Pro začátek je třeba říci, že program Zelená úsporám je velmi dobrá věc. Jinou otázkou ovšem je, jak se ho v Česku podařilo realizovat. Výrazně se na něm podepsali tři ministři životního prostředí. Všichni se však svého úkolu nezhostili úplně se ctí.
Současný ministr Tomáš Chalupa si po nástupu do funkce začal odpovědnost za program se svými předchůdci přehazovat jako horký brambor. Vzájemně se dohadovali, zda se vlastně povedl nebo nepovedl a hlavně – kdo za nezdary může. Vezměme to tedy pěkně po pořádku.
Bursíkova éra
Jako první na trať štafetového běhu vyrazil Martin Bursík. Byl to právě on, kdo se o rozběhnutí programu zasadil a kdo mu nastavil parametry. Historie ukázala, že úloha startéra je nevděčná. Velká část kritiky pozdějších peripetií, které projekt provázely, totiž spadla na jeho hlavu. První úsek štafety se přitom povedl poměrně dobře.
Celý projekt vznikl díky Kjótskému protokolu čili mezinárodní dohodě o snižování emisí skleníkových plynů, která platí od roku 2005. Umožňuje prodávat emisní přebytky jiným státům nebo soukromým subjektům. Česká republika dokázala z prodeje kjótských kreditů hodně vytěžit, dokonce víc než kterýkoli stát Evropské unie. Většinu jich od nás odkoupilo Japonsko, další Španělsko a Světová banka. Na program Zelená úsporám se tak podařilo získat zhruba 19 miliard korun – ovšem za podmínky, že se je podaří vyčerpat k určitému datu. Využít se měly na podporu zateplování rodinných a bytových domů nebo přechodu na ekologičtější vytápění. Právě dobře připravený program byl údajně jednou z hlavních příčin toho, že Japonci a další kupci za kredity ochotně a dobře platili.
Bursík v ministerském křesle skončil pár měsíců poté, co se program v roce 2009 rozběhl. Začátky byly rozpačité. Během prvních dvou měsíců totiž dorazily jen dvě žádosti o dotace. O programu se rázem začalo pochybovat. Šířily se obavy, zda se podaří peníze vyčerpat, jak bylo s kupci emisních kreditů dohodnuto. Tehdy ještě nikdo netušil, že největší ránu má projektu o rok později zasadit problém zcela opačný – zájemců totiž najednou bylo až moc. Z dotačního programu Zelená úsporám se stal stavební hit. A tak Češi žádali o dotace a zateplovali jak diví.
Drobilova éra
Křeslo ministra životního prostředí bývá v Česku vratké, a tak se v něm v rychlém sledu vystřídali Ladislav Miko, Jan Dusík, Jakub Šebesta a Rut Bízková – všichni v úřednické vládě Jana Fišera. V době, kdy zájem o dotace kulminoval, vyběhl na trať třetí významný muž naší štafety: Pavel Drobil.
Abychom si zájem o dotace dokázali lépe představit – v říjnu 2010, týden před tím, než bylo přijímání dalších žádostí zastaveno, jich dorazilo 10 425. Dohromady jich bylo do té doby podáno přes 75 tisíc. Úředníci byli zahlceni a nestíhali administrativně náročné žádosti zpracovávat. Navíc se ukázalo se, že k tomu, aby mohli být uspokojeni všichni žadatelé, chybí asi osm miliard. O tom, že poptávka nabídku značně převyšuje, muselo ministerstvo vědět. Jenže nedělalo nic. Před senátními volbami se to nejspíš ministrovi Drobilovi nehodilo do krámu. Jako náhodou program zarazil teprve těsně po skončení druhého kola voleb.
Řada lidí se dostala do situace, kdy si dům zateplili, přešli na ekologičtější vytápění, nebo si aspoň zaplatili projekt, ale peníze od státu – ty se totiž vyplácely až zpětně – nikde. Z dotačního hitu se tak rázem stal zlý sen, který jim přidělal pěkných pár vrásek. Bez vidiny dotace by totiž většina lidí s rekonstrukcí vůbec nezačínala. Po Drobilově korupční aféře a následné rezignaci se nějakou dobu nedělo nic. Opět se tak ozvala stará hrozba, že peníze nestihneme vyčerpat.
Chalupova éra
Řešení zůstalo až na třetím muži naší štafety – Tomáši Chalupovi. Když nastoupil do funkce, prohlásil, že Bursík a Státní fond životního prostředí program manažersky nezvládli, že celý projekt stojí právně na vodě a od počátku má řadu nedostatků. Jeho výroky byly poměrně nešťastné, protože okamžitě vzbudily nedůvěru u potenciálních kupců dalších emisních kreditů.
Nicméně nakonec se Chalupovi podařilo z prekérní situace vybruslit a program Zelená úsporám znovu rozhýbat. Loni v dubnu ohlásil, že všechny žádosti splňující předepsaná kritéria budou schváleny a proplaceny. S jednou výjimkou: schodek se rozhodl vyřešit tím, že omezí podporu veřejným budovám – vysvětlil, že na rozdíl od soukromých žadatelů mohou dosáhnout i na jiné příspěvky. Další peníze měly být získány přísnějším kontrolováním žádostí a prodejem dalších emisních povolenek. Na konci loňského roku se podařilo administraci žádostí urychlit. Skluz byl ale veliký, a tak pořád není jisté, zda se podaří všechny peníze vyčerpat včas.
A teď lepší zprávy – program přes všechny nezdary prospěl životnímu prostředí i lokální ekonomice, údajně vytvořil až 19 tisíc pracovních míst.
Navzdory všem kotrmelcům a karambolům programu se nedávno ministr Chalupa nechal slyšet, že chystá druhé kolo. Zelená úsporám 2 má zatím jen hrubé obrysy. Vše bude prý záležet hlavně na tom, zda se ve vládě a parlamentu podaří prosadit, aby Chalupovu resortu připadla alespoň polovička budoucích výnosů z prodeje emisních povolenek. Že boj o ně bude tvrdý, není třeba připomínat.
Sdílejte článek, než ho smažem
Abychom udrželi kvalitu diskuze pro slušné čtenáře, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdřív musíte zaregistrovat. (Už jsem, ale zapomněl jsem heslo!)
Diskuze
17. 8. 2012 11:41 | Robert Hrabal
10. 4. 2012 12:34 | Robert
Klidně si změní v běhu žádostí platnost článků Směrnice MŽP a nikoho o tomto, pro ně výhodném tahu, ani slůvkem neinformují. Co však od takových podražáků může jeden naivní trouba očekávat.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
5. 3. 2012 18:23 | Robert
27. 2. 2012 8:36 | Milan
26. 2. 2012 14:57 | Pavel
23. 2. 2012 19:51
sami jsme si zateplili dům a vyšlo to levněji, než od firmy s dotací. A tu dotaci tím pádem nedostaneme - ok, jak libo.
Mohli jsme mít tepelné čerpadlo a radiátory, ale říkali jsme si, budeme se chovat opravdu ekologicky, tak jsme pořídili podlahové topení a kondenzační plynový kotel. A jejda, na to se dotace nevztahuje.
Celý ten program je nastaven podivně. Tepelná čerpadla, která jsou v zimě přímotopy, navíc s velmi omezenou životností a problematickou návratností - majitelé uvidí cca po 5-10-ti letech provozu, pokud umí počítat, dotaci mohou, moderní kondenzační plynové kotle nemohou, materiály musí projít registrací, firmy musí projít registrací...Ale chápu to. Některé zákony je možné připravit a schválit během týdne. Na ostatní, zvláště rozumné věci není nikdy dostatek času.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
23. 2. 2012 18:12 | Tomáš
Kdyby nebyly dotace v EU na nic tak dneska máme nižší daně.DOTACE=KORUPCE
Proč něco dotovat,když si na to nevydělám tak si to nekupím.
Jestliže chcete něco dotovat tak stačí lidem kteří budou zateplovat nebo
kupovat tepelná čerpadla atd. chovat se ekologicky odpustit DPH.
Pak to bude pro všechny nejen pro pár vyvolených .
23. 2. 2012 13:38 | TVK
A zbylých 75% bylo alokováno tak, jak po nás požadoval věnjší subjekt, tzn. stát je alokoval v souladu s těmito požadavky, protože neměl jinou možnost. Nebo si myslíte, že naši politici by při našem dlouhodobě deficitním hodpodaření raději tyto peníze nespláchli potichočku do černé díry státního rozpočtu?
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
23. 2. 2012 13:23
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
23. 2. 2012 13:20
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
23. 2. 2012 13:19
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
23. 2. 2012 13:12 | kokeš
Citace - Matěj / 23.02.2012 13:07
23. 2. 2012 13:07 | Matěj
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
23. 2. 2012 13:02
" ... ovšem za podmínky, že se je podaří vyčerpat k určitému datu. Využít se měly na podporu zateplování rodinných a bytových domů nebo přechodu na ekologičtější vytápění. "
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
23. 2. 2012 13:00 | TVK
S dotací zateplím barák, i když za své bych to třeba neudělal. A až 75% nákladů dostanu zpět (možná se někomu povedlo více), tudíž díky této dotaci se akce stává užitečnou a ekonomicky návratnou. Dopad na státní pokladnu je pozitivní, protože je jedno, jestli protočím své peníze nebo 25% svých peněz a 75% těch, které přišly zvenčí. Podstatný rozdíl je totiž v tom, že mi navíc těch 75% zbyde a můžu je utopit nadále tam, kde v tom vidím smysl a užitek.
Zásadní totiž je, že tato akce byla financoována, a to podmíněně, zvenčí a nejednalo se o „české“ peníze (tyto dotační peníze tak nikde jinde nechyběly). Tzn. dopad na ČR této jednorázové a časem i penězi omezené akce je jednoznačný a to do plusu (práce pro firmy, zaměstnanost, výběr DPH a jiných daní). Ano, ceny asi byly o něco vyšší, než by byly za standardní situace, ale to, co na tom vydělali firmy vůči jednotlivcům, kteří Zelenou úsporám dostali, je násobně ve prospěch žadatelů.
Zobrazit všech 27 komentářů