktivnil tím, že by odvod tří procent hrubé mzdy, která si klient převádí z průběžného důchodového systému na svůj účet u penzijní společnosti, ještě o nějaké to procento navýšil.
Spekulovalo se také o tom, že by druhý pilíř mohl být povinný pro všechny osoby do 35 let, které nově nastupují do práce. Samozřejmě s již navrhovanou možností ze systému po pěti letech vystoupit. K této variantě se dokonce klonil i Jiří Rusnok, který zároveň navrhoval, aby měl peníze ve druhém pilíři na starosti státem spravovaný fond. „Z koncepčního pohledu by bylo vhodné zjednodušit pravidla prvního a druhého pilíře. Pro drtivou většinu lidí je výpočet penzí ‚černá skříňka‘, které nerozumějí, a je pro ně tudíž velmi těžké se rozhodnout, jestli do druhého pilíře vstoupit, nebo spoléhat pouze na státní důchod. Nebránil bych se zrušení povinnosti přidávat do druhého pilíře dvě procenta mzdy ze svého. Také zavedení státního penzijního fondu by nejspíš rozptýlilo mnohé obavy, jelikož velká část lidí důvěřuje víc státu než soukromým penzijním společnostem,“ myslí si ekonom Jiří Šatava. Petr Fejtek je v otázce dalších změn mnohem obezřetnější: „Přiznám se, že jsem na rozpacích. Navrhované nastavení mi přijde jako dostačující. Zavádět nějaký státem řízený fond je hloupost, větší smysl dávají garantované fondy. Ty sice nějaké klienty přilákají, z investičního pohledu ale nejsou moc logické. Nejvíc by tedy pomohlo, kdyby byl vstup do systému povinný.“
Lukáš Kovanda ale upozorňuje na to, že zásadní problém není ani tak v samotném nastavení důchodového spoření jako spíš v nedostatečné důvěře lidí v politiky a finanční trhy. „Stěžejní problém vězí v tom, že většina lidí nevěří politikům, nevěří finančním trhům a nevidí či nechce vidět pádný důvod, proč by se měla o zajištění na stáří aktivně starat. Napravení této situace, pokud se vůbec podaří, bude trvat léta, neboť jeho předpokladem je jakýsi paradigmatický posun ve smýšlení veřejnosti. Takovou změnu však nemůže zajistit žádná reforma, a tím méně jen ta parametrická, která implicitně potvrzuje omylnost předchozího (stávajícího) schématu penzijního systému.“
Jaký osud čeká druhý pilíř?
Spekulovat o budoucnosti důchodového spoření je asi předčasné. Zvlášť v době, kdy se situace na politické scéně mění každým dnem. Podle všeho ale k jeho zrušení nedojde ani v dost pravděpodobném případě, že se po volbách ujme vlády ČSSD. Její zástupci se totiž ve svých vyjádřeních na jeho adresu začínají pomalu mírnit a hovoří spíš o tom, že lidem umožní z druhého pilíře vystoupit, což bude prý k jeho zániku stačit. „Osobně si myslím, že druhý pilíř přežije – je levný, bezpečný a děditelný. Socani jsou sice dementi, ale snad ne tak úplně. Ostatně všiml si někdo, jak přestali horovat pro ‚švédský model‘? Ten je totiž tvrdě zásluhový, tak kdyby ho zavedli, to by bylo fajn,“ dodává Petr Fejtek. Lukáš Kovanda je mnohem skeptičtější: „Česká republika reformu důchodového systému potřebuje, o tom žádná. Dokonce lze tvrdit, že stávající systém, včetně druhého pilíře, je výsledkem přeopatrné reformy a že – i kdyby o spoření v jeho rámci panoval zájem podle očekávání – celý systém zůstává na čtvrtině, nejlépe v půli cesty, kterou je třeba tak jako tak ještě ujít. Z tohoto hlediska by svým způsobem nemuselo být na škodu, pokud by stávající podoba systému byla ‚odpískána‘ a navržen systém úplně nový, třeba i razantnější.“ A Jiří Šatava připomíná, že reforma důchodového systému je běh na dlouhou trať. „Několik příštích let bude pro druhý pilíř velmi důležitých. Lidé si potřebují zvyknout na představu, že na důchod si je třeba více spořit a že stát negarantuje stabilní výši státních důchodů.“
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
13. 7. 2013 7:25, Vít Suchý
II. pilíř je jen politický projekt bez smluvních podmínek…Nad čím chtějí „ekonomičtí odborníci“ chrochtat blahem ?
Závažná legislativní pochybení již od začátku, klamavá reklama a porušování zákonů při propagaci důchodového spoření hospodskými hesly typu dejte 500 a stát vám přidá 750, předhánění různých „ kalkulaček výhodnosti“ které ale všechny vaří z vody, neznámé parametry výplaty budoucích penzí atd.atd…
Individuálně spořit na penzi je nutnost, to nemá ani cenu komentovat, ale ztrácet čas experimenty typu II. pilíř může ve finále znamenat promeškání důležité doby která nám pak pro zhodnocování peněz na penzi může sakra chybět...
V diskuzi je celkem (8 komentářů) příspěvků.