Dobro se daní! A tak tuny jídla končí na dně popelnic...

Každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán. Ironické pořekadlo, se tentokrát, uznejte, hodí dokonale. Když jídlo z obchodu skončí na dně popelnice, zaplatí obchodník pár halířů popelářům za odvoz. Z jídla, které darují – například dobročinným organizacím, jež se snaží nasytit nejchudší – musí státu odvést patnáctiprocentní daň z přidané hodnoty. Výsledek rovnice spočtete na prstech jedné ruky. Supermarkety i sámošky radši v tichosti napěchují neprodané (zdravotně a hygienicky nezávadné) potraviny, do velkých černých pytlů a naládují mezi odpadky. Jaké množství jídla denně, měsíčně, nebo ročně stihne podobný osud a kolik lidí bez domova nebo v akutní nouzi by bývalo mohlo nasytit, se nedozvíme. Prodejci se plýtváním (pochopitelně) zrovna rádi nechlubí. Nic proti tomu. Páchat dobro, navíc pokud nás samotné vychází draho, to jaksi není ničí povinnost. Se svými potravinami si navíc můžou dělat, co chtějí. A abychom byli féroví a prodejce neházeli do jednoho (černého) pytle, nutno zmínit, že část z nich potraviny poskytuje charitativním organizacím a potravinové bance i přesto, že musí z darovaného daň zaplatit. Jenže zbývá pořád dost těch, kteří to (zejména kvůli dani) nedělají. A jídlem se mrhá úplně zbytečně.

Partner rubriky

Partnerem rubriky Co si o tom myslíte? je nakladatelství Grada. Z jeho nabídky by vás mohlo zajímat třeba...

J. Radová, P. Dvořák, J. Málek: Finanční matematika pro každého

Osmé, aktualizované vydání osvědčené publikace vysvětluje základní matematické postupy, které jsou spojeny s nejvýznamnějšími finančními produkty a instrumenty. Hlavními výhodami jsou stručnost a výstižnost knihy. Je vhodná jak pro začátečníky, kteří se chtějí seznámit se základními finančními výpočty, tak pro pokročilejší, hledající vysvětlení i složitějších finančněmatematických postupů.

Ministerstvo se schovává za Evropskou unii, tam jsme ale za exoty

Postoj obchodníků se dá za daných podmínek snadno pochopit. Totéž však nelze tvrdit o postoji státu. O problému se v Česku hovoří už několik let, charitativní organizace na něj upozorňují opakovaně. Ministerstvo financí ho však vytrvale odmítá řešit. Tvrdí, že má svázané ruce. Odvolává se na evropskou směrnici o společném systému daně z přidané hodnoty. Změnou zákona o DPH ve smyslu odpuštění daně z darovaných potravin bychom ji prý porušili. Zajímavé ale je, že v řadě zemí Evropské unie se DPH z darovaných potravin neplatí – namátkou uveďme třeba Německo, Dánsko, Francii, Velkou Británii, Nizozemsko, Polsko nebo Maďarsko. Daň z přidané hodnoty podle nich v tomto případě není třeba platit, protože hodnota neprodejných potravin, u kterých se blíží datum spotřeby, je v podstatě nulová.

Zákon nezměníme, ale poradíme, jak ho obejít

Nedávno Ministerstvo financí přišlo s překvapivým obratem. Zákon změnit nechce, ale dalo prodejcům návod, jak ho obejít: místo darování zboží prodejte za symbolickou cenu, třeba za korunu.

Při prodeji potravin s výraznou slevou má totiž podle ministerstva obchodník nárok na odpočet DPH, zatímco u daru nárok na odpočet DPH nevzniká. Neziskové organizace i prodejci ovšem kroutí hlavou. Postup je podle nich na hraně zákona, a kdyby ho prodejci využívali opakovaně, mohl by se o ně začít nepříjemně zajímat finanční úřad – snadno by totiž mohl nabýt přesvědčení, že sleva je jen kamuflovaným darem – a tím pádem vyhýbáním se placení daně. A bylo by to vlastně přesvědčení zatroleně oprávněné. Nehledě k tomu, že postup navržený ministerstvem neřeší jádro problému – pro prodejce by byla dobročinnost stále nevýhodná. Hodnotu, o kterou srazí cenu potravin, totiž musí vykázat jako ztrátu a do toho se jim nechce.

Mluviti zlato!

Za dobré slovo knížku

Minulý týden to v diskuzi pod článkem v rubrice Co si o tom myslíte? vřelo. Komentovali jsme video, na kterém městská policie spolu s dámami ze sociálky vyrážejí na večerní kontrolu problémových rodin...

• Sociálka a strážníci si došlápli na „problémové rodiny“. Kdo si došlápne na ně?

Knížku bychom rádi poslali člověku, který se podepsal písmenem f. Za to, jakým způsobem dokázal prostřelit floskuli, s níž přišel jiný debatér. Posuďte sami:

– Mně přijde naprosto v pořádku že kdo dává peníze, tak určuje pravidla...
– Člověče, tady bude někde nějaká chyba. Já dávám, tomuto státu, peněz vcelku dost, a že by někdo bral v úvahu moje pravidla, tak to ani náhodou...

Není to jen věc daně, ale…

Rozumný čtenář namítne, že plýtvání potravinami je ve skutečnosti podstatně širší problém než potíž s českou DPH. V supermarketech v Evropě, USA a vyspělých asijských zemích se podle některých odborníků ročně vyhodí množství jídla, které by dokázalo dvakrát nebo třikrát nasytit všechny hladovějící po celém světě.

Regály s pečivem totiž musí být do poslední chvíle před zavíračkou plné – jenže druhý den ráno už ho nemůžete prodávat. Banány musí být dokonale žluté, pomeranče správně kulaťoučké, okurka rovná a tak akorát dlouhá… Když dorazí slabší zásilka, může být někdy výhodnější ji celou vyhodit než platit lidi, kteří ovoce a zeleninu protřídí. Produkty, kterým se blíží konec záruční doby, zase můžou zákazníky od nákupu odrazovat. Takže, co ho radši vyhodit a napěchovat regál novou várkou? Estetická a psychologická kritéria zkrátka vítězí. Otázka kvality potravin přichází na řadu až potom. 

Je ale opravdu nezbytné, aby prodejce v plýtvání podporoval svými zákony stát? Co si o tom myslíte? Své názory a postřehy pište do diskuze. Nejzajímavější příspěvek odměníme knížkou z nakladatelství Grada. 

Dlouhodobý investiční produkt

Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.

Založte si DIP

Sdílejte článek, než ho smažem